KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Přijal jste nabídku dvou okresních organizací, abyste kandidoval do Senátu v barvách, které již dlouho a se ctí nosíte, tedy v barvách KSČM. Postoj voličské základny KSČM k senátním volbám je však spíše vlažný. Jak ji chcete přesvědčit, aby šla k volbám a dala hlas právě vám?

 

Je potřeba si uvědomit, že když už se v minulosti vzniku Senátu nepodařilo zabránit, je nutné jeho existenci respektovat. Jestliže má mít Senát zákonodárnou funkci, pozměňovací návrhy zákonů musejí mít takový charakter, aby byly ku prospěchu většiny občanů této země, nikoliv úzké skupiny prospěchářů. Proto je potřeba mít silnější skupinu levicově zaměřených senátorů. Přesvědčme tedy i lidi ve svém okolí, aby pozvali své známé k volbám.

Původním povoláním jste středoškolský učitel fyziky a základů techniky. S výchovou a vzděláváním mládeže máte bohaté dlouholeté zkušenosti. Jak vnímáte podmínky, které stát vytváří pro vzdělávání na středních školách právě zákony, které schválil parlament?

S posledním rozhodnutím parlamentu o pedagogických pracovnících mám trochu problém. Na jedné straně chápu ředitele škol, které toto rozhodnutí podporují, protože bez této výjimky by některé školy těžce řešily otázku, jak zajistit výuku. Na druhé straně si však myslím, že deset let byla dost dlouhá doba na to, aby si pracovníci školských zařízení potřebnou kvalifikaci doplnili. Určitě je nedostatek dobrých mistrů odborné výuky i rodilých mluvčích pro výuku cizích jazyků, ale také je před námi otázka, kterou vznášejí mnozí mladí absolventi pedagogických fakult nebo jiných vysokých škol s učitelským zaměřením, jako např. matematicko-fyzikální fakulty. »Proč vyučují učitelé v důchodovém věku, a pro nás není místo?« Na to se těžko hledá odpověď. Co mám pak říci absolventce veřejné, žádné soukromé, filozofické fakulty, která vystuduje učitelský směr a nakonec obsluhuje na benzinové čerpací stanici, aby vůbec měla práci!

Co byste v této souvislosti změnil především? Jaký je váš postoj k povinným přijímacím zkouškám na střední školy?

Pokud se týče přijímacích zkoušek na střední školy, s těmi naprosto souhlasím. Někteří odpůrci argumentují například s tvrzením, že příští studentky středních zdravotnických škol by neměly vykonávat zkoušky z matematiky, protože ji v praxi nepotřebují. S tím zásadně nesouhlasím. Ať se tito »odborníci« podívají do kteréhokoliv oddělení nemocnic, kde se podávají různé výživné či léčebné nitrožilní roztoky. Sestřičky tam počítají s procenty každý den. A určitě bychom mohli najít další příklady. A kromě toho matematika určitě pomáhá ve finanční gramotnosti. Jak ukazují různé statistiky, v té máme jako národ velké rezervy.

Druhá věc, která určitě stojí za úvahu, je počet vysokých škol. Jestli se nemýlím, tak proti dvěma státním (policie a obrany) a dvaceti šesti veřejným vysokým školám máme čtyřicet pět soukromých vysokých škol. Ano, Evropská komise »tlačí« do vyššího procenta vysokoškolsky vzdělaných lidí, ale pak je také potřeba říci, do jakých oborů. Chybí nám lékaři, především zubní, ale je tu druhý otazník. Kolik jich vystudovalo za naše peníze a kolik z nich odešlo pracovat do zahraničí? Z toho vyplývá, že chtě nechtě se musíme vrátit k plánování. Sice ne k tak přehnanému, jak se v minulosti bohužel provádělo, ale dnes přece plánuje podle poptávky a předpokládaného zájmu společnosti každý větší ekonomický celek, který je rozumně veden.

Je tu pochopitelně i otázka třetí. Kdo bude v této zemi pracovat? Teď nemyslím jen v továrnách, dnes robotické komplexy ovládají především inženýři, ale opraví nám robot prasklý vodovod? Nebo budeme na všechny manuální práce používat imigranty, či agenturní pracovníky. To snad ne! Je potřeba se znovu navrátit k vyhlášené řemeslné dovednosti našich lidí.

V současné krajské koalici s ČSSD (v Královéhradeckém kraji) na vás vyšlo křeslo radního pro sociální otázky. Co vás v této oblasti nejvíc překvapilo?

Přestože jsem věděl, že zdravotní pojišťovny mají tzv. problémy s úhradou léčebných výkonů uskutečněných v sociálních zařízeních, tak skutečnost je mnohem drsnější. Velice obtížné je mnohdy poskytování rehabilitace v domovech pro seniory. Velmi mnoho záleží na ošetřujícím lékaři a skláním se před těmi, kteří tyto výkony, i přes problémy s jejich úhradou pojišťovnami, předepisují. Vztah zdravotních pojišťoven k sociálním zařízením byl doposud ani ne tak vlažný, jako spíše macešský.

Jen doufám, že nyní, po podepsání memoranda uzavřeného mezi VZP, asociací poskytovatelů sociálních služeb a asociací krajů České republiky, se tento stav zlepší.

Jaké úkoly jste jako radní na sebe vzal v rámci plnění programového prohlášení krajské koalice a volebního programu KSČM?

Těch úkolů je v rámci programového prohlášení koalice mnoho, ale jedním ze stěžejních problémů byla rekonstrukce domova důchodců v Teplicích nad Metují. Jde o zařízení se zvláštním režimem pro osoby s mentálním postižením v důsledku alkoholismu. Původní stav barokního zámečku, včetně počtu osob v pokojích, byl naprosto nevyhovující. Po řadě jednání všech možných institucí se podařilo rekonstrukci finančně zajistit a v loňském roce zahájit. V těchto dnech už probíhají vnitřní práce a úpravy. Doufám, že dodavatel stavby splní svůj slib a klienti oslaví vánoční svátky již v nově rekonstruovaném zařízení.

Získali jsme do pronájmu na dobu rekonstrukce penzion, asi dva kilometry od domovského zařízení, kam se podařilo umístit všechny klienty. Vzhledem k malé vzdálenosti tak může vedení využívat i stávající zařízení kuchyně a prádelny, které byly rekonstruovány již v předchozích letech. Ve finančním plánu nám tímto řešením vznikla slušná rezerva.

V kraji je vytvořena a dvakrát ročně se aktualizuje síť zařízení sociálních služeb. Jak jsou tyto služby nyní financovány?

Tak jako jiná zařízení v republice získávají i naše organizace dotace ministerstva práce a sociálních věcí, dotace kraje, příspěvky měst a pochopitelně úhrady od klientů. V celkovém objemu kraje to opravdu není malá částka. Abychom rozhodovali pokud možno spravedlivě, byla na začátku volebního období zřízena komise pro plánování a financování sociálních služeb, kde jsou mimo jiné zastoupeny i všechny obce s rozšířenou pravomocí. Zástupci obcí tak mají možnost podílet se na tvorbě i financování sítě, která je předtím projednávána v regionech i s příslušnými poskytovateli.

Jaký je vztah kraje k neziskovkám v sociální péči, podporuje je kraj dotacemi?

Jedná se samozřejmě i s neziskovými organizacemi. Pokud jsou zařazeny do sítě, podílí se i kraj na jejich financování. Právě kvůli určité stabilitě těchto zařízení byla zpracována koncepce dlouhodobého financování sociálních služeb, kterou se kraj řídí.

Rozmáhá se podnikatelská činnost v poskytování pobytových sociálních služeb. Myslíte si, že by kraj měl nějak jejich zřizování regulovat? Tuto pravomoc má vláda. Ptá se kraje, zda souhlasí se zřízením takového zařízení? Jak by se tento stav měl změnit v souvislosti s přesunem financování sociálních služeb v kraji na kraj? V čem vidíte úskalí této změny?

Tady je důležité rozlišit dva pojmy – registrace a zařazení do sítě. Pokud někdo vybuduje sociální zařízení, které vyhovuje registračním podmínkám, může být zaregistrováno. Ale neznamená to, že bude současně zapsáno do sítě sociálních služeb kraje. Teprve pokud je vyhodnoceno jako potřebné, ať již krajem či obcí, je zapsáno do sítě a díky tomu je krajem také dotováno.

Zcela jiného charakteru jsou různé ubytovací služby, které poskytují jakési sociální služby jen v důsledku obcházení zákona o sociálních službách a jsou zřízeny na základě živnostenského zákona. Ale stále platí, pokud zařízení není evidováno v síti, nemá nárok na krajskou dotaci.

Co J. Lukáška trápí nejvíce a co by chtěl změnit především? Čtěte v sobotních tištěných Haló novinách.

Taťána LANKAŠOVÁ