Červený hadr proti býkovi…
To, co se děje na českých fotbalových stadionech, je smutné. Ale ne nepochopitelné. Jedná se o smutný odraz toho, jaká je doba, ale i toho, co s pořádkem v hledištích blahé paměti udělal ministr Langer a jemu podobní. Nehodlám lámat hůl nad těmi, kdo se jdou vykřičet na stadion, neboť si tím léčí své komplexy (a už je jedno, kdo je způsobil). Ano, i já bych rád viděl vysoké potrestání primitivního bezmozka, který dýmovnicí ohrozí vlastního, a zbožňovaného, trenéra, ale i mnoho jiných. Ovšem hlavní jádro pudla je dle mého názoru úplně jinde. V tom, jak celou záležitost (ne)vyřešila fotbalová asociace v čele s Miroslavem Peltou. Zachovala se jako pes, který štěká, ale nekouše… Udělala bububu, pohrozila fanouškům – a vyhlásila, že bude nekompromisní. Jenže neví v čem a neví jak. Nemá připraveno žádné konkrétní, opravdu účinné, řešení, a ta dosavadní připomínají někoho, kdo se chce vyhnout býkovi, ale sám před ním mává červeným hadrem. Ano, je to tak. Nemám rád vulgarity, ať už kdekoli. Ovšem když si fanoušek, který řádně zaplatí vstupné, nemůže ani ulevit, je to smutné. Sprostá slova slýcháme i na divadlech či v kinech – a pokud nejsou prvoplánová a mají význam nebo opodstatnění, proč bychom se jich měli štítit? Zato na fotbale by zřejmě měli diváci chodit v kravatách a saku, jak to trefně vyjádřili v Jablonci plzeňští fandové. Chybí mi už jen, aby měli v ruce sebrané filozofické spisy a místo povzbuzování recitovali verše v hexametrech. Ostatně, jak se vám líbila kulisa pondělního derby Olomouc – Ostrava, které vlajkonoši bojkotovali..? Kdepak, místo skutečného řešení si Pelta popudil proti sobě všechny, a ještě radikalizoval některé, kteří už tak radikalitou překypovali. Jen proto, že nemá připravené žádné komplexní řešení a pouze se snaží naoko působit, že má vše pevně v rukou - přitom sám neví, kam skočit, a nebýt nepřístojností na březnovém duelu Ostrava – Sparta, mnul by si ruce, že je vše v pořádku a nic se po něm nechce. Řešením není plácnutí několika ostrých vět do novinářských diktafonů, ale skutečná propracovaná, ucelená koncepce, a to ve spolupráci s kluby, policií i politickými špičkami. Jenže ničeho takového se asi nedočkáme. Pak se nesmíme divit, že Fotbalová asociace ČR nyní sklízí plody toho, co sama zasela. Nebýt jejích chaotických kroků, jsem si jistý (a to, prosím, opravdu rádobyfanoušky, měnící se ze všeho nejvíce ve zvěř, neomlouvám), že by se například duel, kde se měl slavit titul (Teplice – Sparta), neodehrál v tak nedůstojné kulise, kdy šlo i o zdraví jeho aktérů. Pelta vykopal jámu a sám do ní teď padá. To občas dostihne každého alibistu. A jiných než alibistických řešení jsme zatím od činovníků, kteří by měli řídit český fotbal (a občas se tak i tváří), svědky nebyli. Petr KOJZAR
