Energetické šachy
Politika je velice často přirovnávána k šachové hře. Faktem je, že kdo v ní dokáže promýšlet víc tahů dopředu, kdo dovede předpokládat reakce a kroky protivníků, bývá úspěšnějším a také uznávanějším hráčem na politické scéně. I když, kdo je vlastně vítězem a kdo poraženým, když události kvapně letí a zdánlivý premiant je o měsíc či pár let později najednou v roli zcela opačné?
Hodně složitou partii z tohoto pohledu doslova spoluprožíváme právě teď. A protože je to partie, ve které se hraje s energií nabitými figurkami, nepostrádá tato hra silný »náboj«. Zatímco nad šachovnicí o 64 polích ale sedí dva soupeři, energetické šachy mají hráčů víc. Přímo se hraje mezi Evropskou unií a Ruskem. A v této partii je Unie ve složité pozici. Sice si momentálně dost věří, ale jako značně závislý hráč tahá v partii figurkami poměrně riskantně. Tlak na Rusko je jedna věc, potřeby evropské ekonomiky i domácností věc druhá.
Na co totiž političtí šachisté v dresech EU trochu pozapomněli, to je třetí do hry - který na další politické šachovnici hraje také s Ruskem - a tím je Ukrajina. Z pohledu Unie rádoby spoluhráč. Nicméně, jak čas ukazuje, v energetickém turnaji postupně spíš pro Unii větší oříšek než Rusko.
Ukrajina je totiž moc chudým a také nevyzpytatelným partnerem. Původně zamýšlený trumf proti Rusku potřebuje od Unie nejen radit, ale hodně, podle mnohých v Bruselu až příliš, finančně dotovat. To aby vůbec do energetické partie mohl zasahovat. Hraje se o vrtné ropné věže, ale i věže plynové a také o jakéhosi černého koně - plyn břidlicový. A »ukrajinský« pěšák, v partii důležitý pro tranzit energetických surovin do Unie, se ukazuje nejen jako finančně slabý hráč... V tazích energetické partie je i nespolehlivý (nezákonné odběry, problémy s placením za dodávky z Ruska atd.).
Když k tomu přidáme promyšlenou taktiku Ruska, historicky v šachové hře, včetně politické varianty, zdatné země, nejsou vyhlídky na úspěchy Unie v energetické partii moc růžové. Rusko si totiž našlo do party jiné hráče. Namísto rozkmotřené EU rozvíjí těsnější spolupráci s asijskými státy. Nejen, že varuje Unii šachem v podobě nových smluv na dodávky plynu a stavby dalších plynovodů s Čínou. Podobně do hry vtahuje i další asijské zájemce, kteří by mohli z patové situace ve vztazích EU s Ruskem profitovat. Rusko jedná o dodávkách plynu s Japonskem a Korejskou republikou, což situaci na energetické šachovnici ještě víc vychyluje v jeho prospěch.
A když už se na nové obrysy vztahů a spolupráce v energetice díváme obrazným pohledem šachové hry, se všemi možnými i zatím jen odhadovanými tahy, pak je tu ještě jedna hrozba pro Unii a její trumf v záloze. Tím by měl případně být i »břidlicový plyn« od spojenců ve Spojených státech. Jenomže chystaný masivní tranzit energetických surovin ze zásob Sibiře do asijských zemí signalizuje nebezpečí poklesu cen plynu pro region nejen z USA, ale i z Kanady nebo Austrálie. Projekty, které jsou rozběhlé, a na pozadí kterých měli zmínění hráči »velké oči« z vidiny zisků, mohou hodně tratit na hodnotě.
V dost »hrrr« rozehrané energetické partii ze strany Evropské unie se tak budoucnost pro ni nejeví moc dobře. A tak kdo nakonec asi může tratit nejvíc, to jsou jihoevropští a východoevropští unijní pěšáci. Země, které byly nuceny na oltář unijní a americké taktiky položit zmrazení projektu plynovodu South Stream. Kdežto západoevropští hráči mají k dispozici plynovod Nord Stream, obcházející tranzitně nespolehlivou Ukrajinu. Je tak dobře vidět, kdo je kdo ve složité energetické partii a v čím zájmu se některé tahy vedou. Jen aby si Unie nakonec sama nedala mat...
Jiří MAŠTÁLKA
