Zdravotnictví není podnikání jako každé jiné
V současné době je hodně aktuální otázka migrace a s tím spojené riziko šíření infekčních nemocí. Ministerstvo zdravotnictví už v tomto směru připravilo určitá opatření. Jsou podle vás dostačující?
Obava z možného šíření infekčních nemocí je v souvislosti s uprchlickou krizí a nárůstem migrantů samozřejmě pochopitelná. Tito lidé přicházejí ze zemí, kde je výrazně odlišná hygienická a epidemiologická situace, často chudoba, malá proočkovanost, i třeba nedostatek a špatná kvalita vody. Podle informací ministra zdravotnictví má Česká republika propracovaný systém epidemiologického zpravodajství o rizicích v zemích původu. Ministerstvo také ustavilo expertní tým, který se bude pravidelně scházet a vyhodnocovat hygienicko-epidemiologickou situaci v České republice. Příliv imigrantů je zatím malý a dosavadní ubytovací zařízení jsou schopna zabezpečit základní vstupní lékařské prohlídky u všech příchozích, včetně potřebných rentgenů. U žadatelů o azyl se pak počítá i s rozšířeným screeningem na žloutenku, polio a dalších 21 parazitárních onemocnění. U dětí se automaticky počítá s tím, že pokud nemají doklad o očkování, nejsou očkované a bude pro ně vytvořen speciální očkovací kalendář.
V čem vidíte v souvislosti s migrační vlnou největší hrozby, kterých by se měli obyvatelé ČR obávat?
Česká republika má velkou výhodu v tom, že zde máme vysokou proočkovanost proti infekčním onemocněním, a tedy i dobrou kolektivní imunitu. Jsme tak chráněni před možnou nákazou tyfem, dětskou obrnou, tuberkulózou a dalšími nemocemi, které k nám mohou být zavlečeny v souvislosti s migrační vlnou. Navíc je zde dobrá dostupnost potřebné zdravotní péče, vysoký standard hygienických podmínek a systém hygienicko–epidemiologického dozoru.
Přehnané obavy nejsou zatím namístě. Pokud bychom ale museli čelit obrovskému náporu tisíců uprchlíků, pak by mohla být hrozba mnohem vyšší. Nemuseli bychom mít k dispozici dostatečné kapacity záchytných zařízení, zdravotníků, potřebných zdravotnických prostředků, léků, vyšetřovacích přístrojů a následně samozřejmě i nutných finančních prostředků. Zatím je zdravotní péče o migranty financována z rozpočtu ministerstva vnitra. Jestliže tito již zažádali o azyl v České republice, je jejich zdravotní péče hrazena z veřejného zdravotního pojištění prostřednictvím plateb za státní pojištěnce. Zatím nejsou finanční dopady nijak drakonické, ale situace se může dramaticky změnit.
S výborem pro zdravotnictví jste nedávno navštívila Německo. Jak se tam s touto problematikou vypořádávají, jaká opatření vůči možnému šíření infekcí přijali a evidují tam v souvislosti s migranty nárůst některých nemocí?
Od mé návštěvy v Německu s výborem pro zdravotnictví již uplynulo několik týdnů. Původně celkem dobře zvládaná situace se s narůstajícím množstvím uprchlíků zhoršila. V době, kdy jsme jednali v německém parlamentu a na ministerstvu zdravotnictví, se spoléhali především na práci dobrovolníků – lékařů i sester. I zde jsou samozřejmě zdravotní prohlídky, očkování a případně je zahájena potřebná léčba. Nejvíce rozšířenou nemocí, se kterou se museli němečtí sousedé mezi uprchlíky potýkat, byl svrab. Tímto u nás téměř vymizelým onemocněním trpěl každý čtvrtý uprchlík. Naštěstí i v Německu je celkem vysoká proočkovanost obyvatel a je zajímavé, že se zde začala rozbíhat diskuse na téma znovuobnovení povinného očkování dětí.
Na jednání sněmovního výboru jste prosadila zařazení nového bodu týkajícího se problematiky HIV. O co konkrétně jde?
Problematikou HIV/AIDS se dlouhodobě zabývám. Jsem v kontaktu s neziskovou organizací Dům světla, která poskytuje těmto nemocným i rodinám veškerou pomoc, včetně případného ubytování, provádí testování, provozuje bezplatnou telefonickou linku, pořádá semináře a přednášky. Před časem došlo v důsledku tlaku zdravotního výboru k navýšení peněz na prevenci HIV/AIDS a ty byly rozděleny mezi různé neziskové subjekty na potřebné projekty. Nyní ale téměř milion korun na ministerstvu zbývá a já jsem chtěla, aby tyto peníze byly »dorozděleny« na projekty, které nebyly před tím plně uspokojeny. Například na bezplatnou linku Domu světla, kde jim byly přiděleny prostředky vystačující maximálně na telefonní poplatky.
Výbor vámi navrhované usnesení nepřijal, čím si to vysvětlujete?
Usnesení se týkalo především výzvy směrem k ministerstvu zdravotnictví, aby peníze rozdělilo ještě letos, a také, abychom byli informováni o činnosti mezirezortní komise, která se problematikou HIV/AIDS má zabývat. Tato komise dlouho nevyvíjela téměř žádnou činnost. A to i přesto, že v poslední době radikálně narůstá počet nakažených tímto zatím stále smrtelným onemocněním. Na nedostačující prevenci, stoupající veřejné náklady i skutečnost, že počet HIV nakažených - především v komunitě mužů majících sex s muži - stále roste, jsem důrazně upozorňovala spolu s odborníky na semináři jak v Poslanecké sněmovně, tak i na mezinárodní úrovni s kolegyní Kateřinou Konečnou na konferenci v nemocnici na Bulovce. Ministerstvo zdravotnictví odmítlo moje žádosti o okamžitou pomoc současným projektům a peníze chce převést do dalšího roku. Ve zdravotním výboru jsem, bohužel, pro své požadavky nenašla oporu. Koaličním a pravicovým opozičním poslancům to zřejmě nepřipadalo důležité.
Ministr zdravotnictví Svatopluk Němeček dal k připomínkám text návrhu zákona, který by měl devět fakultních a třicet velkých státních nemocnic a specializovaných ústavů k 1. lednu 2017 změnit na neziskové. Jak tento záměr hodnotíte?
Chtělo by se mi konstatovat: no, konečně! Tento návrh zákona, který můžeme najít i v programovém prohlášení vlády, měl původně začít platit již od ledna 2016. Má tedy rok zpoždění. Jinak nevymysleli skoro nic jiného než to, co před deseti lety společně předložily KSČM a ČSSD. Těžce prosazený zákon o nestátních neziskových zdravotnických zařízeních nebyl nakonec naplněn a v minulém volebním období ho za ministra Hegera pravice zrušila.
Třicet devět státních nemocnic a specializovaných ústavů by mělo povinně přejít na neziskovou formu, ostatní o ni mohou požádat. Neziskové nemocnice dostanou smlouvu se zdravotní pojišťovnou, budou daňově zvýhodněny a svůj případný zisk musí vložit do péče. Tabulkové platy zůstanou s možností smluvních platů pro lékaře v přípravě na atestaci, pro atestované a u vedoucích zaměstnanců. Důležitá je transparentnost a zajištění jistot pro zaměstnance ohledně platů. Bude tak vytvořena síť neziskových zdravotnických zařízení, která bude v rukou a pod kontrolou státu. To považuji za důležité, když za systém zdravotnictví je odpovědný stát a protékají jím stovky miliard veřejných finančních prostředků ročně. I chystaná přeměna fakultních nemocnic na univerzitní v rámci tohoto zákona je potřebná.
Koalice soukromých lékařů tento návrh kritizuje, podle ní je v rozporu s pravidly hospodářské soutěže a ohrožuje existenci všech nestátních zařízení. Rovněž podle některých expertů může být tato norma v kolizi se soutěžním právem EU i právem na ochranu investic. Souhlasíte s těmito výtkami?
Forma neziskové organizace je pro zdravotnictví obvyklá a například v sousedním Německu běžná. Nedávno jsme se zdravotním výborem zrovna jednu velkou a dobře prosperující navštívili. Domnívám se, že norma není v kolizi s evropským právem, protože hlavní činnost neziskové zdravotnické organizace bude považována za poskytování služeb obecného hospodářského zájmu ve smyslu čl. 106 Smlouvy o fungování EU. Asi je třeba připomenout, že zdravotnictví není podnikání jako každé jiné a zdraví není zboží. To možná pánové z Koalice soukromých lékařů neradi slyší a už vůbec si to nechtějí připustit.
Ve zdravotnictví to v současné době opět vře, a to kvůli návrhu úhradové vyhlášky na příští rok, která rozdělí poskytovatelům zdravotní péče zhruba o 9,2 miliardy korun víc než letos. Jste s tímto návrhem spokojena?
Úhradová vyhláška je každoročním neuralgickým bodem našeho systému zdravotnictví, protože nejde o nic menšího než hrazení poskytované zdravotní péče ze zdravotního pojištění. Tyto peníze »tečou« přes zdravotní pojišťovny a na tom, kolik dostanou, mají šanci se poskytovatelé zdravotní péče s pojišťovnami dohodnout. K dohodě ale většinou nedojde, takže musí úhrady stanovit ministerstvo zdravotnictví. Letos jsme přijali novelu zákona, aby úhradová vyhláška byla vydána včas a ne až v prosinci, jako tomu bylo doposud. Zdravotní pojišťovny mohou tyto úhrady včas zapracovat do svých zdravotně pojistných plánů a i poskytovatelé zdravotní péče se musí na případné změny připravit. Součástí celého složitého procesu jsou i změny v Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami. Základním problémem je fakt, že vždy budou požadavky vyšší, než je množství rozdělovaných veřejných peněz určených na zdravotnictví. Příští rok by se mělo vybrat na zdravotním pojištění o 7,4 miliardy korun více a o 1,8 miliardy bude více z plateb za státní pojištěnce.
Tento nárůst ale není dostatečný. Připomenu, že ministr původně žádal za státní pojištěnce o 4,8 miliardy více, aby měl možnost navýšit platy zdravotníkům. Pan Babiš to však striktně odmítl. Nespokojeny jsou tedy především menší nemocnice sdružené v Asociaci českých a moravských nemocnic a také samozřejmě odbory pracovníků ve zdravotnictví a v sociálních službách. To znamená, že ani já nemohu být spokojená. Hrozí »vylidnění« menších regionálních zdravotnických zařízení v důsledku nedostatku lékařů i sester. Budou chybět peníze na nutné investice v dlouhodobě podfinancovaných regionálních nemocnicích a tím bude narůstat tlak na dofinancování z rozpočtů zřizovatelů, hlavně krajů.
Jak si jednotlivé obory přilepší, a je to podle vás dostačující?
Na druhou stranu je velice těžké po destruktivní politice pravicových vlád, které připravily systém zdravotnictví o desítky miliard, rychle přidat potřebné peníze a zároveň zabezpečit jejich opravdu racionální použití. Principy nové úhradové vyhlášky jdou jistě správným směrem v tom, že navyšují prostředky na platy zdravotnických pracovníků tak, že by mělo dojít k pětiprocentnímu nárůstu tarifů, a jsou navýšeny i paušální úhrady v nemocnicích na 103 % oproti roku 2015. Zvlášť jsou financováni vysoce nákladní pacienti a je dána vyšší podpora traumatologickým a popáleninovým centrům. Trvale se zvyšují úhrady centrových léků, od roku 2012 dokonce o 58 %.
Byly napraveny i některé propady hrazení péče u porodů a novorozenců. Velký problém přetrvává u nedostatečného financování následné péče a ošetřovatelské péče v zařízeních sociálních služeb, i když i zde k určitému navýšení došlo.
Požadavky lékařů byly podstatně větší. Navýšení považují za nedostatečné, nebude podle nich stačit na požadované zvýšení platů. Považujete požadavky lékařů na zvýšení platů o deset procent za oprávněné?
Lékaři dlouhodobě považují své platy za nedostatečné a porovnávají je s platy kolegů ve státech ležících na západ od nás. Je zajímavé, že v Německu mají v současné době problém s tím, že jim zase odcházejí lékaři především do severských zemí. Já osobně se domnívám, že je třeba řešit přetrvávající problém přesčasové práce lékařů, problém postgraduálního vzdělávání lékařů a vzdělávání sester, problém narůstajícího věku praktických lékařů a jejich neochotu sloužit pohotovostní službu, což potom odnášejí jejich nemocniční kolegové a nepřiměřeně narůstají výdaje na zdravotnickou záchrannou službu. Ke skutečnému řešení všech těchto problémů je třeba provést řadu legislativních změn a také mít k dispozici dostatek finančních prostředků.
Jsem přesvědčena o tom, že nejen zdravotničtí pracovníci, ale také učitelé, hasiči, policisté a zaměstnanci všech profesí si zaslouží výrazný nárůst svých platů a mezd. Hodnota práce je totiž v celé České republice dlouhodobě podhodnocena.
Jana DUBNIČKOVÁ
