Vznikla Ransdorfova knihovna
Zleva Josef Skála, Jaromír Kohlíček a Oskar Krejčí
Velká knihovna čítající na 50 000 knih, které shromáždil za svůj život marxistický filozof, historik, spisovatel a politik KSČM Miloslav Ransdorf, se stává základem vzdělávacího centra a knihovny, jež ponesou jeho jméno. O vzniku spolku, který zaštítil toto vzdělávací centrum, v pondělí byli informováni Ransdorfovi přátelé a příznivci. Je tomu rok od politikova skonu.
»S Mílou se nudil jen hlupák nebo hochštapler. Byl to moudrý člověk, který říkával, že pravda je vektor,« řekl v úvodu setkání v prostorách Evropského domu v Praze místopředseda ÚV KSČM Josef Skála. Ke zrodu knihovny, která je základem pro další využití velkého Ransdorfova myšlenkového potenciálu, se přihlásili všichni účastníci včerejší akce, zastupující široké levicové spektrum. »Právě z nich bychom rádi sestavili jakousi ‚radu starších‘ knihovny. Věříme, že tato instituce bude prolamovat bariéry - u nás i v zahraničí - které se staví do cesty skutečné levici,« zdůraznil Skála.
Vzdělávací centrum a knihovna Miloslava Ransdorfa, jejíž sídlo bude v Praze 4, začne fungovat 15. února, na den Ransdorfových narozenin. Od 1. února budou k dispozici webové stránky. Předsedkyní spolku je Marie Krejčová. Helena Suchá, která má ve spolku na starosti komunikaci s veřejností, vyzvala všechny, kteří mohou jakkoli spolku pomoci. »Vzdělávací centrum a knihovna bude vyžadovat nejen mnoho času, ale i prostředků na provoz, bude potřebná pomoc dobrovolníků, než se představy o její realizaci zcela naplní. Budeme vděčni za každou pomoc – archivační, badatelskou, finanční.«
Chybí v diskusích…
Vzpomínkami, z nichž mnohé byly mile úsměvné, přispěli Ransdorfovi přátelé Karel Klimša, politologové Zdeněk Zbořil a Oskar Krejčí, europoslanec Jaromír Kohlíček či regionální historik František Kovanda. Nejen podle nich Ransdorf obstál, byl konzistentní ve svých názorech, měl vizi. Sociolog a europoslanec za ČSSD Jan Keller, který svá slova zaslal, zavzpomínal na společná studia. Dal také k dobru, jak »ideově kovaný« Vladimír Dlouhý coby předseda ZO KSČ v Prognostickém ústavu trestal Ransdorfa stranickou důtkou. Důkazem kvality Ransdorfova charakteru je, že své síly dal ve prospěch komunistické strany a ve svém přesvědčení nikdy nezradil, na rozdíl od jednoho z největších polistopadových privatizátorů Dlouhého.
Radim Valenčík, Zdeněk Zbořil a Josef Skála
Ze studií znal Miloslava Ransdorfa také vysokoškolský pedagog a bývalý poslanec Radim Valenčík. Ten připomněl, jak Ransdorf dokázal pohotově reagovat v politických debatách. »Nyní v diskusích chybí…«
Někdejší ministr zdravotnictví za ČSSD Ivan David ve své písemné vzpomínce uvedl: »Měl nevídanou paměť. Byla to renesanční osobnost. Mohl být profesorem čehokoli, ale jeho to táhlo k politice. V rovném souboji nikdy nebyl poražen.« Podle Jiřího Malínského z Masarykovy demokratické akademie je Ransdorf autorem »jediného použitelného levicového konceptu«. Malínský se vyslovil pro spojování sil levice, oslovování mladých a aktivizaci od základních organizačních článků - tudy podle něho »vede cesta«.
»Kdyby Miloslav Ransdorf žil, byl by na stejném ‚seznamu‘, jako my všichni,« zhodnotil někdejšího komunistického politika, jenž se nebál vstupovat i do nejtěžších politických soubojů, v nichž měli ideoví odpůrci »přesilovku«, mediální analytik Petr Žantovský.
Zůstane velkou inspirací
Do studnice vzpomínek přispěly i zahraniční osobnosti. Europoslanec Kohlíček přečetl osobní dopis předsedkyně frakce GUE/NGL v europarlamentu Gabi Zimmerové. »Když se Miloslav přihlásil na klubu o slovo, bylo to napínavé. Nepřipustil, abych ho přehlédla. Odporoval, argumentoval s čísly, historií, citoval filozofy, spisovatele, intelektuály a vědce. Věřil, že ten, kdo chce dělat politiku, se musí opírat o odborníky… Myšlenka otevřít jeho knihovnu je největším uctěním jeho památky a jeho bojů.« Zimmerová se sklonila i před jeho jazykovými znalostmi. Kolik řečí vlastně znal - 12? Patnáct? Osmnáct? »Miloslav chtěl vždy s druhými mluvit jejich řečí, řeč totiž chápal jako cestu k druhým národům.«
Slovenský poslanec Luboš Blaha (SD-Smer), který se s Ransdorfem účastnil např. Litoměřických seminářů, ocenil tvůrčí duch svého přítele, jenž »pravdu vždy považoval za důležitější než osobní komfort«. »Jeho jméno bude dále citováno v pokrokových knihách, jeho politika bude mít následovníků. Na rozdíl od těch, kteří uhnuli. Pro mladou generaci slovenských levičáků zůstane navždy velkou inspirací.«
Včerejšího shromáždění se zúčastnili také první místopředseda ÚV KSČM Petr Šimůnek, spisovatelka Lenka Procházková ad., také Ransdorfova manželka, dcera a sestřenice. Vlasta Ransdorfová si postěžovala, že konkrétní pomoc ve vyšetření záležitosti ve Švýcarsku jí český stát navzdory ujišťováním neposkytl.
ZASLANÉ VZPOMÍNKY NĚKTERÝCH RANSDORFOVÝCH PŘÁTEL, KTERÉ ZAZNĚLY 30. LEDNA 2017
Pár slov k Mílovi Ransdorfovi
Miloslava Ransdorfa som si veľmi vážil a bol pre mňa celoživotnou inšpiráciou. Rešpektoval som ho nielen ako politika, ale aj ako ľavicového intelektuála - jeho Nové čítanie Marxa ma ovplyvnilo ešte ako študenta filozofie; jeho predslov k Štátu a revolúcii o ruskom revolučnom myslení som často citoval vo svojich knihách... Pre mňa nebol len charizmatický politik, ale predovšetkým mimoriadne tvorivý mysliteľ. Vážil som si obe tieto jeho identity.
Prvýkrát sme sa osobne stretli pred 10 rokmi v Bruseli. Ako mladý autor som mu daroval svoju prvotinu Sociálna spravodlivosť a identita. Stretnúť takúto osobnosť ľavicového myslenia a politiky bol vtedy pre mňa obrovský zážitok. Dodnes si na to pamätám. Bolo to pre mňa ako stretnúť »popstar« ľavicovej filozofie. On bol pre nás naozaj legendou...
Naposledy sme sa videli krátko pred jeho smrťou, keď sme obaja prednášali v Litoměřicích. Priateľsky sme sa rozprávali, odrazu vstal a išiel si k vrátnici kúpiť moju poslednú knihu Európsky sociálny model - čo ďalej?, vrátil sa a ďalej sme sa priateľsky bavili... Bolo to krásne gesto nesmierne múdreho a dôstojného človeka. Spomenul som si vtedy na naše prvé stretnutie a bol som hrdý na to, že osobnosť, ktorú som si od mladosti vážil, môžem považovať za svojho intelektuálneho kamaráta.
Ransdorf bol formát. A bojovník. Vážim si ľudí, ktorí neuhýbajú. Presne taký bol. Snažili sa ho pošpiniť, ale slušných ľudí neoblafli. Ransdorf ostal pojmom aj po smrti, zatiaľ čo tí, čo ho špinili, nikdy nebudú znamenať nič, ani kým sú živí.
Míla Ransdorf bol neuveriteľne vzdelaný, inteligentný a principiálny človek, významný marxistický intelektuál, presvedčený komunista. S úctou hľadel na to, ako sa Slovensko vzoprelo utečeneckým kvótám - to je asi to posledné, čo si pamätám z nášho posledného rozhovoru. Ani v tejto téme neuhol... Pretože pravdu vždy považoval za dôležitejšiu ako osobný komfort.
Ostal verný tomu, v čo veril celý život. To je vzácne, najmä v časoch, keď je móda prevracať kabáty. Jeho meno bude ďalej citované v pokrokových knihách, jeho dielo je stále živé, jeho politika bude mať nasledovníkov... Na rozdiel od tých, ktorí – uhli... Pre mladú generáciu slovenských ľavičiarov ostane Miloslav Ransdrof navždy veľkou inšpiráciou. Hasta siempre, companero!
PhDr. Ľuboš BLAHA, Ph.D., predseda Výboru NR SR pre európske záležitosti
Január 2017
Míla byl vždycky o kousek dál
Znal jsem se s Mílou Ransdorfem někdy od druhého nebo třetího ročníku vysoké školy. Mívali jsme stejné úspěchy a stejné průšvihy, v obojím však byl Míla vždycky o krůček lepší. Studoval také o jeden ročník výše.
Každoročně jsme se střetávali v celostátním kole studentské vědecké soutěže v oboru společenských věd. Míla končil pravidelně na druhém místě, já na místě třetím. Prvé místo obsazovali studenti buď ze školy politické, anebo vojenské. Mílův školitel profesor Zelený i můj školitel profesor Kudrna byli sice vynikající odborníci, ani oni nemohli ovšem na tomto upřednostňování politiky před erudicí nic změnit. Ale radost jsme měli i z druhých a třetích míst a hlavně z toho, že jsme si mohli každoročně při příležitosti celostátního finále popovídat. Ani jsem nepátral, jak jsou na tom dnes politicky tehdejší kádroví vítězové studentských vědeckých soutěží. Možná v sobě už stihli objevit lásku k NATO po vzoru generálů Jiřího Šedivého a Petra Pavla.
Ransdorf byl větší formát i v průšvizích, jimiž jsme procházeli také s podivnou podobností. Pokud se nepletu, dostal Míla stranický trest během svého působení v Prognostickém ústavu od ideově kovaného stranického předsedy Vladimíra Dlouhého. Vzorný protekční komunista Dlouhý se poté dokázal hbitě proměnit v jednoho z hlavních privatizátorů. Z ostře pravicových pozic opět pohlížel na komunistu Ransdorfa jako na ideově pomýleného člověka. Nevím proč, ale při oznámení kandidatury ideově přímo modelově flexibilního Dlouhého na funkci prezidenta České republiky jsem si vzpomněl zrovna na Mílu.
K mému stranickému potrestání mělo dojít v létě roku 1989. V květnu jsem odmítl podílet se za fakultu jako organizátor na přípravách májového průvodu. Tehdejší ideologický proděkan mé brněnské fakulty, ekologicky orientovaný filozof, si dlouho lámal hlavu, jak mne stranicky potrestat. Už to nestihnul a koncem téhož roku se stal jedním z nadšených spoluzakladatelů Občanského fóra na našem společném pracovišti. Svoji kandidaturu na prezidenta onen ctihodný ekologický filozof zatím neoznámil.
Do třetice jsme se potkali v Evropském parlamentu. Míla se v něm ocitnul o řadu let dříve než já a v době mého příchodu do Bruselu patřil už k jeho nejznámějším osobnostem. Zatímco na jeho skandalizaci pracovaly přední evropské televizní štáby, já si musím vystačit jen s pomluvami ze strany ušmudlané České tedy naší televize.
Když jsme spolu mluvili naposledy, domlouvali jsme se na tom, že po společných úspěších a průšvizích konečně sedneme a vymyslíme něco rozumného. Oběma nám bylo jasné, že pokud bychom se o to pokusili v rámci politických stran, za které jsme kandidovali, skončilo by to asi nejspíš zase stranickou důtkou. Silně progresivní vedení našich stran může být spokojeno - už to nestihneme.
Prof. Jan KELLER
Liebe Freunde und Genossen,
anlässlich des ersten Todestages von Miloslav Ransdorf möchte ich allen seinen Familienangehörigen, Freunden und Genossen herzliche Grüße übermitteln.
Ich kann leider heute nicht an dieser Ehrung teilnehmen und bitte deshalb meinen Freund Jaromir Kohlicek mit folgenden Worten an Miloslav zu erinnern:
Miloslav war nicht einfach Miloslav. Wenn er sich mitten in einer Fraktionsdebatte zu Wort meldete, war das immer fordernd. Er ließ nicht zu, dass ich ihn übersah. Auch wenn die Zeit drängte, auch wenn wir alle meinten, es sei doch schon alles gesagt. Nein, Miloslav reagierte, wenn er Falsches oder Unsinniges hörte. Er widersprach, er argumentierte mit Zahlen, mit Historie, er zitierte Philosophen, Schriftsteller, Intellektuelle und Wissenschaftler. Sein Wissen war unerschöpflich. Er verblüffte, aber er stieß niemanden vor den Kopf. Ich habe ihn wütend erlebt, wenn er auf Menschen stieß, deren Ignoranz ihm regelrecht weh tat.
Sein Urteil konnte hart sein. Er wollte nicht akzeptieren, dass Glaubenssätze über Fakten, profunden Analysen stehen. Er fand, wer Politik mache, müsse lesen, Wissen erwerben, Experten befragen. Das forderte er vor allem und erst recht von Linken, von Abgeordneten wie Parteifunktionären.
Es war ein Gewinn, mit ihm über politische Entwicklungen zu diskutieren. Er erstaunte mich mit seinen Detailkenntnissen über die politischen Verhältnisse in vielen Regionen in der Welt. Er fragte aber auch immer wieder nach. Ihn interessierte, ob seine Einschätzungen stimmten. Wie viele Sprachen beherrschte Miloslav denn nun? Und in welchem Maße? Zwölf, Fünfzehn, Achtzehn? Aktiv, passiv, verstehendes Hören oder Lesen? Egal, mitten im Gespräch wechselte er die Sprache. Er wollte mit den anderen in ihrer Muttersprache reden. Sprache als Schlüssel zum Verständnis anderer Kulturen, Völker und Menschen.
»Sie ehrten ihn, indem sie sich nützten« - dieses Motto der Teppichweber von Kujan Bulak steht auch über dem heutigen Tag. Seine riesige Bibliothek ist ein wahrer Schatz. Diese Bücher in die Hand nehmen zu können, in ihnen zu blättern, sie zu lesen, muss ein echtes Glück sein. Die Idee und die Initiative, die Bibliothek öffentlich zugänglich zu machen, ist die beste Ehrung und die würdigste Erinnerung an Miloslav, sein Leben, seine Arbeit und seinen Kampf.
Ich wünschte mir, ich hätte die Bibliothek noch zu seinen Lebzeiten sehen können. Ich habe mir vorgenommen, es nachzuholen.
Gabi ZIMMER, Vorsitzende der Fraktion GUE/NGL im Europaparlament
Brüssel/Prag 30. 01. 2017
(mh)
FOTO – Haló noviny/Radovan RYBÁK a Monika HOŘENÍ
