KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Scházíme se spolu jen pár dní před koncem roku 2012. Jak byste ho všeobecně okomentoval?

Rok 2012 byl výjimečný v tom, že byl horší než ten minulý, a pravděpodobně lepší než ten příští. Ale to už platí mnoho let a zejména v české politice je to téměř pravidlo. Takže to můžeme očekávat i do budoucnosti. Výjimečný byl rok 2012 tím, že se v České republice neobvykle málo vládlo ve prospěch občanů, ve prospěch obcí, měst, krajů, firem a podniků.

A také tím, že se vládní koalice neobvykle mnoho zabývala výhradně sama sebou, svými problémy, svými ostudami, kauzami, svou přilnavostí či odpudivostí uvnitř koalice, snahou udržet si křesla a vládu za každou cenu. Charakteristický byl vzájemnými podpásovkami, šťouchanci, fackami a okopáváním kotníků jedné koaliční strany druhou namísto toho, aby se tu alespoň občas trochu slušněji pracovalo.

A pokud se koalice vůbec vzepjala k nějaké práci, bylo to vesměs podle přísloví – »Chtěli jsme to udělat dobře, a dopadlo to jako vždycky«. Mám na mysli zdravotnickou nebo důchodovou reformu, různé škrtací balíčky a další škrtací zákony. Výsledek je ten, že ekonomika v ČR upadá více, než upadá v okolních zemích. A nemusela by. Pořád se tvrdí, že jsme navázáni na Německo, ale to už rok roste, my však stále padáme. Takže to asi úplně nebude ve vnějším prostředí, ale víc ve špatné vládě, i když nezpochybňuji, že krize se bezesporu táhne dál.

Jak se v Poslanecké sněmovně projevil květnový rozpad koalice, kdy Věci veřejné odešly do opozice, ale část poslanců se odštěpila a vytvořili uskupení pod názvem LIDEM?

Jak jsem řekl v úvodu – vládní koalice se zabývala sama sebou a touhou o přežití. Výsledkem toho je vznik »nové strany« - samozřejmě v uvozovkách, protože si myslím, že jde o účelový slepenec lidí, kteří jsou ad hoc k jednomu použití. Nikdo nepředpokládá, že by LIDEM přežilo déle než do konce tohoto volebního období v nějaké větší významnosti.

Co se stalo? Strana Věci veřejné, která vnesla do voleb mnohé naděje pro občany, na celé čáře tyto naděje zklamala. Dnes je už víceméně pro legraci, není důvěryhodná, projevuje se to v preferencích. A od ní se odštěpili ti, kterým se vysoká politika zalíbila natolik, že se za každou cenu etablovali zpět do koalice.

Koalice měla na začátku volebního období 118 hlasů. Byla to tak velká většina, že nás, opozici, mohla válcovat. A také válcovala. Skutečnost, že nyní musí shánět různé obskurní 101 hlasy, je jen výsledkem buď neschopnosti dohodnout na začátku lepší koaliční podmínky, anebo neschopnosti vládnout vůbec.

To se týká především nejsilnější vládní strany, ODS. Jim to také voliči postupně spočítávají v preferencích. Spočítali jim to i v krajských volbách. Jde také o to, že se příliš úzce upnuli na jediné – za každou cenu ušetřit, za každou cenu škrtat. A reforma mohla být skutečnou reformou, ale ta připravená Nečasovou vládou jde na úkor drtivé většiny občanů ČR a nepostihuje pouze ty nejbohatší.

Člověk s pravicovým názorem může oponovat, že této vládě se podařilo to, co žádné jiné před ní – prosadila zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, i když navzdory odporu drtivé většiny veřejnosti…

Ano, Nečasův kabinet prosadil tento zákon za cenu velké manipulace. Jednak šlo o propagandistické vymývání mozků, a jednak to byla i manipulace přímo ve sněmovně. To se dříve či později zle projeví. Naším názorem je, že pokud se tyto věci vůbec otevírají, musejí se dít širokou shodou, nikoli krvavým soubojem koalice – opozice.

Totéž ovšem platí také o oněch tzv. reformách zásadních – důchodového, zdravotního nebo sociálního systému. I zde procházely změny velmi střetově. Stejně jako ty tzv. církevní restituce, které nejsou žádnými restitucemi, ale jsou darem. A opozice byla bohužel příliš početně slabá – i když za ní stála většina společnosti, aby dokázala těmto zvěrstvům zabránit.

Před Vánocemi si koalice schválila státní rozpočet, když prošla jeho třetí varianta, i tzv. konsolidační daňový balíček. Ve druhém případě je to pikantní i proto, že prošel až napodruhé, třebaže ho vláda předložila ve stejné verzi…

Rok 2012, který ve chvíli, kdy vyjde tento rozhovor, už bude za námi, byl výjimečný i tím, jak zmateně Nečasova vláda vládla. Snad nejvíc se to projevilo právě na rozpočtu a balíčku. Nepamatuji stav, že by občané, podnikatelé i firmy pár dní před koncem roku nevěděli, jaké daně budou platit od počátku roku nového.

O balíčku, na kterém visel rozpočet státu, se hlasovalo 18. prosince. Do té doby nebylo nikomu nic jasné. Způsobilo to další zmatky a nejistotu v ekonomické sféře, mohlo to být i záminkou k tomu, že rostly ceny a dále porostou ceny.

Zejména u potravin a léků je to markantní, ale zdraží třeba i dětské pleny a další věci, kterých se dotkne daňová změna a kde už není prostor, aby případný růst pohltil distributor nebo ten, kdo v maloobchodě zboží konečnému spotřebiteli prodá. Už to pohltí přímo koncového spotřebitele, kterým je nejčastěji člověk, který málo či středně vydělává, je to důchodce, rodina s malými dětmi… Na tyto skupiny změna dopadne nejvíc.

Nečasova vláda, ač nejnepopulárnější z polistopadových českých vlád, přesto ve sněmovně opakovaně obhájila svou pozici. Dvakrát se hlasovalo o nedůvěře z iniciativy opozice, dvakrát o důvěru požádala sama.

Loňský rok byl výjimečný i tím, jak hluboce vláda pohrdala nejen opozicí, ale i občany. Průzkumy veřejného mínění nelze brát stoprocentně, ale jako tendenci názorové hladiny občanů. A jestliže 90 procent občanů nesouhlasí s tím, co se děje, měla by se vláda sama nad sebou zamyslet. Ale to je pro tu Nečasovu asi velmi neslušné slovo. Nezamýšlí se nad sebou, ale nad tím, jak ještě více občany oškubat.

Volební období, ale hlavně rok 2012, charakterizuje i velký počet poslanců (koaličních i opozičních), kteří přišli ve sněmovně o imunitu. O čem to vypovídá? Že by orgány činné v trestním řízení přitvrdily? Vláda na svém počátku vyhlásila boj s korupcí jako jeden ze svých základních cílů…

Tomu, že Nečasova vláda je protikorupční, snad nevěří ani sama vláda, a občané už vůbec ne. Počet afér, které představitelé vládních stran měli, svědčí spíš o tom, že je to vláda, která na korupci možná postavila svoji existenci a možná bude na korupci stavět dál. Mně to připadá, jako když zloděj křičí - chyťte zloděje!

Jsem přesvědčen o tom, že nedůvěra občanů je dána do jisté míry i tím, že se vládními řadami nesla nebo ještě stále nese řada korupčních afér. Myslím si, že korupce je jeden ze základních problémů, které hýbou českou politikou, a nejen politikou. Je to záležitost nejen politické, ale i ekonomické scény. Pokud nebude zahájen skutečný boj s korupcí, nepohne se s ní.

Vnímám, že ji nelze vymýtit úplně, ale lze ji podstatně omezit. To však znamená, že by konečně ti, co jsou u moci, museli slyšet náš hlas, který říká, že nejpodstatnějším, nejsilnějším článkem v řetězu boje musí být majetková přiznání. Ale to působí na řadu politiků jako červený hadr. Zatím se nám to nepodařilo prosadit. My za to budeme dál bojovat a věřím, že dříve či později tento základní článek řetězu boje proti korupci bude platit a bude také účinný.

KSČM před časem předložila změnu Ústavy, která rozšiřovala možnosti, za kterých poslanec může přijít o mandát. Kdyby novela byla přijata, vláda by zřejmě už dávno padla. Co říkáte?

Tato úprava - zkráceně nazvaná zákon o ztrátě mandátu, kterou jsme předložili ve sněmovně už několikrát, řeší situaci, kdy poslanec či poslankyně koná v rozporu s tím, co slíbili voličům.

Jestliže je někdo zvolen za program určité politické strany a podstatně se od něj odchýlí, i například tím, že z této strany odejde, prosazuje jiné věci, než měla strana v programu, nebo dokonce zakládá politické uskupení, které je programově vzdáleno od toho, za které onen člověk kandidoval, připadá nám přirozené, že by se měl mandátu vzdát.

Měl by skončit ve sněmovně, aby mohl na jeho místo nastoupit ten, kdo ctí program své strany. Voliči přece volili poslance podle programu stran, za které kandidovali. V případě, že by poslanec dobrovolně neopustil mandát, navrhovali jsme a budeme dále navrhovat, aby tuto věc řešil Nejvyšší správní soud s tím, že by poslanec přišel o mandát a jeho místo by zaujal náhradník z téže strany, který byl za ním na kandidátce.

Připadá nám to vůči voličům poctivé. Podle nás je to věc zcela konformní s ústavou, protože vůle a právo voličů jsou silnější než právo a vůle jednotlivce či jedné politické strany, navíc v tomto případě nově vzniklé.

Když Nečasova koalice nastupovala, vykřikovala, jak chce výrazně šetřit na funkcích. Ale copak se ve sněmovně postupně funkce nerozrůstaly?

Je to opět jedna z věcí, která vedla ke ztrátě důvěryhodnosti této koalice. Halas, se kterým škrtali i funkce jen proto, aby mohli říci: My jsme ušetřili na funkcích, byl falešný. Většinou se na tom neušetří nic.

Třeba náš poslanec Pavel Hojda je předsedou podvýboru pro letectví a zároveň místopředsedou hospodářského výboru, já jsem předseda klubu a místopředseda zemědělského výboru. Peníze samozřejmě bereme pouze za jednu funkci. Obecně rozšířené tvrzení, kolik všechny ty funkce stojí peněz, se nezakládá na pravdě, protože poslanec bere vždy peníze za jednu funkci, i když má dvě či tři.

To jistě máte pravdu, ale copak nepřibyly výbory, nezvýšil se snad počet místopředsedů sněmovny?

K množení funkcí uvedu dva příklady. Sloučení výboru pro obranu a výboru pro bezpečnost – podle koalice z úsporných důvodů – fungovalo jen do doby, než bylo třeba vytvořit pro Radka Johna, který skončil jako ministr vnitra, funkci. Proto se bez uzardění ten výbor opět rozdělil a pro Johna vznikla funkce předsedy výboru pro bezpečnost. Jde-li o vedení sněmovny a o všechny orgány sněmovny, KSČM prosazuje princip poměrného zastoupení. Tomu, jak voliči rozdali karty, jakou sílu mají jednotlivé kluby, tomu by mělo odpovídat i zastoupení ve funkcích.

V koalici byl na začátku sněmovny jiný názor – zvolili se tři místopředsedové – Lubomír Zaorálek (ČSSD), Kateřina Klasnová (VV) a Vlasta Parkanová. Obě dámy na funkci rezignovaly, i když každá z jiného důvodu. Ve vedení dolní komory tak zůstali jen předsedkyně Miroslava Němcová (ODS) a jeden místopředseda.

A řízení chodu sněmovny není legrace, je to náročná činnost. TOP 09 nominovala místo Parkanové Jiřího Olivu. Koncem loňského roku se ukázalo, že ODS chce ještě místo pro Jiřího Pospíšila a ČSSD pro Jana Hamáčka. Najednou jsou místopředsedové čtyři. S námi o tom ani nikdo nejednal… Musím jen připomenout, že Senát s 81 senátory a daleko menší agendou má také čtyři místopředsedy.

Nechcete čtenářům připomenout alespoň některé legislativní iniciativy KSČM, kterých jsme se dosud nedotkli?

Opakovaně jsme navrhovali zrušení poplatků ve zdravotnictví, zrušení stropů odvodů pro sociální a zdravotní pojištění a další věci. Klub na tomto poli odvedl velký kus práce. V podstatě bez naděje na úspěch jsme podle mě odváděli kvalitní práci. Vždy jsme vedli věcnou diskusi, osvětlovali jsme nejen naše iniciativy, ale ve spolupráci s poslanci jiných klubů jsme pracovali na společných návrzích, a sem tam nějaký úspěch i přišel. To je cesta. Ukazujeme, že KSČM jde především o věc a že věcná řešení umíme také nacházet a prosazovat.

Nerada bych náš rozhovor končila skeptickými slovy z úvodu našeho povídání, kde říkáte, že rok 2013 bude asi horší než ten minulý. Nechcete říci našim čtenářům něco optimističtějšího?

Zajímá-li vás odpověď na tuto otázku, můžete si ji přečíst na první straně přílohy Naše pravda (třetí novinové) buď v tištěné podobě Haló novin (k zakoupení na stáncích), nebo v elektronické podobě na internetových stránkách www.publero.com. Dále na této stránce ještě naleznete sloupek NA AKTUÁLNÍ TÉMA, v němž člen Rady Ústeckého kraje Jaroslav Komínek se ohlíží za dobou nedávno minulou: »Výsledek voleb nám jen tak nespadl do klína«.....

Marie KUDRNOVSKÁ