KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Jste dvojkou na kandidátce Moravskoslezského kraje. Jak byste zhodnotil situaci ve vašem kraji?

Náš kraj stále prochází obrovskou transformací, která přináší vedle změny struktury výroby i zánik mnoha výrobních kapacit. Netýká se to jen důlních podniků, ale i strojírenských, textilních, dřevařských, zemědělských, potravinářských aj. To vše ještě umocnila současná krize. V Moravskoslezském kraji je tak dlouhodobě vysoká nezaměstnanost, která zde překračuje o 30 procent průměr ČR, přičemž okresy Bruntál a Karviná se umisťují stabilně v první desítce okresů ČR s nejvyšší nezaměstnaností. Ta je současně spouštěčem řady dalších problémů, a to i mimo sociální oblast. Dlouhodobě se také potýkáme s dopady zanedbané dopravní infrastruktury, nedořešenými protipovodňovými opatřeními a silným znečištěním životního prostředí.

Jak občané na tuto situaci reagují?

Obecně nadávají na situaci, ve které se naše republika dvacet let po politickém a majetkovém převratu ocitla. Nevěří politickým elitám na všech úrovních, nadávají na kriminalitu, korupci, arogantnost politiků i úředníků. Poukazují na »rozkradení« státního i obecního majetku, na pohodlný život rodin tunelářů v protikladu se svízelnou situací řadových občanů s nízkými příjmy.

V rámci poslaneckých dnů vás mohou občané navštívit ve vaší poslanecké kanceláři. Žádají vás o pomoc při řešení nějakého problému?

V první řadě chci říct, že ve své poslanecké kanceláři nesedím jako úředník na poště. Kancelář vnímám jen jako pracovní zázemí. Ani poslanecký den není tím jediným »úředním« dnem. Můj volební obvod je podstatně větší, než je spádovost kanceláře, proto si schůzky s občany domlouvám na různých místech kraje. Využívám k tomuto účelu i akce pořádané jednotlivými OV KSČM. Vzhledem k tomu, že když jsem v Praze, nemohu si, tak jako někteří kolegové z jiných krajů, tzv. odskočit za voliči do svého regionu, využívám také kontakty prostřednictvím elektronické pošty či telefonu. Nezřídka občané využívají i možnost občanské poradny, kterou zajišťuje KSČM na svých webových stránkách. Není také vzácností, že si mezi poslanci jednotlivé kauzy předáváme podle našeho odborného zaměření. Chci tím výčtem říci, že kancelář a poslanecký den není mým limitem při konkrétních kontaktech s občany.

Vraťme se zpět k otázce, obracejí se na vás občané se žádostmi o pomoc při řešení konkrétních problémů?

Vzhledem k tomu, že pracuji v oblasti sociální politiky, obracejí se na mne voliči, ale i nevoliči KSČM především s dotazy či žádostmi, které se týkají této široké oblasti. I když, bohužel, zázraky dělat neumím, mohu konstatovat, že mi přichází řada poděkování, a to především za rady, kde a jak se mají lidé konkrétně o pomoc obrátit. Poslanec totiž nemůže nahradit či ovlivňovat správní řízení. Týkalo se to především invalidních spoluobčanů či osob ve hmotné nouzi. Jsem rád, že se nám podařilo urychlit některá »zapomenutá« správní řízení ve výplatě nemocenských dávek nebo při důchodových řízeních. Poměrně často jsem na problémy s porušováním pracovního práva či bezpečnosti práce upozorňoval úřady práce a inspektoráty práce. Využíval jsem také možnosti formální i neformální interpelace na ministra či možnosti dotazů na jeho spolupracovníky. Co se však nedaří, je pomoc při hledání zaměstnání pro nezaměstnané. K tomu prostě možnosti nemám.

Co se vám podařilo v nynějším volebním období prosadit ve sněmovně?

Sám poslanec nic neprosadí. Může být iniciátorem návrhu, ale k jeho přijetí je potřeba více hlasů, než je počet členů poslaneckého klubu. A tak z necelých dvou desítek legislativních návrhů, kde jsem figuroval jako předkladatel, byly přijaty zatím jen dvě novely - k hospodaření s energií v bytových domech a k omezení výkupu kradeného odpadu. Tři novely byly zamítnuty, jedna nebyla schválena a u deseti, žel, ještě nebyl ukončen legislativní proces. U dvou technických novel je ještě šance, že je Senát schválí. Mimo to jsem předložil řadu pozměňujících návrhů k dalším předlohám při jejich projednávání ve výboru i na jednání sněmovny. Nejznámější bylo navýšení příspěvku na péči pro nejtěžší IV. kategorii, které bylo schváleno. Neprošel mi například návrh na zrušení snížení mateřské, ale stejný návrh pak prošel lidovcům, kteří můj dřívější návrh zamítli. Tak to prostě v politice chodí. V tomto volebním období jsem však předkládal i řadu návrhů k zamítnutí novel, či jejich některých bodů, které předkládaly pravicové vlády. A tak například neprošla novela Zákoníku práce, která by byla pro zaměstnance nevýhodná.

Nekandidujete do sněmovny poprvé, takže s účastí na různých besedách nebo předvolebních akcích již máte zkušenosti. Potkáváte se na těchto akcích i s projevy antikomunismu?

Nějaké negativní až vulgární projevy ojediněle zazní. Setkáváme se s tím zejména při nabízení našich volebních materiálů voličům v ulicích. Někteří jen slovem či posuňkem odmítnou, občas se ale najdou i jedinci, kteří mají nevybíravé slovní projevy. Co mne však více trápí, je skutečnost, že oproti podzimní kampani registruji více těch voličů, kteří volby odmítají a nevidí žádné reálné řešení. Jsou otrávení z mediálního obrazu politické scény a nevěří nikomu. Ani KSČM.

O co se lidé nejvíce zajímají?

To je různé. Podle věku, pracovního zařazení, případně zdravotního znevýhodnění. Obecně se lidé více bojí ztráty zaměstnání, jsou vystrašení z pravicí proklamovaného státního bankrotu, ptají se, co uděláme s těmi, kteří dlouhodobě zneužívají sociální dávky, kdy budou valorizovány důchody, minimální mzdy a sociální dávky, jak je možné, že poslanci mohou opustit poslanecký klub a neztratit mandát.

Jste také stínovým ministrem práce a sociálních věcí. Zabýváte se především otázkami důchodové reformy a situací seniorů u nás vůbec. Zhodnoťte tuto oblast z vašeho pohledu.

Co se týká seniorů, nejsou na tom všichni stejně. Neutěšená je situace zejména starodůchodců a osamělých důchodců. Chybějí jim nejen finanční prostředky, ale v některých regionech je značný nedostatek terénních i pobytových sociálních služeb. A důchodová reforma, ta se stala fetišem, kterého se zmocnil světový finanční kapitál. Problémy, které je nutné vyřešit, vykládá jednostranně a chce je využít ke svým ziskům. K tomu využívá pravicových ekonomů, novinářů a politiků. My dnes tedy doslova bojujeme za zachování solidarity při vyměřování důchodů pro nízkopříjmové skupiny. Pokud to občané ve volbách nepochopí a zvítězí přívrženci oslabení státního důchodového zabezpečení, nastane v důchodech stejná situace jako u mezd. To znamená nejen obrovské rozdíly, ale i stav, kdy těm chudým už nikdo nepomůže.

Sociálno ale nejsou jen důchody. Jaká je situace v dalších oblastech?

Musím říct, že v horší situaci než důchodem zajištění senioři jsou např. dlouhodobě nezaměstnaní, maminky samoživitelky i řada mladých rodin s dětmi. Na ty dopadá restriktivní sociální politika pravicových vlád nejtvrději. Kladu si často otázku: Kdy jindy by měl stát potřebným pomáhat, když ne v krizi? Ale opak je pravdou. V krizi se pomoc státu omezuje. A to nejen v nárocích, ale i ve výši různých dávek. Byl by to dlouhý výčet.

Co vám v této souvislosti nejvíce vadí?

Zejména mi vadí to, že řada i nemajetných lidí naletěla na pravicové argumenty a neprohlédla podstatu politiky pravice, která jde krok za krokem k omezování solidarity, ke zvyšování reálných příjmů bohatým a snižování příjmů do státního rozpočtu tak, aby nebylo co přerozdělovat pro potřebné spoluobčany. Hovoří o stejných podmínkách, ale ty jsou vzhledem k rozdílným příjmovým základům v konečné nominální hodnotě silně nerovné.

Kdybyste mohl ovlivnit řešení těchto problémů, o jaké kroky by šlo?

Je potřeba vycházet z toho, že práce, a ne sociální dávky, musí zabezpečit zdravé ekonomicky aktivní občany a jejich rodiny. Ze spravedlivé mzdy se vyměří i solidní důchody a odvedou dostatečné daně a pojistné do státního a veřejných rozpočtů. Proto je třeba začít u přípravy národního hospodářského programu a realizace komplexního celonárodního programu zaměstnanosti a také u podpory zvýšení porodnosti, aby se rodily alespoň dvě děti na jednu ženu. Určitá řešení jsou i v eliminaci černé a šedé ekonomiky, která se odhaduje asi na 150 mld. Kč, v omezování vyvážení zisků firem do zahraničí jejich investováním v ČR, které představují asi 100 mld. Kč apod. Doufejme, že si to většina voličů včas uvědomí a podpoří ve větší míře kandidáty KSČM, jejichž voliči nepřebíhají, neposilují parlamentní pravici a jsou zárukou prosazování důsledné levicové politiky, která hájí zájmy neprivilegované většiny občanů.