Jdi na obsah Jdi na menu
 


Naše policie není na okamžitý zásah připravena

26. 1. 2016
Rozhovor Haló novin s dlouholetým policejním pyrotechnikem Václavem Bilickým

 

V souvislosti s vlnou uprchlíků se spekuluje, že mezi nimi mohou být i potenciální teroristé, kteří by zde mohli zaútočit. Je tato hrozba skutečná?

O reálnosti této hrozby nás přesvědčují každý den a není pochyb, že přijdou i do naší země, i když jejich činnost nebude pravděpodobně o takové intenzitě jako v jiných zemích.

 

 

 

Myslíte, že preventivní opatření v České republice jsou dostatečná?

Nemyslím. Každá prevence musí adekvátně usměrňovat intenzitu předpokládaného možného zhoršení bezpečnostní situace v zemi. Já, a troufám si říci, že nikdo v této zemi, si nedokážeme představit, co by následovalo po náhlé změně toku migrační vlny, respektive jejím zastavení na území ČR. Prevencí by v tomto případě bylo okamžité obnovení důsledných kontrol na vnitřní hranici. Takovéto dlouhodobé opatření by spotřebovalo mnoho sil a prostředků, které naše současná policie v žádném případě nemá k dispozici.

To jsem se ještě nezmínil o tom, čemu tak trochu rozumím. Prevence proti teroristickým útokům za použití zbraní a výbušnin je během na dlouhé trati. Naše policie není až tak dobře připravena, aby mohla okamžitě zasáhnout. Příkladem je střelba jediného nevycvičeného člověka v restauraci v Uherském Brodě, adekvátní zásah přišel téměř za dvě hodiny. V případě použití výbušnin by situace byla obdobná.

V minulosti byly pyrotechnické expozitury v každém kraji v počtech zhruba tří až šesti vycvičených pyrotechniků s perimetrem působnosti o poloměru do 100 km, schopných zasáhnout téměř okamžitě jak při nálezech munice, tak při ohledání místa výbuchu. A expozitury měly zejména odpovídající vybavení pro prověřování podezřelých předmětů, nebo vyhledávání a zneškodňování nástražných výbušných systémů. Výjimkou nebyl ani služební pes pro vyhledávání výbušnin. V současné době jsou pro tuto speciální činnost pouze dvě oddělení, a to v Praze a Olomouci. Jsem toho názoru, že by se nemělo šetřit na bezpečnosti občanů právě tím, že se zeštíhlela pyrotechnická služba z důvodů, aby se ušetřilo na prostředcích.

Jak lze nejlépe případným útokům předcházet?

Dostatečně a se vší odpovědností všech bezpečnostních složek státu zajistit ochranu a zejména dokonalou legalizaci všech zdrojů výbušnin a zbraní, kterými by mohly být teroristické útoky vedeny. Je až paradoxní, že vstupní dveře do skladů výbušnin mají značně nižší odolnost proti vloupání (danou předpisy) než příkladně dveře do skladu zbraní a střeliva na běžných civilních střelnicích. Příkladem nechť jsou nedostatečná střežení v muničním skladu ve Slatině u Vysokého Mýta a také ve Vrběticích, ale i jinde.

Nejde jen o sklady výbušnin pofiderních »kšeftsmanů« se zbraněmi a výbušninami. Ostraha mnohých legálních skladů by si zasloužila přímou ostrahu, a ne pouze nefunkční plot a kamerové systémy. Ve velké většině jsou sklady na tak odlehlých místech, kam policie nebo civilní bezpečnostní služba dojede až v době, kdy již není co ohlídat.

Bylo by pro případné atentátníky těžké opatřit si výbušninu v tuzemsku, ať už jde o její výrobu, nebo koupi?

Ani jedno, nebo to druhé, myslím, že nebude problém. Vše je opět závislé na prevenci. Dlouhá léta jsem byl - jako pyrotechnik - zařazen u kriminální policie, dá se říci na všech úrovních jak okresu, tak kraje. Do roku 1990 jsme prováděli pravidelné kontroly jak na povrchu, tak v důlních dílech, aby nedocházelo k mizení výbušnin. Bojovat s touto novou, nanejvýš sofistikovanou formou kriminality, bude v nedaleké době velmi problematické právě díky absenci kvalitní prevence na všech stupních v policejním sboru. Zarážející je, že od pyrotechnické služby odešlo několik uznávaných vrcholových odborníků výbušninářů, ne do zasloužilého odpočinku, ale z důvodů, o kterých se nechci rozšiřovat.

Dost často se nyní stává, že policie evakuuje nádraží, případně jakýkoliv jiný objekt, kde se pohybuje veřejnost, pouze kvůli zapomenutému batohu. Je podle vás tato opatrnost namístě?

Opatrnost je namístě vždy, když je zřejmé nebezpečí. Není to fenomén dnešní doby, je to vžité preventivní opatření, které se však musí zdokonalovat přípravou policistů sloužících právě na »ulicích«. Každý příslušník policie, nejenom specialista, by měl znát předpokládané perimetry ohrožení vypočítané specialisty na základě rozměrů podezřelého objektu s předpokládaným absolutním množstvím těch nejbrizantnějších výbušnin doplněných střepinami. Měl by brát v úvahu samotný prostor a případně další možné objekty zesilující primární ohrožení. Neznalost, respektive neškolenost těchto případů může vést ke dvěma hraničním rozhodnutím, a to k přehnané, nebo nedostatečné uzávěře. Toto rozhodnutí je vždy na zasahujícím policistovi, který musí zajistit prostor do příjezdu pyrotechniků, a ten není, bohužel, nikdy bezprostřední.

Vyřeší se podle vás v dohledné době současná krize, nebo se bude naopak stupňovat?

Toto je otázka pro naše politiky, zejména ty v EU.

Existuje vůbec nějaké účinné řešení?

Na každý problém je řešení, o tom jsem se přesvědčil v mé dlouholeté praxi, mnoho případů bylo poprvé a každá tato situace se musela řešit takzvaně za pochodu, celým souborem opatření, přesto každá chyba by bývala byla osudnou. Politici by měli mít v řešení nastalé situace rozvahu pyrotechnika, a pokud udělají chybu…

Tomáš CINKA