KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Proč uvažujeme o velkém kroku zpět?

Hana Aulická Jírovcová

Cílem tohoto zákona není vzdělávání dětí, jak je tomu v rámci mateřských škol, ale zaměřuje se na hlídání a pravidelnou péči mimo domácnost dítěte v kolektivu dětí se zaměřením na zajištění potřeb dítěte, výchovu, rozvoj schopností, kulturních a hygienických návyků. Také určuje provozní požadavky na základě velikosti, kterou si zřizovatel zvolí, určuje i zřizovatele, možnost získání financí a možnost odečtu z daní. Předloha však řeší pohled na dítě a jeho práva.

Východiskem pro stanovení cílů předškolního vzdělávání se stal osobnostně orientovaný model, který respektuje přirozené potřeby dětí a vytváří optimální podmínky pro jejich rozvoj. Jako základní koncepční materiál byl úspěšně implementován rámcově vzdělávací program pro předškolní vzdělávání. ČR má na rozdíl od okolních, i vysoce vyspělých, států vzdělávací systém na vysoké úrovni. Proč tedy uvažujeme o velkém kroku zpět? Při vzdělávání dětí jsou samozřejmostí prvky obsažené v péči o dítě v dětské skupině, což neplatí naopak. Péče o dítě v dětské skupině nezajišťuje právo dítěte na vzdělávání. EU zdůraznila směrem k ČR potřebu alternativ péče o dítě v předškolním věku. Rozhodně ale nenabádá k útěku od vzdělávání. Zajištění potřeb rodičů by mělo komunikovat s potřebami dětí. EU na základě uplatnění práv všech zúčastněných - rodičů, zaměstnavatelů i dětí - požaduje řešení. Navrhuje volbu alternativ. Nenabádá však ke snížení dosažených standardů ve vzdělávání, a tak vlastně omezování práv dítěte.

Zákon snižuje standard úrovně péče o děti, neposkytuje vzdělávání, nezajišťuje úroveň stravování, uvolňuje odbornost pedagogického působení na dítě a kontrolní systém se opírá o nepedagogické instituce.

Kam se ztratila práva dítěte? Neměli bychom dopustit, aby se dítě stalo rukojmím současné doby. Proč má mít nedostatek financí dopad na vzdělávání našich dětí? Bohužel, ekonomické a organizační problémy naší společnosti útočí na potřeby, zájmy vyspělé pedagogiky a na přirozené potřeby dětí. Řešením by měla být snaha rozšířit kapacitu veřejných předškolních zařízení péče o děti a navázat na dlouholetou tradici a vysokou úroveň této péče z předchozích let. Pokud by byl přijat zákon o dětských skupinách v tomto znění, jdeme vstříc postupné likvidaci sítě mateřských školek a celé vysoké úrovně předškolního vzdělávání v ČR. Proto navrhuji vrátit návrh zákona navrhovateli k dopracování.

Prvotní by měl být zájem a práva dítěte

Marta Semelová

Zákon má několik rovin. Jednou z nich je pohled rodiče, který potřebuje nastoupit do práce. Další lze vnímat v souvislosti s ekonomickou situací ČR, v souvislosti s podporou rodin a zaměstnanosti. Významná je rovina vzdělanostní a sociální. Úhlů pohledu na předložený návrh by mohlo být určitě víc. Ovšem v každém případě by na prvním místě toho, co bychom při diskusi měli mít na zřeteli, měl být zájem a práva dítěte. Právo na zdravý vývoj, na stejnou startovací čáru v rámci celoživotní dráhy vzdělávání, na vyrovnání případných sociokulturních rozdílů. Klíčovou roli při tom hraje mateřská škola, která nejenže plní funkci výchovnou a sociální, ale především poskytuje předškolní vzdělávání v době, kdy se formují základy osobnosti dítěte a předpoklady pro jeho další vzdělávací dráhu.

Jde o ucelený systém předškolního vzdělávání, který se opírá o vědecké poznatky, zkušenosti a potřeby dítěte. Vychází ze vzdělávacích programů, jež přiměřeně věku rozvíjejí osobnost každého jedince, jeho složku rozumovou i citovou, tělesný vývoj, komunikační schopnosti, základy jazykové a matematické, grafomotoriku, poznávání okolního prostředí, hudební a výtvarné schopnosti. Prostřednictvím této přípravy si děti osvojují i základní pravidla chování, životních hodnot a mezilidských vztahů. Vytváří předpoklady pro pokračování ve vzdělávání, napomáhá vyrovnávat nerovnoměrnosti vývoje dětí před vstupem do základní školy a poskytuje speciálně pedagogickou péči dětem se specifickými vzdělávacími potřebami či zdravotním stavem. Mateřské školy dávají také velmi potřebnou podporu dětem, které přicházejí ze sociokulturně znevýhodněného prostředí.

Nezastupitelnost a význam předškolního vzdělávání - ne hlídání, o němž je předložený návrh zákona - potvrzují nejen učitelky elementaristky na základních školách, ale i mezinárodní výzkumy. Žáci, kteří navštěvovali mateřskou školu, dosahují lepších výsledků např. v testech PISA a častěji vstupují do terciárního vzdělávání. Vytvoření dobrých základů v průběhu předškolního vzdělávání tedy může významně zvýšit šanci jedince na úspěch v životě. Vytvoření takových předpokladů pro všechny děti by mělo být prioritou každé vlády. Naopak rezignace na předškolní vzdělávání ze strany státu uzákoněním dětských skupin nás vrací do 19. století k opatrovnám či k tzv. pěstovnám.

Místo učitelky MŠ jen chůva

Hlídací a odkládací služba pod názvem dětská skupina namísto mateřských škol povede ke zhoršení znalostních a sociálních návyků dětí a ponížení práva dítěte na rovné šance v přístupu ke vzdělání. Přitom ve vztahu k požadavku ministra školství na zavedení povinného posledního ročníku pro předškoláky před vstupem do základní školy, což považuji za návrh zcela oprávněný, je předložený návrh ministryně práce a sociálních věcí na hlídací služby v rozporu.

Souhlasit nemohu ani s degradací povolání učitelky mateřské školy v souvislosti s dětskými skupinami, ke které dojde. Na jedné straně chceme, aby měly co nejvyšší odborné pedagogické a psychologické vzdělání, nutíme je, aby prošly různými školeními a kurzy, zahlcujeme je papírováním, pověřujeme je tak mimořádně zodpovědným úkolem, jako je zpracování školních vzdělávacích programů a všemožných projektů, které musí zohledňovat nejen rozvoj všech stránek osobnosti dítěte, ale také zdraví, životní styl, stanovenou dobu pobytu venku, prevenci, upevňování hygienických návyků a další podmínky, a na druhou stranu jim říkáme, že pro předškolní výchovu stačí chůva či sociální pracovnice. Nemělo by to být obráceně? Neměli bychom usilovat o co nejvyšší zvýšení prestiže pedagogů a pochopitelně i platů? Přitom výkon povolání pedagogů na všech stupních škol je stále náročnější.

Za péčí o děti se skrývá byznys

Alena Nohavová

Navrhovaný vznik dětské skupiny považuji za nedobré řešení. Rodičům sice umožníme nastoupit do zaměstnání, ale nedokonalým návrhem zákona utrpí děti. Ideálním řešením by bylo rozšíření kapacit stávajících mateřských škol. Předškolní vzdělávání má v ČR nejen dlouholetou tradici, ale je především detailně propracované a nemá ve světě konkurenci. Poskytuje nejen vzdělávání, ale i další služby, jako je stravování s dodržováním velice přísných hygienických pravidel. Předškolní vzdělávání má nesmírný význam, všestranně rozvíjí děti ve věku od tří do šesti let a vytváří předpoklad pro budoucí úspěšnost žáka. Chyby, kterých se na dětech dopustíme v tomto věkovém období, si ponesou po celý život. Mateřské školy jsou součástí vzdělávací soustavy ČR s kvalifikovanými pedagogy. Dětská skupina vzdělávání poskytovat nemá a omezuje se pouze na hlídání. Jde tedy proti současnému trendu, kdy na jedné straně prosazujeme nutnost posledního ročníku mateřské školy jako povinného, a na druhé straně dětskými skupinami bychom tento cíl negovali.

Návrh definuje cílovou skupinu od jednoho roku do začátku školní docházky. Z toho vyplývá, že se rozšiřuje počet dětí v dětské skupině o dva věkové ročníky, které původně patřily do jeslí. Na jedné straně se návrh tváří jako nouzové řešení nedostatku míst v mateřských školách, a hned v úvodních paragrafech rozšiřuje působnost oproti mateřským školám o dalších 200 tisíc míst. Vytváří převahu nabídky nad poptávkou, která v dobách poklesu potřeby povede k rušení nejpropracovanější formy péče o děti, mateřských škol. Otázkou je, zda by skupiny nemohly být omezeny pouze na věk dětí do tří let. Do dětské skupiny mají být umísťovány i děti v posledním ročníku před nástupem do školy, ty pak budou nedostatečně připravené na vstup do školy. Zde půjdou proti sobě dva zákony - zákon o dětských skupinách a školský zákon, což povede k vytváření dvou kast: děti, které absolvovaly mateřskou školu, budou mít výhodu na startovací čáře ve škole, a děti, které projdou pouze hlídací službou, budou znevýhodněny.

Návrh uvádí, že je neuspokojeno necelých 60 tisíc žádostí. Jsou to žádosti, ne skutečný počet neumístěných dětí, což je rozdíl. Většina rodičů si podává více žádostí o přijetí svého dítěte do mateřské školy. Zároveň tento nedostatek míst není plošně rozprostřený, ale týká se některých lokalit, zejména příměstských satelitů. Dětské skupiny jistým způsobem existují. Jsou to mateřská centra, školičky, Klubíčka apod. Když to funguje, proč tedy nový zákon? Podle mě je nadbytečný. Za péčí o děti je maskován hlavní cíl, vpuštění byznysu do další, dosud výhradně neziskové oblasti. Podle § 6 se ustanovuje absolutní variabilita v úhradách od bezúplatného po maximální plnou úhradu nákladů. Tuto činnost lze tedy provozovat i pro zisk. Z výchovy dětí tak uděláme výdělečnou činnost, neboť co se může, se dříve či později stane normou. A nebudou-li v budoucnu zřizovatelé mít dostatek financí na provoz školky, mohou je převést na dětské skupiny, zejména v případech, kdy současné mateřské školy budou tzv. na hraně s některými platnými předpisy, jako jsou dožívající školní kuchyně, nedostatek prostoru či nesplnění kvalifikace.

Návrh zákona rovněž neřeší stravování. Nezaručení stravy ze strany poskytovatele je tristní. Na přípravu stravy se v mateřských školách kladou vysoké hygienické požadavky, sleduje se výživová hodnota jídla, způsob úpravy jídel s cílem zachovat co nejvyšší hodnoty. Jak si představují tvůrci zákona stravování pro děti od jednoho roku, kdy potřebují pestrou a hodnotnou stravu, mi není jasné. Neumím si představit, že je ročnímu dítěti v mikrovlnce ohříván oběd, a to ještě vařený předcházející den. V mateřské škole je ohřev jídla zakázán.  

Nouzové řešení může být trojským koněm

Gabriela Hubáčková

Měli jsme zde analýzu, proč ano. Pokusím se udělat ještě jednou analýzu, proč ne. § 2 - cituji: Činnost spočívající v hlídání a pravidelné péči o dítě od jednoho roku. Ani slovo o výchově.

§ 5 - Odbornost, a tu považuji za velmi důležitou, kvalifikace pro děti do tří let je vhodná. Jak je definováno postavení profesní kvalifikace chůvy? Bude mít jen rekvalifikační kurs? Kolik hodin? § 7 - V jedné skupině ne více než 24 dětí. Jakého věkového rozpětí? Je rozdíl pečovat o 24 jednoletých, nebo šestiletých dětí, i když od sedmi do 24 dětí jsou to dvě pečující osoby.

Další: Poskytovatel je povinen věk a zdravotní stav dětí zohlednit. To nic neřeší, pokud nebude jasně dán nejvyšší počet nejmladších dětí v jedné skupině, počet dětí zdravotně oslabených a také nejvyšší počet dětí v nejmladší skupině a počet osob pečujících o dětskou skupinu.

Nevím, jak MPSV pojme tuto péči a zda se na dětské skupiny budou vztahovat standardy sociální péče. A co se týká hygieny a prostorových podmínek a vybavení, jsou to podmínky, při kterých pochybuji, že státní úřad inspekce bude mít dostatek kompetencí k posouzení klimatu.

Další nejasný a nepříliš propracovaný paragraf, a to už zaznělo, je § 8 týkající se stravování. Je pěkné, že poskytovatel není povinen zajistit stravování, ale měl by zajistit, aby nedošlo k jakékoli kontaminaci při manipulaci. A kdo bude pečovat o jídlo? Bude to učitelka, chůva? Nebo další pomocník?

§ 10 odst. 2 - Povinnost zajistit a dodržovat plán výchovy a péče o dítě. Podle jakého základního dokumentu? Jak někoho něco napadne? Jak bude ošetřena logopedie? Jak bude zakomponována péče o děti s různými hendikepy? Všechny moje připomínky nemají vůbec nic společného s dobrovolností nebo nedobrovolností rodičů. Netuším, proč je v tomto návrhu opomíjena výchova a vzdělávání, když má pro děti v tomto období nejvíce formující význam.

Navrhovaný zákon je sice nouzovým řešením pro současnost, ale výhledově se může stát trojským koněm. Je namístě obava ze salámové metody, jak kousek po kousku přeměnit ucelený systém vzdělávání na segmenty vhodné k privatizaci, na ryze komerční službu.

(Poslankyně navrhly vrátit návrh vládě k dopracování, neuspěly však.)

Marie KUDRNOVSKÁ

FOTO – Josef ŠENFELD