Zachovat váhu státních důchodů v systému důchodového zajištění
Sociální politika má široký vějíř působnosti. Je však jedna oblast, které se nevyhne téměř žádný občan a které je věnována i největší pozornost finančního kapitálu celého světa. Jde o důchodové zabezpečení ve stáří, eventuálně při dlouhodobě nepříznivém zdravotním stavu či v daných případech při úmrtí rodiče, manžela nebo manželky.
Masové zapojení většiny společnosti do důchodového zajištění cestou průběžného sytému – což znamená, že vždy těm, kteří pobírají důchody, přispívají na ně svými odvody z příjmů občané v produktivním věku, vlastně jejich děti – znamená pravidelnou a velkou obrátku peněz. Tyto peníze spravuje stát pouze za platbu administrace – režijních nákladů.
Finanční kapitál však hledal způsob, aby mohl alespoň část těchto peněz spravovat sám, aby tak díky dlouhodobému pravidelnému příjmu přišel k nemalým ziskům. Proto se objevil nový produkt, produkt penzijního připojištění. Pro něj se za pomocí různých mezinárodních institucí i národních politiků, ekonomů a novinářů vytváří příznivé prostředí, reklama, zákony, různé pracovní komise a organizační schémata.
Celému tomuto procesu přišla vhod nová demografická krize. Vyspělé národy se už nejen nerozšiřují, ale ani dostatečně nereprodukují. K tomu se přidala i snaha bohatších o omezení jejich podílu na solidaritě s chudými. Proto je napadána velká váha kolektivního státního solidárního důchodového zajištění a vyzvedávána nutnost, aby se každý individuálně pojistil u soukromých finančních institucí. A protože už nestačí to, že v ČR má důchodové připojištění cca 4,5 miliónů občanů, hledá se cesta, jak nově převést do kapitálového spoření alespoň část peněz z povinného státního systému (tzv. opt-out).
KSČM důrazně prosazuje zachování jistoty občanů a úrovně zajištění hlavní části důchodů ze státního pilíře. Kdo celý život poctivě pracoval má mít nárok na solidní zabezpečení na stáří státem! Další spoření pokládá za dobrovolnou nadstavbu. Poukazuje na příkladech ze zahraničí, jak snadné je nezodpovědnými zásahy nabourat státem garantovaný systém a jak vysoké by musely být transformační náklady na systémovou změnu. Na argumenty o neudržitelnosti současného stavu odpovídá svou koncepcí, která vychází z toho, že vždy byla v systému využívána jeho regulační schopnost. Reálnost její návrhů propočítala i tzv. Bezděková komise a vše je zveřejněno na webových stránkách.
Jde především, mimo přijetí propopulačních opatření a celonárodního programu zaměstnanosti, o to, aby na úkor důchodového systému nebyly nadále řešeny problémy jiného rázu. Např. nezaměstnanost (slevy na odvodech, předčasné důchody), podpora podnikání (odvody z nižších příjmů OSVČ, švarcsystém), zvyšování příjmů bohatých (stropy na odvody), dotování důchodového deficitu příslušníkům ozbrojených složek (propojení jejich hospodaření na důchodovém účtu s ČSSZ), neplacení státu za náhradní doby (dlouhodobá nemoc, mateřská, nezaměstnanost, studium, vojenská prezenční služba), zkracování pracovních úvazků (nižší odvody).
Požadujeme zřízení zvláštního účtu ke zhodnocování přebytků a dalších zdrojů (dividendy, privatizace, určené daňové výnosy aj.) na „horší časy“. Udržení solidarity si vyžaduje přesměrování státní podpory kapitálovému spoření do průběžného státního pilíře. V případě, že se nezlepší demografický vývoj, bude nezbytné posílit státní pilíř o příjmy vybírané na státní politiku zaměstnanosti (v době, kdy výrazně poklesne počet pracovních sil) a rovněž přistoupit ke zvýšení sazeb na důchodové pojištění.
Na otázku, kdo bude platit důchody novým generacím, je jednoduchá odpověď. „Tak jako v minulosti. Vaše děti a Vaše vnoučata. Bude-li jich málo, nezbude nic jiného, než hledat další opatření. Nenaleťte však na vějičku, že to za vás vyřeší individuální kapitálové důchodové spoření.“
