KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Na rozdíl od ministerstva financí nejste prý s výsledky státního rozpočtu nijak nadšeni...

Druhého ledna publikovalo ministerstvo financí předběžný odhad výsledků loňského hospodaření pod velmi optimistickým nadpisem »Výsledek hospodaření státního rozpočtu nejlepší od roku 2008«. Celý komentář deficitu, který měl být 105 mld., a byl jenom 80 mld., se nesl v takto optimistické podobě. My si však nemyslíme, že státní rozpočet dopadl dobře. Podle nás naopak dopadl katastrofálně. Co nás k tomu vede, když jsme uspořili dokonce 25 mld. korun oproti tomu, co bylo naplánováno? Je to jednoduché. Vývoj státního rozpočtu ukazuje, že setrvačnost české ekonomiky směřující ke stagnaci - založená vládou Petra Nečase a osobně panem Kalouskem - je tak silná, že žádné krátkodobé opatření ji nemůže zvrátit. Rok 2012 jasně ukázal, že rozpočtová politika české vlády byla velmi přehnaná a zahnala, na rozdíl od našich sousedů, českou ekonomiku do opětovné recese. Potvrzují to už i mezinárodní instituce. Bohužel, tato politika pokračovala i v roce 2013. Když se podíváte na strukturu té takzvané úspory, zjistíte, že šetříme na investicích. Čili ztrácíme budoucnost - mimo jiné. Dalšími škrty se česká ekonomika nedostala do další růstové fáze, ale setrvává ve stagnaci.

Co se stalo ve vlastní struktuře rozpočtu?

 

Za prvé se potvrdil trend z předchozích let, že se nepodařilo vybrat vlastní příjmy. Prakticky všechny okruhy daní se ocitly níže, než byly rozpočtovány, jedinou výjimkou je DPH. Podle našeho názoru vývoj na příjmové straně rozpočtu ukazuje pokračující stagnaci a krizi. A paradoxně to potvrzuje i vývoj DPH, kde se vybralo o něco více »nad plán«. Proč? Vloni se od 1. ledna opět zvyšovaly sazby, tentokrát obě sazby o jedno procento. Teoretický předpoklad vyššího výběru byl asi 16 mld. Vybralo se 18 mld. Proč se v roce 2013 podařilo zvýšenou DPH vybrat, a o rok dříve, kdy se DPH zvyšovala jen snížená sazba o čtyři procenta, se ji vybrat nepodařilo? Předpoklad tehdy byl, že se vybere o 20 mld. více. Měla to být rezerva na důchodovou reformu, pokud si ještě vzpomínáte na povídačky pana Nečase. Nevybrala se ani koruna navíc. Zvýšení daně se ovšem odrazilo v cenách, kde inflace dosáhla asi 3,5 procenta.

Čili, my to zvýšení každý den platíme, ale státní rozpočet z toho neměl a dodnes nemá nic. Prostě zvýšení DPH v roce 2012, což nebylo nic jiného než státem naplánované a provedené zdražení základních životních potřeb, bylo pro nic za nic.

Proč?

Obyvatelstvo na zvýšení DPH v roce 2012 zareagovalo snížením spotřeby. To pohltilo zvýšení sazby. Vloni nastoupilo další zvýšení sazeb, a ukázalo se, že spotřeba obyvatelstva už dále neklesla. Už prostě neměla kam. Stát své občany přitlačil ke zdi. Každý musí občas jíst, topit, platit účty... A tak se vybralo zhruba 18 mld. No to je úspěch opravdu kardinální, abyste vybral o 18 mld. Kč pro státní pokladnu více, tak musíte zdražit především základní životní potřeby o 36 mld. Kč.

A výdaje?

Na výdajové straně rozpočtu došlo ke snížení asi o 20 mld. To je hlavní příčina snížení deficitu. Největší podíl na tom má snížení investic v rámci Státního fondu dopravní infrastruktury, o 3,5 mld. se snížily sociální příjmy, 7 mld. se ubralo na neinvestičních výdajích. Takže za snížení schodku jsme zaplatili enormní cenu. Teprve letos se podle původních Nečasových plánů měl deficit snížit na 75 mld. Došlo k tomu, že byl překonán rozpočtový výhled Nečasovy vlády, který ona sama opustila již v roce 2013, když viděla následky prudkého snižování schodku. Připustila deficit okolo 105 mld.

Jaké jsou důsledky tak prudkého snížení deficitu?

Prostě katastrofální. Ještě více roste nezaměstnanost, i když ještě nejsou statistická data. Je nesporné, že teď v lednu překročila hranici 600 000 lidí. Je to největší nezaměstnanost, jaká kdy byla! Nejen v ČR, ale i v Československu. Za velké krize v letech 1929-1934 bylo nejvíce nezaměstnaných 900 000 lidí. Ale to bylo včetně Zakarpatské Ukrajiny a Slovenska. Dále, máme velké množství lidí chudých. Skoro 1 700 000 chudých občanů. Nejde jen o příjmovou, ale i o věcnou chudobu. Lidi pomalu nemají na jídlo, na topení apod. V těchto rodinách žije půl milionu dětí. To je normální?

Politika, která jde tímto směrem, má negativní dopady ve všech sektorech. Kultura, doprava, školství, zdravotnictví - všechny resorty jsou podvyživené. Narůstá vnitřní dluh, který se jednou bude muset zaplatit.

Jestliže se ekonomika začíná točit pozpátku, už od roku 2012, nikdy nemůžete dosáhnout na vlastní příjmy rozpočtu. Strukturální problém na příjmové straně opticky překrývají příjmy z EU, tzn. cizí zdroje, ale to je krátkodobá záležitost. Přitom naše hospodářství dlouhodobě žije s půlmilionem nezaměstnaných. Je na tom přímo postaveno. K poklesu přechodně dochází jen při velmi vysokých růstech ekonomiky. O tom se musíme bavit s novou vládou.

Problémy minulých let, které se vyhrotily v roce 2012, pokračují. Setrvačnost ekonomiky se nedá zlomit přes noc. Bude to mít nepříjemné důsledky v letošním a pravděpodobně i v příštím roce.

Když se podíváme na směřování takto postaveného státního rozpočtu a na to, co dělá Česká národní banka, je evidentní, že rozpočtová politika a měnová politika jdou proti sobě. Vzájemně se negují. To je jedna z nejhorších věcí, jaké se mohly stát. Koordinace vládní a měnové politiky je nulová.

Jak se podle vašeho názoru bude česká ekonomika vyvíjet po nástupu nové koaliční vlády?

Předpoklady pro oživení musí vytvořit především letošní rozpočet a také dosud zcela absentující hospodářská politika vlády. Klíčovým impulsem pro oživení ekonomiky je především vývoj vnitřní poptávky - růst spotřeby a růst investic. I když nezpochybňujeme dynamický vývoj zahraničního obchodu a dokonce i mimořádně velký - rekordní - přebytek exportu, pak ani tento velký přebytek není větší než zhruba desetina celkového objemu hrubého domácího produktu. Připomínáme, že každým rokem z české ekonomiky odchází zhruba 250 mld. dividend do zahraničí, které zde nejsou produktivně užity resp. investovány do posílení výrobního potenciálu.

Tedy export není tím oslavovaným tahounem hospodářství?

Ve vztahu k úloze zahraničního obchodu v české ekonomice panují neopodstatněné iluze. Nejen, že se trvale opakují zcela chybné úvahy, že vývoz představuje tři čtvrtiny HDP, což vytváří iluze o jeho klíčové úloze při růstu hrubého domácího produktu. Jde i o nepochopení, jak skutečně funguje reálná ekonomika a zda je možné ji stimulovat tzv. řízenou devalvací.

Očekávat, že zahraniční odběratelé českých dodavatelů komponentů či dílů nebudou přesně kalkulovat s náklady na dodávky od českých dodavatelů, že jim nebudou určovat maximálně přípustné ceny jejich produkce, je prostě iluze. Očekávat, že budou ochotni platit v korunách více než dosud - to je slovy klasika a s jistou nadsázkou - horší než zločin, to je chyba. Je to nepochopení, jak funguje globalizovaná ekonomika a jak funguje vztah mezi odběratelem, který určuje cenu a zadává výrobu a dodavatelem, který musí plnit tyto příkazy. Zahrávat si v těchto podmínkách s řízenou devalvací, je ničím neodůvodněným hazardem, který může dále zhoršit současnou nepříznivou hospodářskou situaci.

Jaký je názor Martina Fassmanna na trend našeho hospodářství v dalších letech, si přečtěte ve čtvrtečním tištěném vydání Haló novin.

Jiří NUSSBERGER