Společnost šoku
Od začátku nového tisíciletí jsme svědky samých šoků. V neposlední řadě většinu obyvatel šokují různé demonstrace, které se konají jak na našem území, tak i jinde ve světě. Demonstrace, které se konají nejen na našem území, jsou zaměřeny buď na ochranu uprchlíků, nebo proti samotné imigraci, ale demonstruje se i proti válkám, na ochranu životního prostředí aj. Demonstrace se často zvrhávají v nekontrolované akce, které často končí různým typem násilí.
V dějinách však lidstvo bylo často šokováno i jinými věcmi, než jsou jen demonstrace. Jen ve 20. století, které je často nazýváno »stoletím násilí«, byl svět šokován dvěma světovými válkami, které zpustošily většinu světa. K tomu všemu přišel šok z přírodních katastrof, které se začínají objevovat v celosvětovém měřítku od nástupu globalizace. Nejvíce se však ve velké míře začínají objevovat po roce 2000. Jedná se zejména o ničivé vlny tsunami v oblasti Indického oceánu nebo v Japonsku, které zahubily mnoho lidí. Média nám tyto katastrofy přenášejí v přímém přenosu a vyvolávají u lidí stadium šoku.
Těchto přeměn však dychtivě využívá kalamitní kapitalismus, jak jej ve své knize Šoková doktrína nazvala Naomi Kleinová. V čem spočívá jeho rozmach? Právě z chaosu, který nastane po takto velkých katastrofách. Vždy se snaží ovládnout (nebo přesněji kolonizovat) postižené území. Tlačí na místní vlády, že jim pomůže obnovit zničenou infrastrukturu. Jenže za jakou cenu? Za cenu privatizace celého státu.
Další příklad, jak šoky fungují na společnost a jsou provázány s kapitalismem, nám ukazuje hurikán Katrina. Ten zpustošil v roce 2005 město New Orleans. V USA se však z tohoto města ani mnoho lidí neevakuovalo a nechalo se napospas živlu. Toho všeho se při obnově chopily soukromé korporace ve spojení s administrativou tehdejšího prezidenta G. W. Bushe. Namísto toho, aby se ve městě vrátily věci do původního stavu, tak bylo zprivatizováno snad vše – od škol, po nemocnice. Mám podezření, že kalamitní kapitalismus chce využít šoku v současné Evropě. Ať už se jedná o šok z imigrace nebo pozůstatky finanční krize. Přeci jen se v Evropě snaží zasít svá semínka například ve formě smlouvy TTIP a jelikož je Evropa odváděna od této věci jinými problémy, tak hrozí »kolonizování« Evropy americkým kalamitním kapitálem.
Soukromé nadnárodní korporace, ať už se jedná o zbrojařské, farmaceutické, potravinářské a jiné firmy, jen čekají na nějaký další »šok«. Nepochybujme o tom, že nové šoky jsou už připraveny. Ať už se jedná o problematiku viru zika, globální oteplování, přírodní katastrofy, války o vodu a mnoho dalších.
Jan KLÁN, poslanec (KSČM)
