Jdi na obsah Jdi na menu
 


Veřejné služby by neměly být privatizovány

14. 9. 2010

Rozhovor s Jaroslavem Borkou, kandidátem KSČM pro volby do Senátu PČR ve volebním obvodu č. 1 (Karlovy Vary).

 



S čím jde KSČM do senátních a komunálních voleb v Karlovarském kraji a vy osobně?

V senátních volbách jde především o posun pravicově orientované horní komory Parlamentu ČR doleva. Myslím si, že je nutné postavit rozumné argumenty proti současnému trendu vlády zejména v sociální oblasti – tedy diskutovat o změnách, které se budou týkat Zákoníku práce, připravované důchodové reformy a reformy zdravotnictví. Ty by rozhodně neměly mít dopad na nejpotřebnější. Měl být spravedlivě rozdělen podíl na odvodech do státní pokladny. Tady si můžeme vzít příklad ze silných evropských států, kde řadu let funguje daňová solidarita bohatých se sociálně slabšími. Napomáhá to k dobrému soužití, rozvoji podnikání i ke zlepšení práce veřejného sektoru.

V samotných Karlových Varech budou komunisté prosazovat především zodpovědné a efektivní hospodaření s majetkem města. Neměly by se v budoucnu opakovat takové kauzy, jako byla »karlovarská losovačka«, výprodej historického majetku za velmi nízké ceny, výstavba budov hyzdících pohled na dominanty světově známého lázeňského města.

 

V koalici ČSSD a KSČM zastáváte pozici náměstka hejtmana. Od krajských voleb v roce 2008 uplynula polovina funkčního období. Jak z pohledu KSČM hodnotíte plnění programového prohlášení Rady kraje?

Podařilo se nám navázat na úspěšné čerpání prostředků z evropských fondů na realizaci krajských projektů. Z těch největších, které se momentálně budují, připomenu například stavbu Centra technického vzdělávání v Ostrově, modernizaci ISŠTE Sokolov, výstavbu dopravního terminálu také v Sokolově nebo rekonstrukci karlovarské Becherovy vily. Obávám se však komplikací, které mohou vyvstat, pokud vláda nezmění své rozhodnutí nespolufinancovat od roku 2011 projekty, kterým se podařilo získat evropské dotace. Kraje, ale ani obce nebo soukromé subjekty, v takovém případě nebudou schopny své akce dofinancovat samy.

Velmi úspěšný je kraj v realizaci individuálních projektů v sociální oblasti – ať už se to týká poskytování sociálních služeb nebo transformace pobytových zařízení pro osoby se zdravotním postižením. Zmínit musím také rychlou pomoc kraje v případě poskytování bezúročných půjček pro zaměstnance krachujících porcelánek.

Nepodařilo se stabilizovat hospodaření v Karlovarské krajské nemocnici, kde se stále potýkáme také s problémy v personální oblasti. I přes určité zlepšení se nyní objevuje cílená snaha o pronájem těchto nemocnic. Můj osobní názor týkající se pronájmu nemocnic je jednoznačně negativní, jedná se o veřejnou službu a podle zkušeností ze zahraničí zůstávají koncová zařízení v kraji většinou v rukou samosprávy nebo státu. Neprivatizovat veřejné služby je tedy správný směr.

 

Co říkáte snaze koaliční vlády snížit platy zaměstnancům státní a veřejné správy o 10 procent?

V minulosti se plánovaly tři etapy reformy veřejné správy. Bohužel se přistoupilo dobře jen k prvním dvěma etapám, díky kterým obce a kraje získaly větší pravomoci. Třetí etapa, to je snížení počtu úředníků na ministerstvech a převedení jejich kompetencí na krajskou úroveň, zůstala nedokončena. S tím souvisí i narůstání počtu úředníků do gigantických rozměrů, čili pokud se nepřistoupí k dokončení reformy, snížení platů státních zaměstnanců nemůže podstatným způsobem tento problém vyřešit.

Nejsem ekonom, ale je mi jasné, že snížením platů stát také méně vybere na daních, sociálním a zdravotním pojištění, možná bude více vydávat na podporu v nezaměstnanosti, pravděpodobně dojde ke zpomalení ekonomiky, protože velká skupina zaměstnanců nedostane stejně vysoký plat a své výdaje razantně omezí.

 

Jaké dopady to může mít do činnosti příspěvkových organizací, jejichž zřizovatelem je krajský úřad, případně i městské a obecní úřady?

Za prvé to bude mít dopad na konkrétní lidi. Finanční prostředky ministerstva práce a sociálních věcí pro náš kraj za rok činí 231 milionů korun. Na příští rok vláda plánuje snížit tuto částku o jednu sedminu, tj. o 30 milionů. Toto a další opatření vlády budou mít dopad na síť sociálních zařízení i jejich zaměstnance. V některých zařízeních se tak dostanou pracovníci na hranici minimální stanovené mzdy stanovené pro rok 2010, tj. osm tisíc korun. V důsledku toho nemá zaměstnanec pražádnou motivaci dělat svou práci pořádně, případně dělat ji vůbec. Dá se předpokládat, že pro poskytovatele nastane velký problém zajistit pracovníky, kteří budou splňovat požadavky stanovené zákonem, bude-li moci nabídnout takové »ohodnocení« práce.

Za druhé se to odrazí v samotné existenci příspěvkových organizací. Kraje nebudou schopny rozdíl dorovnat a budou muset uvažovat o jejich redukci. Pak by to ale mělo být ministerstvo, které je konkrétně navrhne k likvidaci.

 

Živou diskusi vyvolává u Policie ČR a Hasičského záchranného sboru snižování platů. Do jaké míry to může, podle vás, ohrozit nejen bezpečnost občanů, ale i činnost Integrovaného záchranného systému?

Mnoho dlouholetých a zkušených státních zaměstnanců a zejména odborníků ukončí pracovní či služební poměry. Kdo bude zajišťovat výkon činností vycházejících ze zákonů a úkoly policie? Snad ne soukromé bezpečnostní agentury? Již nyní není schopen stát udržet si potřebnou skupinu odborníků určitých profesních skupin. Je tzv. stop stav v náboru nových příslušníků bezpečnostních sborů, což znamená, že v důsledku šetření může dojít k ohrožení bezpečnosti, protože policie bude muset činnosti omezit.

Schodek státního rozpočtu řeší vláda snižováním výdajů a škrtů veřejných výdajů. Nastolila obecný názor, že úředníci a policisté si nezaslouží výhody, přičemž platy těchto skupin zaměstnanců nejsou přemrštěné. Laickými počty lze dojít k závěru, že průměrný hodinový čistý plat průměrného úředníka např. na krajském úřadu je kolem 120 až 150 korun za hodinu, což při úvazku 168 hodin za měsíc představuje měsíční plat 20 000 korun. Současná vláda nemá úctu ke státní službě a nechce ji posilovat např. v oblasti výběru daní proto, aby zvýšila rozpočtové příjmy, a také o tom nikde nehovoří.

 

Lázeňský trojúhelník – Karlovy Vary, Mariánské Lázně a Františkovy Lázně – to byla před léty chlouba československého lázeňství. Jak hodnotíte současnou situaci v oblasti lázeňství v kraji?

Karlovarský kraj stále usiluje o to, aby Lázeňský trojúhelník zůstal chloubou českého lázeňství. Je zapsán na indikativním seznamu České republiky pro nominaci k zápisu do Seznamu světového dědictví UNESCO. K tomu jsme připravili a připravujeme řadu akcí, vydali jsme za účelem osvěty několik publikací věnovaných zmíněným lázním.

K úspěšnému dovršení nominace je ale potřeba také aktivního a pozitivního přístupu samospráv jednotlivých měst. Zde trochu proti očekávání máme určitá nedorozumění se samosprávou Karlových Varů. Jen si můžeme přát, že po komunálních volbách se i zde situace zlepší a bude zde stejný přístup jako ve Františkových Lázních a Mariánských Lázní, kde je spolupráce velmi dobrá.

I když dominantní je Lázeňský trojúhelník, lázně Kynžvart se rozhodně mají také čím pochlubit. I v dnešní nelehké době nabízí vysoký standard péče o dětské pacienty. Jinou kapitolou je ovšem Kyselka. Ačkoli ještě před 20 lety zde fungovaly lázně a běžně sem jezdily děti na ozdravné pobyty, dnes je člověku do pláče při pohledu na objekty, které byly chloubou lázní Kyselka. Bohužel se všechny tyto objekty v devadesátých letech dostaly do soukromých rukou za účelem spekulací. A výsledek? Historická část lázní Kyselka téměř mizí před očima a státní správa a ani místní samospráva s tím nedokáže nic udělat.

 

A co perspektivy dalšího rozvoje kraje, včetně lepšího uspokojení životních potřeb občanů?

Kraj své plány zpracoval v Programu rozvoje Karlovarského kraje. Zaměřujeme se na zvýšení úrovně vzdělanosti, k čemuž nám významně mohou pomoci velké školské projekty, už zmíněné CTV Ostrov nebo revitalizovaná ISŠTE Sokolov – nabídnou vzdělání v moderním prostředí nejen mladým lidem, ale v systému celoživotního vzdělávání i všem ostatním, kteří si budou chtít zvýšit kvalifikaci nebo získat nové odbornosti. Hospodářský rozvoj kraje není možný bez toho, abychom neměli dostatečnou infrastrukturu zajišťující plynulý pohyb po kraji i spojení s dalšími regiony. Mám samozřejmě na mysli dokončenou R6. Myslím si, že už dnes je nutné řešit problematiku energie v souvislosti s budoucím útlumem těžby a vnímat tu situaci i z pohledu přesunu pracovních sil. Za důležité považuji zaměřit se na průmyslové zóny a využít lépe tato území k plnění jejich funkce. Lidem je také třeba nabídnout atraktivní sportovní a kulturní vyžití. Pokračujeme v budování páteřní Cyklostezky Ohře, podobně se realizuje také projekt Vodácká Ohře. Nemalé prostředky kraj investuje do oprav památek nebo rozvoje cestovního ruchu. Svědčí o tom například rekonstruovaná Becherova vila v Karlových Varech, která by měla sloužit jako interaktivní galerie, nebo úsilí, s nímž se snažíme najít optimální cestu k financování opravy historické budovy Císařských lázní.

 

Autor: Miroslav Svoboda Zdroj: Haló noviny