KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Jak jste zatím spokojen s vládnutím Sobotkova kabinetu?

Po neblahé epizodě s Věcmi veřejnými se politická situace po volbách výrazně změnila. Tradiční politické strany vzešly z voleb celkově oslabeny. Velmi výraznou roli hraje hnutí ANO, které vyšlo s tím, že dosavadní stranický systém se neosvědčil, a ono přichází jako nový politický fenomén. S tím jsou spojena různá očekávání, a zároveň i různé kritické postoje vzhledem k tomu, že v čele ANO je Andrej Babiš, jeden z nejúspěšnějších podnikatelů v ČR, který nesporně v této sféře něco dokázal. Nyní vstoupil do politiky a některá jeho prohlášení v tomto směru vyvolávají pochybnosti, protože v žádném případě stát není firma a nedá se řídit jako firma.

Přesto preference tohoto hnutí stoupají…

Tato zkušenost tu je, ale je těžko ji v tak krátké době hodnotit. Rozhodně považuji za pozitivní, že se podařilo dohodnout koaliční smlouvu, vytvořit koaliční vládu, byť bych si dovedl představit koalici jen ze dvou, bez té menší strany. Ale taková byla převažující vůle v koalici. To je v situaci, která se vyznačovala všeobecnou nedůvěrou společnosti, politickým marasmem, jistý stabilizující moment, který by mohl společnost z krize vytáhnout. Uvidíme, zda se to podaří.

 

I v předchozích rozhovorech pro Haló noviny jsem říkal, že považuji Andreje Babiše za pozitivní politickou postavu. Nechám stranou jeho výroky, které ne vždy byly uvážlivé nebo nesvědčily o politických zkušenostech. Rychle se však učí a jeho způsob komunikace je pro veřejnost nejen přijatelný, ale i důvěryhodný. To je dobré nejen pro ANO a jeho předsedu, ale i pro vládu, i její premiér má poměrně vysokou důvěryhodnost u občanů. Podle mě si to svými uvážlivými postoji, zejména v zahraniční politice, zasluhuje.

Ovšem koalice už prokázala, že na některých věcech se neshodne – tzv. církevní restituce, příděl peněz některým resortům ze státního rozpočtu, služební zákon.

Církevní restituce jsou bohužel věc nepodařená, ale zákon o restitucích a na to navazující smlouvy se podle mě budou těžko měnit. Ani referendum není cesta. Změnit by se dala ta část zákona, která hovoří o finanční náhradě. To není nedotknutelná věc. Zda se v tom něco podaří udělat, nevím. Církve, zejména kardinál, zaujímají zatím příliš nekompromisní stanovisko, a nezdá se mi, že to je dobré pro věc samu i pro důvěryhodnost církví ve společnosti. V současném světě, kdy zažíváme rozklad morálních hodnot apod., církve a náboženské společnosti svou nezastupitelnou roli mají, ale u nás si ji dost tímto způsobem prohospodařují.

A co požadavky ministrů na více peněz z eráru?

Každý ministr financí předkládá návrh rozpočtu, s nímž jeho kolegové nemohou být spokojeni. Nikdy jim nedá tolik, kolik by chtěli pro úspěšný rozvoj svého resortu. Situace je teď zvláštní v tom, že Babiš vstoupil do politiky mj. s heslem, že se ve státě plýtvá, nepostupuje se hospodárně, proto je třeba šetřit a nepromarňovat veřejné prostředky, které vytvářejí občané ze svých daní. Samozřejmě se dostává do rozporů, některé se už projevily - jde třeba o financování zdravotnictví. Příliš krajní stanoviska na obou stranách se však podařilo obrousit a nalézt určité přijatelné řešení.

Nepochybuji, že tomu tak bude i v ostatních případech, byť to nebude jednoduché, protože série škrtů Topolánkovy a Nečasovy vlády české ekonomice a české společnosti neprospěla. Výdaje se seškrtaly a zároveň se omezily možnosti ekonomického vzestupu. Takže teď, když je naděje, že hospodářství, které se postupně vymaňuje z těžké krize, by mohlo růst a mohlo by se tvořit i větší společenské bohatství, se utkáváme s důsledky oněch škrtů. Nároky rostou, ale ministr financí, premiér i ostatní členové vlády jistě mají dost zdravého selského rozumu, aby si uvědomili, že je v zájmu vlády vládnout. To mohou jen, když se o základních věcech dohodnou. Jinak tyto rozpory patří k normálnímu chodu politiky.

A co říkáte peripetiím kolem služebního zákona? Představy o něm jsou v koalici dosti rozpolcené…

Služební zákon je složitá záležitost. Byl přijat v roce 2002 a jeho účinnost se neustále oddalovala s tím, že ještě není zralá situace. Dosavadní státní správa byla příliš stranicky ovlivněná. Zavedením služebního zákona nelze petrifikovat tento neuspokojivý stav, vytvářela se situace, kdy se odůvodňovala nemožnost cokoliv udělat.

Zavedení normálních poměrů do státní správy, která opravdu nemá být předmětem stranických hrátek, je potřebné. Je třeba státní správu udělat profesionální a nezávislou na bezprostředním střídání vládních stran, pracovník státní správy nemůže být závislý na tom, jestli v čele resortu je zástupce té či oné strany. Je složité realizovat, aby v čele ministerstva byli kromě ministra další činitelé politického charakteru. Dosud fungoval podle mě nedobrý systém, kdy se ministerstvo stává doménou té či oné strany. Pak se to »zdokonalilo« tím, že je-li ministr z jedné strany, další koaliční strany dodávají své lidi na posty náměstků. Pak tam jsou ještě náměstkové - profesionálové.

Tento neutěšený stav nevytváří předpoklady pro kvalifikovanou, profesionální státní správu. Jde o systém, na který si strany zvykly, projevilo se to i při vytváření této vlády, koaliční strany tam či onam dávaly své náměstky a vyvolalo to i spory, např. pokud jde o to, kdo bude náměstkem za ČSSD u ministra Babiše…

Jde o to, jak se v návrhu podaří vyjádřit myšlenku, že ministr musí disponovat prostředky k tomu, aby resort mohl kvalitně řídit. To předpokládá, že musí mít kolem sebe i určitý menší tým s ním politicky spojených lidí. Ale základ ministerstva by měla tvořit kvalifikovaná státní správa. Bude velký spor o to, jak se podaří vytvořit Úřad pro státní správu a kdo bude v jeho čele.

Jak se díváte na názory českých politiků na Ukrajinu, Krym, Rusko?

Je to složitá záležitost na stručné posouzení. Měl jsem možnost se už vyslovit tím, že jsem ve zkratce seznámil českou veřejnost s názory bývalého německého kancléře Helmuta Schmidta, který v těchto věcech má velmi rozumný, uvážlivý postoj. Je dalek toho, aby hledal vinu jen na jedné straně, a rozhodně neodsuzuje ruského prezidenta Putina tak, jak se to děje tady ve většině médií včetně ČT. Pro přičlenění Krymu k Ruské federaci projevil pochopení. Je třeba posuzovat vše komplexně.

Ukrajina má za sebou velmi zvláštní historii, v níž se mísily různé proudy, tendence, po skončení druhé světové války tam nebyla zdaleka stabilizovaná situace, působili tam banderovci apod. Je tam rozpor mezi východní a západní částí. Podle mě došlo k příliš velké apologetizaci Majdanu jako by vše, co z něj vzešlo, bylo pozitivní… Myslím si, že EU se příliš jednostranně ztotožnila s novou kyjevskou reprezentací, ačkoli ji do legitimity mnohé chybí. Jen chci doufat, že se tam situace zklidní a nedojde ke krveprolití. Každá prolitá krev ztěžuje hledání pozitivních řešení.

Situace má historické kořeny po rozpadu SSSR, a pak se stačí podívat na některé výroky dřívějšího viceprezidenta USA Dicka Cheneyho o tom, že je třeba Rusko rozkulačit. Je dobré si to připomenout, abychom viděli, že bylo hodně vadných kroků ze strany Západu.

Mně vyhovuje vedle názoru Schmidta i názor exministra zahraničí USA Henryho Kissingera, mistra reálpolitiky. Říká, že Ukrajina by měla být mostem mezi Západem a Východem, že by měla mít pozici neutrální země, takže nějaké rychlé přibližování k NATO by rozhodně nebylo žádoucí. A pokud jde o vztah k EU, je třeba všechny souvislosti posoudit tak, aby se našlo řešení, které nebude ohrožovat vývoj na Ukrajině, ani Rusko. Také EU si nemůže přát nějakou obnovu studené války.

Ve sněmovně se začaly hromadit návrhy ústavních zákonů. Předlohy týkající se obecného referenda a referenda k církevním restitucím neprošly, další se týká NKÚ, trestněprávní imunity zákonodárců…

Před rozpadem Československa byla bohužel přijata Ústava ČR, jejíž zrod neprobíhal normálním způsobem. Schválila ji tehdejší ČNR, která sama sebe změnila v Poslaneckou sněmovnu a sama pro sebe atrahovala i pravomoci Senátu, který podle Ústavy měl být vytvořen, ale první volby se konaly až po 3,5 roce. Politické síly, zejména ODA, které Senát prosazovaly, ho pak nechtěly. Z tvorby Ústavy byla do značné míry vyloučena opozice i parlamentní federální reprezentace, zvolená v roce 1992. Byli ignorováni i experti, kteří na půdě FS na Ústavě pracovali. Proto má Ústava řadu konstrukcí, které neprošly širokou demokratickou diskusí. I proto se v dalších letech ukázalo, že parlamentní strany mívají k Ústavě zvláštní vztah. Na jedné straně jako by to byla nedotknutelná posvátná kráva, jindy k ní naopak velkou úctu neprojevovaly.

Za vlády ČSSD v době tzv. opoziční smlouvy byl vytvořen návrh na změnu Ústavy, týkal se tehdy zejména zpřesnění vztahu prezidenta republiky a vlády, stanovil přesná pravidla pro vytváření vlády, měnil i pravidla pro vytváření bankovní rady. Šlo o to, co se dnes požaduje – aby to nebylo jen v pravomoci prezidenta. Atmosféra kampaně vůči opoziční smlouvě však znemožnila skutečnou diskusi o tomto návrhu. Ve sněmovně prošel, v Senátu neprošel o dva hlasy z tehdejší čtyřkoalice. Pozdější návrhy, aby se do Ústavy například doplnilo referendum, byly spíše z ideologických důvodů zamítány, než aby se uznalo, že Ústava opravdu potřebuje v určitých věcech revizi.

Nechová se koalice k návrhům opozice stejně jako minulé vlády? Jde mi konkrétně o návrh KSČM na obecné referendum. Vždyť ČSSD tvrdí, že o něj také stojí. Ale nepodpořila ho. Vláda tvrdí, že předloží vlastní návrh. Copak podobné sliby neznáme z minulosti?

To, co se nyní děje, je jen jistým pokračováním nedobrého vztahu k Ústavě i k jejím možným změnám. Obávám se, že ani teď přístup není komplexní. Rozhodně si nemyslím, že je třeba měnit Ústavu kvůli tomu, že se mají zavést lhůty pro prezidenta republiky při jmenování vlády. O tom je možné uvažovat, ale nemělo by to být z komplexu úvah o tom, jak Ústava funguje a kde je třeba ji doplnit a měnit. V minulém období nebyla dokončena jednání o postavení NKÚ a rozšíření jeho možností kontroly hospodaření s veřejnými prostředky. Teď k tomu patří ještě otázka referenda, které je dluhem od samého začátku, protože pravice tehdy referendum jako ústavní institut zcela odmítala.

A s imunitou se zachází velmi účelově. Ale také to by bylo dobré učinit součástí širší diskuse. Stejně jako jmenování členů bankovní rady. Přivítal bych, kdyby se za vlády, která má slušný mandát ve sněmovně, podařilo vtáhnout také opozici do vážnějších diskusí o Ústavě a o potřebě její změny.

Zda-li by byla potřeba ústavní komise? Odpověď Zdeňka Jičínského si můžete přečíst ve čtvrtečním tištěném vydání Haló novin.

Marie KUDRNOVSKÁ