KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Ráda bych se vyjádřila k problému církevních restitucí, resp. plnění dle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi. Obecné připomínky právnické, filozofické i politické jsme slyšeli již mnohokrát. Já bych chtěla přiblížit dopad tohoto nešťastného zákona na konkrétní obec a její občany. Jedná se o obec Hradištko na okrese Praha-západ, která je, nebo spíše byla, krásnou a činorodou.

Nejprve mi dovolte citovat několik pasáží z článku starosty obce Hradištko zveřejněného v jejím zpravodaji. To, co nyní uvedu, je z pohledu současné společnosti tak hrozné, že prostě není možné věc nechat jen tak být. První věty zmíněného článku zní:

»Hradištko zažilo v celé své historii dvě období, kdy byla ohrožena jeho existence. První smutná doba byla v letech 1942-1945, kdy občané museli naši obec opustit, druhé těžké období prožíváme nyní. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu ČR byla obec nucena předat významnou část svého majetku Královské kanonii premonstrátů na Strahově, což zásadně ohrožuje její další fungování a rozvoj.

Za nacistické okupace kromě vystěhování obyvatelstva bylo na Hradištku v rámci germanizace českého národa vytvořeno vojenské cvičiště zbraní SS a v roce 1943 zde byl dokonce vybudován koncentrační tábor. Bylo to velmi těžké a smutné období, ale obec přežila a po skončení druhé světové války se začala nejdříve pomalu a později rychle rozvíjet. A právě v období největšího rozvoje a rozmachu nás postihla těžká rána, která velmi krutě ohrožuje současnost i budoucnost Hradištka.«

Církevní řád Královské kanonie premonstrátů na Strahově již téměř dvacet let vede s obcí soudní spory o určení vlastnictví k nemovitostem. Soudní spory byly celkem tři. První je u konce, když byl ve svém průběhu opakovaně doveden k Nejvyššímu soudu ČR a Ústavnímu soudu. Výsledkem bylo, že byl majetek, o který byl veden spor, přepsán na Katastrálním úřadu pro Prahu-západ na Královskou kanonii premonstrátů.

Pro obec to byl šok. A další šok přišel, když obec zjistila, že vydání onoho zákona o církevních restitucích soudní spory o vydání majetku nijak neřeší ani nezohledňuje. Prostě se v zákoně na ně zapomnělo! A tak tyto žaloby běží klidně dál, a dál se podle jejich rozhodnutí vydává majetek, na který církevní společnosti buď nemají podle zákona o církevních restitucích nárok, nebo za který právě podle tohoto zákona obdrží finanční náhradu! Takže v tomto konkrétním případě jej vlastně dostanou dvakrát! Vždyť až do úplného dořešení souvisejících soudních sporů nemůže být nikomu znám skutečný a konkrétní nárok na vydání majetku, a přesto byla stejným zákonem již stanovena částka, vyplácená jako paušální finanční náhrada za majetek nevydávaný!

A že jde jen u této obce o skutečně významnou část majetku a o její reálnou likvidaci, svědčí přehled vydávaného majetku: Na základě vyzvání Královské kanonie premonstrátů musela obec ke dni 30. dubna 2014 předat budovu zámečku se sídlem obecního úřadu a budovu se sídlem pošty a pěti obecními byty. Obecní úřad se přestěhoval do objektu Svazu chovatelů a pronajal si objekt u hřiště, kam byla přestěhována knihovna a následně i správce mateřské školy.

Následně musí obec ještě vydat:

- pozemky pod tělocvičnou s přilehlými tenisovými kurty,

- stavební pozemky pod hasičskou zbrojnicí, která by se měla do šesti let zbourat,

- stavební pozemky pod mateřskou školou,

- pozemky zahrad včetně rybníku o rozloze cca 3 ha včetně obezdění,

- pozemky, kde dříve stála budova ovčína - současné parkoviště a plánované budoucí přirozené centrum obce,

- budovu špejcharu včetně pozemku,

- část zahrady základní školy.

Žaloba, a tedy i rozsudek, totiž obsahuje celkem 90 položek! Znovu připomínám, že na vydání pozemků (pod školkou, tělocvičnou, bývalý Ovčín), které byly obcí zastavěny nebo jsou nutné k užívání staveb, případně se užívají v obecním zájmu, by žádná církev neměla podle § 8 odst. 1) zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi nárok.

Obec byla ale postižena i jinak - v roce 2010 byl zpracován projekt na ozelenění obce a následně obec získala dotaci ve výši 6,5 mil. Kč. Ta však musela být pro tento účel dva roky blokována, protože se čekalo na rozhodnutí Ústavního soudu, a na cizích pozemcích investovat nemohla. Nakonec musela nevyužitou dotaci v říjnu 2013 vrátit - aniž by obci někdo nahradil prostředky, vynaložené na projekt, nemluvě o nákladech na právní zastoupení obce.

Předmětem druhého sporu se žalobcem Královskou kanonií premonstrátů je výše nájemného za užívání zámečku a pošty, a dále užívání všech výše zmíněných pozemků za tři roky zpětně, a to ve výši 2,5 mil. Kč. Po odvolání obce a přezkoumání výše nájemného soudními znalci se cena soudem přiznaného nájemného snížila na 1,5 mil. Kč. Královská kanonie premonstrátů však trvá na svém a spor zatím pokračuje.

Jakékoliv pokusy o uzavření dohody mezi účastníky vždy skončily nezdarem, neboť zástupci kanonie přicházeli pokaždé s jinými nabídkami, které popíraly ty předchozí.

Zde je zajímavé například to, že Královská kanonie premonstrátů účelově nabízela jménem Mgr. Petrose Alexandridise prostřednictvím médií nájem pozemku pod školkou za 1000 Kč ročně a uváděla i jiné nepravdy. Přitom Mgr. Petros Alexandridis je ředitelem ústřední kanceláře kanonie, měl by tedy říkat jen pravdu.

Poslední soudní spor se týká vydání pozemků, které obec dostala od Pozemkového fondu ČR pro svůj další rozvoj o rozloze 5,2 ha. Spor dosud není ukončen.

V současné době obec nevlastní ve svém centru kromě školy a školního pozemku, budovy mateřské školy (stavby na cizím pozemku), budovy tělocvičny (stavby na cizím pozemku) a budovy zdravotního střediska vůbec nic. Rozvoj obce je v tomto směru tedy úplně zastaven.

Ale ještě se obecně vrátím k finančním náhradám - tím, že není vůbec zřejmé, za jaký majetek se finanční náhrada vydává, je nutno předpokládat, že bude tímto způsobem nahrazen i majetek, který bude fyzicky předán, tedy bude skutečně restituován dvakrát, případně, že bude nahrazován majetek, na jehož vydání vůbec nárok nevznikl, nebo dokonce mohou být vyplaceny značné finanční částky zcela bez jakéhokoliv původního hmotného nároku. A to ještě připomínám požadavek Královské kanonie premonstrátů na zaplacení ušlého nájemného - a ten zřejmě nebude ojedinělý.

Nesmíme zapomenout ani na to, že církev byla dosud plně financována státem - nic jí tedy nikdy »neušlo«!

Vzhledem k tomu, že předmětem úpravy zákona o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi je podle jeho § 1 zmírnění majetkových křivd, nesmíme připustit, aby podle stejného zákona vznikaly křivdy nové, nyní již ale nenapravitelné. Zákon navíc zakotvuje nerovnoprávné postavení mezi církvemi a náboženskými společnostmi na straně jedné, a oprávněnými osobami podle ostatních restitučních zákonů na straně druhé. Ve srovnání s ostatními oprávněnými osobami dle restitučních zákonů jsou církve a náboženské společnosti preferovány způsobem, který se vymyká pojetí rovnosti subjektů práva v demokratické společnosti. Výsostné postavení církví a náboženských společností mezi ostatními oprávněnými osobami nemá oporu v ústavním pořádku České republiky.

Chtěla bych ještě připomenout vyjádření vlády, vydané na obranu zákona při řešení ústavních stížností proti zmíněnému zákonu - vláda v něm cituje nález Ústavního soudu č.j. Pl. ÚS 9/07, a z něj zejména to, že při vypořádání »zákonodárce musí respektovat principy, které plynou z čl. 11 Listiny a čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě, podle nichž nesmí být výše stanovené náhrady v poměru k hodnotě kompenzovaného majetku projevem libovůle zákonodárce, nýbrž musí odrážet zásadu přiměřenosti (resp. fair balance)«.

I tato zásada, požadovaná samotným Ústavním soudem, je porušena právě v případu obce Hradištko. Jistě je ale porušována i v případě poskytování tak vysoké paušální finanční náhrady za objem nevydávaného majetku. A to se nezmiňuji o určení výše ceny nemovitostí, vycházející z aktuálních hodnot. Přitom vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dle ust. čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR závazná pro všechny orgány i osoby.

Je objektivní skutečností, že při tolika rozporuplných rozhodnutích Ústavního soudu, pochybení Parlamentu ČR, který dvacet let neřešil tento problém, i pochybení Vlády i Parlamentu ČR při řešení podpisu smlouvy o majetkovém vyrovnání mezi státem a církví, došlo k fatálnímu poškození nejen této obce, ale i několika desítek dalších obcí v naší zemi. Lze konstatovat, že stát opět jasně pochybil, a opět na jeho chyby doplácejí občané, kteří nejen že nic nezavinili, ale ze svých daní tento stát živí.

Přesně takto vypadají důsledky špatné práce poslanců i vlády. Na stranu Hradištka se přidávají další podobně poškozené obce. V této těžké situaci nezůstane tedy obec sama, ale bude jí to co platné? Mohou občané této obce a jí podobných doufat, že stát, který současné existenční problémy způsobil, jí také pomůže?

Je škoda a naše hanba, že k takovým chybám došlo, ale mnohem větší chybou a hanbou by bylo, kdybychom ponechali ty desítky obcí a tisíce občanů osudu.

Helena PETERKOVÁ, Odborná komise pro legislativu ÚV KSČM