KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Světová odborová federace (SOF) pravidelně 3. října organizuje akce mezinárodní solidarity za pracovní práva a lidskou důstojnost, za odstranění všech forem vykořisťování. Letos se na nich podílela i vaše odborová centrála...

V Pamele u Lisabonu se 3. a 4. října konala mezinárodní konference o boji proti nezaměstnanosti, jíž se zúčastnila naše dvoučlenná delegace. Organizátory konference byla Světová odborová federace a portugalské odbory FNSTFP. Pro naše Odborové sdružení Čech, Moravy a Slezska byla velkým přínosem už samotná skutečnost, že jsme mohli na této konferenci být a přednést zde i náš příspěvek o situaci v České republice a celé střední Evropě.

Proč byla hlavním tématem právě nezaměstnanost?

Nezaměstnanost je dnes největší, nejnebezpečnější problém v celém kapitalistickém světě. Dotýká se přitom všech zaměstnanců, nejen dělníků. Zcela reálně se v důsledku poslední velké hospodářské krize rozplývá iluze o stále rozšiřující se a prosperující střední třídě. Tato iluze bere za své nejen v zemích třetího světa, ale i ve vyspělých kapitalistických státech.

 

Jak v hlavních tezích pro jednání konference, tak v její závěrečné rezoluci a i téměř ve všech diskusních vystoupeních zazníval zásadní problém dnešního světa, chudoba. Jsou k ní odsouzeny miliony lidí. Podle např. údajů ILO (Mezinárodní organizace práce) v roce 2012 bylo celosvětově přes 197 milionů nezaměstnaných, to znamená asi šest procent světové pracovní síly. Například zástupce odborů z afrického Gabunu hovořil o tom, že v jeho zemi je 1,5 milionu lidí bez jakkoliv práce, což znamená 33% nezaměstnanost. Přitom ale je zřejmé, že definice nezaměstnanosti podle ILO vylučuje značný počet fakticky nezaměstnaných nebo lidí, kteří jsou zbaveni minimální mzdy. Odhady nezaměstnanosti z pohledu SOF jsou mnohem vyšší a přesahují 200 milionů lidí bez jakékoliv pracovní příležitosti.

A u nás?

V České republice byla oficiální registrovaná míra nezaměstnanosti v srpnu letošního roku na 7,4 %, což je 535 225 registrovaných lidí bez práce. Je znepokojující, že se dlouhou dobu míra nezaměstnanosti udržuje na oficiální více jak půl milionové výši, když skutečný počet lidí bez práce je mnohem vyšší.

Jak konference hodnotila postavení těch šťastlivců, kteří práci mají?

Velice často rovněž v hlavních vystoupeních i v diskusních příspěvcích zaznívala další skutečnost charakteristická pro dnešní svět a postavení pracujících, zejména dělnické třídy. V důsledku hospodářské krize a zesíleného tlaku nadnárodního kapitálu se stále více stává iluzí průměrná osmihodinová pracovní doba. Na jedné straně mzda za tuto dobu ve stále větší části světa nestačí na pokrytí základních životních nákladů. Na straně druhé zaměstnavatelé vyvíjejí velký tlak na to, aby zaměstnanci za mzdu či plat odpovídající osmihodinové pracovní době vykonávali ve skutečnosti práci 12 i 13 hodin. Jsem přesvědčen, že toto je mnohdy hořká skutečnost i v České republice.

Ženy byly v závislé činnosti vždy zranitelnější než muži. Je už neustále ze všech stran omílaná rovnost skutečností?

Přes mnohé neustále citované fráze o nutnosti rovného postavení žen a mužů na ně doléhá nezaměstnanost. Velká část žen často přijímá práci vysoce příležitostnou na částečné úvazky a dobu určitou. Dávám si to do kontrastu s krásnými slovy např. Evropské komise, která chce podporovat tzv. mobilitu pracovní síly a preferovat částečné a krátkodobé úvazky. To v konečných důsledcích vede k tomu, že se snižuje reálný příjem takového zaměstnance a tím jeho ekonomická a sociální jistota pokrytí životních nákladů. Tito lidé jsou velice často nuceni přijímat jakoukoliv a jakkoliv placenou práci. V souvislosti se zaměstnaností žen zaznělo, že na světě z celkového počtu zaměstnaných žen jich 77 % pracuje v nějakém zkráceném, částečném úvazku a téměř 55 % z nich pracuje na úvazky menší, než činí polovina osmihodinové pracovní doby. Přitom jejich pracovní podmínky jsou často velice složité. Jsou si navzájem i velice podobné. V zemědělství jako levná pracovní síla na plantážích zemí třetího světa, přes různé formy služeb až po práci např. v supermarketech tzv. vyspělých kapitalistických zemí. V této souvislosti v diskusních příspěvcích zaznělo, že zvlášť tíživé je postavení žen v afrických státech a zemích Latinské Ameriky.

Jaký dojem si z Portugalska odnášíte?

Na mezinárodní konferenci o nezaměstnanosti bylo přítomno více než čtyřicet odborových svazů ze třiceti zemí. Zastoupeno bylo všech pět oblastních sekretariátů SOF. Výměna názorů byla bohatá, atmosféra velice srdečná. Úvodní vystoupení k tématu konference měli generální tajemník SOF George Mavrikos a zástupci hostitelských portugalských odborových svazů. Vedle hlavního tématu konference – nezaměstnanosti - věnovali pozornost i dalším sociálním aspektům neustále se zhoršujícího postavení dělníků a pracujících, ale i vlastní práci SOF. Bylo symbolické, že místo konání konference bylo zvoleno v Pamele, kde má dlouhodobě rozhodující zastoupení ve vedení samosprávy levice a KS Portugalska. Jako účastníci konference v této souvislosti jsme měli možnost být přítomni na veřejné demonstraci organizované právě KS Portugalska proti nezaměstnanosti a za důstojné životní podmínky na předměstí Lisabonu. Byla zřejmá velká politická podpora základním pracovním požadavkům odborů a i snaha vytvářet co nejširší společný prostor pro jednotný postup.

Jak konference hodnotila současné postavené odborů ve světě?

V této souvislosti je třeba říci, že jedním z důsledků poslední velké hospodářské krize je oslabení postavení odborů především v evropských zemích. Svůj díl na tom má politika cukru a biče Evropské unie a záměrné upřednostňování některých odborových svazů. Evropská komise jednostranně občas diskutuje pouze s Evropskou odborovou konfederací a samostatné odborové svazy a odborové svazy sdružené ve Světové odborové federaci výrazně diskriminuje. Návrat některých velkých odborových centrál z Evropské odborové konfederace zpět do Světové odborové federace ve Španělsku, Francii a Itálii je však velice potěšující skutečností. Rovněž tak i skutečnost, že vedle našeho OSČMS v České republice se do SOF mají zájem vrátit některé odborové svazy v Polsku a v Ruské federaci. Ukazuje se, že myšlenka nezbytnosti organizace odborového hnutí vnímajícího třídní složení současné kapitalistické má svůj hluboký význam. Dovolím si jedno malé odbočení. Kongres byl věnován problému nezaměstnanosti. Byla diskutována z pohledu různých sociálních skupin i postavení tříd v dnešní kapitalistické společnosti. V této souvislosti se hovořilo také o velkém problému dětské práce a otrockém postavení dětí. Chci podotknout, že i pro Českou republiku je toto stále vzrůstající problém, protože dětská práce nebo neplnohodnotné zaměstnávání mladistvých vytváří prostor pro mnohé zaměstnavatele jak získat levnou pracovní sílu. Až se bude v listopadu konat zasedání sekretariátu EURO SOF, budeme se dále tímto problémem zcela určitě zabývat.

Čím přispěla k jednání konference vaše delegace?

Rovněž jsme se zapojili do diskuse. Vedle sociálních otázek jsme poukázali na nezbytnost boje za mír. Ten podle našeho názoru musí být dnes nezbytnou součástí i odborové politiky. Válečné konflikty různé intenzity stravují sever Afriky, Blízký a Střední východ, další válečný konflikt propukl na východě Ukrajiny. V drtivé většině za nimi stojí hluboké sociální problémy, které imperialismus využil ve snaze dosáhnout přerozdělení sfér svého vlivu mezi jednotlivými mocnostmi a kapitálovými uskupeními. Výsledkem je prohloubení nejen samotné nezaměstnanosti ve válkou dotčených oblastech, ale především nezměrné lidské utrpení. Vystoupení např. zástupců syrských odborů, kdy bez jakýchkoliv příkras popsali výsledek války v Sýrii - přes dva miliony uprchlíků, třetina spálené zemědělské úrody, vypálené zničené továrny, jejichž dělníci několik měsíců nedostávají mzdu a ani nemají kde pracovat - hovoří o mnohém. Žádná lékařská péče a zavřené školy. Obdobně ale mluvili i odboráři ze zemí střední Afriky. V této souvislosti se na konferenci také hodně hovořilo o problému migrace. Bylo to téma nejen odborových svazů Afriky, Blízkého a Středního východu, ale také např. Odborového svazu emigrantů Ruské federace. Hmatatelný je tento problém ve většině zemí Evropy, kam emigranti z výše uvedených zemí míří.

K jakým závěrům nakonec konference dospěla?

Byla přijata rezoluce hovořící o nezbytnosti setrvání na základních požadavcích zajištění dávek podpory v nezaměstnanosti, bezplatné lékařské péče, dostupného bydlení, vzdělání. Zásadní je však závěr, že není možné neustále z těchto požadavků ustupovat nadnárodnímu kapitálu a jednotlivým zaměstnavatelským svazům. Tlak na snížení ceny práce se v hospodářské krizi zvýšil a budou-li odbory ustupovat, pak nemohou vybojovat důstojné pracovní a ani životní podmínky pro dělníky, ani ostatní pracující. Velký význam má v této souvislosti požadavek jednoty společného postupu a sjednocování oborového hnutí. My často vnímáme společenské změny devadesátých let úzkým pohledem života v České republice. Rozbití jednotných, nebo alespoň do té doby výrazně silných odborových svazů proběhlo v této souvislosti nejen v bývalých socialistických zemích, ale ve většině evropských zemí. Důsledkem byl plošný útok na oslabení práv zaměstnanců. Dodnes prochází světově odborové hnutí poklesem své organizovanosti. Je to vážný problém jak Evropy, tak Latinské Ameriky i Afriky. Zvyšuje se míra vykořisťování a snižuje schopnost účinné obrany nijak neorganizovaných zaměstnanců. Jsem proto velice rád, že si další odborové centrály v Evropě tuto skutečnost uvědomily a opět se vrátily do SOF či tento návrat velmi silně zvažují. Nejen boj za odstranění nezaměstnanosti vyžaduje jednotu.

Jiří NUSSBERGER