KSČM Frenštát pod Radhoštěm

Minulý týden byla zveřejněna informace o převratu ve výuce dějepisu. Školy dostávají pokyny z ministerstva školství jak dětem a studentům vysvětlovat moderní historii. Co soudíte o tom, že základní vzdělávací strategie výuky dějin 20. století staví fakticky do jedné roviny nacismus a komunismus?

Je to nesmysl. Nejen proto, že komunistická společnost na rozdíl od zrůdné nacistické nikdy neexistovala. Její ideály, které byly a jsou dosud prezentovány jako socialistické, jsou jednoznačně orientovány na sociální jistoty lidí, jejich budoucnost. Odmítám tezi, že komunismus je nedemokratický režim. Naopak. Jeho cílem je zajistit důstojný život pro všechny lidi. Nacismus přivedl lidstvo ke 2. světové válce, má na svědomí miliony lidských životů, vyhlazení měst a vesnic. Mezi prvními, které nacismus zatýkal, mučil a popravoval, byli právě komunisté.

Objektivní výklad dějin, nejen těch, řekněme, moderních, je velmi složitý...

Nejsem odborník na dějiny, i když je mám ráda. Člověk v nich může a musí hledat poučení. Když naše odborná sekce školství vydala svoji výzvu k aktivnímu postoji veřejnosti proti antikomunismu, neonacismu a rasismu, v níž jsme kromě jiného požadovali objektivní výklad dějin v celém jejich souhrnu a odmítli jsme účelové zásahy politiků, rozvířilo to obrovskou diskusi. Ze všech stran se ozývalo, že historie, zvláště poválečná, je vykládána mírně řečeno nedostatečně, případně, že se jí učitelé dějepisu snaží vyhnout. S tím se dá souhlasit.

Za tím, co jste řekla, je jakési ale...

Máte pravdu. Osudové historické okamžiky a jejich výklad nevyřeší žádné pokyny, ať již je vydá kdokoliv, třeba ministerstvo školství. Jde totiž o mnohem širší problematiku, jde o postoj celé společnosti. Ne o to, aby lidem současná politická garnitura vymývala mozky účelově vybranými frázemi. V uplynulých 20 letech jsme svědky poplivání všeho, co se zde v minulosti vytvořilo, co se zde vybudovalo. Lidé jakoby zapomněli na to, jak žili a pracovali, co všechno dokázali oni sami, co dokázali jejich rodiče a prarodiče. Většina dnes antikomunistických politiků studovala v době socialistického Československa. Vzdají se svých tehdy poctivě získaných titulů? Určitě ne. Sami tím na sebe házejí účelově vymyšlenou špínu...

Ale jsou to oni, kteří rozhodují o tom, co je či není demokratické. Souhlasíte?

Přesnější snad je, že se pasují na ty, kteří rozhodují o tom, které vybrané elitní strany budou označeny za demokratické. KSČM, která je demokratickou stranou, by nejraději vymazali z politického života. Stejně se chová i současný předseda vlády Fischer, který důležité záležitosti konzultuje se všemi, jen ne s komunisty. Politiky čas od času přispěchají podpořit někteří umělci, možná lépe rádobyumělci , kteří sázejí na sociálně nezkušenou mládež, pro niž připraví tu koncert s komunisty se nemluví , jindy akci trikem proti komunismu či jiné. A neštítí se ani ostřejších výzev, které jsou podle mě už za hranicí zákona, neboť vyloženě vyzývají k nesnášenlivosti vůči skupině obyvatel s jiným názorem, ba i k násilí vůči nim. To už nemá s demokracií nic společného.

Vraťme se, prosím, k nedávno publikovanému převratu ve výuce dějepisu . Myslíte si, že ministerské pokyny nahradí seriózní práci historiků?

Pochybuji o tom. Není proto divu, že sami učitelé cítí, že se ve výuce moderních dějin pohybují na tenkém ledě. Doporučení MŠMT tuto situaci neřeší. Spíš naopak. Dál přispívá k tomu, že výklad dějin budou určovat politické subjekty se svými zájmy, které budou na základě polopravd a lží utvrzovat zkreslené a jednostranné pojetí historie v hlavách žáků a studentů. Stačí se podívat na ministerstvem školství doporučené prameny a informační zdroje. Z televizních programů jsou to například Zašlapané projekty , Neznámí hrdinové-Pohnuté osudy , Tajné akce StB . Myslím, že ten, kdo sleduje tyto pořady, pokud je vůbec někdo sleduje, si určitě udělá obrázek o míře jejich objektivity.

Učitelům jsou však doporučeny i další odkazy pro výuku dějepisu. Jako příklad mohu uvést webové stránky památníků Lidice či Terezína. Ty jsou v rámci možností objektivní. Řada odkazů se ovšem týká zcela jiných zcela účelově politicky zaměřených subjektů. Ministerstvo školství doporučuje využít například Konfederaci politických vězňů, společnost Člověk v tísni s jeho antikomunistickým projektem Příběhy bezpráví , webové stránky archivu Paměť národa , který společně vytvořily sdružení Post Bellum, Český rozhlas a Ústav pro studium totalitních režimů, jehož existence je nanejvýš pochybná. V nabídce pravdy nechybí ani portál www.totalita.cz, u něhož je uvedeno, že se zabývá vznikem a vývojem totalitního režimu v Československu a je věnován památce všech, kteří v boji s totalitními režimy položili své životy za lepší budoucnost.

Navštívit pak mohou žáci a studenti na doporučení ministerstva se svými pedagogy Pedagogické muzeum J. A. Komenského, resortní muzeum MŠMT, v němž se totalitním režimům ve 20. století věnuje i současná stálá expozice s názvem Odkaz J. A. Komenského. Učitel národů se musí v hrobě obracet... Jde opravdu o jeho odkaz?

Historie, zvláště ta moderní, řekněme od roku 1948, ať vás či naši redakci někdo neobviňuje ze zaujatosti, nabízí i jiné zdroje informací. Existují?

Samozřejmě. Ministryně školství Kopicová pozapomněla na organizace, které by mohly předložit i jiný pohled na minulost. Mám na mysli například Kluby českého pohraničí, mezi jejichž členy je řada bývalých pohraničníků, kteří by mohli vyprávět o tom, co se dělo v 50. letech na hranicích. Zapomněla na Klub Julia Fučíka, který se však zřejmě nehodí, neboť dnes jsou hrdinové vydáváni za zbabělce a vrahy, a vrazi oslavováni jako hrdinové. Doporučen není ani Slovanský výbor či Výbor národní kultury, ba ani Svaz bojovníků proti fašismu.

A nestálo by za to, doporučit školám, aby v rámci objektivity pozvaly na besedy také například bývalé partyzány nebo vojáky Svobodovy armády? Nestálo by za to, aby současná mládež slyšela vyprávění pamětníků, kteří budovali v po válce rozbité vlasti stavby mládeže, přehrady, továrny, zemědělská družstva?

Dejme mladým lidem možnost srovnávat. Ať si na základě objektivních informací sami udělají obrázek o tom, který režim je či byl spravedlivější. Zda ten, který dává lidem práci, střechu nad hlavou, bezplatné vzdělání a zdravotnictví, sociální jistoty a možnost kvalitně využívat svůj volný čas, či ten, který plodí války a násilí, nezaměstnané, chudobu, bezdomovce a žebráky...

Pokud ministryně Kopicová mluví o pasivitě většiny obyvatel v předlistopadovém období, doporučila bych jí, aby se spíš zamyslela nad tím, proč v dnešní, jak tvrdí, demokratické době, tolik voličů nechodí k volbám, proč si téměř polovina občanů začíná uvědomovat, že minulý režim byl lepší než ten dnešní.