Kočky

Mainská mývalí kočka

Mainská mývalí kočka je jedním z nejstarších amerických kočičích plemen. Byla pravděpodobně vyšlechtěna křížením robustních amerických koček z oblasti Nové Anglie a Maine, které pro chladné a drsné podnebí této oblasti byly vybaveny hustou srstí, s dlouhosrstými kočkami z Evropy. Ty sem přiváželi námořníci ze severu Evropy (Norská lesní kočka). Protože připomínala mývala - svým huňatým ocasem, zbarvením, způsobem lovu, dostala se tato charakteristika i do jejího jména. Poprvé byly mainské mývalí kočky vystaveny v roce 1860 na výstavě koček v New Yorku a v roce 1861 bylo plemeno zaregistrováno. Roku 1895 se toto plemeno stalo vítězem výstavy v Madison Square Garden. Poté, co se do Spojených států dostaly perské kočky, zájem o mainskou mývalí kočku pohasl a  renesance plemene nastala až po roce 1953, kdy byl založen Ústřední klub chovatelů mainských mývalích koček. V roce 1976 byla založena Asociace chovatelů a příznivců mainských mývalých koček a v témže roce bylo plemeno také oficiálně uznáno.

Standard

Mainská mývalí kočka je robustní plemeno. Běžně váží 3-6 kg, ale byly zaznamenány i výrazně těžší exempláře (10 i více kg).Má  polodlouhou srst, hustou a huňatou, s hedvábnou texturou. Srst je kratší než u jiných dlouhosrstých koček a chlupy nejsou stejně dlouhé. Výrazným znakem je tzv. límec kolem krku s delší a jinak zbarvenou srstí. V barvě srsti jsou povoleny rozpoznatelné barvy a textury srsti. Chová se v jakékoliv barvě a kombinaci barev, nejznámější jsou barvy čokoládové, lila a s odznaky.Má velké kulaté tlapky s polštářky zbarvenými jako srst, nohy středně dlouhé a silné. Ocas je silný sdlouhou splývající srstí.

I když má dosti velkou, klínovitou hlavu, v poměru k tělu působí menším dojmem.Nos je středně dlouhý. Uši velké, ke špičce se zužují. Oči mají být velké, mírně šikmé. Jsou zelené, zlaté nebo měděné barvy, bílá  varieta může mít oči i modré či dokonce každé oko jinak zbarvené. Mainská mývalí kočka dospívá až po třetím roce života. Délka i s ocasem může přesáhnout až  metr.

Povaha

Tyto kočky mají přátelskou a hravou povahu, která jim vydrží až do stáří. Je to velmi přítulné a společenské plemeno. Ozývá se jemným, cvrčivým hlasem. Protože je po svých předcích geneticky přizpůsobena na drsné podmínky, nevadí jí spát na nepohodlných  a neobvyklých místech, často je ve spánku stulena do zcela neobvyklých pozic.

Péče

Mainská mývalí kočka potřebuje hodně prostoru pro své toulky, buď na venkově, kde má dostatek svobodného pohybu, nebo alespoň na zahradě ve městě.