Příběh s koňmi
Moje láska ke koním propukla,když mi byly 3 roky.Tenkrát jsem poprvé seděla na koni na pouti.Byl to takový větší poník.Tenkrát jsem ještě koně ráda neměla.A tak mě mamka na koníka posadila a já jezdila do kruhu.Ten byl ovšem na 8 koní malý a tak se koně téměř kousali do zadku.No a mýho koníka právě nějaký kousl.On se začal vzpínat a "kozlovat".A já se jen držela křečovitě hřívy a mamka se snažila dostat přez zábradlí do kruhu,aby mně sundala.Než ke mně doběhla,tak kůň silně vykopl a pamatuji si že jsem letěla vzduchem a pak přistála koním pod nohama.Začali se vzpínat a pak …….Nevím.Víc znám jen z vyprávění.Pak se koně lekly a pár jich skočilo pryč.Ten chlap co je tam měl na starost je tam prý práskal bičem a plašil je.Pak se mamka odhodlala vlézt mezi běsnící koně a vytáhnout mě.Pak mě odvezla sanitka s těžkým otřesem mozku a zlomenou nohou do špitálu.Asi o rok později mi došlo,že koně miluju.Stále jsem rodiče přemlouvala na poníky na turistických jízdárnách, ale nepovolili.Bály se, aby se to neopakovalo. Jednou jsem jela s rodiči,to mi bylo asi 7 let na zimní rekreaci do Rokytnice nad Jizerou.Je tam statek Zlatá podkova.Tam se jim to líbilo a dovolili mi jet na koni.Jela jsem tam na valachovi Honzíkovi.Byl hodný,ale nechtěl klusat.Pak jsem jezdila po turistických jízdárnách a rančích.Pak jsem si v Praze našla jízdu za práci u koní.Tak jsem tam, chodila asi půl roku.Pak už ne.Znamenalo to v půl čtvrté vstávat přes všední dny,abych tam před školou vykydala,jít se domů osprchovat a ze školy rovnou tam,abych vyčistila koně,sedla,uzdečky a vzala je na pastvu.O víkendu ve 4.hodiny abych tam vykydala,nakrmila,vyčistila, vyčistila kartáče,a připravila koně na odpoledne.Pak rychle domů nasnídat a udělat úkoly,oběd a zase tam.Pořádně koně umýt,vyčistit a naleštit sedla.Kolem 2.hodiny se vyjelo na místo,kde jsem celé odpoledne vodila děti na koních.Pak kolem 19,hodiny jet do stáje,umýt koně od potu,vyčistit a rychle domů se vyspat.V neděli vstávat v půl čtvrté a nasnídat se,do stáje a opět,vykydat,někdy i dát koně na pastvu,pořádně umýt žlaby,vyčistit koně atd. atd.Tak až do 12.oběd a rychle zpátky.Kolem 13:00 se vyjelo na hyporehabilitaci.Cestu zpátky (asi 3 km) jsem mohla jet na koni.SUPER.Kvůli tomu jsem se dřela celý týden,kvůli půlhodince.Pak totéž co v sobotu navečer, rychle domů spát a v pondělí to samé.Takhle to šlo od července do května.Ráno vstávat a chodit do stáje za tmy a zimy,v dešti.A to jsem to měla od baráku 10 minut cesty.Nemyslete si,že je to nějaká krásná stáj.Je to betonový úkryt(stáje),kamenitý dvorek pro 9 koní asi 20x20m a těsně u silnice.Přes silnici byla tráva a tam jsme koně uvázaly k plotu a nechali pást.Za 3 měsíce jsem byla nevyspalá a nedávala jsem ve škole tolik pozor.Za 6 měsíců jsem řekla,že mi je špatně,abych se omluvila na víkend.Nadávaly.Ale povolily.Já od pátku večera téměř do pondělí rána spala v kuse.A v pondělí ráno opět do stáje.V tu dobu jsem byla šťastná.Byla jsem u koní a mohla i jezdit.Ale zanedlouho jsem onemocněla.Ráno,jako každé jiné jsem šla ke koním.Ale pak mi bylo tak špatně,že jsem nešla do školy.Ale ke koním jsem musela.Nemohla jsem zůstat doma.Prostě jsem si to nedovolila.Pak mě máma řekla,že zůstanu týden doma,ať si odpočinu.Byla jsem tak vyčerpaná a nemocná,že jsem neodporovala a šla si lehnout.Mamka zavolala ke koním,kde mně omluvila a přinesla dokonce 500,- kč jako omluvu za mojí nepřítomnost!Po týdnu jsem se vrátila ke koním,ale místo mě tam byla jiná holka.Řekla že je tu místo mě.Šla jsem za vedoucím a on řekl že je to pravda.A ať se k jeho koním nepřibližuji.Už sem nepatřím.Rozbrečela jsem se a běžela domů.Nemohla jsem překousnout,že už tam nepatřím.Ten půlrok tvrdé a namáhavé práce,za tu dobu jsem už bez těch koní, co tam byli nemohla být.Když dnes vídám holky co tam dělají,lituji je.Vím,že vstávají ještě dříve,jedou nočním autobusem aby byly v půl čtvrté u koní a vím,že stejně jednou už nebudou moc jít dál ani psychicky ani fyzicky.Jediná kladná věc je ,že mám díky tomuto půl roku dobrou fyzičku.Ale tento půlrok mi splývá.Nepamatuji si na zimu,Vánoce,narozeniny,známky ve škole,jestli byl nebo ne sníh.Jedině vstávání,radost,práce.Teď chodím do jedné moc pěkné stáje,kde se mi moc líbí.Tady se učím jezdit anglický způsob jízdy,teorii a parkur.Trenérka je moc hodná,přísná ale chápavá. Mají tu hezké koně a když se týden neobjevím nic se neděje.A díky tomu půlroku,který se snažím vymazat z paměti jsem se naučila se rozhodovat.Ještě před půl rokem jsem měla vlastního koníka.Ovšem před rokem nás porazilo auto.Jeho museli utratit a já vyvázla s roztříštěnou nohou.Myslím že tenhle příběh sem patří.I když už koníka nemám,někdy mi připadá jako by tu byl…
Komentáře
Přehled komentářů
Tenhle příběh jsem taky četla už v knížce
KOně a PŘÍBĚH!!
(Monísek, 20. 7. 2006 17:22)
Ahojky, tento příběh jsem četla v jedné knížce!! Z toho vyplívá - asi to nebude pravdivé...!!
Co se týče koníků, mám je moc ráda a jsem vděčná za každičkou ,,koňskou" nabídku...TAky nych chtěla koníka...ale bydlíme v bytě...njn ani rodiče nechtějí. Prrý je mooc drahý a všechny ty výdaje!!
Pro RIKY: Mirďa má prostě radost tak se do ní nese*! Je to její věc, a když chce tak pro sebe může být NEJ!!
by Monísek
No a?
(Riki, 4. 5. 2006 18:33)Nikdy nemůžeš být ten nej nej člevěk na světě.Víš kolik lidí je z koní na světě štastný?možná víc než ty.
Mám konečně koně!
(Mirďa, 2. 3. 2006 15:40)Dostala sem koně!Jsem ten nej nej človíček na celé planetě!!!
mám na to abych byla dobrá majitelka?
(Annis, 2. 3. 2006 12:20)
Musím být skromná a uvedomit si své přání jak ho vidí ostatní. Ujasnit si možnosti,jestli bys mohla se o nej starat každy den 3 hodiny a krmit ho,čistit ho kydat mu hnuj a td... (mně by tohle práci nedelalo-nebo spíš bych byla ráda). Ale ještě jsou tu jiné veci. Mám nekoho kdo by me zaskočil? kdyby ne tak nikdy nepojedjedu na dovolenou,na tábor... Vim že na to jsou stáje a jezdci,ale myslíš,že kun bude štastnej když ho každej den bude jezdit nekdo jinej? Možná by byl,ale taky jak který kun. Potom si uvedomím-bude se mi chtit ven za konem když venku bude -15 stupnů,bude huste chumelit a všude náledí-k tomu me třeba bude bolet hlava. ... No já už jsem si uvedomila že (sice ne lepší ale..) mi stačí jezdit na koni v klubu,zamilovala jsem si ho tam a jezdim tam 2x do týdne,nekdy jednou... Když si zlomim ruku tak tam nejedu 3x-x za sebou,ale mám jistotu že koník je i tak štastný,v čistim boxe,protože se o něj starájí jiní jezdci a nebojim se o nej protože ani neni muj... Sice se o nej mohu bát,ale neni to to , co by bylo o mem koni... To bych doma nevydržela a musela tam asi být...
Uvidim v dospelosti...
Re:Touha po koni
(Admin Jandria, 2. 1. 2006 18:56)Ahojky! Je hezké, že máš koně ráda a je samozřejmé, že by si chtěla takového krasavce vlastnit... Možná je to hloupá otázka, ale umíš jezdit a starat se o koně? Jestli ne tak bys o tom měla uvažovat, protože kůň není pes a je těžké se o něj postarat už jenom sma výchova koně je složitá a ježdění na něm také. Ale krmení koně to už je věda sama o sobě. Pokud by jsi měla na ustájení tak je určitě nejlepší pro začátek si ho někam ustájit. A ještě lepší by bylo se nejdříve přihlásit do jezdecké stáje a tam se naučit pořádně jezdit na koni. Pokud tohle všechno už znáš a umíš jezdit na koni tak ti můžu říct, že rodiče mají někdy pocit, že bys koně nezvládala, nebo na to nemají dost peněz. Nejlepší je ukázat jim, že tě koně jen tak neomrzí a pravidelně docházet do oddílu. Pokud o sobě víš, že u ničeho dlouho nevydržíš zamysli se nad sebou. Kůň je závazek na celý život a nejde ho jen tak odložit když už se ti nelíbí. Kůň je živé stvoření není to věc, která kdyř už tě nebaví tak ji odložíš do kouta. Abych ti mohla poradit více tak mi napiš něco blíž o sobě třeba na mail.
Touha po koni
(Alexandra Burešová, 29. 12. 2005 15:37)Když mi bylo devět, rodiče mě přihlásili na koňský tábor.Odté doby miluju koně a toužím po něm.Už čtyři roky roky mi nikdo nesplnil mé velké přání.Může mi někdo poradit jak na rodiče, aby mi koně koupili? Jestli jo tak napište sem na tuto stránku.Dík
PŘÍBĚH Z KNÍŽKY!
(Adík, 3. 8. 2006 16:21)