Kupujeme koníka na míru
Začnu trochu netradičně. Určitě jste si všimli, a je to i vědecky potvrzeno, že každý pes je věrným obrazem svého pána. Tlustá panička sotva popadající dech drží na vodítku znuděného přetloustlého „pokojáka“, sportovně založený mladík vyklusává spolu s atletickým setrem, do hola vystříhaný přestárlý puberťák v kožené bundě s řetězy a mnohakusovým piersingem hýčká svého pitbula s ostnatým obojkem. A tak by se dalo povídat a hodnotit … Stačí se rozhlédnout kolem sebe.
Setkávám se ale s názorem, že u koní je to jinak. A tak většina začátečníků má svůj idol v pravém opaku sebe. Takže energický mladík vidí jako ideál majestátního mírného chladnokrevníka, křehounká slečna sní o bujném andaluském hřebci, blondýny, byť obarvené na zrzavo, nesnáší isabely. Je to zvláštní, ale takto koupený kůň většinou nevyhovuje a nákup druhého koně je už nutně řízen jako u psa. Jenže co ten první?!
Asi Vám to připadá nepodstatné, ale věřte, že souhra s koněm je velice důležitá i v tomto ohledu. Kůň je dlouhověké zvíře a při koupi bychom neměli počítat s tím, že ho můžeme přeci za pár měsíců prodat a koupit jiného. Chceme přeci kamaráda a proto je velmi důležité zamýšlet se nad všemi aspekty.
Energický člověk se po čase prostě těžko shodne s těžkopádným chlaďasem. Vyhovují mu totiž spíše energické vyjížďky. Najde se v partnerství s koněm, který pod ním jen hraje a prudké nacválání „na myšlenku“ doplňuje jeho psychiku a kontakt se stejně naladěným zvířetem ho naplní tím správným pocitem.
Jízda na koni, kterému několik okamžiků trvá, než své mohutné chladnokrevné tělo rozpohybuje a po několika desítkách metrů už zpomaluje, tuto harmonii nenastolí. Dopadá to tak, že kůň je buď odložen a kupuje se plnokrevník nebo se jezdec za každou cenu snaží koně předělat k obrazu svému a z majestátního chladnokrevníka se stává neurotická hromádka neštěstí.
Druhý extrém je, když si životem unavená mamina, hodná a mírná, splní svůj dávný sen z puberty a koupí si nádherného, ale bujného fríského hřebce. Chvilkové naplnění skvělým pocitem zadostiučinění a nárůst sebedůvěry náhle padá, protože z vyjížděk se stává noční můra. Jezdkyně si začíná uvědomovat, že vlastně chtěla koníka na odreagování od věčného napětí doma, touží po pohodových a romantických vyjížďkách po lese s kamarádkami. Chce se zavřenýma očima snít o tom, že je Popelka. Jenomže realita je taková, že s jejím hřebcem na vyjížďku nikdo nechce jet a už jen pomyšlení na návštěvu stáje vyvolává nepříjemné mrazení okolo žaludku. Končívá to krachem. Kůň je na prodej i pod cenou, jen ať už je pryč. Nadlouho zrazená jezdkyně se vrací ke svým povinnostem a snům, které ji přivádějí k dalším komplexům méněcennosti. Přitom stačilo uvědomit si vlastní potřebu seberealizace a zaměřit se třeba na pohodovou klisnu haflinga, kterou ocení i děti. Pohoda a uvolnění v její přítomnosti rozsvítí nudný, jednotvárný život. A sebedůvěra? Ta samozřejmě pomalu narůstá a komplexy se vytrácejí. To je splněný sen!
Takže jak na to?!
Je dobré si v klidu sednout nebo lehnout a zamyslet se nad tím, co vlastně chci. Dokázat kamarádkám, že já zvládnu jakéhokoliv hřebce nebo chci kamaráda bez ohledu na lidi kolem? Toužím po koni, kterému chci ukazovat, že já jsem nad ním, nebo chci koníka, který radostně řehtá, když ráno otvírám stáj? Spokojím se se sportovním vysloužilcem, který potřebuje spíše klid, přestože mým snem je několikadenní putování přírodou a spaní pod širákem?
Je nutné udělat si pořádek sám v sobě, správně odhadnout své možnosti, nepřeceňovat se, ale ani nepodceňovat.
Jaké tedy plemeno?
Začátečník, který má mizivé zkušenosti, by se měl skutečně zaměřit na určité plemeno, které je u nás tradičně chované a je tedy mnoho dostupných informací o jeho charakterových vlastnostech. Plnokrevní koně jsou energie sama, haflingové bývají pohodoví a přátelští, huculové a poníci nenároční, ale svérázní a mají „svou hlavu“. Český teplokrevník se definovat nedá, nekontrolované křížení ho zbavilo identity, takže povaha je většinou daná jeho předky.
Zkušení koňaři kupují koně tzv.podle oka. Oko je okno do duše, jak říká klasik a u koní to platí dvojnásob. Určitě jste slyšeli někoho říkat: „Ten kůň má v oku jiskru“, nebo „Ten kouká jako bulík“. Je to tak, oko věrně vypovídá o koni. O jeho povaze, zdravotním stavu i momentální náladě. Až se v koňařině zabydlíte, uvidíte, že si osvojíte i poznávání podle oka. Nebude potom nutné rozlišovat koně podle plemen, ale zjistíte, že existují i mírní plnokrevníci, kteří spolehlivě vozí děti, temperamentní haflingové, kteří nezapřou arabské předky nebo třeba přehnaně hodní poníci, na kterých se nechá „dříví štípat“. Ale to si necháme v záloze, na to je času dost.
Co říci závěrem?
Pokud si člověk pořídí koníka tzv. na tělo, vyhne se častým problémům. Trápí mě pohled na zkažené koně, které někdo předělával k obrazu svému a zničil tak jejich duši. Kdyby si každý pořídil koně, který odpovídá jeho povaze, a navodil tak přirozenou harmonii, nebyli by potřeba všichni ti Parelisté a Robertsové, kteří se snaží nalézt návod, jak pomoci koním bitým za to, že neodpovídají psychickému rozpoložení svých majitelů.
Nechci nutit mírným lidem haflingy a energickým jen plnokrevníky, chci jen prosadit vítězství zdravého rozumu nad egocentrismem.
Zdroj: Časopis Já mám koně
Komentáře
Přehled komentářů
myslim ze toto je uplna pravda....najkrajsia je harmonia s konom a nie vyzor....:)
fakt vystizny clanok
(stormrage, 2. 1. 2007 10:48)hlavne mi padla sanka pri tom uvode, jj, som vysoky, a stihly a hadajte akeho psa mam ? no jaasan ze setra. dalej to tiez sadlo, lebo ako druhe najkrajsie plemeno povazujem shirske kone. ale friesian to je moj zivotny sen. viem aku ma povahu a myslim ze by som sa k nemu hodil. problem je v tom ze to nie je tak uplne bezny konik, preto nestoji par tisicok. a co sa tyka prerabania svojho milacika podla obrazu svojho, myslim ze taky ja nie som, zo zvieratami som vacsi kamarat ako ktokolvek koho poznam. ;)
Dobrý pohled ....
(Fidgitka, 11. 6. 2006 19:40)
Achojik ..
Četla jsem tvé články ... sice koně nemám,ale také bych chtěla .... Moc o nich newím,ale chci se naučit ... Koně jsou strašně ušlechtilá zvířata a jak člowěk tak i kuň má svou hlavu .... Občas ani člowěk nemám náladu, tak za to netrestejte svá zvířata,at jde o koně,psa a další naše mazíčky ..... !!!! Vždyt oni jsou ještě menší něž my a nemužou k tomu říct svůj názor ....!!!!!!!!
hore prst
(shallowy (www.jk-sala.wz.cz), 13. 1. 2007 23:48)