Jdi na obsah Jdi na menu
 


Svatý Martin

SVATÝ MARTIN, BISKUP Z TOURS (11. 11.)

Svatý Martin, biskup z Tours, žil ve 4. století. Už v deseti letech se chtěl stát poustevníkem. Jeho otec, který byl vojákem a dal mu jméno podle římského boha války Marta, ho poslal v patnácti letech do galské armády. Pro svou spolehlivost a odvahu se Martin stal brzy důstojníkem.

Legenda vypráví, že když jel v mrazivém dni do vojenského tábora v Amiensu, uviděl u brány polonahého žebráka. Martin neměl u sebe jídlo ani peníze a nevěděl, co by mu dal. Vzal tedy svůj důstojnický plášť a mečem ho rozetnul na dvě poloviny, aby se žebrák alespoň zahřál.

sv.-martin.jpg

 Příští noc spatřil Ježíše, oděného polovinou jeho pláště, jak mluví k andělům: „Tímto pláštěm mě oděl Martin, který je teprve na cestě ke křtu.“   Zanedlouho se nechal Martin pokřtít a odešel z armády.

Dlouhá léta žil jako poustevník na malém ostrůvku Gallinara. Později, když se vrátil, zvolil ho lid biskupem v Tours. Martin i v této vysoké funkci žil asketicky, místo do biskupského paláce se s několika mnichy nastěhoval před brány města a všude se staral o zlepšení poměrů. Byl nazýván biskupem chudých.

Svatý Martin se stal ochráncem vojáků, ale i koní. Za patrona ho považovali podkováři, zbrojíři, krejčí, kloboučníci a mnoho dalších profesí. Martinovo milosrdenství je v začínající době chladu, prázdnoty a opuštěnosti prozářením a útěchou. Proto se stále udržuje tradice chodit na svatého Martina temným večerem s lucerničkami nebo ručně vyrobenými lampionky.

Svátek svatého Martina byl důležitým dnem v životě čeledníků a děveček, neboť zpravidla v tento den většina z nich měnila službu a dostávala za svou práci mzdu. Takový odchod ze služby spojený s obdržením peněz býval důvodem k pořádné oslavě. Na svatého Martina kouřívá se z komína, a to proto, že k takovému veselí odjakživa patřila dobře vykrmená a upečená svatomartinská husa obvykle podávaná s houskovým nebo bramborovým knedlíkem a červeným zelím.

K té se pojí hned dvě legendy. Podle jedné se husy jedí proto, že svatého Martina při kázání rušily, a proto si nyní odpykávají trest na pekáči. Druhá říká, že Martin byl tak skromný, že se před volbou biskupa skrýval v huseníku, ale husy ho svým štěbetáním prozradily.

Od nepaměti se na svatého Martina mohlo nalévat nové víno z podzimní sklizně. Potom pochopíme píseň ze 14. století, která se zpívá jako kánon. Mniši z lambašského kláštera, kde píseň vznikla, se radují a na počest svatého Martina snědí husu a připijí si svatomartinským vínem.

 (zdroj - Krček, Josef a  Fučíková, Renáta: Vánoce - Putování do Betléma. Praha: Albatros, 2011, s. 117)