Nostalgické vzpomínky ekonomického ředitele.
Chtěl bych uvést na pravou míru některé mýty a polopravdy o výskytu a chovu zmiňovaných grešlaků . Pavel Zelí Konečný ve svém komentáři popisuje mé hospodářství a zmiňuje se i o mých grešlacích . Přiznám se , že mne jeho chvála potěšila .Můj první chov grešlaků začal zcela spontánně a to tak , že asi před třiceti lety jsem objevil prvního grešlaka v potoce , který teče vedle mého domu . Zprvu jsem si myslel , že se jedná o velkou krysu vodní . Když jsem zahlédl ocas, připadalo mi to zvíře jako bobr. Byl jsem zcela zmaten a velmi mně to zaujalo .
Začal jsem studovat literaturu, ve které jsem se poprvé setkal s termínem GREŠLAK a dočetl jsem se o těchto zajímavých zvířatech mnoho užitečného . Zároveň se stala jedna důležitá věc – můj grešlak v potoce u mého baráku zakotvil v tůni přímo u mého pozemku .
To byla moje velká příležitost k pozorování a studiu vzhledu a zvyků tohoto úžasného tvora .
Využil jsem tohoto náhodného setkání , vzal jsem si několik dnů dovolené a strávil jsem tyto dny se svým grešlakem . Dnes na tuto dobu vzpomínám s hlubokou nostalgií a dojímá mně vzpomínka na mého prvního grešlaka . Zpočátku byl velmi plachý a já jsem na něj nijak nespěchal .Později jsme se tak spřátelili , že jsem se s ním i koupal ve zmíněné tůni a byly to opravdu velmi radostné okamžiky hrátek člověka s grešlakem . Žádný z pozdějších grešlaků mi nepřirostl k srdci tak , jako ten první .Zvláštní bylo , že se takhle spřátelil pouze se mnou .
Jakmile přišel k tůni někdo další , grešlak okamžitě zmizel pod vodou a dlouho se pak neukazoval .
A teď ten nedůležitější okamžik . Po nějaké době jsem totiž zjistil , že objekt mého zájmu je samice a že je dokonce březí .Má radost neznala mezí – ihned jsme zorganizovali rodinnou oslavu a přijali jsme grešlaka za člena rodiny .Připravil jsem mu kotec a vše potřebné pro jeho další žití u nás . Nemusel jsem ho nijak chytat a on si zcela sám našel cestu do svého nového kotce , kde se mu velmi zalíbilo.
Z tohoto GREŠLAKA ZAKLADATELE tedy vznikl můj první chov , který jsem rozvíjel asi deset let a byla to opravdu plodná éra . Vždyť si vzpomeňte na osmdesátá léta minulého století , kdy jsme všichni nosili překrásné bundy , kozačky, čepice a mnoho dalších doplňků z kůže těchto živočichů . V naší rodině se tato grešlačí mánie rozrostla natolik , že dodnes se u nás nosí vše z tohoto materiálu včetně spodního prádla .
Bohužel, nic netrvá věčně a tak i mně postihla asi po deseti letech tragedie a moji grešlaci dostali na těchto stránkách již zmiňovanou nemoc grešlačí infekční rýmu . V té době ještě nebyly dostupné léky a veterinář odmítal léčit živočicha , o kterém v podstatě nic nevěděl .
Pokoušel jsem se o různé druhy léčby včetně priznicových zábalů . S nemocnými grešlaky jsem spal v kotci , dával jim pravidelně pít , měřil jsem jim teplotu . Nic nepomáhalo .
Atak nemoci bez kvalitní léčby byl katastrofální a do týdne mi vymřel celý chov .
Psychicky jsme tuto strašnou událost v rodině všichni nesli velmi špatně . Proto jsem se snažil ty další roky na grešlaky zapomenout .
Jak se říká „čas vše napraví“ a já jsem z nostalgie asi před třemi roky s grešlaky zase začal,
ale to už je to vyprávění , které začal můj kamarád Pavel Zelí konečný .
Původně jsem chtěl v tomto příspěvku upřesnit některé údaje o chovu grešlaků , chtěl jsem popsat , kde všude jsem ve světě grešlaky vystopoval a další důležité informace pro lidi , kteří tuto nádhernou hříčku přírody ještě neznají . Zjistil jsem , že by to vydalo na celou knihu .
Proto jsem se rozhodl , že své dlouholeté zkušenosti budu předávat všem zájemcům na těchto stránkách formou jednotlivých komentářů .
Peťas Čechura
Chtěl bych začíz chovat grešlaka
(Jan Bradna, 31. 5. 2015 14:11)