Podmokly
9. 4. 2008
Městská část Podmokly
Osada Podmokly začala zvolna růst s přenesením vrchnostenské správy do bývalého loveckého dvora a s výstavbou teplické silnice (1833), která po zahájení paroplavební a pak i železniční dopravy získala značný význam pro přepravu teplických lázeňských hostů. Když se roku 1842 jednalo o trase železniční dráhy z Prahy do Drážďan, snad přispěla k rozhodnutí vést ji přes Podmokly i ta skutečnost, že zde byly dobré podmínky pro vytvoření technického a hospodářského zázemí, kterého bylo zapotřebí k vybudování společné rakousko-saské přechodové železniční stanice.
Již v roce 1832 odstoupil František Antonín hrabě Thun od podmokelského dvora pozemky zvané Lerchenfeld, aby se jejich zástavba stala základem rozšíření průmyslového místa Podmokel; (v letech 1826 1829 vznikly v prostoru Podmokel první čtyři podniky, k nimž přibylo do roku 1850 dalších pět hlavně výroba dřevozpracující, keramická a textilní).
Thunova idea se však dočkala realizace až po vzniku Podmokel jako nové politické obce (1850), která se konstituovala z okolních vsí a osad: Weiheru, Rozběles, Želenic, Chrástu, Jesenice, Václavova, Popovic, Červeného Vrchu a Žlíbku. Parcelační plán z roku 1852 vymezil na Lencherfeldu 98 stavebních parcel včetně pozemku pro kostel (nyní střed Podmokel). Byl to první krok k plánovité zástavbě nové, úřední cestou vzniklé obce. Do počátku šedesátých let byl vystavěn kostel a naproti němu veřejná škola (1862; dům čp. 80 na nynějším Husově náměstí, kde sídlil od roku 1881, po přestěhování školy do nové budovy, obecní úřad; dnes Česká spořitelna, s. s.).
Územní plán z roku 1866 rozvrhl výstavbu obytných bloků do vytýčených ulic a určil plochy náměstí, musel však respektovat rychle přibývající dopravní a průmyslové stavby. V důsledku prudkého hospodářského rozvoje rostl počet obyvatelstva a počátkem devadesátých let již začaly chybět byty. Podle plánu z roku 1893 byl dostavěn střed Podmokel ; šachovnicová kompozice jeho zástavby se rozšířila po nynější Podmokelskou ulici. Uskutečnila se také zástavba polohy Šmelcovna a do roku 1910 byly ulice vnitřního města dostavěny. V letech 1903 ; 1905 vyrostly první vily pod masivem Pastýřské stěny, kde záhy vznikla vilová čtvrť. V období 1906 ; 1915 vydalo město 233 povolení na výstavbu nových staveb. V půdorysu Podmokel dostaly své místo banky (např. objekt současné Komerční banky, a. s. ve Zbrojnické ulici; W. Weber), obchodní domy, školy
i další veřejné budovy, spolkové domy atd. Od devadesátých let se obec významně rozrůstala také územně, a to na základě plánů zástavby Chrástu a Želenic. (1896, 1898).
Bytovou nouzi po první světové válce umocňoval rychlý růst počtu obyvatel. Novou rozsáhlou bytovou výstavbu umožnila pozemková reforma ve dvacátých letech, kdy město, stavební družstva a některé průmyslové závody získaly bývalé thunské pozemky. Tak mohly být zastavěny polohy u kaple sv. Jana Nepomuckého (Nový Chrást) či u Bažantnice (Nové Želenice), ale i na Letné a v Rozbělesích (na Velkých pískách). Nová výstavba se soustřeďovala převážně v jižních a západních částech města. Pod Popovickým vrchem vyrostla vilová čtvrť Letná, nové ulice s rodinnými domy vznikly také ve Václavově, dokončila se zástavba vilové čtvrti na jižním okraji Pastýřské stěny. Byla postavena řada městských, družstevních a firemních zaměstnaneckých domů (např. železničářské domy poblíž nádraží či dělnické domy poblíž nádraží či dělnické domy v Chrochvicích atd.).
V letech 1921 ; 1929 se v Podmoklech uskutečnilo celkem 365 staveb. V centru města našly místo nové budovy obchodních domů, hotelů a bank, městských lázní (1923) či moderního kina ;Varieté; (1927; plány: R. Brosche, provedení: W. Weber) ; nazývaného od roku 1946 Sněžník; -, které se stalo druhým podmokelským kinem (prvním stálým biografem ve vlastním objektu byl podnik ;Elbhof z roku 1912 ; po roce 1945 kino ;Labe;).
Demoliční vlny, které postihly po druhé světové válce Děčín, se Podmokel prakticky nedotkly a jejich historický střed, vyznačující se kompaktní zástavbou uzavřených bloků, zůstal zachován. Výrazněji se změnil prostor před hlavním nádražím, kde byla kolem roku 1947 stržena mohutná budova nazývaná Adlerhof; (1901). Byla postavena pro podmokelský poštovní, telefonní a telegrafní úřad, ale od konce třicátých let, kdy pošta přesídlila do nové budovy (v Podmokelské ulici), zde byly úřadovny a ubytovny zaměstnanců německé říšské dráhy. Kolem Adlerhofu se otáčely oranžovobílé autobusy městské dopravy, provozované společností EVU (Elbestädtische Verkehrsunternehmen). V současnosti je v tomto prostoru park a vedle něho novodobá stavba obchodního domu z roku 1984 (bývalýPrior a fa Julius Meinl). Poblíž něho se nachází budova střední zdravotní školy (tzv. Makosa původně starý podmokelský mlýn, přeměněný roku 1857 na přádelnu bavlny). Poprvé byla zdravotní škola ve městě v letech 1948; 1960.
Již v roce 1832 odstoupil František Antonín hrabě Thun od podmokelského dvora pozemky zvané Lerchenfeld, aby se jejich zástavba stala základem rozšíření průmyslového místa Podmokel; (v letech 1826 1829 vznikly v prostoru Podmokel první čtyři podniky, k nimž přibylo do roku 1850 dalších pět hlavně výroba dřevozpracující, keramická a textilní).
Thunova idea se však dočkala realizace až po vzniku Podmokel jako nové politické obce (1850), která se konstituovala z okolních vsí a osad: Weiheru, Rozběles, Želenic, Chrástu, Jesenice, Václavova, Popovic, Červeného Vrchu a Žlíbku. Parcelační plán z roku 1852 vymezil na Lencherfeldu 98 stavebních parcel včetně pozemku pro kostel (nyní střed Podmokel). Byl to první krok k plánovité zástavbě nové, úřední cestou vzniklé obce. Do počátku šedesátých let byl vystavěn kostel a naproti němu veřejná škola (1862; dům čp. 80 na nynějším Husově náměstí, kde sídlil od roku 1881, po přestěhování školy do nové budovy, obecní úřad; dnes Česká spořitelna, s. s.).
Územní plán z roku 1866 rozvrhl výstavbu obytných bloků do vytýčených ulic a určil plochy náměstí, musel však respektovat rychle přibývající dopravní a průmyslové stavby. V důsledku prudkého hospodářského rozvoje rostl počet obyvatelstva a počátkem devadesátých let již začaly chybět byty. Podle plánu z roku 1893 byl dostavěn střed Podmokel ; šachovnicová kompozice jeho zástavby se rozšířila po nynější Podmokelskou ulici. Uskutečnila se také zástavba polohy Šmelcovna a do roku 1910 byly ulice vnitřního města dostavěny. V letech 1903 ; 1905 vyrostly první vily pod masivem Pastýřské stěny, kde záhy vznikla vilová čtvrť. V období 1906 ; 1915 vydalo město 233 povolení na výstavbu nových staveb. V půdorysu Podmokel dostaly své místo banky (např. objekt současné Komerční banky, a. s. ve Zbrojnické ulici; W. Weber), obchodní domy, školy
i další veřejné budovy, spolkové domy atd. Od devadesátých let se obec významně rozrůstala také územně, a to na základě plánů zástavby Chrástu a Želenic. (1896, 1898).
Bytovou nouzi po první světové válce umocňoval rychlý růst počtu obyvatel. Novou rozsáhlou bytovou výstavbu umožnila pozemková reforma ve dvacátých letech, kdy město, stavební družstva a některé průmyslové závody získaly bývalé thunské pozemky. Tak mohly být zastavěny polohy u kaple sv. Jana Nepomuckého (Nový Chrást) či u Bažantnice (Nové Želenice), ale i na Letné a v Rozbělesích (na Velkých pískách). Nová výstavba se soustřeďovala převážně v jižních a západních částech města. Pod Popovickým vrchem vyrostla vilová čtvrť Letná, nové ulice s rodinnými domy vznikly také ve Václavově, dokončila se zástavba vilové čtvrti na jižním okraji Pastýřské stěny. Byla postavena řada městských, družstevních a firemních zaměstnaneckých domů (např. železničářské domy poblíž nádraží či dělnické domy poblíž nádraží či dělnické domy v Chrochvicích atd.).
V letech 1921 ; 1929 se v Podmoklech uskutečnilo celkem 365 staveb. V centru města našly místo nové budovy obchodních domů, hotelů a bank, městských lázní (1923) či moderního kina ;Varieté; (1927; plány: R. Brosche, provedení: W. Weber) ; nazývaného od roku 1946 Sněžník; -, které se stalo druhým podmokelským kinem (prvním stálým biografem ve vlastním objektu byl podnik ;Elbhof z roku 1912 ; po roce 1945 kino ;Labe;).
Demoliční vlny, které postihly po druhé světové válce Děčín, se Podmokel prakticky nedotkly a jejich historický střed, vyznačující se kompaktní zástavbou uzavřených bloků, zůstal zachován. Výrazněji se změnil prostor před hlavním nádražím, kde byla kolem roku 1947 stržena mohutná budova nazývaná Adlerhof; (1901). Byla postavena pro podmokelský poštovní, telefonní a telegrafní úřad, ale od konce třicátých let, kdy pošta přesídlila do nové budovy (v Podmokelské ulici), zde byly úřadovny a ubytovny zaměstnanců německé říšské dráhy. Kolem Adlerhofu se otáčely oranžovobílé autobusy městské dopravy, provozované společností EVU (Elbestädtische Verkehrsunternehmen). V současnosti je v tomto prostoru park a vedle něho novodobá stavba obchodního domu z roku 1984 (bývalýPrior a fa Julius Meinl). Poblíž něho se nachází budova střední zdravotní školy (tzv. Makosa původně starý podmokelský mlýn, přeměněný roku 1857 na přádelnu bavlny). Poprvé byla zdravotní škola ve městě v letech 1948; 1960.