BERNSKÝ SALAŠNICKÝ PES - BERNER SENNENHUND
Země původu: Švýcarsko
Použití: původně hlídací, honácký a tažný pes na selských dvorech, dnes rodinný, mnohostranný pracovní pes.
Krátký historický přehled
Bernský salašnický pes je selský pes starého původu, který byl chován v předalpských oblastech a částech švýcarského středozemí v okolí Bernu jako hlídací, honácký a tažný pes. Podle osady a hostince Dürrbach u Riggisbergu, kde se tento dlouhosrstý, tříbarevný selský pes obzvlášte často vyskytoval, získal své puvodní jméno "dürrbachský pes" (německy "Dürrbächler").
Po předvedení takových psů na výstavách již v letech 1902, 1904 a 1907 se v listopadu 1907 spojilo několik chovatelů těchto psů z Burgdorfu s cílem chovat bernské salašnické psy jako čistou rasu. Založili "Švýcarský klub dürrbachských psu" a stanovili charakteristické znaky rasy. V roce 1910 bylo na jedné výstavě psu v Burgdorfu, na níž přivedlo své psy mnoho sedláku z okolí, vystaveno již 107 psů tohoto plemene.
Od té doby si rasa, nazývaná nyní v rámci ostatních švýcarských salašnických psů "bernský salašnický pes", rychle získávala příznivce v celém Švýcarsku a brzy i v sousedním Německu. Dnes je bernský salašnický pes díky své atraktivní tříbarevnosti a své přizpůsobivosti známý a oblíbený jako rodinný pes v celém světě.
Celkový vzhled:
dlouhosrstý, tříbarevný, více než středně velký, silný a pohyblivý pracovní pes se silnými končetinami, harmonický a vyrovnaný.
Důležitý poměr těla (formát):
poměr výšky v kohoutku k délce těla je asi 9:10, spíše ve hřbetě a bedrech kratší , než dlouhý.
Charakter a chování (povaha):
jistý, pozorný, bdělý a nebojácný v každodenních situacích, dobromyslný a přítulný v chování vůči důvěrně známým osobám, sebejistý a přátelský vůči cizím lidem, středního temperamentu, dobře ovladatelný.
Hlava:
silná. Lebka se jeví z profilu i zepředu mírně klenutá, vyznačený, ale ne príliš výrazný čelní sklon (stop), mírně znatelná, střední, čelní rýha, morda (krajina obličejová, partie nosu) silná, středně dlouhá, rovná
pysky: málo vyvinuté a přiléhající, s černými okraji
čenich: černý
chrup: úplný, silný, nužkový skus
oči: tmavohnědé, mandlového tvaru s dobře přiléhajícími víčky
uši: trojúhelníkové, lehce zaoblené, vysoko nasazené, středně velké v klidu ploše přiléhající
krk: silný, svalnatý, středně dlouhý
Tělo:
silné, kompaktní
hrudník: dosahuje až k loktum, široký s výrazným předhrudím, hrudní koš v průřezu široce oválný
hřbet: pevný, rovný
bederní partie: široká a silná
zád: mírně zaoblená
břicho: nevtažené
Ocas (prut):
hustě osrstěný, dosahující alespoň k hlezennímu kloubu, v klidu svešený, v pohybu vznášející se na úrovni hřbetu, nebo nesený poněkud nad ním.
Končetiny:
PŘEDNÍ KONČETINY:
celkově: postavení spíše široké, při pohledu zepředu rovné a soubežné.
lopatky: dlouhé, silné, šikmo uložené, s rameny tvoří ne příliš tupý úhel, přiléhající a dobře osvalené.
nadprstí přední nohy: téměř kolmo postavené, pevné.
tlapy: krátké, zakulacené a dobře uzavřené, prsty dobře klenuté.
ZADNÍ KONČETINY:
celkově: postavení při pohledu zezadu rovné, ne příliš úzké, nárty ani tlapy nesmějí být vtočené dovnitř, ani vytočené ven. Vlčí drápky (paspárky) musí být odstraněny.
stehna: dosti dlouhá, při pohledu ze strany tvoří s bérci zřetelný úhel, široká, silná a dobře osvalená.
hlezenní klouby: silné, dobře zaúhlené.
chody: prostorné, vyrovnaný pohyb při všech druzích chodu, volný posun a dobrý kmih zadních končetin, v klusu při pohledu zepředu i zezadu přímočaré vedení končetin
Osrstění:
druh srsti: dlouhá, rovně splývavá nebo lehce zvlněná.
zbarvení srsti: sytě černá základní barva se sytým hnědočerveným pálením na tvářích, nad očima, na všech čtyřech nohách a na hrudi a s bílými znaky na místech, jak je následovně uvedeno:
- čisté, symetrické, bílé znaky na hlavě:
- lysina, která se směrem k čenichu oboustranně rozširuje v bílé zbarvení mordy. Lysina nesmí nikdy sahat až k červenohnědým skvrnám nad očima, ale musí být od nich oddělena proužkem černé srsti. Bílé zbarvení mordy dosahuje nejvýš k ústním koutkům.
- bílá, přiměřeně široká průbežná kresba na hrdle a hrudi.
žádoucí: bílé tlapky, bílá špicka ocasu.
tolerována: malá bílá skvrna na šíji, malá bílá skvrna v řitní krajině
Velikost:
Psi: kohoutková výška 64-70 cm, ideální 66-68 cm
Feny: kohoutková výška 58-66 cm, ideální 60-63 cm
Chyby:
Každá odchylka od výše uvedeného znění standartu je považována za chybu. Hodnocení chyb musí být přímo úměrné stupni odchylky a je třeba přitom brát v úvahu, do jaké míry je negativně ovlivněno to podstatné.
- jemná kostra
- předkus a podkus
- chybění jiných zubu než nanejvýš 2 P1 (nejmenších premoláru). Chybějící M3 se jako chyba nehodnotí
- entropium, ektropium
- prohnutý hřbet, přestavená zád, klesající linie hřbetu
- stočený ocas, zalomený ocas (Knickrute)
- výrazně kudrnatá srst
Chyby v bílých znacích a barvě srsti:
- chybějící bílé znaky hlavy
- příliš široká lysina, nebo bílé zbarvení mordy, které zřetelně přesahuje přes koutky pysku
- velká bílá skvrna na šíji
- bílý límec kolem krku
- bílé znaky na předních nohou, které zřetelně pšesahují nad polovici nadprstí (holínka)
- rušivá, asymetrická kresba na hlavě a hrudi
- černé skvrny a pruhy na bíle zbarvené hrudi
- nečisté bílé znaky (silně vystupující pigmentové skvrny)
- hnědý nebo rezavý nádech základní černé barvy
Povahové chyby:
- nejistá povaha (bázlivost)
- agresivita
Chyby vylučující z ocenění:
- rozštep nosu
- modré oko, "břízové oko" (tj. bíle nebo modře skvrnitá duhovka)
- hladkosrstý nebo krátkosrstý s podsadou (stockhaar)
- chybějící trojbarevnost
- jiná než černá barva srsti těla
Pozn.: psi musí mít dvě normálně vyvinutá varlata, která jsou zcela uložená v šourku.