Počáteční problémy s výstupem na věž
Můj pohled na začátečnické seznamování s věží
Podívá-li se nezasvěcený na závodníky při výstupu na věž, zdá se mu, že všichni lezou vesměs stejně. Jasně, rozdíly v rychlosti pozná každý, ale stylově…..to samé. Ono to ale tak jednoduché není. Podíváme-li se pozorněji, všimneme si, někdy i dost výrazných, odlišností. Začátečník se tedy, stejně jako já před třemi lety, ptá : “ Jak je to správně?“. Odpověď na tuto jednoduchou otázku rozhodně jednoduchá není. Tento článek je pouze můj pohled na to, jak začátečník vnímá tuto disciplínu (nebo spíš jak jsem ji vnímal já). Rozhodně nikoho tímto článkem nenaučím lézt na věž, ale moje postřehy se třeba mohou hodit.
O čem věž vlastně je
Říká se, že věž je v náročnosti dost podobná desetiboji. Každý jeden, na pohled nepříliš náročný, úkon se skládá z mnoha dílčích pohybů, které jsou opravdu dost specifické a jeden souvisí a navazuje na druhý. To ovšem neznamená, že správný styl výstupu na věž je jen jeden jediný. Závodník, který chce na věži uspět a dosáhnout dobrých časů musí nejen pilovat samotné lezení, ale musí mít v sobě i notnou dávku mrštnosti, hbitosti, výbušnosti a rychlosti. Bez těchto vlastností se na věži prostě nemůžete prosadit.
Protože se při tomto sportu leze po 8,5kg jednohákovém žebříku do téměř 11 metrů výšky, mluví se často o odvaze. Já tvrdím, že člověk si časem zvykne na všechno. Na začátku pouze do prvního okna a až Vám toto přijde bez problémů, můžete se pustit výš. Takto se vcelku rychle a bez zbytečného strachu dostanete až do okna posledního.
Pokud tedy disponujete výše zmíněnými vlastnostmi (které ale musíte při tréninku neustále rozvíjet!!) přidejte trpělivost a hlavně hodiny, dny, měsíce a nakonec i roky tréninku. Když vytrváte, výsledek se jistě dostaví.
Jednotlivé úkony při výstupu na věž
Vysvětlit jakým způsobem lézt na věž je v textu nemožné. Shrnu zde tedy jen několik zásad, které mi dělaly největší potíže a které považuji za nejdůležitější.
Lezení po žebříku - Zdánlivě jednoduchá věc. Je ovšem několik pravidel, které je třeba dodržet. Nejdůležitější jsou ruce. Musí být dostatečně rychlé, tak aby neustále byly nad hlavou. Ruka a protilehlá noha musí dopadat na špricle ve stejný okamžik. Pak by žebřík neměl nepříjemně bouchat o stěnu věže.
Podhmat – Podhmat je poslední přehmátnutí pravé ruky před zásedem do okna. Není na něm nic těžkého, je ale třeba dávat pozor, aby se prsty pravé ruky „nezabořily“ do věže. Potom jsou z toho nepříjemná bolestivá zranění typu třísky pod nehty a podobně.
Zásed - Podle mě jednoznačně nejtěžší úkon na věži, který se skládá z mnoha a mnoha pohybů. Tohle se opravdu nedá slovy ani přiblížit. Pamatujte však, že zásed začíná už od levé nohy (nechte si ukázat, je to důležité). Napíšu zde seznam pohybů, které jsem si napsal po tréninku zásedu s Martinem Provazníkem, reprezentantem ČR.
2. Nohy se na žebříku rychle vymění a levá noha jde rychle nahoru na parapet, blízko k žebříku. Ruce jsou natažené, tělo mírně vykloněné doprava, ramena o málo níže než parapet. Zadek je zhruba na úrovni levé štěřiny žebříku.
3. Pravá noha zůstává pokrčená (cca 90-110 stupňů) a v okamžiku, kdy se levá noha dotkne parapetu, zabere(pravá noha) ve stejný okamžik s levou rukou a vtahuje tělo do okna.
4. Okamžitě po záběru levé ruky se tato pouští žebříku a jde co nejrychleji na parapet.
5. Ihned po tom, kdy se zadek dotkne parapetu, vyhazuje pravá ruka žebřík. Záda jsou pevná. Nezaklánět se!!
6. Pozor na prodlevu mezi sednutím a výhozem
Výhoz – Jeden z jednodušších prvků. Já jsem měj problémy úplně na začátku, kdy jsem se bál, že mě při výhozu hák uhodí do obličeje. To se odstraní ze začátku opatrným vyhazováním a tréninkem techniky. Až budete umět vyhodit, dejte pozor na pár věcí. Opět několik postřehů z tréninku s Martinem.(na obrázku by měl být loket výš)
2. Pravá ruka je prohnutá, loket vytočený nahoru.
3. Pravá ruka pouští žebřík zhruba na úrovni obličeje. Nedrží ho zbytečně dlouho.
4. Levá ruka bere žebřík okamžitě po tom, co ho pravá pustí. Pokračuje v pohybu žebříku a udržuje jeho rychlost.
5. Pravá bere žebřík opět okamžitě po tom, co ho pustí levá. Ruce jsou hodně rychlé!!!!! Pak přichází otočení háku a zavěšení žebříku.
6. Zavěšení je klidné bez trhavých pohybů. Po zavěšení se tělo okamžitě zvedá rukama. Pozor na prodlevu mezi zavěšením a zvednutím se rukama.
7. Při výhozu letí žebřík co nejblíže stěny a rovně nahoru.
Náskok na žebřík – Není zas až tak těžký prvek, ale jeho provedení je dost limitováno strachem z pádu. Je třeba ho dělat pomalu, zadek vytočený ven z okna, nelepit se na štěřinu žebříku. Častá chyba je, že pravá ruka se po náskoku dlouho nepouští špricle a nejde rychle do podhmatu. Toto se odstraní neustálým opakováním úkonu. U mě (a jistě u každého) se náskok výrazně zlepšil po zafixování si pohybového návyku (tělo, ruce, nohy). Prostě neustále opakovat, opakovat…ono to přijde.
Zásed ve druhém okně – Měl by být proveden stejně jako v okně prvním. Je na něho ale o dost méně času. Zde nepomůže nic jiného, než opakovat. Myslet na to a opakovat.
Zález – Hodně individuální prvek výstupu na věž. Někdo chodí i ve třetím okně do podhmatu, někdo ne. Dá se dělat bez otočení těla (předem) nebo s otočením těla (zadem, častější). Záleží na vás, co vám bude lépe vyhovovat. Základem je dobrá spolupráce pravé nohy a rukou. Razantní odraz nohy a současné mocné přitažení rukama je klíč k úspěchu.
Zápich - Po startu a běhu první úkon závodu. Na konec jsem si ho ale nechal proto, že je to jeden z nejtěžších a hlavně pro celý závod rozhodující prvek. Pokud se Vám nepovede zápich, je naděje na dobrý čas ta tam. Opět uvádím můj tréninkový zápis zápichu.
„Žebřík nad hlavou, ruce jsou pokrčeny v loktech do pravého úhlu, přičemž spojnice rameno-loket je vodorovně. Žebřík zapichujeme do natažených rukou. Okamžitě po tom, když se žebřík zapíchne do písku, přehmátnou ruce rychle po štěřinách dolů a prudce vymrští žebřík proti stěně. Na zavěžený žebřík neskáčeme, ale plynule přecházíme z běhu. Do prvního okna se snažíme přelézt setrvačností, bez zbytečného úbytku sil.Pozor na velmi rychlé ruce, kter, když jsou pomalé, brání rychlému lezení. Ruce musí být neustále nad hlavou.
Závěr
V mém článku nejsou ani náhodou obsaženy všechny nástrahy, které na nováčky v požárním sportu čekají. Jen jsem se snažil popsat, jak jsem jako začínající vnímal věž já. Třeba vám nějaký můj postřeh přijde vhod. A jestli ne, možná jste si alespoň dobře početli.
P.S.