(4)

IV. Kapitola

Historie planety Logo

Avu a John pokračovali v letu, když se před nimi objevila velká bílá budova, která byla rozložena na kopci uprostřed krásného parku. Snesli se do aleje duhově vyzařujících stromů, která vedla k širokým schodům, na nichž stálo několik mohutných sloupů. Budova odrážela svou krásnou bílou třpytivou barvu v paprscích slunce, které na ní dopadaly. Na střeše budovy bylo několik kopulí a jeden pyramidový tvar. Stěny netvořily hrany, ale jejich navazování bylo zakulacené, takže celá budova připomínala do různých stran roztažený ovál.

Na schodech stál vysoký muž prozářeného obličeje, který se na ně upřeně díval. Když se přiblížili ke schodům, Avu se mu uklonil a totéž udělal John. Muž na schodech se uklonil také a představil se jako Itu a oběma řekl, že obdržel zpráv od Omu, který mu sdělil, že jej letí navštívit k prohlídce „Muzea historie planety Logo“. Ukázal rukou na budovu a telepaticky jim řekl, že v ní jsou shromážděny veškeré informace ohledně dlouhé historie a vládního spravování planety Logo.

Vešli do veliké haly s podlouhlými kulatými okny, ze které vedly schody do tří různých stran. V hale bylo kromě nich několik lidí, někteří z nich je se zájmem pozorovali. Itu je odvedl do prvního poschodí, kde byly rozvěšeny velké bílé plochy, podobající se velké obrazovce. Na jedné z nich byl obraz galaxie Lobo, ve které se nacházela sluneční soustava pěti planet, z nichž jedna byla Logo s blízko obíhajícím vyhaslým měsícem.

Itu je zavedl do půlkruhového sálu s kopulí a bez oken. Byla zde široká pohodlná křesla, vyrobená na míru obyvatel Logo. Itu si sedl za bílý podlouhlý stůl, na kterém byla ovládací sekce tlačítek. Náhle se v kopuli rozzářil obraz planety Logo a na bílém půlkruhu se začal promítat děj, který vlastně obklopoval toho, kdo se na něj díval, a tak se bezděčně stával jeho částí. Avu se podíval na Johna, a když viděl jeho zájem, začal s ním sledovat společně děj, který se skládal z promítání statických obrazů nebo celých dějů.

Itu začal výklad historii planety Logo. „Historie Logo je dlouhá, ale my se zaměříme na poslední tři tisíce let“, vyprávěl Itu a v půlkruhové kopuli se začaly promítat obrazy, které měly tří-dimenzionální pohled hloubky prostoru. „Před dvěma tisíci lety“, pokračoval Itu, „existovala na Logo podobná civilizace jako nyní na planetě Zemi, ze které přicházíš. Byl zde v té době také podobný technický vývoj a politická různorodá struktura. Logo v té době bylo ještě rozděleno na menší územní celky, které tvořily státy, a lidé podle územních celků, používali sobě vlastní nářečí nebo dokonce jazyk. V té době jako politický systém existovala všude demokracie neboli volby jednotlivců do vedení země na všech správních stupních“.

„Před nynější přítomnou civilizací zde byly čtyři jiné civilizace na stupni planety Země. Tyto civilizace však postupně vyhynuly, a to vždy, když se dostaly do podobného bodu existenčního rozhodování, jako je nyní také na planetě Zemi. Tyto civilizace v tomto bodě rozhodnutí, jak dále ve svém vývoji pokračovat, zvolily raději technický vývoj před vývojem duchovním. Tak došlo ke katastrofickým změnám jak v podobě válek, kdy se různé státy spolu spojovaly, aby bojovaly proti druhým a kdy silnější seskupení začala mít převahu, nebo v podobě přírodních katastrof, které bortily jejich civilizační centra, takže musely začínat opět znovu a napravovat škody. Tato období náprav byla jakýmsi ulehčením pro planetu, protože tak nedošlo k jejímu úplnému zničení“.

Na půlkruhové obrazovce se začaly promítat obrazy, které opravdu Johnovi v mnohém připomínaly planetu Zemi. Byly zde vysoké budovy, které byly postaveny ve velké komplexy, jež se táhly do dálky. Doprava probíhala pod zemí i ve vzduchu zcela tiše v podlouhlých doutníkových vozech, který byly podobny trupu letadla. Obrazy lidí se zdály Johnovi o něco hranatější a silnější než nyní, ale také o trochu menší a jejich výraz nebyl tak zářivý jako u těch, se kterými se zatím setkal. Příroda však vypadala stejně jako nyní a nikde nebylo vidět znečištění ovzduší.

Itu pokračoval dále ve výkladu. „Před 1.200 lety se situace vyhrotila tak, že silnější skupiny se snažily ovládnout planetu Logo. A tak došlo k „Válce kontinentů“, která měla pro Logo katastrofální dopad. Mezi sebou bojující strany totiž také využívaly blízkost vyhaslé planety, na které přistávaly a i tam pokračovaly v boji. Jejich zbraně byly technicky vyspělé a přesné, což mělo za výhodu, že byla zničena převážně jenom velká centra soupeřících stran“.

Na obrazovce se nyní začaly objevovat nejrůznější druhy ničivých zbraní, které, jak John tušil, spíše byly založeny na vibračním zákoně, a jejich záření a nebo i zvuk narušovaly strukturu hmoty, která se po jejich působení rozpadla. A tak bez jakýchkoliv výbuchů nebo shazování bomb se jakoby samy od sebe, při zaměření těchto vibrací, rozpadaly budovy a celá města. Na druhé straně neuvěřitelný hluk, který byl vysílán z létajících přístrojů, vyháněl lidi z obydlí a přiváděl je na pokraj šílenství strachu. Také zde byly vidět obrazy z bojů na vyhaslém měsíci kroužícím okolo planety Logo, kde v úplné pustině se náhle objevily špičaté podlouhlé doutníky letadel, která vysíláním koncentrovaných paprsků ničila výzbroj jednoho ze svých protivníků.

„Tato „Válka kontinentů“, netrvala příliš dlouho vzhledem k technickému vybavení bojujících skupin“, pokračoval ve výkladu Itu, „avšak zničila základní centra všech zúčastněných kontinentů a také značně snížila počet obyvatel planety Logo, takže z bojujících skupin se začala stávat menšina proti těm, kteří se v odlehlých oblastech do této „Války kontinentů“ nezapojili. A tak nakonec potomci této válčící civilizace zůstali izolováni ve svých zničených centrech na různých kontinentech a museli svou rozbitou civilizaci znovu obnovovat“.

„Tím, že v naší soustavě je také astrální planeta Aro, začaly se na Logo rodit duchovně vyspělejší duše. A tak za necelých pětset let po „Válce kontinentů“, se za podpory většiny ujali vlády na Logo tak zvaní duchovní mistři, jejichž duchovní vědomí bylo na vysokém stupni. Pod vedením těchto duchovních mistrů došlo k úplnému sjednocení planety jak po stránce jazykové tak i politické, hospodářské a kulturní. Tím se tak celá planeta Logo stala jedním velkým globálním státem. Důvodem bylo to, že pro stejnoměrný vývoj civilizace bylo třeba, aby většina obyvatel planety byla na stejném duchovním a intelektuálním stupni. Takže nyní existuje na Logo jeden jazyk, stejná technická úroveň, jedny zákony, stejná úroveň vzdělání, a hlavně je dáván důraz na duchovní vývoj jednotlivce, který by měl být vždy o krůček dále než vývoj intelektuální. Proto na Logo je velmi blízká spolupráce mezi vědci a duchovními mistry, kteří dohlížejí na to, aby technický pokrok byl na úměrné úrovni duchovního vědomí obyvatel, aby jej nepřekročil, a tak se nezměnil v civilizaci materielní, protože je třeba, aby vše pomáhalo k vývoji celé planety“.

Obrazy na půlkruhové obrazovce se zastavily a také barva modro-růžové oblohy ustoupila pod paprsky rozsvíceného světla. Itu se obrátil na Johna a řekl, „nyní jsi viděl rychlý přehled posledního úseku historie planety Logo. Teď přejdeme do druhého oddělení, které je věnováno přítomné civilizaci a vývoji planety. Tam už uvidíš velký rozdíl v myšlení a chápání, které se potom odráží ve vedení a v životním stylu celé planety“. Po těchto slovech se všichni tři odebrali chodbou do dalšího oddělení, které rozděleno do několika částí.

Vešli do velké místnosti v podobě půlkruhu, ve které byly opět na stěnách rozvěšeny velké desky, který vypadaly jako čtyřhranné plátno nebo obrazovka. „Na těchto projektových deskách“, vysvětloval Itu, „se ukazují obrazy, které si můžeme vybrat z velké zásoby naší základní expozice muzea historie. To znamená, že k sestavení výstavy potřebujeme jenom znát její témata a hned se po tomto udání v základním archívu automaticky vyberou příslušné obrazy nebo dokumenty, které se potom ukáží na našich obrazových deskách. Takto můžeme okamžitě témata výstavy měnit i podle přání jednotlivce“.

Johnovi se tento nápad velmi líbil, protože si přitom vzpomněl na výstavu, kterou pořádal v jednom kostele v Augustě, kdy trvalo několik týdnů, něž materiály byly sehnány a výstavní panely připraveny. Zde na Logo mu připadalo, že jenom pokynem z panelu, který zde měl své místo, může v několika minutách připravit výstavu na libovolné téma vztahující se k historii a přítomnosti planety Logo.

Itu šel k velké panelové desce a za okamžik se začaly na bílých deskách ukazovat obrazy. „Před chvílí jsme se věnovali historii planety Logo“, řekl telepaticky Itu, „nyní se podíváme na přítomnou strukturu celkového řízení, které by se na planetě Zemi dalo možná označit slovem politika nebo politická filozofie“.

„Jak jsi již viděl“, „Válka kontinentů“ byl výsledek tehdejších vůdců, nebo pro tebe řekněme politiků na Logo. Toto dnes již je dávná minulost. Je třeba si uvědomit, že ať to jsou války, revoluce, kriminalita, nepoctivost nebo mocenské boje, toto vše vyzařuje negativní vibrace do atmosféry takovéto planety a dále tyto vibrace pokračují do Vesmíru. Tyto negativní vibrace však svou negativní podstatou narážejí proti harmonickým zákonům Vesmíru, což automaticky vytváří protiklad, který vede ke změně negace v pozitivní a harmonické síly. Takže potom dochází ke střetnutí vibrace negace s vibracemi pozitivními, což vede k bojům a roztříštěnosti. Teprve až začnou ve vědomí lidí existovat vibrace kladné a harmonické, které nebudou v rozporu s Vesmírnými zákony, potom nebude třeba, aby docházelo k negativním situacím, jako jsou války, boje a podobné příklady. Tuto znalost vibrací a vesmírných zákonů na Logo máme a všichni se jimi snažíme řídit“.

Aby ještě více objasnil dopad zdánlivě neškodných aktivit Itu pokračoval. „Na Logo neexistuje výroba věcí, které by mohly připomínat zbraně, nebo byly určeny k zabíjení. I to, co by mohlo být viděno jenom jako hra a zábava, která by však měla formu ničení, zabíjení nebo pronásledování, na Logo neexistuje. Důvodem je to, že už samy vibrace, které z myšlení a soustředění na takovou negativní hru vyzařují, se potom při větším nashromáždění materializují a nakonec se také uskuteční a mají potom karmický dopad na všechny, kteří s nimi přicházejí do styku“.

„Proto na Logo je zásadou odmítnout vše, co vzbuzuje jakékoliv myšlenky na násilí, ubližování nebo dokonce zabíjení. Proto planeta Logo má velmi kladné vibrace, které jsou radostné, klidné a duchovně vyspělé. Naproti tomu planeta Země, ze které přicházíš, má vibrace, které vyzařují vesměs neklid, různé životní touhy a chaos. To také vyplývá z toho, že na planetě Zemi jde obyvatelům a vůdcům o předhánění se ve snaze být prvním, avšak s tím přichází rozštěpování a rozdělování, ze kterého pro některé skupiny vznikají politické a ekonomické výhody. Oproti na Logo, kde něco takového neexistuje, je dáván důraz na jednotu a z ní vycházející spolupráci“.

Po těchto slovech, která Itu pronesl, se John zeptal na věc, která jej na planetě Zemi nejvíce sužovala. „To znamená, že kriminalita, neboli ubližování, nucení a násilí na planetě Logo neexistují ?“

Itu odpověděl. „Tak, jak si představuješ násilí na planetě Zemi, něco takového, kdy jeden trápí fyzické tělo druhého, na Logo neexistuje. Velmi dobře víme, že při takovém činu na každého, kdo jej provádí, dopadne karmická odplata v přítomném nebo příštím zrození, což by s sebou přineslo fyzické nebo i mentální utrpení nebo i případný zrod na planetu nižšího stupně. Jak vidím tvé aury, sám máš vědomost o tom, že duše při procházení koloběhem vtělení se vtělují do nového těla a přinášejí sebou vibrace svých předešlých činů. Proto se na určitou planetu vtělují dlouho stále stejné duše, než vibračně postoupí k vyššímu vědomí, aby se tak mohly zrodit na planetu duchovně vyspělejší“.

Itu ve svém vysvětlování dále pokračoval. „Kdyby například na planetě Logo se některé vývojově nižší duše chtěli odvrátit od duchovního vývoje a přibližovat se více materiálnímu myšlení, mělo by to důležitý katastrofický následek. Znamenalo by to, že jejich vědomí vy se začalo více sjednocovat s hmotou a tak by začali dříve a hromadně umírat. Kdyby v tomto způsobu myšlení dále pokračovali, stávali by se z nich lidé podobní těm na planetě Zemi, kteří jsou svým myšlením zaměřeni většinou na hmotu, která otupuje jejich duchovní vědomí. Trvalo by velmi dlouho, než by se opět postupným vývojem dostávali zpět na duchovní úroveň vědomí“. Při tomto vysvětlení John si uvědomil, jak dlouhá cesta vývoje čeká na obyvatele planety Země.

Itu však ve svém vysvětlování dále pokračoval, aby zcela objasnil situaci na Logo. „Avšak i na Logo existuje u některých lidí to, co zde nazýváme nevědomostí, což je pád do hmotného myšlení. Něco takového znamená vnitřní nevyváženost, kdy dochází k poškození harmonie a vyváženosti mezi intuitivním a duchovním s intelektuálním a hmotným. U některých nevyrovnaných lidí tak dochází k upadání do materialistického způsobu myšlení. Většinou k této nevědomosti dochází u duší, které se rodí poprvé na planetu Logo a tak jsou ještě stahovány k myšlení, na které byli zvyklí na své dřívější planetě, jež byla vývojově o stupeň nižší než Logo. Toto je již pozná v auře dítěte, kterému se pak věnuje zvýšená duchovní pozornost a je kladen důraz na duchovní cvičení, která ve vývoji pomáhají tuto nevědomost překonávat“. Toto ponaučení, které Itu srovnával s ideovými systémy, které na planetě Zemi existovaly.

Během této doby, co Itu mluvil, se na bílých deskách objevovaly obrazy nebo i série jakoby filmů, které znázorňovaly vizuálně to, o čem Itu vykládal. John si vzpomněl na to, co na planetě Zemi bylo vlastně hybnou silou za vším, hlavně materielním a co lidé nazývají peníze. Itu, který tyto Johnovy myšlenky intuitivně zachytil, se usmál, dotkl se panelu a na jedno světelné desce se objevilo něco v podobě čtyřhranných malých karet.

„Toto“, začal opět vysvětlovat Itu, „byl výměnný systém v podobě jakýchsi poukázek, který v minulosti existoval na planetě Logo. Tento výměnný systém odpovídal tehdejšímu ekonomickému a politickému rozdělení, byl postaven na materialistických základech a byl také jediným důvodem k práci a případně i rozděloval obyvatele do různých ekonomických tříd. Nyní pochopitelně tento systém na Logo neexistuje, protože vědomí obyvatel je na vyšším duchovním stupni. Takže práce jako činnost se na Logo nedělá pro peníze, ale pro práci samu, která je viděna jako služba všem, protože všichni pracují stejně kvalitně. Ať jsou to potraviny nebo jakýkoliv výrobek či obydlí, vše je zajišťováno globálním parlamentem, který má za úkol se starat stejně o všechny obyvatele, ať žijí na jakémkoliv místě na planetě Logo“.

John pochopil, že pro planetu Zemi je tento systém globálního zajištění pro všechny obyvatele Země, vzhledem k jejich stupni vědomí, asi nemožný. Avšak v zápětí jej napadla další „pozemská“ myšlenka, která se tentokrát týkala vyspělého systému demokracie, nebo-li lidmi volených představitelů do vedoucích a vládních orgánů.

Itu opět telepaticky zachytil Johnovy myšlenky a na bílém čtverci se začaly ukazovat vysvětlující obrazy. „Jakékoliv politické neboli vůdčí úsilí, tak jak je prováděno na Zemi, se skládá z ovlivňování myšlenek davů lidí“, začal vysvětlovat Itu. „Důvodem je to, že ti, co se tak zvanou politikou, nebo-li vedením zabývají, je jenom malá skupina, kteří své myšlenky a cíle pomocí techniky rozšiřování sdělují většině. Na planetě Zemi je zatím nejlepším politickým systémem demokracie, která ve skutečnosti existuje tam, kde občan má svobodnou volbu toho, kdo jej má ve správních sborech státu representovat a zastávat jej. Protože demokracie není dokonalá, přináší s sebou určitou svobodu myšlení, rozhodování, ale i zodpovědnost pro každého, jak svou volbou určí další vývin a směr vedení celého státu neboli určitých částí planety. Takže v demokratických státech dochází v určitém smyslu k harmonii myšlenek dobrých a špatných, je zde svobodná možnost volby, která vede i k vyššímu duchovnímu vývoji. Oproti tomu ve státech, kde vládne teror a diktovaná demagogie, se lidé ve většině mohou jen velmi pomalu duchovně vyvíjet. Zde začíná tak převládat zlo, které brání lidem svobodně myslet a jednat“.

Jaký je tedy politický nebo vládní systém na Logo ?“, zeptal se John, který byl udiven nad znalostí demokracie, kterou Itu měl a kterou považoval na Zemi za nejlepší politický systém.

Itu se dotkl řídícího panelu a na bílé desce se objevil obraz modro-růžově zářící planety Logo, která jakoby svými vibracemi vyzařovala univerzální planetární jednotu.

„Ve vedení planety Logo“, začal Itu své vysvětlení o filozofickém vedení na Logo, „ se doplňují dvě základní složky: duchovní a materielní. Základem je však složka duchovní. Představitelem zde není jeden člověk, protože není, koho by reprezentoval, a také proto, že na Logo existuje jenom jedna planetární vláda. Systém, který se na Logo užívá, je nazýván kosmický zákon myšlení, moudrosti a duchovnosti. Pro řízení se tímto univerzálním zákonem není třeba politických stran, skupin nebo vůdčích jedinců. Pravá moudrost a duchovno jsou kosmické a tudíž neomezené a zcela svobodné ve své podstatě. Jakákoliv určitá ideologie nebo politický směr, který by obsahoval i demokracii, by vlastně jenom omezovaly pravou podstatu kosmické moudrosti a inteligence a vedly k zatemnění mysli. Ti, kteří by takto smýšleli, by se potom vtělili na planetu nižšího vývoje, jako je planeta Země, kde by se mohli stát částí takového systému a vývoje, který by chtěli následovat“.

„Na jakém základě je celý chod planety Logo řízen“, zeptal se s určitou zvědavostí John, když viděl, že demokracie není zde tím nejvyšším, na co byl zvyklý na planetě Zemi.

Na panelu se objevila rozsvětlená struktura politického systému používaného na Logo. U nejvyššího bodu ze kterého vše vycházelo John intuitivně vycítil název: „Planetární duchovní parlament“.

Nyní se slova ujal Avu, který jako duchovní mistr byl členem „Planetárního duchovního parlamentu“. „Na Logo existuje jen jedna vláda a to je vedení duchovních mistrů, kteří se ujali řízení planety Logo několik set let po „Válce kontinetů“, začal vysvětlovat Avu. „Tito duchovní mistři jsou znalci kosmických zákonů. Další, a to vědeckou částí tohoto parlamentu jsou vědci, kteří v harmonii s kosmickými a duchovními zákony připravují plány pro život na planetě Logo. Všechny státy byly během doby postupně spojeny a vytvořeny jednotné zákony, jedna řeč a planeta Logo se pomalu stávala jedním planetárním systémem“.

„Tento planetární duchovní parlament, se nezabývá politikou, ale zabývá se duchovním vedením obyvatel planety Logo a za druhé se stará o existenční a hmotné zajištění všech obyvatel této planety. Duchovní mistři nebo vědci nejsou do tohoto parlamentu voleni, ale jsou k tomuto poslání spíše zrozeni, a tak již vlastně svým vývojem předurčeni. Za členy „Planetárního duchovního parlamentu“ je vybírají již přítomní duchovní mistři, kteří umějí rozpoznat duchovní vlohy a tak poznají, kdo je duchovní mistr, protože těmito jsou duchovně nejosvícenější a nejmoudřejší duše na Logo. A tak takoví jedinci, nejdříve však ve svém středním věku, jsou povoláni do funkce duchovních mistrů v parlamentu.

„Planetární duchovní parlament“ má odbočky po celé planetě Logo, kde pracují v úplné jednotě. Na každém kontinentě je „Kontinentální duchovní parlament“, který vede celý kontinent a jeho členové jsou částí planetárního parlamentu. Nedochází zde k nějakému předhánění nebo ke snaze, aby život na jednom kontinentu byl lepší než na druhém. Jejich poslání spočívá v jednotě a co nejlepší práci pro celou planetu. To znamená, že celá planeta užívá planetární lékařství, techniku, vynálezy, etiku a duchovní učení. Takže z pohledu planety Země bychom mohli systém řízení na Logo nazvat duchovním systémem následování kosmických zákonů moudrosti a harmonie“.

John si uvědomil, na jak zcela rozdílném systému je vedení Logo založeno, než na planetě Zemi, kde hmotné a intelektuální je na prvním místě, a potom teprve přichází náhodný a dobrovolný zájem o duchovnost. Získávání peněz, existenčního postavení, materiálních věcí a případně i politická nebo jiná činnost, byly hlavním měřítkem pozemského úspěchu a vlastně byly odrazem politických systémů v různých státech. Také stupeň životní úrovně byl oproti Logo na Zemi tak rozdílný, že se jen těžko mohlo mluvit o jeho případném vyrovnání v blízké budoucnosti. Jeho závislost na politické a hospodářské stabilitě byly vzhledem k různému stupni vzdělání a úrovně v některých zemích věcí zcela nedostižnou, kdy politikové a nebo celé vlády se měnily tak rychle, že vlastně neměly ani čas něco pro obyvatele státu udělat.

Důraz na duchovní stránku vývoje v celkovém systému na planetě Logo John chápal jako vysoký duchovní stupeň vyspělosti těch, kteří se na Logo rodí nebo jsou tímto planetárním systémem k takovému životu vedeni. Uvědomil si také, jak vyspělou myšlenkou bylo vytvoření „Planetárního duchovního parlamentu“, který na základě vesmírných a duchovních zákonů vede v harmonii celou planetu Logo. Z toho bylo jasné, že jednota a spolupráce je na Logo základním kamenem, založeným na duchovním vývoji, jenž je konkrétním základem a také ústředním bodem, od kterého se celý filozofický a životní systém planety Logo odvíjí.

Při tomto rozjímání se Johnovi dostalo náhlého jakoby zenového vhledu, kdy se před jeho vnitřním zrakem v jednobodovém pochopení promítl celý organizační systém planety Logo, vyjádřený v geometrických obrazcích a různých propojeních, nad kterými zářilo na nejvyšším vrcholu zlaté vibrující světlo, které se do těchto obrazců rozlévalo a prosvěcovalo jejich kontury a tvary a naplňovalo je jemnou energií.

V tomto vhledu John došel poznání kosmického harmonického systému, který je zárukou harmonie a řádu, je-li následován a může být praktikován na několika stupních, ať je to hmotný, materielní, duchovní a astrální. Tento systém byl výtvorem kosmické harmonie Ducha a byl promítán do prostoru, aby tak ti, kteří se na tyto vibrace napojili a pochopili je, se tímto řádem harmonie Ducha mohli řídit a tak se stát částí vesmírného souladu.

Po chvilce John procitl z tohoto zážitku rozšířeného vědomí a viděl před sebou stát Avu a Itu, jak se na něj s radostí, ale snad i s trochou hrdosti dívali. Itu je vedl k velkému oknu, které otevřel a ze kterého byl krásný výhled do okolí parku, který obklopoval „Muzeum historie planety Logo“. Itu oba vyzval k procházce a prohlídce parku.

(5)

V. Kapitola

Zážitek hudby sfér

Potom, co Avu a John ukončili návštěvu „Muzea historie planety Logo“, odebrali se do nedalekého pavilonu, který byl umístěn v krásném přírodním zákoutí a který také sloužil jako společenské místo pro ty, kteří sem přišli. Také se zde podávalo jídlo a nápoje, takže oproti jiným místům, které John navštívil, zde byl čilý ruch.

Avu mu prozradil, že sem pozval ještě další dva své známé, kteří budou schopni vnímat a také chápat Johnovu přítomnost na Logu. Zatím si sedli do jakési verandy, která skrze velká okna měla výhled na krásnou přírodu a byla stranou proudu lidí, kteří do tohoto rozsáhlého pavilonu přicházeli. Avu požádal Johna, aby na něj počkal s tím, že pro oba přinese něco k jídlu z připravených mís, které byly po stranách stěn umístěny a ze kterých si, kdo chtěl, zcela volně mohl nabrat.

John se mezitím rozhlížel kolem a uvědomoval si velký klid a vyrovnanost, které zde všude panovaly, i když okolo bylo dost lidí. Jejich chování vůči sobě však vypadalo velmi vlídně a příjemně a na jejich štíhlých obličejích bylo vidět vnitřní radost a vyrovnanost spojenou se světlem moudrosti a vlídnosti v jejich očích. Byly zde celé rodiny, jejich chování bylo klidné a i děti jakoby tímto klidem naplňovaly své hry. Johnovi se zdálo, že vše má harmonický průběh a klidnou rozvahu, kterou prolínala radostná nálada.

Ke stolu však již přicházel Avu s jídlem, ale také se dvěma přáteli, které sem pozval, aby se mohli setkat s Johnem. Byla to žena a muž, kteří úklonou Johna pozdravili, což on opětoval a přisedli si k němu do širokých pohodlných křesel. Na stůl postavili krásně barevné plody připomínající ovoce, které bylo polito jakýmsi sirupem. Obojí mělo vynikající sladkou chuť. John si začal prohlížet své nynější společníky jednoho po druhém. Tak jako u všech obyvatel Logo, jejich těla byla vzpřímená a jemná, ale vzrůstem dosti vysoká a pevná. Z jejich protáhlých obličejů a zářících očí vycházely vibrace ušlechtilosti a duchovní vyspělosti. Jejich čela a mozková část byla trochu větší a ženy měly na hlavě většinou černé vlasy. Jinak těla mužů a žen vypadala podobně jako na planetě Zemi jenom s tím rozdílem, že jejich vyšší postava je dělala trochu protáhlejšími a štíhlými.

John si uvědomil, že oba s ním mluví na telepatické úrovni jako Avu, a tak se otázal, zda tato komunikace je na Logo běžná. Žena jménem Eti mu odpověděla. „Naše řeč je telepatická, i když se také můžeme vyjádřit zvukem, což je však pro nás trochu těžší. Telepatie je jednodušší a také přesnější k vyjádření a můžeme se jí domlouvat na větší vzdálenosti. Naše děti se ji učí hned od dětství. Telepatie je schopnost vysílat a přijímat myšlenky, které jsou ještě podbarveny duchovním stupněm vysílajícího, takže i podle toho se dá poznat duchovní úroveň toho, který s námi komunikuje. Struktura řeči, kterou používáme, je bohatá a přitom jednoduchá, pod každým slovem si představujeme hned všechny jeho možné kombinace, které s ním souvisí. Taková je však řeč akademická. V hovoru s přáteli, jako nyní, nám nejde o kombinace, ale o vyjádření jen jedné věci, takže používáme řeči přímé, jednoduché neboli základní. Věty se skládají spíše ze slov, kdy není důležitá větná skladba, ale spíše význam slova, tedy jako informace toto slovo v sobě obsahuje“.

John si uvědomil, že zde jde vlastně o dva druhy telepatického dorozumívání. Jeden je akademický, který vyžaduje zapojení intuice a tvořivosti, ten druhý, který je jednoduchý a přímý, se používá k běžné konverzaci. Rozdělení významu jednoho slova na několik významových částí připadalo Johnovi velmi zajímavé a viděl v něm mnoho možností. Při zapíjení jemně sladké šťávy, která chutnala jako opravdový nektar, John se zeptal, zda by mu mohli více říci o životě na Logo. Muž, který se představil jako Oti a který pracoval jako vědec se snažil vysvětlit běh života obyvatel planety Logo.

„Na planetě Logo je život postaven na dvou věcech. První je duchovní vývoj a rozšiřování vědomí a druhou je přijímání energie ve vibraci, spíše než v jídle. Den obyvatel Logo začíná tak, že lidé jdou do chrámu nebo si doma sednou do místnosti ticha, kde přijímají duchovní energii a poznání duchovními cvičeními. Až teprve po provedení těchto cvičení jdou plnit své pracovní poslání. Děti chodí už od dětství do škol, kde se hlavně učí duchovnímu životu a jemnému intuitivnímu vnímání, takže jejich ostatní výuka jde velmi rychle vpřed. Za nejdůležitější období ve vývoji dítěte považujeme první dva až tři roky života, kdy dítě je samo od sebe schopno intuitivně vnímat. V tomto období je dítě schopno si vzpomenout na astrální sféru, ve které žilo před svým zrozením“.

John poslouchal s napětím a Oti dále pokračoval. „Protože život obyvatel Logo je delší než na planetě Zemi, chodí lidé do škol až do svých 25 let v přibližných mírách vašeho pozemského času. Za tuto dobu získají informace, které potřebují k harmonickému životu a pracovnímu poslání. Každý občan na Logo má své pracovní místo, v němž plní své poslání. Je běžné měnit práci během let života, od těžší fyzické práce, kdy lidé potom přecházejí k práci, kde je třeba většího využití intuice a duchovních vlastností. Většinou jsou to obory jako vyučování, bádání, umění a další, k jejichž tvoření je třeba duchovně vyspělých lidí. Protože náš život končí okolo 150 let, dostávají se lidé k některým oborům ve svých sedmdesáti nebo osmdesáti letech, kdy již jsou duchovně vyspělí. Jak již víš, odměna za práci v jakékoliv formě na Logo neexistuje, a tak základem etiky práce je služba pro druhé, a tím i pro sebe“.

John nechtěl přerušit Oti v jeho výkladu, a tak jen dále tiše naslouchal tomuto zajímavému popisu života na Logo. A tak Oti dále pokračoval. „Na Logo se pracuje polovinu denního času a výrobky jsou potom předávány dále do míst, kde se soustřeďují k rozdělení po celém území. V čele jakékoliv výroby nebo organizace stojí ten, který je duchovně pokročilý a má dobře vyvinuté intuitivní vedení. Takový člověk dbá na to, aby vše bylo v souladu s fyzickými, kosmickými a duchovními zákony a tím se tak vývoj celé civilizace na Logo ubíral harmonicky vpřed. Po práci je čas rozdělen na čerpání fyzické energie a večer je určen k čerpání duchovní energie“.

John dále se zájmem naslouchal a tak Oti pokračoval. „Ekonomický systém na Logo je zcela nekonkurenční, kdy spíše jde o tvořivost ze které vzniká nabídka. Protože zde však neexistuje systém výměny nebo druh peněz, lidé na Logo vyrábějí a nabízejí své výrobky zcela volně, svobodně a radostně. Je velmi důležité to, že náš systém určuje, že lidé dělají takovou práci, pro kterou mají schopnosti a tedy určité poslání. To je jeden z důvodů, proč vývoj civilizace na Logo jde tak rychle vpřed. Takový přístup přináší vyrovnanost a klid v jednání a myšlení lidí, kteří se snaží jít podle harmonických duchovních zákonů a vztahů“.

John nyní vstoupil do proudu myšlenek a zeptal se, zda stavbu budov a chrámů provádějí dělníci nebo nějaký druh vojenských útvarů, protože to musí být těžká práce. „Práce s hmotou“, odpověděl nyní pro změnu Avu, „není na Logo příliš fyzicky těžká, protože dovedeme měnit stavbu molekul, kdy její fyzickou váhu podstatně zmenšíme. Naše těla, i když vypadají velká a silná, nejsou uzpůsobena pro těžkou práci s hmotou, protože tak by z našeho těla uniklo příliš mnoho energie. Jestliže mluvíš o vojsku, jak je znáš z planety Země a my je známe z dávných dějin, tak takové vojsko u nás neexistuje. Je však nahrazeno skupinami pomoci, které jsou vždy volány, když dojde k nějaké katastrofě, nehodě nebo jiným nepředvídaným pohromám. Povolání, která by byla v jakémkoliv směru spojena s výrobou zbraní nebo něčeho škodlivého a násilného, na planetě Logo nesmějí existovat“.

John, ve kterém bylo stále zaseto pozemské myšlení, v něčem takovém viděl určité omezení, ale zdůvodňoval si je tím, že takovýto přístup je činěn v zájmu všech a tudíž všemi také respektován. Tento rozhovor přerušila Eti, která všem sdělila, že ve vedlejší budově se chystá koncert harmonické hudby a že pro Johna by něco takového mohlo být příjemným a novým poznáním, které bude mnohem účinnější než dlouhá vysvětlování. John ještě dopil sladký nektar a všichni se ubírali parkem, vedoucím k budově, která z dálky vypadala jako pozemské řecké chrámy.

Vlastní budova nebyla tak veliká, jak by se zdálo, ale byla klasicky postavena se širokým schodištěm a kulatými sloupy s mnoha tesařskými ozdobami ve výklencích a po stranách. Když vešli dovnitř, John si všiml bohaté vnitřní výzdoby, ať už to byly obrazy, které vyzařovaly klid, nebo sochy, které byly plné harmonie, nebo dokonce krásně opracované minerální kameny. Tyto kameny podle slov Avu vyzařovaly do prostoru vibrace, které podporovaly tvořivost a také uklidnění mysli.

„Jak vidíš“, pokračoval Avu ve svém výkladu, „umění na Logo má za úkol duchovně pozdvihovat a také posilovat. Umění, hlavně malířské, zobrazuje věci, které nejsou pro nás fyzickým zrakem viditelné, ale mohou být viděny jenom duchovním zrakem, což také znamená, že většina umělců na Logo jsou také duchovní mistři. Tito svým uměním ukazují to, co je za světem fyzickým, a tak pomáhají lidem lépe pochopit tu duchovní část, která zde existuje. Mnohé obrazy, jak zde můžeš vidět, znázorňují člověka, jak je obklopen barvami své aury, nebo-li kosmické energie. Například tento obraz patří do skupiny obrazů radosti, jejichž účelem je povzbuzovat na duchovní cestě, která vede ke Věčnému Světlu a při pohledu na takový obraz by se měl naplnit duchovním světlem nejvyšší lotos, neboli duchovní centrum v našem těle“.

Eti se přidala k vyprávění Avu a upozornila Johna na další řadu obrazů, které zde byly rozvěšeny. „Toto jsou obrazy, které ukazují, jak to dopadá, když člověk nerespektuje duchovní zákony a tak vlastně vědomě kráčí k rozpadu harmonie, což vede nakonec k negativnímu dopadu. Tyto obrazy tak ukazují, co se stane při zastavení duchovního vývoje nebo ignorování duchovních zákonů. Například tyto dva obrazy ukazují na převahu intelektu a myšlenek nad duchem, což je většinou příčinou pádu do hmoty. Další obraz zde ukazuje, jak pohybem ve hmotě a přílišným obíráním se hmotou, dochází ke ztrátě intuice, citu, vjemu a chápání duchovních schopností. Tento obraz znázorňuje pád z duchovního vědomí do hmotného, nebo do čistě myšlenkového, což je v každém případě velkým zpomalením ve vývoji jedince. Čím výše je duchovní vědomí zatěžkáváno hmotou těla nebo svého obalu, ať má jakoukoliv formu a čím více s tímto tělem nebo obalem sjednocuje, tím pomaleji kráčí pokrok vpřed. O takové ukázání nebo varování se právě snaží některé obrazy, které jsou zde vystavené“.

Když prošli chodbou, vešli do sálu, jehož vnitřek byl velmi zajímavě vytvořen. Vše bylo jakoby mírně zvlněno, nechyběly sloupy a různé ornamenty, které měly většinou oblé tvary. Sedadla byla široká a pohodlná a celá síň byla sladěna do barvy bílé, modré a zlaté. Nad místem, kde bylo jeviště, byl strop opět do tvaru klenutého kruhu, s tím, že z tohoto kruhu do celého sálu vycházelo půlkruhové malé klenutí, které procházelo stropem přes celý sál. Oti Johnovi vysvětlil, že tímto tvarem se dosahuje akusticky jasného neseného zvuku.

Sál byl již z větší části zaplněn, ale vysocí a štíhlí lidé stále přicházeli. Johnovi přátelé usedlo do modrých křesel, vedle Johna seděl Avu a z druhé strany Eti, která se k němu naklonila a řekla: „Zde se také hrají mluvené hry. Tyto hry jsou tak duchovně a kladně eticky napsané, že jejich slova a význam pomáhají čistit auru a povznášet vědomí těch, kdo je poslouchají. Mluvené hry jsou většinou zaměřeny na tři témata: duchovno, charakter a dobro. Během hry, kterou koncentrovaně sledujeme, se tak napojíme na její obsah a tím v sobě silně posilujeme ty vlastnosti, o kterých se ve hře mluví. Dnes však zde bude hudební koncert se zvukovým hlasovým vystoupením. Možná se v něčem bude podobat zvukům z planety Země“.

Sál byl již zcela zaplněn a Johnovi připadalo, jakoby všichni přišli odněkud z dovolené u moře, protože kůže všech byla jemná a vláčná, i těch, na kterých bylo možno pozorovat vyšší věk. John se zájmem čekal, až přijdou hudebníci a začnou hrát. S obdivem pozoroval, že posluchači se mezi sebou nebavili, ale spíše seděli tiše, někteří měli dokonce zavřené oči a vlastně všichni se jakoby koncentrovali. To Johna udivilo a hledal odpověď u Avu.

Avu, aniž by se k němu otočil mu telepaticky sdělil, že základem naslouchání tónů je pro lidi na Logo duchovní zážitek. „Hudbu nevnímáme jenom sluchem“, vysvětloval telepaticky Avu, „ale hlavně vnitřním zážitkem duše. To znamená, že naše hudba je harmonicky tak komponovaná, aby při poslechu bylo její krásou a harmonií tónů působeno na sluch, avšak hlavně na duchovní vnímání tónů, což pomáhá duchovní energii stoupat skrze duchovní centra v těle k vyššímu vědomí. To vede k tomu, že během koncertu většina posluchačů zažívá duchovní vnitřní blaho a radost, které je duchovně povznáší. To je také důvodem, proč se lidé před koncertem ztiší a duchovně koncentrují, aby se tak rychleji mohli napojit na duchovní vibrace krásy tónů, které zde budou znít a které jsou tak harmonicky napsány, že budou povznášet duši k vyššímu vědomí“, dokončil Avu svůj výklad právě včas, protože koncert již začínal.

Na jeviště přišli tři hudebníci, kteří také přinesli s sebou své velké nástroje. Jeden nástroj vypadal jako harfa, druhý jako flétna a třetí byl větší nástroj strunný. Nejdříve začala hrát harfa a John si uvědomil, proč tento nástroj měl tak zajímavou konstrukci. Nahoře i dole byly umístěny jakési ozvučující desky, které modulovaly zvuk strun. To znamenalo, že tón zahraný na struně byl nástrojem vysílán do prostoru z několika stran, takže zvuk byl nejen stereofonní, ale jakoby mnohonásobný, jako kdyby zde hrálo několik harf najednou, a ne jen jedna. Další zajímavá věc byla ta, že struny mohly hrát celé souzvuky najednou, takže při hraní několika strun za sebou to znělo, jako když hraje malý orchestr. Čím více se John zaposlouchával do hudby tónů, které zněly neuvěřitelně jemně a přitom harmonicky podmanivě, tak tím vece pociťoval, že se jeho vědomí opravdu povznáší. Za chvíli se přidala flétna, která zde zněla jako tóny nebes. Melodie se harmonicky prolínaly a John jasně cítil, jak se v jeho vědomí rozlévá radost. Další strunný nástroj v podobě velkého čela, který však zněl jemně jako housle, dlouhými chvějícími tóny začal do skladby vnášet silnou vibraci, která připomínala zvuk vesmíru.

John se začal nevědomky nořit do hudby, která jej povznášela výše do duchovních sfér klidu, míru a radostného naplnění. Cítil jak jeho tělo začíná prosvětlovat jakési jemné světlo, které stoupalo stále do výše k temeni hlavy. John si ani neuvědomoval, že seděl zcela rovně, avšak v úplném uvolnění při kterém se jeho duše nořila do nekonečného světelného oceánu Ducha. Cítil, jak tóny hudby jej jakoby zvedají z jeho místa a jak jeho vědomí vystupuje do závratných výšek, kde k němu doléhá nebeská hudba sfér. Nevěděl co se s ním děje, ale nedovedl se odtrhnout od tohoto radostného vědomí duchovního světla, které zaplavilo celou jeho bytost.

Nyní se k melodii přidal tón jasného a zářivého zvuku, který jako vůně mořského větru začal vibrovat sálem. John otevřel oči a viděl dívku v dlouhém růžovém splývavém šatu s tmavě černými vlasy, která svým hlasem doplňovala harmonii tónů hudebníků a k této harmonii hudby přidávala další kouzlo. Její zpěv byl vytvořen z neuvěřitelné krásy zpívaného tónu, který se většinou pohyboval v harmonických koloraturních kadencích, které potom přecházely do zpěvu jednoho dlouhého tónu, kterému pěvkyně dodávala čarovnou krásu. Délka tónu trvala vždy neuvěřitelně dlouho, což naplňovalo místnost nádhernou vibrací krásy zvuku, podbarveného hudbou nástrojů, při čemž jako by se vznášel do vyšších sfér.

John byl fascinován a jeho vědomí jakoby se ztratilo ve sférách vesmíru, kde prožívalo neuvěřitelnou blaženost. Tóny nástrojů a hlasu se rozlévaly krásnou síní, která se naplňovala vibracemi duchovní radosti přítomných. Nebylo místa a ani lidské duše, které by v této síni nebyly prosyceny světlem a naplněny harmonií, která je vynášela do duchovních sfér, kde pociťovaly přítomnost věčného a univerzálního Božství. Toto byla duchovní cesta hudby, která je k tomuto poznání dovedla, aby alespoň na určitou dobu mohli zůstat v tomto radostném, ale také posilujícím stavu.

Když koncert skončil a umělci společně s posluchači zůstali nějakou chvíli v naprostém tichu, byl John jediný, který pozvedl ruce k potlesku. Avu mu však pokynul, aby zůstal v klidu. Když ticho bylo přerušeno úklonou a odchodem umělců, Avu vysvětlil Johnovi, že největší odměnou pro umělce na Logo je, když vytvořili tak duchovní atmosféru, která pomohla povznést co nejvíce duší do vyšších sfér. Rozšíření duchovního vědomí u posluchačů, byla největší odměna, jakou umělci mohli získat a proto stáli společně několik chvil v tichu, aby tak mohli procítit vibrace duchovní radosti, kterými byl sál naplněn.

Když vyšli z budovy ven, slunce ještě stále prosvěcovalo jemnou atmosféru planety Logo. Cestou šli okolo malého jezírka s bledě modrou vodou, okolo kterého rostla brčálově zelená tráva, ze které vyrůstaly duhově zbarvené květy. Vzduch byl nabit jemnou energií, která vycházela z aury přírody a rozlévala se po celé planetě. Johnova duše byla ještě stále naplněna energií z koncertu hudby a zpěvu, tato energie přírody jej ještě více posílila, takže John v sobě cítil radostnou sílu a plnost duchovní věčnosti života.

Johnovi noví přátelé, Eti a Oti se s ním a s Avu rozloučili úklonou. Avu zůstal s Johnem sám. „Vidím“, řekl Avu, „že náš den na Logo se chýlí ke konci a že bude třeba se postarat o to, aby ses vrátil v pořádku zase zpět do svého těla, které odpočívá na planetě Zemi. Asi bude lepší, když se opět vrátíme k „Chrámu kosmické moudrosti“, který, jak víš, je obklopen parkem, kde jsou silné vibrace duchovní energie. Před cestou v meditaci přijmeš co nejvíce těchto vibrací a potom se hned vydáme na zpáteční cestu Vesmírem k planetě Zemi“.

Když Avu domluvil, oba dva se vznesli a letěli směrem k „Chrámu kosmické moudrosti“, u kterého se snesli k zemi a usedli na lavičku pod košatými stromy, jejichž listy vyzařovaly jasné barvy své aury, které jakoby svítily do ticha noci.

Za nějakou chvíli oba dva vstali a jejich astrální světlo se pomalu začalo vzdalovat od povrchu planety Logo, až jenom slabé chvějivé blikání ve vesmírné dálce bylo důkazem toho, že se vydali na zpáteční cestu k planetě Zemi.

Na Logo se snesla noc, kdy jenom planeta blízkého měsíce a tisíce hvězd zůstaly na obloze viditelné. Vše se zahalilo do klidu, kterým prochvívala radostná energie této modro-růžové planety Logo.

(6)

VI. Kapitola

Návrat na planetu Zemi

John Towle ležel stále nehnutě na posteli, kam před mnoha hodinami ulehl. Nyní, začalo jeho tělo projevovat známky života a pomalu se probírat. Velmi zvolna otevřel John oči a klidným pohledem prohlížel svou místnost. Potom oči opět zavřel a za chvíli je opět otevřel, aby se ujistil, že co vidí, je skutečnost.

Pomalu začal pohybovat rukama a za chvíli se dovedl i posadit. Ze své postele měl výhled na les a oblohu a to jej ujistilo, že je opravdu zpět tam, kde má být, a hlavně na správné planetě. Slunce již ozařovalo svým svitem vše okolo a John odhadoval čas na devátou hodinu ráno. Avšak stále se mu ještě nechtělo vstát a začít svá ranní cvičení. Posadil se na posteli o něco pohodlněji a začal si zcela jasně vzpomínat na vše, co prožil ve svém dlouhém spánku.

V jeho mysli se vynořovaly obrazy vesmíru a potom z Loga, této modro-růžové planety, krásných zahrad a chrámů, nezvyklých domů a jemných postav lidí. Tím vším procházela jako niť postava duchovního mistra Avu, který tomu všemu dával pečeť skutečnosti a pravosti. Čím více se John těmito myšlenkami zabýval, tím více se stávala postava a existence Avu pro něj skutečností. A nejen to, ale hlavně měl pocit jakéhosi nadpozemského přátelství, které nezná překážky času a je stále věčně přítomné. Obrazy z planety Logo plynuly před jeho vnitřním zrakem jako fantastický film z ateliérů Hollywoodu, avšak pro Johna tyto obrazy a děj, který je provázel, byly prožitou skutečností.

Pomalu vstal a oblékl se. Náhle uslyšel klepání na dveře. Otevřel a za nimi stály Jean s Maureen, které již měly strach zda se mu něco nepřihodilo, protože jej celé ráno neviděly. John se vymluvil na četbu knihy, od které se nemohl odtrhnout až do ranních hodin, a tak zaspal. Jean jej pozvala k nim na snídani, což John s radostí příjmul a po krátké procházce lesem k jejich domku již seděl za stolem s připravenou snídaní.

Tentokrát místo procházky v lesích Woolman Hill se John rozhodl, že pojede do města Deerfield, podívá se po krámech a půjde mezi lidi. A protože se ve městě příliš nevyznal, vzal Jean a Maureen sebou a zároveň je pozval na oběd. Deerfield bylo typické massachusettské městečko východního pobřeží Ameriky, žijícího v klidné atmosféře s mnoha malými obchůdky a také s velkým supermarketem na dosah. John zaparkoval své auto ve středu města a všichni tři se šli projít ulicemi Deerfieldu, kde John dostal skoro až turistický výklad ke všemu, na co se zeptal. Ani zde nechyběly čínské restaurace, a protože všichni tři byli vegetariáni, čínské jídlo plné zeleniny s rýží bylo přesně to, co si chtěli objednat. Na zpáteční cestě na parkoviště si John ještě stačil koupit noviny a magazín The Time, aby dohonil to, co ve světovém dění svým poustevnickým životem zanedbal.

John ve svých rozhovorech s Jean a Maureen zjistil, že jejich zájmy a názory co se týká náboženství jsou velmi blízké. A když pozdě odpoledne, všichni tři seděli za stolem u hrníčků kouřícího čaje, John se zájmem sledoval výklad Jean ohledně používání čínské metody I Ching, kdy k určení druhu čar používala házení tří mincí, a po sestavení hexagramu našla odpovídající text v I Ching, neboli knize změn.

Stejný zájem John projevil o další zajímavou techniku, která se nazývá Runes, což jsou keltské znaky, jdoucí zpět ke skandinávským Vikingům. V soustředění si člověk vytáhne jeden z 25 runes, které jsou předtím promíchány. Ke každému znaku je odpovídající text, který se svým obsahem snaží pomoci vidět přítomnou situaci z duchovního hlediska, kdy nejen že odpovídá na otázku, ale především na přítomný stav vlastního nitra člověka. Runes jsou jakýmsi zrcadlem našeho podvědomí, a harmonickým vodítkem při rozhodování.

Venku slunce již pomalu zapadalo a na obloze začaly probleskovat první hvězdy. John se rozloučil s Jean a Maureen, poděkoval za snídani i za odpolední čaj a pomalu se začal ubírat ke své chatě. Ještě se zastavil na rozsáhlém prostranství, odkud bylo možno pozorovat zapadající slunce, a do atmosféry nastávající noci se vzdáleně ozývalo bečení ovcí, které se vracely z pastvy do velkého ovčince.

John se pomalu vrátil po lesní cestě do své chaty. Zde v klidu usedl a díval se oknem do přicházející tmy noci, v mysli se vracel k návštěvě planety Logo a třídil si v myšlenkách vše, co během dlouhých hodin minulé noci zažil. Potom vzal tužku a dlouho do noci psal tyto své vesmírné zážitky na stránky svého zápisníku, aby tak k tomu co prožil, se mohl kdykoliv vrátit i když věděl, že něco takového se mu z mysli hned neztratí.

Druhý den ráno si John pročítal noviny a magazín The Time, které si včera koupil a uvědomoval si při četbě všech těchto zprávách z celého světa, že všechno politické dění jakoby se měnilo každý týden podle momentálního zájmu států, které měly nejvíce zbraní nebo byly ekonomicky silné. Větší část světa, která byla zmítána v chudobě, tiše trpěla, anebo když se v některé totalitní zemi lidé začali bouřit a žádat svobodu a vše co s lidskou důstojností souvisí, tak byli tvrdě a bezohledně potlačení vojenskou nebo policejní mocí.

Ekonomické soupeření vyspělých států bylo nekonečným bojem o nové trhy ve světě, o více zisků a zvyšování životní úrovně určité části obyvatelstva. Oproti tomu jiné země měly co dělat, aby velká část jejich obyvatelstva, převážně děti, neumřela hladem nebo se nestala částí emigrantské vlny, která se přelévala ze státu do státu, podle možnosti přechodu hranic a zbývajících fyzických sil. Toto byl kolotoč problémů nejen státníků, ale hlavně jedinců, kteří trpěli svým osudem pod skoro lhostejným přístupem světa.

Diktátorské systémy ničily v zárodku ducha lidské tvořivosti v nejrůznějších profesích společnosti anebo vymezovaly lidské myšlení určitým směrem, ze kterého nebylo možno se uhnout bez osobního postihu. Politické dění, jakoby bylo předem naplánované, měnilo svou tvář podle potřeby zúčastněných nebo těch, kteří stáli za rouškou politického inkognita, avšak vládli neomezenou mocí v zákulisí dějin, hrajíce šachovou hru s politickými osudy státníků, nebo i těch, kteří se k moci dostali osudovou souhrou dějin.

Náboženská víra znamenala pro některé spíše příslušenství k určité ideologické skupině, něž opravdové duchovní úsilí na osobní cestě k Bohu. Náboženská dogmata byla někdy podobná dogmatům politickým a v některých zemích stále ještě vyžadována se stejnou přísností a urputností. Protože v tomto století náboženská snášenlivost byla praktikována více než asi kdykoliv předtím, stále zde scházelo všeobecné pochopení skutečnosti jednoho Boha, kterého lidé v různých náboženstvích označili různými jmény a dali mu různé přívlastky, podle potřeb své společnosti a charakteru jejich myšlení. Jedině až náboženská slova a projevy utichly, byli věřící různých denominací schopni vnímat přítomnost jednoho Boha v hlubokém tichu společné meditace.

V tomto rozjímání z laického pohledu na situaci světa si John uvědomoval, kolik velkých změn čeká tento svět vybudovaný na planetě Zemi, než bude moci jít cestou, která by se v základu přibližovala cestě, kterou kráčí společnost na planetě Logo. Pro Johna zatím nebylo jasné, zda tento vývojový stupeň na planetě Zemi má své omezení, které nemůže překročit a nebo zda je tato planeta určena k vyššímu vývoji. Tento vývoj by tak měl směřovat k dosažení vyššího stupně vnímání a vytváření společnosti na nových hodnotách, které by v základě změnily směr dosavadního, v základě materialistického a konzumního myšlení, které vedlo v mnohém k sobeckým přístupům skupin a států.

John chápal, že větší soudržnost a jednota celé planety by měly být základním vodítkem na cestě ke změnám v myšlení lidí, a že určitý světový univerzalizmus by měl nastoupit na místo roztříštěnosti nebo zájmové rozdělenosti. Ve své mysli si John představil systém, který by pracoval na zásadách univerzální jednoty planety Země. Tento systém by byl praktikován v ekonomii, politice, náboženství, zdravotnictví a v jiných oborech, což by umožňovalo rychlý vývoj v budoucnosti této planety. V systému univerzální planetární jednoty John neviděl nějaké vymazání národů, náboženství nebo jazyků, protože je pokládal za charakterové vlastnosti každého národa, avšak v univerzální planetární jednotě viděl systém neomezené a hlavně nesobecké spolupráce všech národů, což by postupně mělo vést k zastavení bojů a válek, které se ve světě zbytečně vedly.

John si začal také uvědomovat, jak velký význam by mělo vytvoření světového duchovního parlamentu, který by byl na stejné úrovni jako přítomná OSN s tím, že by doplňoval stránku lidských duchovních hodnot a přístupů, které jsou nyní přenechány jen vládám a politickým představitelům světa. Nevyváženost duchovních a světových přístupů v dění světa vedla k materialistickým ideologiím, které hrály v jeho vývoji jednostrannou roli. Proto duchovně etický a morální prvek by se měl stát trvalou částí vládní struktury při celkovém vývoji planety Země.

Myšlenka systému univerzální jednoty jako myšlenkového, ale také praktického životního stupně a chápání v přítomné nebo blízké době se pro Johna jevila jako nejschůdnější. Chápal, že každý systém, ať je sebelepší, není nikdy dokonalý a dobou se přežije nebo zastará. Proto je vždy v určitých časových úsecích třeba vytvořit systém nový, který povznáší ve vývoji vpřed ty, kteří v té době žijí. Důkazem je koloběh historie se svými zásadními změnami, které po jejich většinou těžkém uskutečnění povznáší lidstvo o stupínek vpřed.

Své myšlenky týkající se jakési univerzální planetární jednoty John formuloval v několika bodech, které si seřadil na papír v pořadí, jak by asi měly jít za sebou. Za chvíli se Johnovi na papíru objevilo sedm bodů univerzální jednoty, které v té chvíli pro něj znamenaly jakýsi návod k vylepšení jeho vlastního pohledu a přístupu k přítomnému dění světa, ale také v něm viděl možnost v jeho následování i druhými, kteří možná byli světovým děním stejně znepokojeni.

Těchto sedm bodů univerzální jednoty mělo tento obsah:

1. Jednota mezi lidmi - protože všichni lidé mají stejného Stvořitele, stejný zdroj života, proto by měli vidět jednotu všech lidí na této planetě.

2. Jednota a porozumění v rodinách – vytvářet harmonii v rodině znamená žít v přátelství a porozumění se všemi členy rodiny.

3. Jednota mezi národy – při uvědomění si jednoty celého lidstva, bychom se měli snažit žít v přátelství se všemi lidmi planety Země, ať patří k jakémukoliv národu nebo rase.

4. Jednota s přírodou a všemi jejími živočichy – lidé by se měli snažit vidět sami sebe spíše jako část přírody než jako její nadřazené vládce, kteří svou nevědomostí narušují její harmonický chod a činí utrpení jejím tvorům.

5. Jednota a spolupráce s věřícími různých náboženství - každé světové náboženství má jeden cíl, a tím je vést své věřící k zážitku Boží přítomnosti v jejich srdcích a duších.

6. Jednota všeho života - by měla vést k uvědomění si, že ve Vesmíru je jenom jeden zdroj života, který má velký dar poznání a vývoje a je podstatou všech tvorů a lidí.

7. Jednota mezi duší a Bohem - kdy denní praxe ticha a meditace přivádí duši jakéhokoliv člověka, a tedy i nevěřícího, do přímého kontaktu s Bohem a pochopení Boží existence.

Po sepsání těchto bodů si John uvědomil, že od této chvíle jeho pohled na svět a hodnoty jeho myšlení se zcela změnily, a že chce-li být tvůrčí částí tohoto světa, aspoň v přítomném úseku života, kterým procházel, měl by se snažit plnit v praxi co nejvíce z těchto bodů, jež před ním ležely napsány na kusu papíru.

Slunce stálo na nejvyšším bodu své dráhy a John pociťoval radost nad tím, k čemu ve svém myšlení došel, zároveň však i mentální vyčerpanost. Rozhodl se, že je na čase si odpočinout a změnit směr svého myšlení, což mu doporučoval i jeho prázdný ozývající se žaludek, žádající po Johnovi zcela jasně, aby ze sféry ducha a myšlenek sestoupil do sféry denního života a postaral se o schránku svého těla, která právě nyní vyžadovala dobrý oběd. A protože mu došly již všechny zásoby zeleniny, které měl, tak Johnovi nezbylo nic jiného, než dojet do Deerfieldu a nakoupit vše potřebné k jednoduchému obědu.

Když se večer John vrátil z odpolední procházky, sedl si do křesla a po chvíil čtení se uvolnil a pomalu se vnořil do nekonečných hlubin meditace, ve které, aniž by tušil, na něj čekalo příjemné překvapení. Čím více zažíval ticho ve své mysli, tím rychleji se jeho duše uvolňovala a stoupal do vyšších sfér, ve kterých pociťoval příjemné vibrace klidu a duchovního světla. Po nějaké chvíli John svým vnitřním zrakem uviděl jasné světlo, které se k němu blížilo, a za chvíli v tomto světle rozpoznal přítomnost duchovního mistra z Logo, Avu.

Veliká radost naplnila jeho duši, protože Avu, přesto jak byl fyzicky nepřítomný, se pro něj stal velkým přítelem, který znamenal neuvěřitelnou změnu v jeho životě. Stejnou radost bylo možno cítit z vibrací Avu, který hned začal telepaticky sdělovat Johnovi své poselství.

„Jsem rád, že se s tebou opět v této sféře setkávám“, říkal Avu. „Věřím, že cesta na Logo na tebe dosti zapůsobila a že jsi došel k novému poznání“. John mohl se slovy Avu jenom souhlasit, když tento dále pokračoval. „Na žádost ostatních duchovních mistrů z Logo se tě chci zeptat, zda bys chtěl podniknout další cestu na Logo a ještě více se tak seznámit s jejím životem ?“ John byl plný úžasu, ale také radosti, protože nečekal něco takového. Na druhé straně jej trochu přepadl lidský strach z této daleké cesty od své domovské planety, která ať byla jakákoliv, byla pro něj základem jeho života.

Avu viděl radost i rozpaky ve vibracích Johnovy aury a řekl: „Vidím, že máš z cesty určitou obavu, ale nemáš se čeho bát, protože tato cesta bude pro tebe stejně bezpečná jako cesta první. Nezapomínej, že tvá duše je nesmrtelná a nic se jí nemůže stát“. Po těchto uklidňujících slovech John s druhou návštěvou planety Logo souhlasil. Avu mu ještě sdělil, že cesta na Logo by se měla uskutečnit druhý den večer a poradil mu, aby zajistil klid pro své spící tělo, jehož duše bude cestovat Vesmírem. Po těchto informacích se vibrace Johna a Avu rozplynuly a každý se vzdaloval opačným směrem.

John se pomalu začínal probírat z meditace a hned si zcela jasně vzpomínal na nové setkání s Avu. V jeho myšlenkách se střídavě prolínaly obavy s nadšením. Avšak poslední slova Avu jej ujistila, že není čeho se bát. Přemýšlel, jak to udělat, aby nebyl zítra rušen, nebo lépe řečeno, aby nikdo nepřišel a nezačal budit jeho, na lůžku ležící tělo, což by znamenalo náhlé přerušení přítomnosti na Logo a návrat duše zpět. Rozhodl se, že požádá Jean a Maureen, aby jej vzhledem k duchovním cvičením, které chce celé dopoledne provádět zcela v klidu, nerušily.

Poselství, které Avu přinesl, John bral jako velký duchovní dar, za který musí být vděčný, protože to nebylo jen tak, že mohl nahlédnout do života civilizace na vzdálené planetě a stát se na kratičkou dobu její částí. Také si uvědomoval, že jeho lidské chápání nebude schopno vše pojmout, jak by asi chtěl, ale už sama přítomnost na Logo bude velkým zážitkem, který jistě povede k rozšíření jeho vědomí.

Bylo již pozdě večer a John se uložil ke spánku, aby tak zítra mohl udělat všechny přípravy na dalekou cestu Vesmírem, která pro něj bude znamenat nové poznání v prostorách Kosmu, naplněného nejrůznějšími formami života.

Měsíc tichým stříbrem svých paprsků ozařoval zalesněné kopce Woolman Hill, v korunách stromů byly slyšet hlasy ptáků, kteří ještě nesklonili své hlavy pod ochranu svých křídel a tmou někdy zaznělo zabečení ovce ze stáda odpočívajícího ve svém teplém útulku. Nad celou krajinou se rozprostřel klid, který má své místo ještě tam, kam rušná civilizace nepronikla a noc se tak mohla stát tím, čím má být, tedy obdobím klidu a odpočinku.

Zdroj: www.vesmirni-lide.cz