Taoismus
K nejznámějším východním filosofiím patří dílo mistra Lao-c Tao te ťing,kniha o Cestě a Síle. Samotný Lao-c však nikdy nebyl identifikován, lze ho snad nazvat jen Stínem moudrosti. Prostřednictvím časopisu „Tipy a inspirace“ se ke mně dostal překlad této úžasné filosofie a já vám to zde předkládám:
„Tao kche tao,fej čchang tao.
Ming kche ming, fej čchang ming.“
Tao, co se dá povědět
není to věčné tao.
Jméno, jímž se dá jmenovat,
není to věčné jméno.
Tak znějí první věty a první paradox.Protože hned první slovo- Tao, neboli Cesta-má ob jeden znak dále jiný význam- povědět, vyslovit…a tak to lze chápat též jako: „Cesta, po níž se dá snadno jít, není pravá cesta.“
1.
Počátek Země a nebe je,
kde neexistuje jméno.
přijetí jména je matkou všech věcí.
Tak zůstávajíce bez žádosti,
nahlédneme její tajemství,
zůstaneme-li v žádosti,
zahlédneme jenom vnějšek.
To obojí má stejný původ a různé jméno.
O té stejnosti se hovoří jako o hlubině,
o hlubině hlubin, bráně všech tajemství.
2.
Na světě všichni vědí,
co dělá krásné krásným,
není to nic jiného než ošklivost.
Všichni vědí, co dělá dobré dobrým,
není to nic jiného než špatnost.
Tak jsoucí a nejsoucí se navzájem plodí,
těžké a snadné se doplňují,
dlouhé a krátké se navzájem tvoří,
vysoké a nízké se k sobě kloní,
tóny a zvuky se k sobě druží,
přední a zadní se následují,
dávají se tak Moudří
do služeb nezasahování
Uskutečňujíce tak učení beze slov.
Nechávají věci vznikat,
aniž je chtějí tvořit,
tak něco činí,aniž by čekali vděk,
tak dosahují cílů,aniž na nich trvají.
A protože na nich netrvají,
nepřicházejí o ně.
4.
Tao je prázdné a přece je nenaplníme.
Ó jak je hluboké,
jak prapředek všech věcí.
Otupí jejích hroty,rozplete jejích smotky,
zmírní jejích zář, spojí jejích prach.
Ó jak nedohledné, jako by sotva bylo.
Já nevím, čí je to zrozenec, vypadá-li
jak Nejvyššího předchůdce a vzor.
7.
Nebe neskoná, země vytrvá,
trvají neskonalé, neb nežijí pro sebe samé,
tak mohou žít věčně.
Proto se moudrý staví dozadu
a tak je vpředu,
proto se staví mimo a tak tu zůstává.
Bez této své nezištnosti by svůj zájem nenaplnil.
8.
Nejvyšší dokonalost se podobá vodě.
Dokonalost vody prospívá všem věcem,
aniž s čímkoli zápolí, tak přebývá i tam,
kde se to všem protiví,
tak má nejblíže k Tao.
Dokonalost pobytu je v místě,
dokonalost mysli je v hlubokosti,
dokonalost soužití je v lidskosti,
dokonalost řeči je v poctivosti,
dokonalost vlády je ve spravování,
dokonalost služby je ve schopnosti,
dokonalost vycházení je v časnosti.
Jen ten, kdo nezápolí, nedojde úhony.
9.
Než uchopit a plnit po okraj,
je lépe nechat být.
K čemu brousit a ostřit to,
co se dlouho neuchová.
K čemu zlatem a nefritem plnit domy,
jež nikdo neuhlídá.
Ti, kdo jsou na jmění a na pocty pyšní,
sami na sebe přivodí pohromu.
Odejít, když je dílo dovršeno,
je cesta nebe.
10.
Svou neklidnou duši vezmi
a obejmi Jediné,dokážeš-li se nevzdálit.
Převeď svůj dech do měkkosti,
dokážeš-li být novorozeně.
Vyčisti své tajemné zrcadlo,
dokážeš-li být bez poskvrny.
Miluj lid a spravuj zem,
dokážeš-li nezasahovat.
Nebeská brána se otevře a zavře,
dokážeš-li být její součástí.
Šiř světlo do všech stran,
dokážeš-li nevědět.
Plodit a nemít,
jednat a nedržet,
vést a nepanovat.
Tomu se říká tajemná síle Te.
12.
Patero barev oslepí oko člověka,
patero tónů ohluší ucho člověka,
patero chutí otupí ústa člověka.
Štvanice a lovy poblouzní srdce člověka,
vzácné zboží pokřiví činy člověka.
Proto se moudrý věnuje nitru,
nevěnuje se smyslům.
Tím, že se jednoho vzdáváme,
druhé získáváme.
13.
Co se tím míní,
že jsou pocty velké trápení jak tělo?
Proto mám velké trápení, že mám tělo.
Kdybych neměl tělo,
jaképak bych měl trápení?
Tak tomu, kdo cení si celý svět, jako své tělo
asi může být tento svět svěřen,
tak tomu, kdo miluje celý svět jako své tělo,
asi může být tento svět dán.
Neboť ten, kdo je schopný milovat své
trápení, je schopný milovat i sám sebe.
14.
To co nevidíme, byť na ně hledíme,
nazveme nepatrným.
To co neuslyšíme, byť mu nasloucháme,
nazveme nezřetelným.
To co nenahmatáme, byť po tom
saháme, nazveme nezachytitelným.
Ty tři nelze vybádat
a tak nám splývají v Jediné.
Vršek té jedinosti není jasný,
spodek té jedinosti není temný.
Znovu a znovu hledáme,
jméno nenalézáme.
Znovu se vrací k nevěcnosti.
A tomu se říká tvar bez tvaru,
symbol bez věcnosti.
A tomu se říká mha mhoucí.
Nevidíš hlavu, když ti jde vstříc
a nevidíš zadek, když jdeš za ním.
Tak se drž Tao starověku,
abys ovládl dnes jsoucí,
abys pochopil počátek starověku.
Tomu se říká osnova Tao.
16.
Každá věc, jakkoli kvetoucí,
vrací se ke svým kořenům.
Návratu ke kořenům se říká klid.
To je to, čemu se říká naplnit úděl.
Neplnění údělu se říká stálost.
Poznání stálosti se říká prozíravost.
Kdo stálost nepoznal,
ten slepý působí zlo.
Kdo stálost poznal, ten přijímá obecné.
Kdo je obecný, ten je královský.
Kdo je královský, ten je přirozený.
Kdo je přirozený, ten je Tao,
kdo je Tao, ten je věčný.
Do konce života mu nic nehrozí.
17.
Je-li nahoře ten Nejvyšší,
ti dole vědí jen, že je.
Jiného rádi chválí.
Dalšího se bojí.
Posledním opovrhují.
Kde nestačí jejích důvěra,
tam nevěří.
Opatrně váží svá slova.
A když Nejvyšší vykonal dílo
a věci se staly,
lidé si řekli:To my sami tak.
20.
Ó jaká spoušť a konce ji není.
Zástupy se věčně smějí,
nevědoucí sama sebe
jako když vedou býka na obětišti,
jen já tu zůstávám netečný.
Sem tam bloumám sem tam,
jako bych neměl kam jít.
Davy lidí mají víc než dost,
jen já jako bych tratil.
Mám mysl idiota, tupou hlavu.
Tamti zrovna svítí, jen já mám tmu.
Tamti čile zvídají, jen mě je těžko.
Pustý jako oceán, zmítaný,
vznášený a k nezastavení.
Tamti lidé jsou k něčemu,
jen já jsem marný, k ničemu,
jiný než ostatní,
dávaje přednost krmi snů,
jsem učencem světa.
22
Dílčí se stane úplným,křivé se napřímí, prázdné se naplní, zašlé se obnoví,málo přibývá, hodně se tratí.pro tohle moudrý chová jediné,světu se stává vzorem.Nestaví se sám na odiv a tak je jasný, sám sobě nepřitakává a tak je zřejmý.Nechvástá se, tak má úspěch, nechválí se, tak vyniká. Nesváří se s nikým, tak nemá na světě soupeře. Když staří říkali, že dílčí se stane úplným, nebyla to prázdná slova. Hlásící se k úplnosti vracíme se k Tomu.
24
kdo stoupá na špičky, nestojí. Ten, kdo se rozkročí,nejde. Kdo k sobě hledí, nesvítí, kdo sobě straní, nedojde uznání, kdo sebe chválí, nic si nevyslouží. kdo se pyšní, nevynikne. Jak se má k Tao?Nadměrně se krmí, nadměrně se činí. To mu oškliví. Kdo má Tao, v tomhle nepřebývá.
25
Kdo je vzor a symbol, za tím jde svět. Jde a neškodí, kde je velký klid. Hudba a krmě, u níž se každý poutník zastaví. Tao vycházeje z úst, je chutí mdlé. Hledíš naň a nespatříš je, posloucháš a neslyšíš je, užíváš a nevyčerpáš je.
27
Kdo umí kráčet, nezanechává stop. Kdo umí mluvit, nedopouští se chyb. Kdo umí počítat, nepotřebuje počítadlo. Kdo umí zavírat, zavře bez závory a nedá se otevřít.Kdo umí spoutat, bez provazů sváže a nedá se rozvázat. Proto moudrý, jenž vždy lidí spasit umí, nikdy neopovrhne lidmi. Ten, kdo pro vždy věci chránit umí, nikdy neopovrhne věcmi. Tomu se říká skrytá osvícenost. Proto je ten, kdo umí, učitelem toho, kdo neumí. A ten, kdo neumí je podstatou toho, kdo umí. Kdo si necení učitele, kdo nemiluje svoji podstatu, vzdor všemu vědění, zabloudil. Tomu se říká hlavní tajemství.
28
kdo zná svou mužskost a podržuje si svou ženskost, stává se říčním údolem světa. Kdo se stal říčním údolem světa, od toho neodejde stálá síla Te a on se poznovu vrací do stavu dítěte. Kdo zná svou bělost a podržuje si svou temnost, stává se vzorem světa. Kdo se stal vzorem světa, od toho se neodvrátí stálá síla Te a on se poznovu vrací do stavu nicoty. Kdo zná svou slávu a podrží si svou hanbu, stává se údolím světa. kdo se stal údolím světa, má dostatek stálé síly Te a poznovu se vrací ke stavu prostoty. Až tam, kde se ta prostota rozpadá, vznikají nástroje a nádoby. Moudrý je užívá a tak se stává nejvyšším mezi úředníky. Proto nejvyšší správce zůstává nerozdělený.
29
Někdo chce získat svět, aby s ním nakládal a já vidím, že neuspěje. Svět je magická nádoba, s níž nelze takhle nakládat. Kdo s ní takhle nakládá, prohrává. Kdo ji tak svírá, ten ji ztratí. Tak ze všech tvorů a bytostí…jedni kráčejí, druzí je pohánějí…jedni dýchají, druzí supí…jedni sílí, druzí slábnou… jedni ničí, druzí jsou ničeni. proto se moudrý vzdává nesmírnosti, vzdává výstřednosti, vzdává povýšení.
30
Kdo skrze Tao slouží vládci lidí, neznásilňuje svět zbraněmi. Jeho dílo se rádo kruhem vrací. Kde vojsko přebývá, tam roste jen trn a hloží.Za velikým vojskem v sledu s jistotou zlé roky jdou. Dobrému postačí vítězství, neodváží se mocí těžit víc. Zvítězil a nechlubí se, zvítězil a nevypíná se, zvítězil a nepyšní se, zvítězil a pro sebe netěží, zvítězil a neznásilňuje.Co žene do síly, to stárne. Tomu se říká nedržet se cesty. Nedržet se cesty znamená brzký konec.
31
Jelikož zbraně jsou neblahé nástroje, bytosti je většinou nenávidí a proto ten, kdo má Tao, na nich netrvá. Urozený muž ve svém bytování dá přednost místu po levici, ve zbrani dá přednost po pravici. Zbraně jsou neblahé nástroje, nejsou to nástroje urozeného muže. A ten, když jich použije, nepřestává mít pokoj a mír za to nejvyšší.A když zvítězí nepřikládá tomu velkou cenu, neboť ten, kdo by tomu přikládal velkou cenu, projevil by se jako člověk, jehož těší zabíjet.Ten, koho těší zabíjet, nemůže dosáhnout záměru v tomto světě. Tak má při šťastných konáních přednost levice a při neblahých konáních má přednost pravice.Po vojenském vítězství zaujímají se místa na způsob smutečního obřadu.
33
Moudrý je ten, kdo rozumí druhým, osvícený je ten, kdo rozumí sobě. Silný je ten, kdo zmůže druhé, mocný je ten, kdo zmůže sebe. Bohatý je ten, kdo ví, že má dost. Vůli má ten, kdo je mocen činu. Vytrvá ten, kdo neopouští své místo, dlouhý věk má ten, kdo v smrti nezajde.
34
Velké Tao zaplavuje, vpravo i vlevo dosahuje. Deset tisíc věcí na něm závisí svým životem a přece je neřídí. Dokončí dílo, jež nemá jméno a je. Deset tisíc věcí obléká a živí a přece jim není pánem. Trvá bez žádosti, lze je nazvat malým. Deset tisíc věcí k němu se utíká a přece jim není pánem, lze je nazvat velikým. A protože se nikdy samo nečiní velikým, může dovršit velikost.
35
Kdo drží velký symbol, za tím jde svět. Přichází za ním, kde mu nic neškodí, kde najde nejvyšší pokoj a mír. Kde je hudba a krmě, tam se poutník zastaví. Tao vycházející z úst, je chuti mdlé, na pohled neviditelné, na poslech neslyšitelné – v užívání nevyčerpatelné.
