Nyní již k jednotlivým plemenům:
Akbash
Pochází ze západní části Anatolie. Jeho jméno znamená "bílá hlava". Je to velký pastevecký pes s dlouhýma nohama s výškou 81 až 86cm u psů a 71 až 81 u fen. Patří do skupiny velkých bílých pasteveckých psů, které můžeme najít v různých zemí. Úzké příbuzenství s maďarským kavaszem, slovenským čuvačem a polským podhalaňským pasteveckým psem je pravděpodobné. Teorie o tom, že pyrenejský horský pes stejně jako italský maremmanský pastevecký pes a jako všichni velcí bílí pastevečtí psi v Evropě jsou potomky akbashe, který měl být zase přivezen do Anatolie asijskými kmeny, má slabé základy. Jsou to spekulace, které nelze dokázat. Od všech zde jmenovanýchpasteveckých psů se akbash liší především tím, že má lehčí stavbu těla a je vysoký. Při výšce okolo 86cm se pohybuje jeho tělesná hmotnost od 42 do 55kg, ve srovnání se svatobernardským psem nebo pyrenejským horským psem je to relativně málo a podmiňuje to spíše lehkého než kompaktně stavěného psa. Akbash je dnes chován v krátkosrsté a dlouhosrsté variantě. Dlouhá srst je buď lehce zvlněná nebo hladká. Přední končetiny a ocas jsou u dlouhosrstého akbashe bohatě osrstěny. Krátkosrstý akbash má tvrdou srst a pod ní hustou podsadu a i u něho je zadní strana předních končetin více nebo méně osrstěna.
V USA již existuje "Akbash Dog Association International", která vede vlastní plemennou knihu, do které je doposud zaznamenáno okolo 300 akbashů. A.D.A. vypracovala standard plemene, který publikovala.
V Německu existuje unie milovníků a chovatelů tureckých pasteveckých plemen psů, jejímž cílem je čistokrevný chov a rozšíření akbashů.
Jejich hlídací a ochranný instinkt je silně rozvinut, mají odpovídající přirozenou agresivitu, která by se neměla podporovat. Do dnešní doby není akbash uznán FCI.
Karabash
Název karabash znamená "černá hlava". Standard vypracovaný anglickým "Karabash Dog clubem" (zal. 1965) ho popisuje jako vysokonohého, silně stavěného psa se širokou
lebkou s těžkou hlavou a s krátkou a hustou srstí, je vždy jednobarevný, hnědý v různých odstínech, mezi jinými ale také žíhaný. Charakteristická je černá maska, která mu dala jméno. Mění se od úplně černé hlavy až k černému čenichu a černým uším. Přednost mají psi se zcela černou hlavou. Výška se pohybuje mezi 73,6 až 81cm u psů a 71 až 78,8cm u fen. Má převislé uši, které se mu dodnes v Turecku kupírují, často zcela krátce, na ochranu proti vlkům. Jeho úlohou byla odedávna (a v jeho vlasti ještě dnes je) ochrana stád ovcí a koz proti vlkům, které předčí rychlostí a silou. Využíval se také jako pes válečný. Karabash je mimořádně robustní plemeno, je skromný a že se tito psi dožívají věku až 20 let, hraničí již skoro se zázrakem.
Ve 20. století zanikly čistokrevné chovy pasteveckých psů s výjimkou kangalů, o kterých budeme hovořit dále. Rozlišení karabashů a kangalů je mimořádně nejasné. Standard vypracovaný "Karabash Dog clubem" (Anglie) a "Kangal Club of America" (Amerika) publikovaný standard kangala jsou prakticky identické.
Je proto oprávněná otázka, zda se vůbec vyplatí zavedení dvou různých označení pro zřejmě stejné plemeno.
Kangal
Své jméno získal od aristokratické rodiny Kangalů anatolské provincie Sivas v Anti-Tauru. Rodina Kangalů, nyní vlastníků velkých statků v Sivě, odvozuje svůj původ od turkmenských bejů. Dnes jsou šlechtické tituly v Turecku zrušeny, ale Kangalové si udrželi svůj význam, patří jako dříve k horním společenským vrstvám. Zasedají v tureckém parlamentu, jsou lékaři a jsou ještě stále majiteli velkých statků v kangalském distriktu v Sivě. Jsou známí jako vyhlášení chovatelé koní a ovcí. Tito majitelé velkých statků sehráli pro po nich pojmenované psy důležitou úlohu. Kangalové sice žádnou vlastní plemennou knihu nevedli, ale neponechávali chov náhodě, nýbrž připouštěliurčité psy k feně podle výběru, a to se dělo po staletí. Tak vznikl v Sivě zcela určitý typ pasteveckého psa, který je v Turecku považován za "národního psa". I Turek, který se obzvláště nezajímá o psy, slyšel už pravděpodobně něco o kangalech, zejména když je toto plemeno zobrazeno dokonce na tureckých poštovních známkách.
Kangal se liší, jak již bylo řečeno od karabashe jen málo. Jeho předností je pouze to, že pochází z chovu Kangalů, tedy že je považován za více nebo méně čistokrevného.
Nejlepší a nejčistokrevnější kangalové pocházejí dnes stále z provincie Siva a jen takoví psi jsou zapisováni do plemenné knihy "Kangal Club of America". Jako u karabashů tak i u kangalů se jedná o velkého psa s převážně šedohnědou barvou, často bílou skvrnou na hrudi nebo bílými tlapkami. Charakteristická je černá maska nebo celá černá hlava. Velikost odpovídá mírám udaným u karabashe, pes o výšce 80cm váží 60kg a více, jsou to tedy skutečně masivní psi. Strakatí psi nebyli u kangalů nikdy použiti pro chov.
Chovatelé kangalů v Sivě jsou přesvědčeni o tom, že se u jejich psů jedná o čistokrevné plemeno, které se liší od všech ostatních tureckých psů a které zůstalo nezměněno po staletí. Uznávají také standard vypracovaný "Kangal Club of America", a protože nemají vlastní klub, vedou chov podle tohoto standardu. Turecké znění, podepsané Kangaly v Sivě a notářsky ověřené, je uloženo v aktech amerického klubu.