Anatomie a fyziologie ledvin, vylučovací soustava, moč
Ledvina ( ren, nefros) je párová žláza fazolovitého tvaru uložená po obou stranách bederní páteře za peritoneem. Ledviny jsou obaleny tukovými polštáři, které slouží jako mechanická ochrana.
Funkce ledvin
- odstraňování odpadní
- udržení stálosti vnitřního prostředí
- hospodaření s vodou a minerály
Renálními arteriemi jsou ledviny připojeny na břišní aortu a renálními žílami na dolní dutou žílu. Na řezu ledvinou rozlišíme světlejší korovou a tmavší dřeňovou vrstvu. Dřeňová vrstva vytváří útvary zvané pyramidy. Kůra na povrchu ledviny je kryta pevným vazivovým pouzdrem. Kůra ledviny obsahuje asi jeden milion nefronů, což jsou stavebně funkční jednotky. Nefron se skládá z cévního klubíčka ( glomerulu), to je obklopena Bowmanovým pouzdrem, na něž navazuje tubulus neboli kanálek, který rozdělujeme na tři části : proximální stočený kanálek, Henleova klička a distální stočený kanálek. Distální kanálky přecházejí do sběracích kanálků, které ústí na vrcholcích dřeňových pyramid ledviny do ledvinných kalichů. Ty pak přecházejí do ledvinné pánvičky. Vlásečnicemi klubíčka nefronu protéká krev s relativně vysokým tlakem a z ní se přefiltruje asi 20% tekutiny do Bowmanova pouzdra a vzniká tzv. primární moč. Denně asi 150 litrů primární moči. Při průtoku kanálky dochází ke zpětné resorpci a ke vzniku konečné moči. V prvním stočeném kanálku se vstřebá do krve asi 85% původní tekutiny, s ní i část solí a glukóza. Poté moč protéká kličkou a druhým stočeným kanálkem. Konečná úprava moči je výsledkem činnosti sběrných kanálků. Voda se vstřebává po celé délce kanálku a strhává s sebou i část močoviny a sodíku.Denně ledviny vyprodukují asi 1,5litru konečné moči.
Vývodné cesty močové – ledvinné kalichy – ústí do ledvinných pánviček, které leží společně s žílami a tepnami ledvin na vnitřním okraji ledvin. Z pánviček vystupují močovody. V močovodech je moč posunována peristaltickými pohyby.
Stěna vývodných cest ( kalichů, pánviček, močovodů a moč. měchýře) je tvořena sliznicí odolnou vůči poškození močí a třemi vrstvami hladké svaloviny protkané vazivem. Močovody jsou dlouhé 30 cm.
Močový měchýř je dutý svalový orgán měnící tvar podle náplně moči. Je uložen v pánvi za stydkou sponou. Svalovina stěny močového měchýře obklopující ústí močovodů zabraňuje zpětnému toku moče. Náplň močového měchýře obvykle nepřesahuje 500ml. Při naplnění 150ml se dostavuje nucení na močení, někdy však může náplň dosáhnout až 700 ml. Na dno močového měchýře navazuje močová trubice. Na jejím počátku jsou dva svěrače – vnitřní ( ovládaný reflexně) a vnější ( ovládaný vůlí).Vyprazdňování močového měchýře ( mikce) je vyvoláno vzrůstajícím tlakem náplně. Smrštěním svaloviny ve stěně měchýře a uvolněním svěračů močové trubice odtéká moč. Mikce je řízena z míchy.
Moč (diuréza) má u zdravého člověka normální pH 4,5 – 8 ( slabě kyselá).Zvýší-li se hladina cukru v krvi nad 10mmol / l, objevuje se glukóza i v moči. Moč zdravého člověka neobsahuje bílkoviny a krevní buňky. Obsahuje však močovinu, chloridy, sodík, draslík, fosfáty, sírany, kreatinin a kyselinu močovou.
Význam vody pro organismus
VODA je univerzálním prostředím, v němž probíhají všechny biologické děje. Udržování vodní rovnováhy patří mezi nejdůležitější funkce organismu. Veškerou vodu obsaženou v tělesné hmotě označujeme jako celkovou tělesnou vodu ( CTV). Tvoří dle věku 80 – 60% hmotnosti těla. CTV rozdělujeme na tekutinu extracelulární ( ECT) a intracelulární ( ICT). ICT tvoří 30 – 40% tělesné hmotnosti a v různých tkáních má různé složení. V buňkách je obsažena ve volné a vázané formě. ECT se dělí na intravaskulární část ( krev, lymfa ) a intersticilání část – volnou a vázanou ( i mozkomíšní mok). Zvláštním oddílem ECT je transcelulární tekutina – v moč. cestách, trávícím ústrojí a dalších tělesných dutinách ( tzv. třetí prostor). Voda v ECT a ICT vzájemně komunikuje a proniká membránami pod vlivem osmotických, hydrostatických a teplotních činitelů.
Voda je vhodným prostředím pro metabolické reakce, transport látek, má termoregulační význam, a je univerzální rozpouštědlo. O zachování minimálního množství vody v organismu se stará antidiuretický hormon, který vzniká v zadní části hypofýzy a působí na ledviny tak, že snižují množství vylučované moči. Pocit žízně je řízen hypotalamem, kde speciální buňky zaznamenají vzestup koncentrace soli, cukru a jiných látek v krvi. K tomu dochází při sníženém příjmu tekutin nebo naopak při zvýšeném příjmu těchto látek.
Projevy dehydratace:
- suché sliznice a podpaží
- snížený kožní turgor ( napětí)
- pokles krevního tlaku
- zrychlení pulsu
- únava, spavost až zmatenost