Zážitky matky 4
Pondělí 7. ledna
Začíná první běžný týden v novém roce. A Matyášek ho začal s mírně červeným zadečkem. Tuto situaci jsem řešila Bepanthenem, jehož vzorek jsem dostala v porodnici, nicméně obsah té tubičky se povážlivě zmenšoval, takže jsem do plánu procházky zařadila kromě pošty taky lékárnu. Vzhledem k tomu, že minulý týden měli inventuru, tak tam bylo nezvykle plno. Pořídila jsem ale jak Bepanthen, tak dělanou rybí mastičku (to bude Matýsek teprve smrdět, až ho tím namažu!). Na poště jsem se zdárně poprala s debilním nájezdem (přecijen jsem v tom při vyzvedávání vánočních dárků získala jistou praxi ;)) a dokonce si jeden pán (ano, muž!), když mi držel dveře, povzdechl, jak je to pitomě vymyšlené.
Úterý 8. ledna
Největší událostí dne bylo večerní koupání. Janek jel něco vyřídit do Příbrami, a tak jsem zvolila kyblíkovou koupací metodu. Ukázalo se, že se to Matýskovi docela líbí. A z čeho tak lze usuzovat? Několikrát se usmál (jindy má při koupání poněkud tupý výraz), otevřel dlaně (běžně má ruce pevně zatnuté v pěst), plácal ručičkama do vody a seděl si tam tak, že vystrčil špičky nohou nad hladinu (hlavu měl samozřejmě taky na vzduchu ;)). Když jsem pak večer, potěšena touto událostí, psala mámě, jak jsme to hezky zvládli, požádala mě, abych to příště zachytila na kameru. Otázka ovšem zní, jak to udělat, abych neutopila ani dítě, ani kameru...
Skvělé taky bylo, že Matyášek usnul hned po jídle asi v půl deváté a vzbudil se až ve tři ráno, čímž mi umožnil pět hodin spánku vcelku. Skvělé!!!
Středa 9. ledna
Včera jsem na internetu našla další šátkový úvaz. A jak jinak, než že jsem ho hnedka dneska vyzkoušela. ;) Je to taková kapsa na břiše, do které se miminko posadí čelem k mamince a v případě potřeby (třeba když spí) se mu může ještě šátek přetáhnout přes hlavičku, takže se udělá vlastně takový domeček. K mému překvapení se to Matýskovi líbilo a dvakrát si takhle schrupnul. Báječné na celé věci je, že mě nebolí záda a navíc mám obě ruce volné a můžu klidně něco dělat (např. mýt nádobí nebo obědvat). :)
Z našeho broučka se stává „čůrací expert“. V noci na dnešek se mi hnedka dvakrát počůral mimo plenky. L Opičák jeden! ;)
Taky jsme měli dneska návštěvu. Tereza s Goliášem měli cestu kolem, tak se zastavili a doprovodili nás na procházce. Jé, to bylo fajn si takhle zase jednou zcela nezávazně po babsku podrbat! J
Večer byl poněkud napínavý, neboť Matýsek po koupání při krmení vyblinkal asi všechno, co měl tou dobou v bříšku. První šavle skončila na zemi pod křeslem (kdybych ten talíř od večeře položila o 5 cm vedle, nemusela jsem vytírat…), druhou už se mi podařilo zachytit do mého výstřihu. Následně jsem tedy všechno uklidila, nás oba převlíkla a čekala, až přijede Janek z Prahy. To vše za stálého a úpěnlivého Matyáškova breku. Když Janek přijel, Matýsek byl celkem klidný, čerstvě přebalený a za chvíli usnul. Ach jo…
Čtvrtek 10. ledna
Matyášek se stále zlepšuje: dneska v noci mě taky pokakal…
Z odpolední procházky, která prakticky celá spočívala v mém kroužení okolo zámku (všude jinde je silná vrstva ledu), jsem se vracela s velmi ukňouraným vozidlem. Přesnější by asi bylo označení cirkulárka v kočárku…
Pátek 11. ledna
Já se picnu! Tak dneska v noci Mates dočůral metr od přebalovacího pultu. Na štěstí nepokropil autosedačku… Vždycky vím, že se to stane a dávám si pozor. A ten lišák si vždycky vybere tu vteřinku, kdy se musím kouknout jinam a když zrovna není přikrytý plenkou.
Janek včera oznámil, že dneska nebude mít v podstatě moc práce. Myslím, že pracovního neudělal vůbec nic. Zato ovšem až téměř do půlnoci budoval police v komoře. Já bych nakoupila taková ta kovová L a police a prostě bych to tam přidělala. Ne tak ovšem můj domácí kutil. Vypracoval na to nákres (v podstatě takový projekt), zakoupil „latě“ (já bych to nazvala spíš trámky, když to je 5x5 cm) a celý den budoval a budoval. Výsledkem je, že v komoře nám bude moc skákat tlupa opic a nic se pod nimi nezlomí. ;)
Včera jsem četla na internetu několik článků o denním režimu dětí, tak jsem se rozhodla, že musíme ten náš nějak zkoordinovat. Určila jsem tedy, že se bude jíst, spát, koukat, přebalovat, koukat a zase jíst, spát, atd. v tomto pořadí. Časové rozestupy jsem nechala na našem Pánovi času. Vypadá to, že určil režim trojhodinový, což pokládám za báječné. Jen to trochu narušilo naše stanovené časy procházky a koupání. Obojí tedy musíme přesunout o hodinu dřív, což pro mě znamená pěkné honičky s obědem, zvlášť když se Matýsek vzbudí v 11 a přesně v poledne chce taky obědvat… ;)
Sobota 12. ledna
Tak dneska Janek dokončoval policový systém v komoře. Ještě, že už je to hotové. To by jeden nevěřil, kolik se do tak malé místnosti vejde krámů. A co teprve teď? Dali jsme tam všechno, co tam bylo plus náš second hand z Holandska a ještě tam zbylo docela spousta místa. Nedej bože, abychom se někdy stěhovali do paneláku!
Jinak režim docela funguje. Dnes jsem vyrazila na procházku opět sama, protože Janek ještě dokončoval ten svůj komorový projekt. ALE, vyjela jsem v jednu a Matýsek celou dobu hezky spinkal. :)
Neděle 13. ledna
Matyáš v noci opět zabodoval. A hned dvakrát. Nejdřív mi zase všechno počůral a když jsem to uklidila a dala mu čistou plenku, fouknul mi na ní slušnou nálož hovínek. Ach jo, ještě že používám ty separační plenky…
Před obědem jsem si šla trochu zamlsat, tedy vzít si z komory gumového medvídka. A utrpěla jsem menší šok při pohledu do zadního rohu spíže. Je celý úplně černý od plísně. Takže jsme jednu komoru vyřešili a můžeme začít řešit druhou…
Na procházku jsem dneska vyslala tatínka a já se vrhla na lidovou tvořivost. Sešlo se mi tady několik už poněkud jetých (rozumějte potrhaných) plenek. A tak jsem se rozhodla z nich vytvořit utěrátka na zadeček. Hrdinně jsem se domnívala, že to mám za hoďku hotové. Prdlajs. Janek přijel z procházky po hodině, tedy ve dvě a já měla hotové 2 utěráčky. Matýsek ovšem hezky chrupkal, tak jsme ho přesunuli na přední zápraží, natáhli k němu chůvičku a nechali ho tam hezky odpočívat. Vydržel to do čtyř, kdy jsem usoudila, že už je na čase ho přesunout dovnitř. A tam spal až do pěti. A načasoval si to tak skvěle, že jsem akorát došila poslední 22. utěráček. J
Večer Matýsek usnul nečekaně brzy, tak jsem trochu brousila internetem a stálo mě to pěkných pár peněz… Jednak jsem učinila již delší dobu zamýšlenou větší objednávku plenek a různých doplňků a jednak jsem dostála svému slovu a uvedla ve skutečnost slova o pohybu. Tedy zkrátka a dobře jsem si objednala cyklotrenažér. Několik blízkých osob včetně Janka totiž zkonstatovalo, že mám nějaké hubené nohy a že by nebylo od věci je trochu posílit. Zatím je posiluju aspoň rychlou chůzí na procházkách, ale to pak obejdu za procházku celou Březnici. A když přijdu domů, Janek se ještě diví, že jsme doma tak brzy… No, tak teď holt budu muset sportovat…
Pondělí 14. ledna
Dnes žádné výjimečné situace nenastaly. Teda kromě toho, že jsou Matýskovi rovné dva měsíce.
Úterý 15. ledna
Janek byl dneska v Praze a přivezl kamínka na vysoušení spíže. A taky silikagel, aby se někam lapala ta voda.
Matyášek večer vůbec nemohl usnout. Ať jsme dělali, co dělali, pořád plakal. Trápily ho chudinku prdíky… LNakonec nás zachránila tymiánová mast od Justu. Jak mi přečetla máma z nějakého letáku k ní, pomáhá při plynatosti a podporuje hluboký spánek. Tak to je úplná pravda. Kdybych Matýska v půl čtvrté po jídle nepřebalila (měl jednorázovku, aby mohl kopat nožičkama), spal by dál jako dub. Jen se najedl a nějakého přebalování si ani nevšiml. J
Středa 16. ledna
Asi na něj ještě působí ta mast, protože dneska pořád pospával a na procházce spal taky ukázkově. Usnul pomalu dřív, než jsem sjela ze schodů… :)
Odpoledne ještě hezky chrupkal, tak jsem se trochu zaobírala maminkovskými diskuzemi na internetu. A rozhodla jsem se, že je na čase zjistit, zda se v Březnici nevyskytuje ještě nějaká maminka připojená na internet. ;) Uvidíme, jaké budou reakce.
Taky jsem si trochu pohrála s fotkami, takže jsem vložila další dávku na internet. ;)
Čtvrtek 17. ledna
Ráno se Matýsek vzorově najedl v devět a krásně usnul. Jelikož Janek tou dobou už seděl v Hondě v Příbrami a čekal, až nám nainstalují xenony, zapla jsem si k snídani internet. A světe div se, byla tam odpověď od maminky z Březnice! Že prý bydlí u Kova a kde já. Kde je ale Kovo? No, v dnešní době není problém zjistit cokoliv, že… Napsala jsem tedy, že u Normy (psát, že ve škole mi přišlo moc hr). A jaká byla odpověď? Prý kde přesně u Normy bydlím, že jestli se neplete, jedno miminko bydlí v zemědělské škole. No jo, to je ten jasně zelený kočárek… ;)
Navíc se během dopoledne ozvala ještě jedna maminka, že se její sestra přestěhovala do takové pidivesničky (no, spíš je to samota…) kousek odsud, tak že by se mi taky ozvala.
Koukám jak puk. Vůbec jsem nečekala, že se někdo ozve. Tady…
Pátek 18. ledna
Včera večer dorazila máma, takže jsme kecaly a šly spát až po půlnoci. Jo, to se pak zrovna dobře v noci nevstává…
Do programu procházky jsem zařadila knihovnu (když tu mám někoho, kdo pohlídá kočárek…) a donesla jim tam vrátit největší stoh knih, který jsem si kdy v knihovně vypůjčila. Tedy asi 8 kusů. Jelikož mě nějakou četbou obdařil i Ježíšek, tentokrát jsem si půjčila knihy jen 3.
Večer Janek přivezl tátu se Zuzkou a začal víkend nabitý lidmi navštívivšími naše sídlo.
Sobota 19. ledna
A je tu návštěvní maratón v plném proudu. Odpoledne se k našim přidali ještě bratranec se Sayako. Potkali jsme se s nimi na Zvíkově. Ovšem pozor! Bez Janka. Ten sice taky vyrazil na Orlík, ale samozřejmě na kayak. No, tvrdil, že se dalo jezdit v pohodě, ale kolem zvíkova bylo všude docela brutálně zamrzlo. Zkoušeli jsme dolů házet kameny, ale led jsme neprorazili… Tak pán Bůh ví, kde byl.
Sayako si taky zkusila povozit kočárek. Chudinka se toho ujala v tom nejblbějším terénu z celého výletu, takže podle toho s tím taky bojovala…
Večer Janek roztopil saunu, na kterou se s tátou tolik těšili. Přidal se k nim ještě další návštěvník, náš kamarád a šéf z Biomu Míra Šafařík. Když se dosaunovali, Janek s Mírou ještě chvíli pracovali a my řešili, na jakou školu by se mohla přihlásit Zuzka. A během této doby začala na milého tatínka (=dědečka) působit ta 4 piva. Byl to veselý večer. ;)
Neděle 20. ledna
Pokračujeme ve spanilé návštěvní jízdě. Dnes nás přijel navštívit Jankův kamarád Radim s manželkou Monikou a 18 měsíční Kačenkou. Po obídku jsme se rozloučili s rodiči a Zuzkou a vydali se na expedici kóta 718, tedy k radaru. Kluci podle mapy zvolili ideální trasu po prakticky přímé lesní cestě. No, ovšem Američani se asi již připravují na maskování proti špiónům, takže se z našich dvou kočárků musela stát obojživelná vozidla přenášená přes bahno a padlé stromy. K bodu Radar jsme se ovšem úspěšně dostali a toto místo ve dvou etapách (muži a ženy – děti jsme nechali na cestě) dobyli.
Cestou zpět k autům jsme se ještě podívali na ruiny kláštera a cestu ukončili v bistru v Bělehradě (tedy vesnici asi 2 km od výchozího bodu). Kluci pak došli pro auta, dali jsme si klobásku a hurá domů. To se krásně spinkalo… :)
Pondělí 21. ledna
Dnes se udály pouze dvě významnější věci:
1) Navštívila jsem dle domluvy pana doktora, aby Matyáška zvážil. Výsledek: 5800 g :) a za týden máme přijít na propíchnutí puchýřku po očkování proti TBC (aby vytekl hnis).
2) Konečně se mi podařilo domluvit s Bořkem Bierhanzlem na hodinách angličtiny, takže se tímto dnem vracím do světa, kde je nutno myslet ve složitějších souvislostech, než že tohle je pes a tohle stůl. ;)
Úterý 22. ledna
Je definitivně rozhodnuto, že do Prahy pojedeme ve čtvrtek dopoledne. Už aby to bylo! Jak to udělat, abychom všechno pobrali?
Večer jsem strávila přípravou na první hodinu angličtiny. Jde to dost ztuha, když má člověk následující informaci: „Už jsem se několikrát učil, ale skončil jsem u záporu. A nejlépe na konci letního semestru potřebuju udělat zkoušku z druhé úrovně (pozn. mírně pokročilí).“ Uf! Tak holt zítra uvidíme…
Středa 23. ledna
V jednu jsme s Matýskem vyrazili podle plánu na procházku. Zastavila jsem se ještě ve zdejším „Obchodním centru TEX-BO“ ;), abych koupila jednak bačkory pro hosty a jednak nějaké žabky do sauny (taky pro hosty). Lehkým šokem, o kterém nevím úplně jistě co si mám myslet bylo, když mi asijský prodejce nabídl, že tam můžu nechat kočár a jít si v klidu nakoupit třeba na náměstí…
S úderem třetí přišel žáček na první hodinu. Přípravu, kterou jsem včera dělala hodinu a půl, jsme měli prošlou za pět minut… Celkem jsem se zapotila, ale na konec to dopadlo dobře a dohodli jsme se, že to bude intenzivní kurz dvakrát týdně. Takže pro mě docela dost práce, že… :)