Zážitky matky 1
Ahojte, hlásí se Březnice
Dneska jenom velmi stručně, ale snad se mi podaří brzy vyšetřit chvíli a dát sem jak fotku, tak nějaké podrobnější zprávičky.
Jednak moc a moc děkujeme všem podolským návštěvníkům a těšíme se, že vy ostatní, kterým to nevyšlo, se s námi uvidíte co možná nejdříve.
Přesun do Březnice jsme zvládli celkem bez obtíží (upevnění sedačky jsme sice trochu vychytávali ještě cestou, ale i to už máme v malíku ;)) a pomalu se začínáme zabydlovat. V pondělí jsme byli na první prohlídce u dětského doktora a v úterý dokonce na první procházce. Ta byla sice vzhledem k mé tou dobou ještě velmi chabé chůzi pouze krátká, ale byla. ;) No a včera večer jsem již dosáhla vrcholného úspěchu ve své rekonvalescenci, neboť se mi podařilo jíst jinak než v leže v posteli nebo kleče u stolu. Rozumějte: Už můžu sedět na nafukovacím kruhu! Jsem hrdina!
Tak to jen tak ve stručnosti, jak to u nás teď chodí. Matyášek vás určitě všechny pozdravuje (teď tady vedle mě chrupká ve svém pojízdném košíku).
Mějte se prima!
Habartíci
sobota 24. 11. 2007
Tak se zase hlásí Březnice, aneb život rodiny necelý týden po příchodu z porodnice.
Jak jsem se zmínila již dříve, hned v pondělí jsme se vypravili k dětskému doktorovi, neboť je třeba se u něj hlásit do 48 hodin po propuštění z porodnice. No a protože má zrovna v pondělí hodiny na poradnu, hnedka si nás pozval (jinak by se na Matyáška přišel podívat domů). Pečlivě nás poučil o tom, jak mám kojit (naštěstí se shoduje s tím, co mi říkali v Podolí a co považuju za správné) a nám se podařilo ho zaskočit otázkou ohledně očkování proti pneumokokovi (evidentně v těchto zeměpisných šířkách a délkách není zcela obvyklé, že by se rodiče až tak zajímali). Příští návštěvu máme domluvenou na další pondělí (tedy pozítří), ale to bude jenom vážení, tak uvidíme, jak dobře Matýsek dlabe. ;)
Pondělí bylo mimochodem také významné tím, že jsem se odpoledne začala učit zacházet s látkovými plenkami. A jak se ukázalo, je to docela pohodlný způsob. Jednorázovky jsou sice na přebalování rychlejší, ale manipulace se špinavou plenkou v kombinaci s mrskajícíma se nožkama miminka je dle mého názoru složitější. A navíc ty ekologické a ekonomické aspekty...
Pan doktor nám taky řekl, že když bude kolem nuly nebo tepleji, můžeme vyrazit na procházku. Takže hned v úterý jsme vyjeli. Respektive málem nevyjeli. Během odpoledne jsem nějak odpadla a ven už se mi nechtělo. Janek ale řekl, že s ním pojede aspoň na chvíli. Tak jsem Matýska oblíkla a nějak mě přepadla euforie, že si přece nemůžu nechat ujít první procházku s kočárkem, takže jsem byla v rámci svých možností docela rychle oblečená a vyrazila s nimi. Ne, že by to byl Bůh ví jaký výlet, ale s mojí chůzí šneka nám cesta do Normy pro cukr a zpět zabrala dobré půl hodinky. Ve středu jsme už ovšem objeli i náměstí a na cestách jsme byli celou hodinu.
Taky se ukázalo, že naše domácnost bude potřebovat ještě nějaké technické úpravy. Člověk by neřekl, jak těžká je vanička s trochou vody... Nejdřív jsme koupali na posteli v ložnici, ale Janek se naštval, že to nebudeme nosit a vyrobil speciální konstrukci na vanu. Takže teď, když mrňouska koupu, napustím si vodu rovnou v koupelně, při koupání se nemusím nijak šíleně předklánět, takže šetřím záda (však ještě dostanou zabrat jindy) a pak se to zase snadno vyleje. A aby Matýskovi nebyla při koupání zima, tak dneska dostal od tatínka k nultým narozeninám infrazářič.
Možná to vypadá, že si člověk užívá docela pohodovou dovolenou, ale... Ačkoliv si myslím, že naše dítě je velmi hodné a hodně spí, věřte, že čas běží překvapivou rychlostí. Ono takové kojení je na půl hodinky, k tomu přebalení, pak trochu něco porovnat a zase dokola. Je to docela kolotoč, ale musím říct, že to opravdu stojí za to. Zrovna dneska ráno jsem se vzbudila s tím, že si rychle dojdu na záchod, vyčistit zuby a třeba stihnu i snídani, než se Matýsek vzbudí. Jenže pak jsem chvilku koukala do postýlky, jak se pomalu budí a různě šklebí a snídani jsem musela posunout až po té jeho. Zkrátka to bylo tak fascinující, že jsem čtvrt hodiny jenom ležela, koukala na něj a říkala si, jak málo stačí člověku ke štěstí.
Tak se mějte hezky a já až najdu zase chvíli, tak napíšu další dojmy.