Zážitky matky 2
Pondělí 26. listopadu
Na procházku sice chodíme až ve dvě, ale dnes jsme se ven vypravili už v jednu. Proč? Protože jsme šli k panu doktorovi, aby Matyáška zvážil. Jak se ukázalo, dětský doktor v porodnici měl zřejmě pravdu, když konstatoval, že naše dítě asi trpí obžerstvím. Mates totiž přibral za ten týden 300 g a průměr je prý tak 150... Takže roste jako z vody. Smile
Výprava na středisko s kočárem ovšem znamenala novinky i pro mě. Tedy: jak projet s kočárkem dveřmi? Jet popředu nebo pozadu? Jak to udělat, aby si člověk neomlátil kočárek, když má jen dvě ruce a dvě nohy? Proč nejsem chobotnice? Zvládalo by se to jistě lépe... A co dělat v jakém pořadí v čekárně? Základní strategií se mi stalo okukování ostatních maminek. Aha, dítko je svlečené jen do bodýčka a plenek a zabalené do látkové pleny a těsně před vstupem do ordinace se bodýčko sundá. Tak jo, uděláme to taky tak... O tom, jaké motovidlo jsem byla v ordinaci ani nemluvím
Překvapil mě i vstup na poštu. Věděla jsem, že je tam nájezd pro kočárek, ale že začíná těsně za zavřeným křídlem dveří, mě poněkud dostalo. Ale nedala jsem se a k okénku s dopisem jsem se dostala i s kočárkem. Přece nenechám Matyáška venku bez dozoru...
A další problém dne: U plen jsem asi zapomněla buničinový čtvereček na čištění pupíčku, takže jsou všechny ožmolíkované.
Úterý 27. listopadu
Dnes v podstatě nic zvláštního. Tedy ktomě toho, že přes noc venku trochu přituhlo a schody i nájezd lze označit za skluzavku. Odvážně jsem se (já blbec) rozhodla vyjet z domu podle Jankových rad s Matyáškem v kočárku. Podotýkám, že Janek brzy ráno odjel do Prahy a sem přijela moje máma, abychom tu nebyli přes noc sami. Ale zpět k vyjíždění ven. Co myslíte, že se stalo? Couvám s kočárkem dolů po schodech a zhruba ve třetině od zhora podjela přední kolečka, kočár neuvěřitelně ztěžkl a já pěkně kmitala nožkama, aby mě nepřeválcoval. Dole mě chytla máma, ovšem kočár jsem postavila na boudu. Ale jen na pár vteřin... Hned jsem ho vrátila do správné pozice a Matyáška zase nasunula tam, kde měl být. Po návratu z procházky už jsem po schodech jela s prázdným kočárem a Matyáš si chrupkal v košíku v předsíni. Wink
Středa 28. listopadu
Asi na mě jde laktační deprese. Pleny jsou zase plné žmolíků (a to tam tentokrát žádný čtvereček nebyl, takže příčina je jinde) , Matyáš se celé dopoledne věnoval své vášni v jídle (takže se v krátkých pravidelných intervalech budil) a když jsme vyjeli na procházku, začalo vrzat kolečko u kočáru.
Aspoň, že večer Matýsek hezky chrupkal a my jsme mohly s mámou udělat adventní věnce. Jeden by neřekl, jak je to osvěžující.
Čtvrtek 29. listopadu
Dneska všechno v klídku. Až na ty pitomý žmolky na plenách...
Hrdinsky jsem taky vystrnadila skupinku smraďochů cigaretových z poza našich dveří. Za tu asi minutu a půl jsem slušně načichla kouřem. Ale slušný přístup na ně snad platí... Wink
Pátek 30. listopadu
Laktační deprese na mě asi dopadne v plné síle. Janek včera večer vykoupal Matýska, ten se najedl, půl hodiny spal a od osmi do půlnoci řval. Téměř nepřetržitě. Přestal jenom když nabíral nový dech a když na mě blinkal. Zasáhl všechno mé oblečení kromě spodních kalhotek, dále křeslo a podlahu. Janek v té době klidně spal a když se po nějaké další půlhodině vzbudil a zeptal se, jestli jsem ho od koupání přebalila, málem dostal pěstí...
Dneska ráno jsem se tak tak stihla osprchovat a Matyáš už zase křičel na celé kolo. Abych ale mohla fungovat, vytáhla jsem indiánský šátek a zavěsila ho do něj. Takže dnešní den jsem indiánská babička (a večerníček dneska vypráví Pepa!).
Na plenách jsou zase žmolíky!!! Musím zkusit další kombinaci. Snad to přestane. Venku pofukoval vítr, takže jsme dnešní velmi příjemnou procházku začali tím, že jsem pleny pověsila ven. Třeba se z nich ty žmolíci vyfoukaj...
A teď píšu jen díky tomu, že jsem zase indiánská babička a Matýsek mi spí v šátku na břiše. A pomalu se začnu chystat na koupání a budu doufat, že se dneska nebude opakovat včerejší rámus.
Ale nebojte! Zatím to stále beru s nadhledem. Holt to chce jenom cvik. Až se nám to podaří, budeme se cvičit v něčem jiném. Jinak by ale byla nuda, ne?
Sobota 1. prosince
Zkusila jsem novou kombinaci praní plen. Tedy na šedesát a místo prášku jsem tam dala tekutý Perwoll. Když jsem je vyndala z pračky, myslela jsem, že mě trefí šlak. Zase žmolíci! Co s nima sakra?!?
Odpoledne přijeli na návštěvu spolužáci z vejšky. No, sice jsem plánovala, že až přijedou, tak budu mít včerejší plenky sundané a dnešní pověšené, ale jaksi jsme to nezvládli. Ale neva. Lucka mi pomohla to pověsit. I přes mé varování, že bude jako sněhulák. A taky že byla... Pak jsme se šli projít do zámeckého parku a doma si dali čaj. Jé, to vám bylo příjemné chvíli nepřemýšlet nad žmolkama... Ovšem to netrvalo dlouho, protože jakmile odjeli, udělala jsem co? Ano, tušíte správně. Sedla jsem k plenám a začala intenzivně sbírat žmolíky. Matýsek se po procházce probudil až v šest, ale od té doby byl vzhůru až do půl jedenácté a samozřejmě o sobě dával patřičně vědět. Janek, který byl odpoledne pracovně v Táboře, nám přivezl k večeři pizzu. Byla dobrá, ale nic moc pro kojící matky. Ten kuchař evidentně miluje cibuli. (pozn.: ta nadýmá, takže kdyby nenadmula mě, tak mrňouska jo a řval by ještě víc) Takže jsem jak slepička po vybírání žmolků z plen vybírala ještě cibuli z pizzy. :/
Janek dneska taky prvně žehlil pleny. Zkouším totiž další kombinaci. Tentokrát vyperu zvlášť ty od babičky ze Zlína. (Musím přijít na to, v čem to vězí!!!) No a už jsem měla suché jen ty nevyžehlené, tak se musel činit i tatínek. ;)
Neděle 2. prosince
Dnešní den je významný a zapsal se do historie mého mateřství. Poprvé se mi totiž podařilo vyžehlit všechny pleny najednou. Rozumnějte, že nikoliv na pětkrát a podobně. Matyášek po procházce ještě chvíli hezky chrupkal, tak na to byl čas. Ale HLAVNĚ: nemusela jsem obírat žmolíky!!! Asi jich na těch plenách nebylo tolik a vyfoukal je vítr. Ale každopádně mi to velmi zvedlo náladu. :)
A večer Matýsek usnul hnedka po koupání, ovšem dle předpokladů se asi v osm zase probudil. Je hodný, stihli jsme se aspoň navečeřet... ;) No a pak začal zase kníkat a Janek ho nosil bytem sem a tam a tam a sem a bylo to houby platný. Asi v půl devátý jsme se vystřídali, já mu dala ještě trochu cucnout a představte si, že v devět už byl tuhoň! Já ovšem taky... :)
Pondělí 3. prosince
Na dnešek jsem měla smělý plán: v jednu hodinu po poledni být s Matyáškem u pana doktora. Máme tam sice přijít až za týden, aby ho zvážil, ale okolnosti si žádají změnu. Na tvářičkách se mu totiž udělaly pupínky, takže vypadá jako puberťák v době, kdy to s ním nejvíc cloumá. To samo o sobě by nebylo tak hrozné, ale mě trápí trochu kašel a mrňousek začal vydávat zvuky podobné tomu, když se snaží si odkašlat. No, můj plán se zcela nezdařil a na polikliniku jsem dorazila celá udýchaná asi ve čtvrt na dvě. Aby bylo jasno: v jednu tam není nikdo, ale deset minut po jedné je čekárna plná maminek s dětmi a člověk musí strašně dlouho čekat. Navíc v horku, protože je tam vytopeno, aby miminkám nebyla zima. A to nemluvím o tom, jak je horko mě, když si představím, kolik věcí najednou budu muset zvládat v ordinaci a navíc opět pořádně nevím, co přesně mám dělat, jak moc ho svlíknout,...
Jak se ukázalo, pupínky jsou normální - čistí se mu potní a mazové žlázky. Dostala jsem recept na Ophthalmoframykoin (s upozorněním, že to mám mazat na ty tváře) a ujištění, že je to v pořádku. Pan doktor si Matýska taky poslechl a ujistil mě, že je to taky všechno dobrý a ta nudle, kterou jsem mu lovila ráno z nosu je jenom z toho, jak se mu čistí sliznice. Pak ho zvážili, zjistili, že přibral opět 300 g (takže váží 3,9 kg) a šli jsme domů.
Mimochodem, ještě k té nudli. Jak vyřešit zapeklitý úkol vyndání nudle z tak malého nosíku? Zvolila jsem sirku obalenou buničinovým čtverečkem (mám jich 1000, tak můžu klidně plýtvat;)). Jak se ukázalo, docela to jde. Ovšem: tento způsob čištění nosu se nezamlouvá Jankovi, který se obává poškrábání nosní sliznice sirkou (jako kdybych jí nechala z té buničiny čouhat...) a navrhuje nákup odsávačky nosních hlenů, která se přidělá na vysavač. Absolutně si to nedovedu představit. Myslím, že pokud to dítěti nevysaje mozek, tak to u něj aspoň vyvolá celoživotní odpor k vysavači. Zítra má přijet na noc máma, tak jí dávám za úkol, aby koupila malou odsávačku v drogerii.
Úterý 4. prosince
Nic zvláštního se neděje. Díky tomu, že dávám nové pleny stranou, je na těch starých čím dál méně žmolíků. :)
Už vím, co jsou ty zvuky, jako když si chce odkašlat. Tlačí.
Středa 5. prosince
Janek byl od včerejška v Praze. Máma odjela poměrně brzy, protože má nějaké zařizování tamtéž. Když jsem Jankovi volala asi ve třičtvrtě na sedm (v sedm koupeme) a zjistila, že si sedí ještě na Suchdole na pivu a já tady už hodinu a půl uklidňuju brečícího Matyáše, myslela jsem, že vyskočím z kůže.
Čtvrtek 6. prosince
Dnes je den velkého výletu. Vyrazili jsme totiž do Příbrami na kontrolu kyčlí. Když jsme našli polikliniku (stáli jsme před ní a ptali se kde je... ;)) a vystoupali do druhého patra, vzali si nás hnedka dovnitř. Sestřička přizvala i Janka - prý se v té čekárně tvářil tak smutně... ;) Když si mladý doktor Matýska prohlídnul, dala jsem ho na bok do takové "formy" a on mu postupně ultrazvukem zkontroloval obě kyčle. Pak nám řekl, že jsou v podstatě v pořádku, ale pravá (nebo levá?) je trošku horší než ta druhá. Máme balit takzvaně na široko. A tady nastala moje chvíle, protože jsem mohla hrdě prohlásit, že dáváme látkové pleny a věděla jsem, že to někdo ocení. Takže výsledek je, že máme dávat místo dvou tři, aby měl nožičky hezky od sebe.
Cestou domů jsem naplánovala ještě malé rozptýlení pro mě. Nákup v Hypernově. Bláhově jsem si představovala velký hypermarket s velkým výběrem téměř čehokoliv. Chyba lávky! Menší město = menší hypermarket. No, ale i tak jsem nakoupila všechny suroviny na plánované pečení vánoček a cukroví, prací prášek, velké balení toaleťáku a další zásoby do domácnosti. Opatrně jsme Matýska spícího v autosedačce (zabírajícího většinu košíku) obkládali moukou, cukrem, čajem a pod.
Hned po příjezdu domů jsme začali aplikovat balení do tří plen.
Pátek 7. prosince
A sakra! Tímhle tempem spotřeby plen nemůžeme vystačit se systémem jeden den peru, jeden žehlím. Nestačí nám ani zásoba plen, ani kapacita kýble.
Sobota 8. prosince
V mateřském centru je akce Ekovánoce, kterou spolupořádá naše skorosousedka z Hlubyně. Dohodli jsme se, že se tam vydáme, ale Janek musí pracovně do Tábora, takže každý zvlášť. On ráno, já odpoledne při procházce. Zjistila jsem, že mateřské centrum se nachází v patře a za nějakou předsíňkou. Matýsek se v kočárku zrovna vzbudil, takže jsem se Ekovánoční dílny nezúčastnila.
Neděle 9. prosince
Dneska se na nás přijede podívat Jirka. :) Janek se raduje, že se konečně nebude saunovat sám, a tak s námi nejde na procházku a topí v sauně o sto šest. Jaké to zklamání, když Jirka přijel a saunu si nedal... ;) Tak se Janek saunoval sám a já si v klídku hezky povídala s Jirkou. Pak přišel vysaunovaný Janek a upekli jsme plány na koupi nového foťáku. Ještě ten samý večer ho Janek objednal, takže se můžeme těšit, že už brzy nebudou všechny fotky našeho potomka rozmazané. :)
Pondělí 10. prosince
Peru pleny jako blázen. Takhle to dál nejde. Padlo tedy rozhodnutí, že koupím ještě nové na látkovkách. Navíc jsou větší, takže mi bude stačit jedna ta a jedna normální a dosáhnu efektu širokého balení do tří plen se dvěma. ;) Taky je čas nakoupit nějaké ty vánoční dárky, takže se ze mě pomalu začíná stávat zdatný internetový nakupující. Je to fakt pohoda... ;)
Úterý 11. prosince
Všechny časopisy už mám přečtené i pozpátku, takže nastal čas zapsat se do knihovny. Ta se stala prvním cílem na procházce. Matýska jsem zaparkovala v přízemí a rychle vyběhla do prvního patra do knihovny a informačního centra Březnice. Vtrhla jsem dovnitř se slovy, že se chci zapsat jako čtenář. Dostala jsem formulář a spěšně ho vyplnila. Paní si ho vzala a začala ho přepisovat do počítače. Jako unavený datel... A pak mě dostala. "Vy jste studentka tady na střední škole, že?" Nenapadla mě lepší odpověď než "Ne, já jsem... matka." To jsem zase uvedla do rozpaků já jí. ;) Pak jsem zaplatila roční poplatek a paní mě mile provedla knihovnou. Vrazila mi knížku o dětských nemocech a Příručku špatné matky (nevím, co si o mě myslí...). Hned večer jsem začala číst (tu Příručku) a vypadá to velmi slibně.
Středa 12. prosince
Úspěšně jsem se poprala s plenkama (vyžehlit jednu mi mimochodem trvá cca 2 minuty od položení na prkno po složenou plenu), a tak jsem mohla péct cukroví. Vypadá to, že se ty kokosové stromečky docela povedly. ;) Schovala jsem je, aby mi je Janek nesezobal dřív, než je stihnu ozdobit. ;)
Čtvrtek 13. prosince
Matýsek pase hříbátka. Šikulka můj! :)
Pátek 14. prosince
Na oslavu Matýskových měsíčních narozenin mu přišly ty nové pleny. (Hurá! Už bylo na čase...) A taky ten nový foťák. Pán z doručovací služby sice nemohl najít kde bydlíme, ale protože mi volal zrovna když jsem byla na procházce, vyzvedla jsem si to na náměstí před radnicí. :) Báječný pak bylo dopravit tu krabici bezpečně domů, když se mi nevejde pod kočárek...
Sobota 15. prosince
Na návštěvu přijeli naši. Odpoledne jsme se vydali na zámek na Vánoční trhy (no, spíš takový tržíček...) a večer si táta s Jankem dali saunu. Oba byli spokojení a my nahoře taky, protože jsme si hezky požensku podrbaly a Matyáš si u toho pochrupkával zavěšený v šátku. :)
Matyášek se sám poprvé otočil z bříška na zádíčka! :) Je to šikulka, ovšem znamená to, že ho budeme muset stále více hlídat kdykoliv bude ležet mimo svojí postýlku nebo košík...
Neděle 16. prosince
Naši před obědem odjeli, protože Zuzka měla v jednu koncert. A my jsme se po obědě vydali na procházku mezi poli za školou. Bylo to moc fajn, ale zima nás velmi rychle zahnala zpátky domů.