Zážitky matky 5
Čtvrtek 24. ledna
Je to tu! Jedeme do Prahy!!! Plán byl jasný. V osm přebalit Matýse, hodit prát pleny na zrychlený program, do devíti si hrát, pak jídlo, v době spánku moje snídaně a rychlé dobalení posledních věcí, které nešlo zabalit večer, v deset vyndání plen z pračky a pověšení a odjezd. Kupodivu tento plán vyšel a v 10:15 jsme vyjížděli z vrat našeho školního areálu. :)
V Praze jsme se nadvakrát vystěhovali do 8. patra a Janek odjel do školy. Já si dala rychlý obídek, Matýsek taky a vyrazili jsme i s Teddym na procházku do parku. Krásně svítilo sluníčko. :) Možná taky proto tam bylo tolik maminek, že to vypadalo jako na kočárkové dálnici… Všechny (včetně mě) kroužily kolem spodního jezera proti směru hodinových ručiček. Tato skutečnost mi došla zhruba v půlce okruhu, když mi seplo, že žádné maminky nepotkávám, jen mě předjíždějí, případně já je. Přišlo mi to hrozně legrační, ale smějte se, když tlačíte kočárek se spícím miminkem a kolem vás běhá hluchý pes…
Na této kočárkové relye mě ovšem zaujala ještě jedna věc. Ty maminky se spolu nebavily (ačkoliv si myslím, že se tam musí potkávat pravidelně), ale hlavně se všechny mračily. No a já, po dvou měsících nonstop v Březnici, kde se každý při potkání usměje a pozdraví, jsem se pořád nadechovala a s úsměvem na rtech si uvědomovala, že tady se nezdraví. :) No, už mi to prostě leze trochu na mozek. (Ale hezky, řekla bych…) ;)
Úspěchem dnešního dne je, že si Matýsek prohlížel ručičky, tedy učinil výstup na další vývojový stupeň. :)
Pátek 25. ledna
Další velký den. Dnes byl Matyášek prvně delší dobu bez maminky. Potřebovala jsem jít na prohlídku po šestinedělí (no, trochu dýl, no…), takže jsem mrňouska svěřila do opatrování babičce s tetou. A jak to vypadalo?
V devět dostal svou pravidelnou snídani a já téměř okamžitě vystřelila směr doktor. Měla jsem hezky naplánované, jak tam v pátek dopoledne přece nikdo nebude, takže půjdu hned na řadu. Ale ouha, když jsem se pokusila otevřít dveře čekárny. Přes nával lidí to vůbec nešlo (ona je teda dost malá, to je fakt…). Tak jsem hnedka vytočila číslo na mámu s dotazem, jak to zvládají, že případně kašlu na doktora a jedu zpět. Prý v pohodě.
Když doktor odbavil tři asijské pacientky (z nichž dvě byly v ordinaci společně…), podařilo se mi dostat do čekárny. „Kontrola po šestinedělí“ funguje jako zaklínadlo, takže jsem celou tu čekárnu předběhla a za chvíli byla zase venku. Samozřejmě jsem opět kontaktovala základnu. Prý stále v pohodě, mám si užít velkoměsta.
Tak jsem se zařídila podle rady a velmi rychle utratila velmi mnoho peněz… Abych mohla mého angličtinového žáka připravit na zkoušku, potřebovala jsem k tomu ještě také nějakou literaturu. Ačkoliv jsem věděla, co přesně chci, zůstalo v NeoLuxoru pěkných pár stovek. Pak ještě rychle do C&A pro trošku parády (ačkoliv to bylo na poukázku od Ježíška…) a za běhu informovat základnu, že mlékárna jede k zákazníkovi.
No, byl to běh, ale docela jsem si to užila. :)
Aby dnešek ale nebyl příliš nudný, vyrazili jsme odpoledne místo procházky na univerzitu (Zuzka se jela podívat na den otevřených dveří, tak jsem jí aspoň svezla autem). No a na katedře jsme perfektně zablokovali chodbu. Matýsek se usmál jenom na profesora Tlustoše (pozn.: náš vedoucí diplomky a disertačky) a všechny přítomné ženy z toho byly posmutnělé. Jo a jeden pan profesor si asi myslí že je to holka, když říkal, ať se na chlapy směje… To bude asi tím, že měl kravičkové dupačky (aby se tématicky hodily) s červeným vnitřkem kapucky.
A ještě přídavek: večer jsme v kruhu úzké rodiny slavili babumamulenčiny narozeniny. Táta, stejně jako každý rok, uvařil večeři, tentokrát v řeckém stylu. Jedinou nevýhodou bylo, že já jsem jí jedla ve stoje a za ustavičného přecházení po kuchyni, protože Matýsek nechtěl, abych s ním seděla. Ach jo…
Sobota 26. ledna
Koná se rodinná sešlost u příležitosti máminých narozenin. Na oběd přišly obě (pra)babičky a měly tak možnost se s Matýskem poňuchat ještě před příchodem širokého příbuzenstva. Podle zvyku jsme v jednu vyrazily já a máma na procházku (máma jakožto oslavenec si vezla mrňouska). Kolem druhé jsme byly zpět a spícího Matyáše přendaly do postýlky. A on tam hezky sladce spal až do třičtvrtě na pět. :) Takže všichni natěšení příbuzní už byli parádně nervózní a zvědaví. :D
Neděle 27. ledna
Tak dneska nastal konečně zase den zaslouženého klidu. Jedinými „novými“ lidmi, které dnes Matýsek viděl, byli Kristýna s Honzou. Přidali se k nám na procházce a nadšeně se střídali ve vezení kočárku. Dokonce to bylo fotograficky zaznamenáno. :) Jedinou drobnou vadou na kráse byl vítr blížící se svou silou orkánu. My jsme ale vybavení a pod igelitovou slídu rozhodně tolik nefoukalo. :)