Smysl forem
Bojové sestavy jejich smysl a nácvik
V počátcích historie bojového umění záhy došlo, díky potřebě zefektivnit
tréninkový proces, k vytváření sekvence pohybů, které šlo cvičit individuálně.
K sestavování několika takových sekvencí do delších forem vedl už jenom malý krůček.
Takovéto sestavy začaly sloužit jako knihy - učebnice nebo encyklopedie
oblíbených technik a principu toho kterého mistra. Velkou výhodou byla snadnost
předávání z pokolení na pokolení. Časem se ze sestav stal jeden z klíčových
prvku bojových umění. Sestavy přijaly funkci symbolické páteře určující směr a
vedoucí k vyššímu chápání technik. V posledních stoletích se začal velký důraz
klást i na zdravotní (popřípadně rituální) stránku forem. Účinky cvičeních
forem se dají shrnout do následujících bodu.
1. Výuka metod boje
2. Posílení těla, vybudování obranných reflexu, stability a koordinace
3. Rozvoj vnitřní energie a koncentrace
4. Udržování tradiční linie poznatku v principiální nezměněné formě.
1. Výuka metod
Je ze samé podstaty forem asi nejdůležitějším aspektem. V první fázi seznamují
žáka se základními pohyby a umožňují mu "vyložit" techniky. V další
fázi pak formou vizualizace aplikací dochází k zlepšování sebeobranných
schopností. Toto zlepšování není omezeno nijakým limitem.
Umět nějakou sestavu dokonale, znamená umět použít dotyčné aplikace v boji (popřípadě
v reálném boji). Tím se liší bojový mistr od rváče. Jeho techniky se vyvíjejí a
vylepšují, takže je si neustále vědom co dělá a je schopen své techniky plně kontrolovat.
2. Posílení těla a budování reflexu
Při cvičení je namáhána velká část svalu, zvláště pak nohy, ramena a paže.
Stálé cvičení udržuje tělo pružné a silné do vysokého věku. Kosti získávají větší
pevnost a odolnost proti zlomení. Tělo se stává celkově odolnější proti
nemocem, což se často využívalo a využívá u slabých nebo stále nemocných dětí.
Stálé opakování pohybu vytváří v mozku reflexní stopu, takže je člověk schopen
bezmyšlenkovité účinné reakce.
3. Rozvoj energie a koncentrace
Při cvičení sestav dochází postupně k zamiřování pozornosti dovnitř těla. Tím
je věnována pozornost koordinaci mezi vnitřním a vnějším, dechem a pohybem,
mysl umožnuje proudění energie čchi. Pohyby získávají větší plynulost a uvolněnost
aniž by ztratily něco ze své síly.
Dalo by se říci, že cvičení sestav je koncentrační cvičení, které časem
přechází do meditace.
Mysl tak časem získává schopnost být klidná i ve víru boje.
4. Udržování linie poznatku
Sestavy umožňují udržovat a rozvíjet kontinuálně poznatky předešlých generací.
Cvičení sestav má tyto etapy:
1.fáze - je učení se a zapamatování si pohybu. Důležité je mít jasno v přechodech
a v přesných detailech jednotlivých pozic. Dobrá metoda je statické stání v
pozicích. Při cvičení je třeba po zaujmutí každé pozice projet myslí celé tělo
a opravit sebemenší nepřesnost.
2.fáze - když jsou pohyby zautomatizované a mysl se začne při cvičení toulat,
je čas začít se plně koncentrovat na aplikaci pohybu. Aplikace se vyvíjejí a
jsou vesměs individuální. Důležité je postupovat - od složitější k jednodušší,
od nereálné k reálnější, od nepřesné (nereflektující poesni pozici) k přesné.
Vizualizace se postupně prohlubuje až na extrémní hranici - cítění dotyku, přesné
vidění soupeře atd..
3.fáze - začne-li se vám stávat, že najednou použijete některou z technik
obsažených v sestavě v boji, je čas vstoupit do třetí fáze. Zde se mysl přesouvá
na dokonalé propojení vnitrních a vnějších prvku - chodidla s dlaněmi, lokty s
koleny, ramena s bokami, dech s pohybem, pohyb s úmyslem, mysl a dech s prouděním
energie atd.
4.fáze - je nutné určit si nejprve přesný cíl, kterého chcete cvičením
dosáhnout. Pak si představíte , že vaše tělo je složeno jako bánbusy ze tří různých
těl, které jsou na sebe navlečené. Duchovní, astrální a hrubohmotné - a tyto tři
těla vykonávají každý pohyb najednou. Důležité je uvědomovat si při pohybu
každé tělo zvlášť. Toto je nejvyšší rituální fáze, která je velmi obtížná.
Nejdůležitější ze všeho je však každodennost a dlouhodobost.