AUTORSKÉ VEČERY V LITOMĚŘICKÉ KNIHOVNĚ - I v novém roce pokračuje 
v Knihovně K. H. Máchy (www.ok-litomerice.cz) program středečních autorských večerů, které pravidelně začínají od 6ti a na něž je vždy vstup zdarma. Ve středu 5. 3. lze zajít na čtení a besedu s Pavlem Bryczem, mj. autorem románu Patriarchátu dávno zašlá sláva, za nějž v r. 2003 obdržel Státní cenu za literaturu. Další středu 12. 3. představí Marek Rubec v pořadu 20 zlínských pásmo krátkých animovaných filmů studentů zlínské filmové školy (www.skolaumeni.cz). A nakonec 26. 3. připraví komponovaný program redaktoři literárních a kulturně-společenských revue Pandora (pandora.umlaufoviny.com) a h_Aluze (www.h-aluze.cz) z ústecké Univerzity J. E. Purkyně. Knihovnu najdete na centrálním litoměřickém Mírovém náměstí 26.
jarobal@seznam.cz
JAK JSEM SE UČILA ŘÍDIT (P. Vogel) - ČESKÁ PREMIÉRA a také první 
v divadelní sezóně 2007/08 v ústeckém Činoherním studiu (www.cinoherak.cz) proběhne v pátek 7. března. Text, za který autorka dostala v r. 1998 Pulitzerovu cenu, dosud nebyl na českých jevištích uveden; zatím se hrála pouze její komedie Nejstarší řemeslo (liberecké Divadlo F. X. Šaldy nebo Národní divadlo Moravskoslezské v Ostravě). Inscenace akcentuje autorčin humor a je téměř kabaretním představením víc než klasickou činohrou. Využívá kabaretních postupů i kostýmů, dočkáte se i živých hudebních vstupů. V hl. rolích Malé a jejího strýčka Ptáka se představí Zuzana Onufráková a Matúš Bukovčan. PAULA ANNE VOGEL (*16. 11. 1951 Washington D. C. - USA) strávila v rodišti rané dětství a později tu i vystudovala Americkou katolickou univerzitu (Catholic University of America). Po absolvování vysoké školy se stala lektorkou Gender Studies a divadelního umění v Cornellu, odkud byla z politických důvodů vyhozena. Od r. 1985 zaujímá pozici profesorky (později šéfky katedry) tvůrčího psaní na Brown University. Její tvorba reflektuje soudobá a provokativní témata: život prostitutek v Nejstarším řemesle, problém AIDS v Baltimorském valčíku nebo pornografii Hot'n'Throbbing (1994). Její díla se vyznačují jednak velkým vcítěním a citlivým přístupem k daným problémům, zároveň však i specifickým humorem a nadsázkou. Jak jsem se učila řídit je pravděpodobně nejlepší z jejích her. Zabývá se nelehkým až krutým dospíváním dívky s přezdívkou Malá uprostřed maloměstské rodiny. Na začátku ji sledujeme ve věku 12ti let, postupně procházíme dospíváním až ke studiu na vysoké škole. Její cesta časem by se dala přirovnat k oblíbenému žánru road movie, odtud také podtitul road kabaret. - Ve většině rodin se lidem dávaj přezdívky jako ‘mladej’, ‘prcek’ nebo ‘kotě’. U nás když se někomu říká ‘Velkej taťka’, tak to není proto, že by byl nějak zvlášť vysoký. V naší rodině lidi většinou dostávají přezdívky podle genitálií a dalších intimních míst. Třeba zrovna strejda Pták. Mý mámě zase říkali ‘plochá nádhera’ a bratranec Bobby se už nikdy nezbavil přezdívky Em Ká (Modrý koule). Dále hrají: Irena Kristeková, Marta Vítů a Kryštof Rímský; překlad: Lenka Kapsová, scéna: Lukáš Kuchinka, kostýmy: Jana Smetanová, hudba: Swetja, dramaturgie: Johana Součková, režie: Natália Deáková - VEŘEJNÁ GENERÁLKA: čtvrtek 6. března v 11.00, PREMIÉRA: pátek 7. března v 19.00, REPRÍZY: pondělí 10. a středa 26. března v 19.00. Zřizovatelem Činoherního studia je statutární město Ústí n. L., finančně studio podporuje Ústecký kraj, mediálními partnery jsou český rozhlas Sever, Nové Ústecké přehledy, TV lyra, Česká televize - Divadlo žije, Ústecký deník a Mladá fronta dnes.
Jaroslava Kamešová (jarka.kamesova@cinoherak.cz) - tajemnice ČS (603-925 501,475 531 272)
AUTORSKÉ ČTENÍ VÝZNAMNÉ RAKOUSKÉ SPISOVATELKY z posledního 
románu ‘Das Haus der sterbenden Männer’ (v německém jazyce) - úterý 11. 3. 08 v 18.00 na FF UJEP (ff.ujep.cz), České mládeže 8 (místn. 502) - Der Lehrstuhl für Germanistik der FF UJEP in Ústí n. L. in der Zusammenarbeit mit dem Österreichischen Kulturforum in Prag (www.bmeia.gv.at/pragkf) lädt Sie recht herzlich zur Autorenlesung der österreichischen Autorin ELISABETH REICHART aus ihrem Roman ‘Das Haus der sterbenden Männer’ am Dienstag, dem 11. 3. 2008, um 18 Uhr, Raum 502 (České mládeže 8) ein. Die Lesung findet in deutscher Sprache statt. Moderation Dr. Renata Cornejo. Informationen zur Autorin: Die österreichische Schriftstellerin Elisabeth Reichart (geb. 1953 in Steyregg/Oberösterreich) thematisiert in ihrem Werk das Fortwirken der nationalsozialistischen Vergangenheit und die Deformationen, zu denen deren Verdrängung durch Verzicht auf Erinnerung bis heute führt. Dabei nimmt sie eine überaus kritische Position gegenüber der vorherrschenden Männersprache ein, die die Frau zum Schweigen bringt. Das Haus der sterbenden Männer (2005) ist ein Haus an der Donau mit seiner langen Geschichte, in das sich reiche Männer zum Sterben zurückziehen. Dieser auf den ersten Blick friedlicher und idyllischer Ort wird zum Schauplatz der verdrängten Erinnerungen, einer außergewöhnlichen Freundschaft zweier Frauen sowie eines geheimnisvollen Mordes und Selbstmordes, die nicht nur das Schließen des Hospizes, sondern auch die Identitätskrise der Leiterin zur Folge haben. Ein Roman, in dem es nicht nur um das Verhältnis der Geschlechter, sondern genauso um den Umgang mit der kollektiven Geschichte und mit dem Tod geht. (Der Lehrstuhl für Germanistik der FF UJEP in Ústí n. L. in der Zusammenarbeit mit dem Österreichischen Kulturforum in Prag.)
Dr. Renata Cornejo (renata.cornejo@ujep.cz)
ČINOHERNÍ DIVADELNÍ SOUBOR MLADÁ SCÉNA (sweb.cz/mlada.scena) loni 
oslavil už čtvrtstoletí existence. Začínal v nepříznivých podmínkách v někdejším předlickém Lidovém domě a v r. 1992 získal domovskou scénu v nově otevřeném KD Corso v Krásném Březně, kde 15 let působil jako jediné divadlo pro děti v Ústí n. L. Koncem r. 2007 se však Magistrát rozhodl kulturní dům uzavřít. Mladá scéna se s divadélkem rozloučila premiérou Dlouhý, Široký a Bystrozraký a pak se na chvilečku odmlčela. Nic ale netrvá věčně! V současné době probíhá sice složité stěhování, ale soubor stále žije a na shledání s malými diváky se těší v novém působišti - Domu kultury Města Ústí n. L. (www.volny.cz/dkul) v centru města. Kocour v botách, Popelka i Dlouhý, Široký a Bystrozraký Vás opět pozvou do divadla. Sledujte proto plakáty a pozorně čtěte Nové Ústecké přehledy, ať vám naši pohádkoví kamarádi neutečou. Děkujeme za přízeň a brzy nashledanou!
Kristina Herzinová (mlada.scena@seznam.cz)
REFERÁT Z ČETBY: Michaela Surá ‘PARAGUAY’ - deníček malé cestovatelky 
- el diario de una pequeňa viajera (Autobox BMC, s. r. o. 07) - Už jste někdy četli knížku, kterou napsala 12tiletá holka? A neříkejte, že na něco takovýho nemáte čas. Navíc, jak známo, zkusit se má všechno... Autorka (* 1994) cestovala v r. 2006 po Paraguayi (a mezitím trochu i po Brazílii) a formou deníku, skutečně den po dni a vlastně se dá říci i hodinu po hodině zaznamenala své zážitky, které - viděny očima dítěte, vstupujícího do ‘teen age’ věku - působí při čtení někdy humorně, jindy překvapivě, ale díky naprosté spontánnosti a nefalšovanosti nikdy ne trapně. Knížka je doplněna několika sériemi fotografií (Pavel Mencl), které představují jihoamerickou přírodu, obyvatelstvo, kulturu, služby. Obří podíl na realizaci má ovšem i otec spisovatelky Jindřich Prouza (* 1971), střídavě obyvatel Štěchovic a chatař v rakouských Alpách a k tomu všemu ještě honorární konzul Paraguaye v Praze. Vstupuje do textu v pravidelných intervalech se svými příspěvky, vysvětlujícími geografické, historické, sociální, kulturní a další souvislosti, týkající se jihoamerické lokality, které jeho dcera o několik řádek výš nastiňuje svým živelným štěněcím stylem. (ponechány srandovní holčičí manýry při popisování událostí, ale pozor: žádný ‘Můj milý deníčku...’!) Každá kapitola má v patách svého českého textu ihned španělský překlad (Dana Karská, Sandra Zelada). A nelze se nezmínit o závěrečné kapitole z pera J. Prouzy, v níž prezentuje mj. své názory na naši současnou ‘televizní’ kulturu a jevy s tím spojené. V řadě věcí trefuje na hlavičku hřebíky - nejmíň dvoustovky! 108 stran, přečteno za odpoledne - nekupte to! Na obálce tukan a nosál na pozadí secese. A bude tu před vámi ležet Jižní Amerika očima 2 generací. Víc se zájemce dozví na www.kosmas.cz. Jako průvodce Paraguayí a částečně Brazílií pro začátečníky nepostradatelné!
Yarda Pichlík(jpichlik@centrum.cz)
SESTRY STEINOVY - V litoměřickém Domu kultury (www.mkz-ltm.cz), 
kde častěji probíhají výprodeje než koncerty, zahrály a zazpívaly dvě nejodvázanější maminy současné české populární hudby (www.sestrysteinovy.cz). Bosorky v letních šatech a s kytarou měly v přestávkách tendenci omlouvat se za své texty. A že bylo za co! ‘Proč se ptáš na věci/který ti nikdy nevysvětlim/nevim co si myslet o Bohu/ani co Bůh si myslí o mně/vím jen, že teplá deka hřeje víc/než tvoje důležitý kecy//Jsem lilie polní/nestarám se/Jsem vrabec v hrsti/nepřemejšlim/Jsem bříza u řeky/nevyptávám se/Jsem moucha na okně/nic nedomejšlim…’ V kombinaci s těžkotonážní folkovou hudbou plnou efektních melodií mě takové písničky vždycky dostanou do kolen. ‘Zpívající maminky’ ukazují, že feminismus nebo gender problematika vůbec nejsou o tom, že chlap by měl pomáhat u plotny. Daleko důležitější je, aby muži akceptovali jinakost ženského způsobu uvažování, nazírání na svět a prožívání a ženy svou jinakost nepotlačovaly. Což je úkol na celý život pro jedince, na generace pro lidstvo. Ale jen děcko by se bálo, když nám do kroku hrají takové lilie polní.
jarobal@seznam.cz
V PÁTEK I. II. 08 V BOŽÁKU: Jméno předkapely jsem rád zapomněl... - 
a jo - teď mi blesklo: CRUEL (www.cruelband.net). No, bylo to vážně krutý. Zvuk nahovnojsoucí nezastřel v nejlepším případě průměrnou zdatnost muzikantů a obávám se, že podprůměrnou vokalistovu, i když těžko soudit, když jsem ho vlastně skoro neslyšel. Pak přišel Pepa Šutara, ex-Motorbandový křikloun, se svou novou BESTILOU (www.bestila.mixzone.net) - a bylo všechno jinak. Právě probíhající bronchitida nezabránila frontmanovi v tom, abychom ten večer konečně slyšeli zpěv. A ne ledajakej. Pepa, jak známo, zpívá játrama. A když je náhodou nechá doma, aby si vorazily, protože si chce dát trochu do dodáku, má v zásobě ještě pár dalších orgánů, který to utáhnou. Např. bluesový srdce, swingovej mozek, r’n’r ledví... a možná ještě ňáký ty žlázy se zevní sekrecí. Vzdor chorobě utáhl celej koncert bez zjevnejch problémů. Zvuk byl lepší jen o málo - ono v Božáku to nikdy nebylo nic moc, ani nóbl zvukař Luboš Růžička svýho času s tím nenadělal zázraky, ale teď je to prostě tragédie. Přesto bylo občas (na rozdíl od předchozí party) i rozumět slovům. Karpjuk (ex-Krleš) na kytaru je elektrickej démon - tady se musím shodnout snad s každým. Předposlední přídavek, Hendrixovo ‘Purple Haze’, byl toho nejlepším dokladem. Akorát bych se rád popásl na tváři nebožtíka Jimiho, kdyby slyšel, jak jeho pjosonku zpívá někdo technikou a stylem přirovnatelným ke kterémukoliv zpěvákovi z jakéhokoliv období Párplů. Suma sumárum: Josef, bylo to DOST dobrý. Jeď v tom dál!
Yarda Pichlík(jpichlik@centrum.cz)
PUNKÁČOVÉ SE TOČILI V CIRCUSE - Ptáte se jak je to možné? Jednoduché, do Ústí přijel pardubický VOLANT a hoši si přizvali ústecké TRYSKÁČE a LEHKOST BYTÍ. Vše začalo přibližně v 9 hodin a jako první to celý začali předposledně jmenovaní, čiliže Tryskáčové. Pánové, ačkoliv na to vůbec nevypadají, spolu hrají už asi 6 let a nutno podotknout, že se za tu dobu vypracovali až na samotný vrchol. Sleduji je po celou dobu a je radost pozorovat, jak se zlepšují. Nejvýrazněji je to vidět na bubeníkovi Jardovi, ale 
i třeba Míra se díky hraní dostal až na post kytaristy v Houbě. Mimochodem i kluky z této jsem mezi asi 70 platícíma zahlédl. Ale zpět ke koncertu. Tryskáči akci solidně rozjeli. Zapli svou forsage a po celou dobu svižně sázeli jeden vál za druhým, sem tam se z ostýchavého davu urval nějaký člověk a trochu si zaskotačil. Osobně jsem si liboval hlavně při písni (zřejmě) ‘Pusťte mě ven’ a pak u poslední ‘Moc vám děkujem’. Líbí se mi také, že kapela zpívá celá, i když Martinovi (basák), nebylo místy příliš rozumět. Po asi 45minutovém setu se rozloučili a na scéně se pomalu začali připravovat VOLANT, veselá partička hrající stále ve stejných oblecích (stejnokrojích), to rozjela opravdu parádně. Postupem času se místo před pódiem zaplnilo a lidé si užívali. Za specifického moderování frontmana Milicha, a zvuku saxofonu, známých i méně známých písní člověku čas neuvěřitelně rychle běžel. Asi po hodině, kdy už polovina kapelníků byla kvůli neuvěřitelnému vedru svlečená do půli těla, se pánové chtěli rozloučit, vděční posluchači je ale nehodlali pustit. Takto se celý set protáhl až na hodinu a půl, né-li na dýl, neb snad 4x přidávali. Nutno dodat, že vždy na žádost rozvášněných a roztočených punkáčů. Největší ohlas měly ‘Sněženky a bledule’, kdy se pomalu všichni nahrnuli až těsně před účinkující a basák vylezl saxofonistovi na záda. Zajímavý konec šou. Když se kolem 12té na připravovali poslední - LEHKOST BYTÍ - moc jsem jim nezáviděl. Na lidech bylo znát vyčerpání a o nějakou další kapelu jevili málo zájem, navíc jich vzhledem k pozdním hodinám poměrně dost odešlo. I tak se ale do vystoupení vrhli plnou silou a zbytku osazenstva ukázali, že rozhodně nemusí litovat, rozhodl-li se zůstat. Punk’n’rock’n’roll hraný ve svižném tempu se nepochybně líbil. Za bubny se opět objevil Jarda, u kytar jsem poznal Mácu a Kinga, basu obstaral Jirka zvaný Vejcoš. Po příjemných 40ti minutách se rozloučili songem Pamela a tentokráte se už všichni pomalu začali rozcházet k domovům. I já se rozloučil a loučím se i s vámi. Snad zase někdy někde.
Johny Mistr (johny.mistr@seznam.cz)