T Ý N E C

Déšť, déšť, déšť ……. Tento přírodní jev, pořádně zamíchal s přípravou 3. ročníku hasičské soutěže „Prácheňský pohár“. Přípravy na soutěž probíhaly ve standardním koloběhu. Jen ty provazce vody nám situaci značně komplikovaly. Samozřejmě to nelze porovnávat s lidskými tragédiemi, které velká voda páchala v jiných regionech republiky, přesto i my jsme měli nemalé starosti. Ve středu před soutěží byla situace již velmi krizová, protože na menší ploše u hřiště, kde měly parkovat hasičské vozy, byl takový malý rybník. Je to trochu dáno i jílovitým podložím bývalé cihelny. Pro odvod této vody jsme vyhrabali únikové kanály. Ty odvodnění plochy pomohly, nicméně celkového vysušení jsme nedosáhli. A to bylo také díky tomu, že u nás pršelo ve čtvrtek i v pátek. Navíc jsme museli začít řešit problém s příjezdem do areálu, protože se cesta ve své nejvyšší části stávala nesjízdnou. To jsme vyřešili navezením stavební sutě a starých střešních tašek. Základny jsme se snažili umístit tak, aby byly na co nejlepším terénu. Navíc bylo nezbytností použití koberců pro možnost provedení útoků. Navíc ještě v pátek před soutěží, dokázal jeden z našich členů zhotovit přístřešek pro posezení. Pro mě samotného v letošním roce přibyl ještě problém s pořízením pohárů. Já jako zastánce rovnoprávnosti jsem pro finále objednal poháry stejné výšky pro obě kategorie. Bohužel jedna série nabízená výrobcem se již nevyráběla a ten mně poslal bez konzultace poháry jiné, sice pěkné, ale nízké. Toto jsem tedy reklamoval a požadoval poháry jiné stejné výšky. Jako důkaz omluvy nám výrobce poslal poháry jiné, z nové série. Byly opravdu pěkné, ale asi tou omluvou, o kus vyšší než jsem chtěl. Prostě začarovaný kruh. Nedalo se nic dělat. Někdo tedy mohl ve finále zaregistrovat vyšší poháry pro mužskou kategorii. Bohužel, příště se pokusím polepšit. Ale snad se líbily i poháry pro ženy. Samotný den soutěže pro některé z nás začal již kolem sedmé hodiny ranní, kdy jsme ještě naváželi tašky na zpevnění příjezdové cesty. Další věci se rozběhly již standardním způsobem. Navezení proviantu, roztopení udírny, přívod elektřiny z centrály apod. Kolem dvanácté hodiny přijela časomíra, která jako první prověřila promáčený terén a měla velké problémy se zajetím na místo. Přesto se to podařilo.  Na místo se bez problémů dostala cisterna SDH Pačejov, která zajišťovala doplňování kádí, ve spolupráci s cisternou SDH Velké Hydčice. Poté již začaly přijíždět první hasičské vozy soutěžních družstev. Jako parkoviště jsme byli nuceni zvolit prostor za káděmi, protože malé hřiště, původně určené pro parkování, bylo ještě dost podmáčené. Abych řekl pravdu, očekávali jsme účast tak 20 družstev a to s ohledem na minulé ročníky. Proto nás trochu zaskočilo, když jsme viděli najíždět tolik vozů jednotlivých SDH. Avie vyjížděly bez problémů, až na místo parkování. Problémy měly některé dodávkové vozy, ale všichni se nakonec dostaly na místo určení, což bylo hlavní. Všechny asi zaskočilo podmáčené hřiště, ale to byl fakt, se kterým se nedalo nic dělat. Přes počáteční rozkoukávání si družstva začala stavět své stany na místo za páskou a některá u svých vozidel. Výhodou našeho areálu je jeho rozlehlost, proto s místem nebyl problém. Jenom tý vody kdyby nebylo tolik. Nakonec se nám presentovalo 18 družstev mužů a 10 družstev žen. Pro nás to byl velice hřejivý pocit. A hlavně víme, že práce s přípravou soutěže, kterou jí věnujeme, má své opodstatnění a nese své ovoce. Pořadí družstev bylo stanoveno na základě rezervací na web OSH Klatovy, mimochodem je to dle mého názoru výborná věc, a dojezdu jednotlivých družstev. Velitelem soutěže byl pan Balíček, hlavním rozhodčím pan Klečka. Mimo jiné byl ve štábu soutěže i pan Mužík, člen odborné rady velitelů, který nám spolu s dalšími, pomohl s přidělením soutěže PHL k nám do Týnce. Hned na začátku se podařilo díky veliteli soutěže vyřešit případné problémy ohledně pojistek a soutěž tak mohla začít. Jako první kategorie startovaly ženy. Nejlépe se s těžkou tratí poprala děvčata z Dehtína a potvrdila tak svou dobrou formu v klasice. Na dalších medailových postech skončila děvčata z Nýrska a Žihobec. A zvláště Nýrsko Dehtínským zdatně konkurovalo. I my jsme měli částečné zastoupení našich holek a to v družstvu Pačejova. Ty měly útok rozběhlý velice pěkně, bohužel konečný čas stačil na nevděčné čtvrté místo. Přesto holky v celkovém pořadí zaostávají jen minimálně na medailové posty. V mužské kategorii jsme se na start postavili první my. Útok jsme rozběhli parádně a atakovali jsme hranici 25 s. Bohužel nám však nevydrželo béčko, které se svléklo z půlspojky. Nic se nedá dělat, nestalo se nám to poprvé, i když to před domácím publikem zamrzí. Roli spolufavorita soutěže tak potvrdily Petrovice, kterým se u nás daří. O první místo však byl sveden tuhý boj a rozdíl mezi 1. a 4. místem byl jen 1,8 s. Druhé místo braly Velenovy a třetí Rozsedly. Čtvrtý byl s minimálním odstupem Dehtín. Před finále bylo nutné upravit prostor pro provedení útoků. Přendali jsme koberce, základnu, káď a start na sušší plochu a soutěž mohla pokračovat. To relativní sucho vydrželo jen do startu družstva Pačejova, kdy nám strojnice pořádně pokropila povrch. Problémem bylo vypojené Béčko. Medailová trojice zůstala stejná, ale prohodila si pořadí. Třetí skončila děvčata z Nýrska, druhá Dehtínská a vítězkami se staly Žihobecké holky. Ty navíc vybojovala putovní Prácheňský pohár. V mužské kategorii došlo k menší obměně medailových pozic. Třetí skončili muži Rozsedel, druhý byl s pěkným časem a výborným nástřikem Dehtín a první místo vybojovali Petrovice. Ty si putovní pohár odvážejí již druhý rok po sobě a je vidět, že jim naše těžká trať svědčí.