Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pamětní kniha obce Tejnice (kronika)

19. 9. 2013

Je to až k neuvěření. Po mnoha desítkách let se znenadání objevila několika generacemi hledaná první kronika obce Týnec, respektive Pamětní kniha obce Tejnice. 

Pro mě, jako týneckého patriota a člověka, který se o nalezení tohoto historického dokumentu snažil mnoho let, to byl naprostý šok! A samozřejmě také radost, protože to řadím k mimořádné události v historii naší malé vísky. Nemohl jsem se dočkat, až tento "grál" spatřím na vlastní oči, až jej budu moct prolistovat a začíst se do prvních řádků. Ani ve snu by mě nenapadlo, jak blízko vždy kronika byla. K jejímu znovuobjevení zřejmě přispěla i publikace, kterou jsme sepsali a vydali u příležitosti 70. výročí založení SDH a 2. setkání rodáků. Zde jsme uvedli zmínku o tom, že se kronika stále pohřešuje a hledá a tato slova asi zapůsobila. Je však jedno proč. Hlavně, že je na světě a my se z ní můžeme těšit, snad již navždy. A ještě než vám, jistě nedočkavým čtenářům, nabídnu krásný pohled do ztracené kroniky, trocha slov o mém pátrání po tomto dokumentu.
 
Poprvé jsem o tom, že existovala nějaká kronika naší obce, slyšel někdy v roce 1994, kdy jsme v dějepise na střední škole dostali za úkol napsat něco o historii rodné obce. Samozřejmě jsem chtěl psát o Týnci, jenže ouvej. Potřeboval jsem dokument, z kterého bych mohl čerpat a tím měla být právě kronika. Po mých dotazech doma mi bylo sděleno, že kronika obce se "pohřešuje". Prostě nikdo neví, kam se poděla. S tímto faktem jsem se tehdy smířil, jelikož mě v té době více než historie naší obce, zajímaly jiné věci, které život na intru přinášel. Ale abych splnil zadání úkolu, napsal jsem historii Malého Boru, přičemž jsem čerpal z tehdy čerstvě vydané publikace (modrá) právě o této obci. V dnešní době by mně ani nevadilo, že není kronika. Spousta věcí, jako matriky, digitální archivy atp. je na internetu. Ale co tehdy, v dobách internetového a digitálního pravěku ... A léta běžela dál.
 
Postupem času, kdy se i má osoba zformovala do určitého životního profilu, jsem se o kroniku opět začal zajímat. Bylo to především v době, kdy jsem založil neoficiální internetové stránky naší obce v roce 2008. Ty měly v prvopočátku sloužit zejména pro informování o úspěších našeho SDH v hasičských soutěžích a Sokolu v ledním hokeji, ale zapomínat jsem nechtěl ani na obec. A to především na její historii. Jenže to shánění veškerých střípků, z kterých se teprve dá sestavit kýžená mozaika, je prací na dlouhou trať, což jsem záhy poznal.
 
Postupným vyptáváním jsem se dozvěděl, že kronikářem v naší obci byl pan František Vaníček, který bydlel v č.p. 39. De facto přízeň s naší rodinou, jelikož moje babička Anna Janečková, byla jeho neteří. Je pravidlem, že vždy, když bychom se na něco chtěli zeptat našich předků, je již pozdě a oni tu s námi nejsou. Teď nemyslím mou babičku, ale dědu, který mi vždy vypravoval příběhy ze svého života a života naší obce, ale bohužel ... Z doslechu jsem věděl, že se říkalo, že kronika mohla u Vaníčků na č.p. 39 zůstat a jen jí nechtějí vydat, i když to vnučka pana Vaníčka vždy popírala. Dnes vím, že měla pravdu a nezbývá než jen zpytovat svědomí za tuto domněnku. Další směr mého pátrání se ubíral k Hliněnému Újezdu, jelikož jsem měl od kamaráda, kterému věřím a mám s ním společná témata, informaci, že kronika se dostala právě tam. Ale zase jsem nevěděl proč a komu. Nejčastěji mě napadalo, že v kronice bylo o někom napsáno něco, co se mu nelíbilo a on ji pak schoval nebo zničil. Spojoval jsem si to s 2. světovou válkou. Stopa vedoucí k Hliněnému Újezdu nebyla zas až tak lichá, protože kronika se tam opravdu objevila. Nicméně to vím, až dnes. Mezitím jsem ještě pátral v archivech a na internetu. Dotazy směřovaly hlavně na ztracené kroniky a jak po nich pátrat. Dozvěděl jsem se také to, že v roce 1940 (41) musely být pamětní knihy ze všech obcí a měst Protektorátu odevzdány do okresních archivů, odkud pak putovaly do Zemského archivu v Praze. A chybně jsem se na tuto novou informaci zaměřil. Začal jsem věřit tomu, že kronika se z naší obce do archivu odeslala, ale již se nevrátila zpátky. Ale opět špatně. Z archivů a z ostatního pátrání jsem se pouze dozvěděl to, že kroniky se postupně vracely asi až do roku 1947.
 
Psal se již rok 2013 a v plném proudu byly přípravy pro vydání publikace o Týnci, kterou jsem připravoval s hlavní iniciátorkou Jitkou Stulíků a panem Hořejším. Do ní jsme použily i některé materiály, které obsahuje kronika Hliněného Újezdu. Ta je krásně zdigitalizována a volně přístupná na internetu. Byla radost si v ní virtuálně listovat. Na jedné z našich četných schůzek s Jitkou jsme se domluvili, že bychom do doslovu brožury mohli dát i zmínku o tom, že se stále hledá původní kronika Týnce. V té chvíli by nás ani ve snu nenapadlo, že se nakonec tato historická kniha objeví.
 
Proto jsem nemohl uvěřit slovům, která jsem slyšel z mobilu od mého taťky: „Asi se našla kronika“. A nevěřícně jsem začal vyzvídat podrobnosti. Kronika byla přinesena do hospody, kde je teď uložena. Jaká tedy byla její anabáze.
 
A teď se bude jednat jen o mé domněnky a poskládané střípky spojené s informacemi, které jsme se dozvěděli od „nálezce“ kroniky. Když se po válce kronika do obce vrátila, měla být dopsána válečná léta. To se však nestalo a nepsalo se do ní ani následně po nástupu komunismu. V roce 1960, když došlo ke spojení s Hliněným Újezdem, byla tato kronika do Újezda předána a odtud se časem, zřejmě v oněch šedesátých letech vrátila zpět do Týnce, jako majetek naší obce. Předal ji sem tehdejší předseda MNV. Proč se celá desetiletí nedostala na světlo Boží, nevím. Důležité je, že se objevila a my všichni se tak můžeme začíst do jejích řádků.  
 
 

 

Poznámka: Po otevření odkazu se dostanete na obálku knihy. Postupně v ní můžete listovat pomocí příkazových řádků umístěných nad ní. V pravém rohu stránky se vám zobrazí tlačítko pro zvětšení a po jeho stisknutí se celá stránka krásně zvětší a lze v ní pohodlně číst. Posouvání textu se provádí pomocí stisknutého tlačítka na myši.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Nález pamětní knihy

(Vnučka pana Vaníčka, 28. 9. 2013 18:05)

Ahoj Jindro,
přečetla jsem si Tvoji omluvu, která se týká ztracené kroniky. Zapomněl jsi tam ale napsat, kdo knihu ukrýval a proč. Myslím, že mám právo to vědět už proto, že si celá vesnice léta myslela, že ji mám a nechci ji vydat. Také já bych chtěla znát podrobnosti o jejím nálezu a kdo ji přinesl do hospody a jaká tedy byla její anabáze. Sám jsi se přesvědčil jak to doopravdy bylo.
Vnučka pana F. Vaníčka Jarmila Panušková, Žihobce 131

Re: Nález pamětní knihy

(J. Janeček, 29. 9. 2013 12:21)

Ani já neznám přesnou časovou linii, kde se kronika pohybovala a myslím si, že již není nikdo, kdo by nám přesně řekl jak to v čase bylo. Víc jsem v tom já nepátral, v článku je zřejmé, že jde o mé úvahy. To, že jsem nikoho neuvedl je záměrné, protože nejmenuji v žádném ze svých článků. Internet je veřejné médium a já musím ctít zákony o ochrané osobnosti. Pro mě je důležité, že se kronika našla.

 

 


Portrét