Přírodní léčba rakoviny podle Hoxseyho
zdroj: www.doktorka.cz
Nejzapálenějším a nejkontroverznějším propagátorem přírodního léčení poloviny 20. století byl v Americe Harry Hoxsey (1901-1974), který vystoupil na veřejnost se zázračným receptem na léčbu rakoviny.
Hoxsey, původně horník v kamenouhelných dolech v Appalačských horách, absolvoval korespondenčně střední školu a neměl žádné odborné medicínské vzdělání. Složení receptu na rakovinu údajně zdědil po pradědečkovi, který si kdysi povšiml zvláštního chování rakovinou postiženého koně. Zvíře prý začalo spásat neobvyklé rostliny a tím se vyléčilo.
Distribuci receptu zahájil Hoxsey ve třicátých letech. V 50. letech 20. století už vlastnil v Dallasu největší soukromou kliniku pro léčbu rakoviny na světě, s pobočkami v 17 státech.
Hoxseyho výroky a chování dráždily medicínské kruhy v Texasu natolik, že byl ve 30. letech stíhán dallaskou prokuraturou více než stokrát. Hoxseyho zázračný recept sice nezabíral u každého, nicméně se veřejnému žalobci nepodařilo najít nikoho, kdo by v jeho neprospěch svědčil. Navíc byly stovky pacientů připraveny přísahat, že jim Hoxsey rakovinu vyléčil. Opakovaně musel soud odvážlivce osvobodit, až došlo k významnému zvratu: rakovinou onemocněl prokurátorův bratr a tajně začal užívat Hoxseyho medicínu. Uzdravil se a žalobce se stal nejzapálenějším Hoxseyho obhájcem.
Když Hoxseyho napadla Americká lékařská asociace, zareagoval žalobou pro urážku na cti poté, co zástupci Asociace museli před soudem přiznat účinnost jeho receptu v některých případech rakoviny kůže. Hoxsey se tak stal prvním jednotlivcem, kterému se podařilo vyhrát spor proti organizaci.
Nakonec se podařilo Federálnímu úřadu pro kontrolu potravin a léčiv (FDA) uspět s žalobou pro porušení zákona o označování léčiva Hoxseyho kliniku zavřít. Bylinné komponenty jeho slavného receptu totiž neprošly schvalovacím řízením FOA jako léky proti rakovině. Ironií osudu Hoxsey sám podlehl rakovině prostaty; svůj lék sice užíval, ale nepomohl mu.
V současnosti je Hoxseyho formule k mání v Bio-Medical Center v Tijuaně v Mexiku, poblíž hranice s USA. Vědecký výzkum potvrdil protirakovinný účinek devíti jeho rostlinných součástí: dřišťálu, krušiny, lopuchu, řešetláku karolínského (Rhamnus caroliniana), jetele červeného, lékořice, krevnice (Sanguinaria canadensis), Phytolacca americana a žlutodřevu amerického (Zanthoxylum americanum).
Zdroj: Michael Castleman – Velká kniha léčivých rostlin, nakladatelství Levné knihy
JAK POZNAT KVALITNÍHO ONKOLOGA
zdroj: jan1212.webgarden.cz
Když vám lékař v případě rakovinného onemocnění doporučuje chemoterapii je třeba se ho zeptat: „Pane doktore, existují nějaké klinické dvojité slepé placebo studie, při kterých by se porovnávala a následně dokázala delší doba dožití u pacientů, kterým byla podávaná chemoterapie proti těm, kterým podávaná nebyla?“ - anebo v kratší a jednodušší verzi: „Pane doktore, existuje důkaz o tom, že s chemoterapii se dožiji déle než bez ní?“
Doporučuji ale raději použít verzi první, ač obsáhlejší otázky, protože je přesněji mířená a poskytuje menší prostor na nepochopení, případně záměrné zavádění ze strany onkologa.
Dvojitě slepé klinické studie ( anglicky: Double blind placebo clinical studies) jsou svatým grálem v medicíně. Každý jeden lék, každá použitá substance, každá léčebná metoda, každá léčebná procedura, v podstatě všechno před tím než to začne používat v lékařské praxi, musí projít touto studií.
Pardon, téměř všechno, existuje jediná výjimka: chemoterapie.
Ano, přesně to čím se každý lékař vždy do ohluchnutí ohání, to co vždy slouží jako kladivo na všechno alternativní, tak to z nějakého podivného důvodu u chemoterapie neplatí. Faktem totiž je, že k žádné chemoterapii takováto dvojitě slepá studie neexistuje. Když vám onkolog tvrdí, že s chemoterapií se buď vyléčíte, nebo alespoň budete žít déle, tak vám vyloženě LŽE. Pro takovýto argument totiž nemá žádný vědecký důkaz.
Po položení výše uvedené otázky se dotázaný onkolog téměř určitě bude snažit přímé odpovědi nějak vyhnout. Pravděpodobně vám odpoví něco v tom duchu, že provedení takovéto studie by bylo neetické. Myslí tím neetické proto, protože ti chudáci pacienti, kteří by dostávali místo chemoterapie placebo, tak by byli ochuzeni o „léčbu“, což by následně mohlo ohrozit jejich zdraví a život.
Logický problém je tu ale v tom, že ještě před samotným potvrzením nebo vyvrácením hypotézy, že „chemoterapie léčí nebo prodlužuje život“, tak se předem tato hypotéza vydává za fakt. Za takový přístup a argumentaci by vyletěl každý student, hned od první zkoušky v prvním ročníku na vysoké škole. Z prapodivného důvodu u chemoterapie toto neplatí a nejenže se takové vědecké ignorantství a šarlatánství onkologům toleruje, ale dokonce se jim umožňuje ho uplatňovat v praxi naživo.
Následkem této praxe je potom zničený organizmus, zdevastovaný imunitní systém a ve většině případů dokonce i smrt pacienta.
Ale pojďme zpět k jádru problému. Takže tento posvátný zákon, toto zlaté pravidlo medicíny, které se uplatňuje u všech jiných chorob, je najednou neetické? Je možné, že by chemoterapie byla tak kontroverzní nebo dokonce neúčinná, ale tak výnosná pro stranu farmaceutického průmyslu, že by tento donutil lékaře k porušování vlastních zásad? Jak jinak chápat toto chování lékařů, ve které my obyčejní tupci vkládáme své poslední naděje ve víře, že se lékař bude chovat podle zásad Hippokratovy přísahy na kterou se odvolává jeho diplom zavěšený na zdi jeho ordinace?
Pokud tedy vám lékař na vaši výše položenou otázku odpoví námi naznačovaným způsobem nebo bude mlžit jiným způsobem je to přímý důkaz toho, že váš lékař je lhář a je potřeba zvážit, zda se svěřit do péče lháře. Ano takovýto lékař je LHÁŘ.
On je natolik vzdělaný, že nemůže nevědět.