Vosa obecná
skupina hmyzu blanokřídlého vyznačená jednak způsobem života, jednak tím, že v klidu mají křídla přední podél zlomená a přeložená. Dospělé [Vosy] živí se sladkými šťavami, larvy své vsak krmí stravou živočišnou. Maji tělo štíhlé buď lysé nebo jen řídkými chloupky pokryté, čímž liší se nápadně od hojně srstnatých včel. Tykadla obyčejně lomená, u samečků 13člená, ke konci zřetelně ztlustlá, u samiček 12člená, stěží ztlustlá. Očka jednoduchá jsou vyvinuta, žuchvy jsou silné a pysk zpodní k lízání sladkých šťav způsobilý, ale krátký. Počítáme sem tři čeledi Masaridae, Eume nidae a Vespidae. Prvá z nich rozšířena jest hlavně ve krajinách teplých a málo ve způsobu života známa. Jízlivky neboli Eumenidae zahrnují v sobě [Vosy] samotářské, u nichž nacházíme pouze samečky a samičky a tyto vystavěvše nebo vyhloubivše pro každé vajíčko zvláštní buňku, připraví larvě napřed zásobu potravy v podobě omráčených larev hmyzích a uzavřevše buňku již o plod svůj se nestarají. Podobají se tedy v tom vosám hrabavým, od níchž však se liší svými křídly podél složenými. [Vosy] společenské (Vespidae) tvoří společnosti složené ze samečků, samiček a dělnic, kteréžto však nejsou ničím jiným, leč nedokonale vyvinutými samičkami, od nichž se liší pouze menši velikosti a neschopností snášeti vajíčka. Trubci vyznačují se tykadly nápadně delšími a tím, že nemají žádného žahadla. [Vosy] hotoví si hnízda ze hmoty papírovité, již připravuji ohlodávajíce starší dřevo, ploty, kůly i větve stromové a stmelujíce jemné tříštičky vlastními slinami. Hnízdo to skládá se buď z jediné jednovrstevné plástve, nebo z pláství několika v poloze více méně vodorovné, sloupečky svislými dohromady spojených. Většina vos vyrábí ještě obal z několika vrstev složený a jediným otvorem opatřený; vosa francouzská Polistes Latr. nevytváří takového obalu. Společnost vzniká podobně jak u čmeláků tím» že přezimovavší samička počne z jara stavěti plástev a hnízdo a snáší do buněk vajíčka. Majíc mnoho práce obstarávati není s to mláďata vyživiti náležitě a následkem toho jest, že prvé její potomstvo skládá se z dělnic, které však matce své horlivě v práci pomáhají, tak že potomstvo další jest dokonalejší a dokonalejší, až v létě se líhnou samečkové a samičky úplně vyspělé. Tyto se spáří a přezimují, kdežto všichni ostatní členové společnosti hynou. Do rodu Vespa L. počítáme 64 druhy, z nichž devět zjištěno v Čechách. Nejhojnější jest vosa obecná (V. vulgaris L.), jejíž sameček jest asi 17 mm, samička 19 mm, dělnice 13 mm dlouhá. Jako ostatní druhy má základní barvu těla černou s hojnou žlutou kresbou a jest zvláště znatelná tím, že na žlutém štítku čelním má černý, dolů rozšířený podélný proužek a že žlutý zadní kraj oční je černou skvrnou přerušen a první kroužek zadečkový nese na hřbetě úzkou, v krátké čípky povytaženou černou pásku. Staví si hnízdo v zemi, zvláště v opuštěných děrách hraboších a krtčích. Podobná jí vosa německá (V. germanica F.) má na žlutém štítku čelním 3 černé tečky, zadní kraj oční celý žlutý a na prvém kroužku zadečkovém 3 černé skvrny. Největším a nejnebezpečnějším druhem je sršeň (V. crabro L.), jejíž sameček bývá 24 mm, samička 30 mm, dělnice 22 mm dlouhá. Základní barva těla je hnědočervená až hnědá se zlatohnědou kresbou na zadečku. Křidla jsou silně žlutě zkalená. Hnízdí nejraději v dutých stromech, ale také mezi trámovím na půdách ve starých opuštěných úlech, trhlinách zdi a pod. Veliké hnízdo skládá se z četných (obyč. více než 5) plástův, a poněvadž děláno jest obyčejně z trouchnivého dřeva, má barvu více méně rzivěhnědou. Způsobuje často škodu tím, že ohlodává větve stromoví až na dřevo. Bodnuti její je vskutku nebezpečné a právem obávané. Kpk. [Vosy] bylinné, zool., viz Phytophaga. [Vosy] kladélkové viz Terebrantia. [Vosy] žahadlové viz Aculeata.