Útěk...
Utěk?..Co to slovo vubec znamená? Svoboda to rozhodně není.. Kdysi jsem si to myslela, ale byla to chyba, aspoň dnes to beru jako chybu. Přímí pohled do podlahy vypravěčky, kterou označujeme slečna L, působil na chovance pražského ustavu pro děti z problemi zcela neůčastně.Co to vlasně je takoví ustav někdo tomu říká pasták, někdo tomu říká vězení a polepšovna pro mladistvé. Já tomu říkám rozcestí.....
*******************************************************
"Deš ven? Prosíííííím pojď ven, mě se nechce jít samotný. Dneska můžu, zejtra zase nebudu moct, prosíííím chci tě vydět.... "Tak to je jasný ne! Deme za pět minut u kamery jasný?" To si piš zatim pa." Rozhovor dvou slečen vyrušil kojící maminku na lavičce a její pohled vytrhl malému stvoření jeho nejvěčí pamlsek. To si dítě nenechalo líbit a spustilo svůj pronikavě zadrhávající řev. "Fuj děti! Jak já je nesnášim!" Asi jsem to neřekla moc potichu a maminka znovu štasně přisátého dítěte na mě vrhla vražedný pohled. Jen sem se zaksichtila a uklidila mobil do tašky, která měla vychytaně urvaný kus zypu. Věci se vešli tam ale ruku tam neprostrčil nikdo.. Na co taky pořád rozepínat a zapínat a rozepínat a zapínat.
"Deš pozdě." Zašklebila se andy a ťukala na mobil ukazováčkem. "Jéé o tři minuty už seš jak u mě doma! " Zašklebila jsem se a vrazila jí pusu na tvář. "Tak co podniknem?" odmlčela jsem se a čekala na odpověď. "Já nevim...co třeba...třeba jít na naše místo?"
Tak jo proč ne sice se snažim přestat kouřit a docela mi to nejde, ale tak co uvydíme musíme toho spoustu probrat. "Jo už vydim jak budeš zas hulit....jak fabrika!" Víš co...něch mě jo! Zatřásla jsem hlavou a hlas, který si se mnou povídá už od dětství se stratil tak jako se oběvil. Říkám tomu svědomí, nevim proč, prostě to tak je. Naše místo z andy je velký plác, na kterém jsou po kraji jedné strany lavičky za námi je kopec a na něm hřiště, takže tam neni vydět a všude okolo jsou stromi a celé je to uzavřené jednou řadou paneláků. Prostě jedním slovem bych to specifikovala, jako ÚTOČIŠTĚ.
Když jsme přišli, Andrea vytáhla krabku REDandWHITEK a zapálila si. Podala mi cígo a jedním škrtnutím sirky mi připálila. Někde zezadu se ozval ten hlas "no vydíš!" Rychle jsem ho zahnala a užívala si chvíle strávené z člověkem, který pro mě znamená víc než všichni ostatní.
"Tak co doma? Zase tiranie?" Zamrkala jsem levím okem a stekla mi slza. Blbej kouř.
"Tak normálně..."
"Hmm takže Hitleriáda?"
"Asi tak.. Už mě to nebaví! Nic mě nebaví chci bejt z tebou! Seš jediná kdo mě chápe!" Andrea si potáhla z cigarety a vytáhla s tašky mobil. "Čum co mi přišlo za esemesku.. Podala mi mobil a dal pokuřovala.
"To si ze mě děláš prdel andreo!!Počkej doma ten pearc byl začátek!!Neučíš se a chodíš pořád ven.." Zastavila jsem se ve četení. "To je fakt už strašný to samí říká máma mě!Ale tohle ti píše Mirek ne?
"Jo to víš dělá ze sebe rodiče!! Taky mě už sere vůbec se nechová jako brácha! No jen pokračuj ve čtení.." Rozklepanou rukou si připálila další cígo.
"...a jak si to představuješ vůbec táta tě akorád seřve!"
"Kdyby jen seřval!" řekla do předčítání andrea a dala si ruku na hlavu začala se škrábat a nervozně se klepala.
"Jen si to dopřečti!...." vytáhla další dvě cigarety a jednu mi nabídla, jen jsem kývla a ona sama mi jí roztahala a dala do ust. Z cigaretou v puse se hůř mluví, ale taky to de.
"A připrav se jestli propadneš tak......" Konec věty hmmm pěkné! Něco takovího mi říká máma pořád to nás taky spojuje, její život je stejně pokurvenej jako ten můj. Bydlíme od sebe asi 10minut pěšky neni to moc ale byla bych rači kdyby bydlela ještě blíž.
"Buď v klidu já to mám to samí. Akorád, že kdybych si píchla pearc a voni by vo tom nevěděli tak mě asi zabijou...
"A co myslíš, že čeká mě?.. ach jo" sklesle se opřela o lavičku a dál pokuřovala. Podala jsem jí mobil a ta ho rychlím švihem hodila před sebe.
Co můžu dělat? Ach jo kdyby to bylo tak lechký.."Je to lechký! jen si musíš najít cestu, ať už je třeba bolestivá musíš.." No tobě se to mele co rači se zase strať. zase tma v hlavě má to i víhodu mít poslušný svědomí.
******************************************************
Další den nebyl vůbec o nic lepší.. Škola pořád těžká, i když spousta lidí myslí, že když je škola soukromá je to lahoda a de to samo. Vůbec to neni pravda... Nesnášim školu, rodinu, děti a celej život je na nic! K čemu vlasně je? Dneska jsem se měla sejít z mim mladym, je to jedinej kluk s kterym sem po dlouhý době, i když před nim sem měla jenom dva kluky. Vždycky mě všichni brali jako kámošku nebo se mě báli. Jestli se rozejdu s timhle, už nechci jinýho a splnim si svůj sen, mít byt z andreou."Joo jasně budeš mít určitě prachy!" nech mě prosimtě nemám na tebe náladu." Zamračila jsem se tak, že se mě jedna starší paní lekla, seděla tam, kde včera ta mama z tim vřeštícim netvorem. Když člověk prochází parkem ledacos uvydí třeba i tohle. "Vydíš pak se div, že se tě každej bojí. Nemáš bejt na mě hnusná, pak bys nebyla i na ostatní! Prosimtě mé jediné, miloučké a votravně se přisávající svědomí mužeš vodsmahnout??!!" Jak těžké, když se hádáte i sami ze sebou...Zakroutila jsem hlavou a šla dál.
Sedla jsem si na lavičku a čekala na Dana. Koukla jsem na mobil hmm čtyři hodiny pryč, měl tu bejt v půl čtvrtý. Uklidila jsem mobil a natáhla se na lavičku. Svítilo sluníčko a v parku se to hemžilo lidmi. Tam kde jsem byla já, moc lidi nebyli, bylo to zákoutí kousek od hřbytova, nevim lidi se taky bojej uplně normálních věcí a hřbytov je náhodou krásný místo. Zamyšleně jsem pozorovala pohyby větví v červnovém vánku. "Ahoj miláčku promin mě to ujelo a vůbec sem to nestíhal a ...." Nechala jsem ho vykecat a dala mu pusu. "V poho." Usměv nebyl vynucenej, ne nebyl ne ne. "Už zase si něco nalháváš taky na tebe sere miláček tvůj hmm?" Prosimtě!
"Děje se něco El? Z Danovích očích šla láska a snaha porozumění. Nedalo se mu lhát.
"Nee nic miláčku." Následoval jeden s mích usměvů a vnitřní boj už zase začínal.
"A co andy jak se má? Dlouho jsem jí nevyděl."
"Jo tak ta dneska nemuže ven, ale včera jsme byli venku bylo to good.." Nedokážu bejt štasná to je tak strašný. "A strašný je ještě víc, že to cpeš mě! Já sem přece jen blbí svědomí!!" Nech toho prosimtě...dyť víš, že to neni pravda seš jediná spolehlivá, kterou mám pořád u sebe...
"Tak kam pudem?" přerušil moji duševní rozpravu Dan.
"Nevim, třeba se projít někam?"
"Třeba kam?" Vlepil mi pusu Dan a culil se jak nejšťasnější týpek na světě.
"Třeba na hřbytov?.." Udělala jsem rozzářenýma očkama ten nej kukuč co umim a usmála se od srdce. Nejspíš to zabralo a tak se šlo.....
*****************************************************
Aaa další nudnej den i když dneska je patek to bych mohla jít z andy ven sice sem to slíbila Danovi, ale s tim se uvydim pozdějš.
"Dneska ve tři na andělu buď tam zatim.."Cvaknutí ukončilo hovor z andy, asi už má hodinu. Hm nám odpadli tři poslední co budu dělat tak si zajdu někam na latte.
Konec I.Dílu