Ideální kombinace - prkno a běžky 2
Skončili jsme u třetího dne. Čtvrtý den ráno nás zachvátila absolutní svalová horečka a pár lidí se rozhodlo zůstat doma (nechci říkat simulace, ale někdo tohle slovo zmínil). A my už dělali obloučky, aniž bychom si dali na hlavu! Byli jsme na svahu až do pěti hodin, což nás motivovalo k tomu, abychom se pátý den přesunuli na Klondajk. To bylo v pohodě a den jsme si užili (až na hnusné počasí). Avšak mi měli před sebou cíl kotva. Moje kamarádka se rozhodla, že mi podvedně sebevědomí a podpoří mě: "Já, když jsem poprvý jela na kotvě, tak jsem vrazilo do toho jednoho sloupu a ta kotva mě praštila do hlavy. Poma je v pohodě, ale kotva je fakt blbá." Umíte si představit, jakou jsem z toho měla hrůzu. U večeře se mi smáli, jak najedu do sloupu a začnou na mě padat všechny kotva, jak nestihnu vystoupit, pojedu na kotvě dolů a zrychlím tím celej vlek atd. Proto jsem z kotvy měla fakt hrůzu. Další den to ale bylo v pohodě, fakt. Normálně ani jednou jsem nespadla (když jsem to oznámila jiné kamarádce, tak jsem se dočkala jenom: "Ježiš, ty seš vážně hrozná, tak vidíš, že to bylo pohodě."), sjela jsem zahrádky a dokonce i Bramberk (tu černou ale ne, tu červenou). Dalším malinkým problémem bylo vystupování se sedačky. Buď jsem z ní vyjela odrážející se jednou nohou a mávající rukama jako magor a nebo jsem jednoduše vyjela a slítla (ale nebyla jsem jediná). Bylo sice téměř pořád permanentně hnusné počasí a všechno nás bolelo, ale stejně bych tam zůstala až do konce června... Proč? Super lidi, sranda, zábavné jídlo:-), obíhačka při pinčesu, žádná škola a PRKNO A BEŽKY!:-)