Památky karlovarského kraje

www.skoky.eu  

Sedlák Adam Lienert vybudoval v roce 1717 ve Skokách kapli zasvěcenou Panně Marii Pomocné a nechal pro ni vymalovat u toužimského malíře Johanna Wolfganga Richtera kopii zázračného obrazu -Pasovské madony. To jsou začátky slavného poutního místa. Modlitby a prosby k Panně Marii ve skokovské kapli byly účinné, roční počet poutníků záhy přesahoval 30 000. Věhlas Skoků a zdejšího obrazu Panny Marie Pomocné se šířil po širokém okolí a dodnes přežívá ve známém českém rčení „panenko skákavá“. Příliv poutníků a obětních peněz podnítilo místní vrchnost k rozhodnutí nahradit kapli větším kostelem. Návrh stavby byl zadán v roce 1736 staviteli Johannu Schmiedovi a již na jaře 1738 byl monumentální dvouvěžový kostel zasvěcený Navštívení Panny Marie slavnostně vysvěcen.

Rozkvět Skoků definitivně ukončil až odsun původního obyvatelstva regionu (1946), nástup komunistické moci a nakonec výstavba přehrady na řece Střele (1965 – 68). Byla zatopena přístupová cesta a trasa elektrické přípojky, obyvatelé Skoků byly vystěhováni a obec byla srovnána se zemí. Poutní tradice se však ve Skokách přesto udržela. Další zkázu přinesla paradoxně svobodná devadesátá léta, kdy se poutní kostel díky své opuštěnosti stával snadným cílem zlodějů. Byl několikrát vykraden a zbytky mobiliáře pak byly deponovány v tepelském klášteře. Kostel přežíval se zazděnými vchody až do roku 2006. Tehdy zloději měděného plechu zničili střechy věží i sanktusník.

Katastrofa byla ale impulsem k záchraně. Příznivce poutního místa propojilo občanské sdružení Pod střechou, z havarijních fondů se podařilo rychle odvrátit hrozící nebezpečí a opravit alespoň nouzově poničené střechy. Bylo ovšem zřejmé, že opuštěnému místu je třeba především vrátit život, nemá-li se znovu ocitnout v troskách.

K oživení Skoků každoročně směřuje projekt Živé Skoky, zahrnující dobrovolnou průvodcovskou službu, koncertní cyklus, výstavy, brigády a letní tábory. Častá lidská přítomnost v opuštěném objektu přináší své ovoce. Ve Skokách se postupně obnovuje také duchovní život. Na Skoky je navázána poutní Skokovská stezka, vedoucí z Teplé do Skoků, originální a ojedinělý projekt poutní trasy spojené s poznáním okolní krajiny. Skoky dnes navštíví kolem 3000 návštěvníků ročně.

Schopfův hostinec, č.p. 21 a poslední obyvatelka

V roce 1968 byly Skoky přehradou odříznuty od světa, zbývající obyvatelé byli vystěhováni do okolních obcí až na jednu ženu, paní Marii Holešovou, která obývala bývalý Schopfův hostinec s č.p. 21. Zbytek domů včetně fary armáda srovnala se zemí a z celé vsi zůstal stát pouze tento dům, jedna stodola, hřbitov, kaplička a kostel.

Marie Holešová se nechtěla ze vsi odstěhovat, protože měla na místním hřbitově pochovanou svou dcerku Štefinku, která jí v 9 letech zemřela na záškrt. Nakonec i život paní Marie ve Skokách skončil v roce 1982, kdy jako poslední obyvatelka pustnoucí obce tragicky zahynula ve studni naproti domu a smutný osud Skoků byl zpečetěn. Její opuštěný dům začal chátrat stejně jako kostel a ostatní budovy. Vše začala pohlcovat okolní příroda.

Zdroj textu: Skoky - vzpomínka v domě č.p. 21