Ivča a Jirka

Tradice se mají dodržovat. My jsme si zavedli jednu takovou tradici před 6 lety, když jsme poprvé vyrazili na Znojemsko k obci Božice, a to do Údolí lásky podél Příčního potoka s Přírodní rezervací Karlov. Od té doby se pravidelně na přelomu února a března sem vracíme. Fakticky tento výlet považujeme za první „jarní“ výlet na konci zimy. Letos jsme si tuto lokalitu naplánovali na sobotu 21.2.2015. Chtěli jsme se podívat, jak jsou na tom poslové jara letos. A vězte, poslové jsou už tady.

Protože jsme o této lokalitě na našich stránkách napsali už informací více než dost, odkážeme zájemce na naše fotogalerie z předchozích let: fotogalerii z r. 2009 najdete zde, fotogalerii z konce února 2010 objevíte zde, jak vypadala příroda v druhé polovině března 2010 se můžete podívat sem, nakouknout můžete do fotogalerií i z předpředloňského roku, předloňského nebo loňského.

Závěrem chceme jen zmínit pár postřehů a překvapení, která nás zde letos čekala:

• Na hranici PR Karlov se už vyhřívala na osluněné mezi ještěrka obecná. Bohužel se nám ji podařilo dříve vyplašit, než nafotit, takže byste ji hledali ve fotogalerii marně.
• Na hrázi mezi rybníky Horní Karlov a Prostřední Karlov jsme objevili novou (pro nás novou, protože v únoru 2014 zde ještě nic nebylo) informační tabuli a také označení Přírodní památky Horní Karlov, která byla vyhlášena v r. 2013. Území PP zahrnuje rybník Horní Karlov s pobřežní vegetací a porosty, na které navazuje olšový luh. PP byla zřízena za účelem ochrany plže vrkoče bažinného, pijavky lékařské a několika ohrožených druhů obojživelníků (skokan ostronosý, kuňka obecná…) a hmyzu (lesák rumělkový, roháč obecný…). Na jižní straně hráze tak spolu sousedí PP Horní Karlov a PR Karlov, přičemž část hráze rybníka (cca 30 m) je jejich vzájemnou hranicí.
• Ve zdejší lokalitě se daří ohnivcům. Jedná se o vzácnější nejedlou houbu, kterou usušenou a na prach rozdrcenou používali indiáni na nehojící se rány (septický účinek). Vyskytuje se zde ohnivec rakouský (Sarcoscypha austrica) i ohnivec šarlatový (Sarcoscypha coccinea), který je ještě vzácnější. Rostou na tlejícím dřevě listnatých dřevin (habr, olše...), přičemž nejvíce mají v oblibě větvičky nacucané vodou. Ač řada lidí tvrdí, že oba druhy rozezná dle makroskopických znaků, není to pravda, a takové určení je zcela nespolehlivé. Bezpečně je odlišíte jen pod mikroskopem, a to dle chloupků plsti na vnější straně plodnice nebo dle tvaru výtrusů. Rakouský má zmíněné chloupky nepravidelně zkroucené, kdežto šarlatový rovné a navíc má výtrusy na vrcholu uťaté a zploštělé. Mimo dvou uvedených druhů ještě existuje ohnivec jurský (Sarcoscypha jurana), ale ten roste u nás jen v podhorských a horských oblastech, a to výhradně na větvičkách lípy (liší se i mikroskopicky dle počtu olejových kapiček na výtrusech, má jen 2, ostatní druhy více). My jsme v lesích okolo rybníků objevili obrovské množství ohnivců, ale protože jsme pod mikroskopem houbu nezkoumali, uvádíme ve fotogalerii všude ohnivce rakouského, i když v některém případě může jít o šarlatového.