Ivča a Jirka

V polovině srpna 2009 bylo skutečně krásné počasí. Spíše by to lákalo asi někam k vodě. My jsme k vodě ve své podstatě šli (několik rybníků a vodní nádrž Skalka), ale turistikovat.

Další z našich výletů jsme započali ve Františkových Lázních. Po červeném značení jsme se vydali přes místní část Slatina ke Komorní hůrce. Bývalou sopku Komorní hůrku jsme tentokrát vypustili, neboť jsme ji navštívili v květnu 2009,  kdy zde nádherně kvetly orchideje (vstavač kukačka). Prošli jsme Komorním dvorem, novou výstavbou pod Komorní hůrkou, a navázali na modré značení, které nás provázelo až do osady Klest (dříve Reißig).

Ještě po válce bylo v Klesti asi 7 hrázděných statků. Do dnešní doby se ale nezachoval ani jeden, takže po brázděných stavbách se slehla zem. Pouze přežil jeden dvůr, který komunisti v dobách socialismu přebudovali na Státní statek. Za Klestí jsme modrou opustili. Před mostem, po kterém vede E48, jsme odbočili doprava a pokračovali po neznačené lesní silnici, která stoupala na Vlčí kopec a poté opět klesala necelé 3km paralelně s E48. Po té jsme opět narazili na červené značení, které vede z Břízy do Libé, a to přes Pomeznou. Silnička vede nedaleko severního břehu vodní nádrže Skalka. Z obou stran ji lemuje pás listnatých stromů, zejména bříz a olší, které nám díky horku místy poskytly stín. Řada stromů ale díky vichřici a bouřce z předchozího dne vzala za své. Potkali jsme zde také pracovníky s mechanizací, kteří následky těchto živlů odstraňovali. Jako zpestření jsme také měli krásnou zmiji, která nám zkřížila cestu (viz. fotogalerie níže). Časem začala silnička mírně stoupat až nad bývalou pískovnu Pomezná.

Pískovna Pomezná byla založena počátkem 20. stol Byla zejména rozšířena, když se budovala hráz vodní nádrže Skalka. Od r. 1974 došlo ale v pískovně k rozsáhlému sesuvu, těžba byla zastavena a rozsáhlý sesuv je problémem do dnes. Opuštěnou pískovnu tak obsadili obojživelníci (zejména spousta čolků a několik druhů žab). Toto místo tak dnes patří mezi jednu z nejbohatších lokalit obojživelníků na Chebsku. V okolí pískovny prý žije také přes 20 druhů vážek. Lákalo nás to velmi, ale vstup do pískovny je přísně zakázán. Zákaz jsme tedy respektovali a pískovnu jsme obhlédli pouze z jejího východního okraje. Od okraje pískovny jsme pokračovali stále po silničce, kde nás i provázela červená turistická značka.

Došli jsme tak na okraj vodní nádrže Skalka, která byla vybudována zejména z důvodu regulace toku Ohře pro průmyslové podniky. Také chrání před případnými povodněmi město Cheb, využívá se k rekreaci i rybaření. Zajímavostí je, že na přelomu 20. a 21. století proběhla rekonstrukce hráze z důvodu, aby vodní dílo vydrželo i případnou extrémní desetitisíciletou vodu.

Prošli jsme také částí Přírodní rezervace Rathsam chránící meandrující soutok Ohře a Reslavy a přilehlou mokřadní, luční a lesní vegetaci. V mrtvých ramenech Ohře jsou zástupci vzácné flóry a fauny. Tato rezervace se rozprostírá u hranic s Německem. Proto byla v minulosti také narušena postavením hraničních zátarasů. Rezervace má název po původní obci Rathsam, která ležela na levém břehu Reslavy, která ústí do Ohře na hranici s Německem. Rathsam byla menší osada s asi 80 německými obyvateli. Po odsunu v r. 1945 osada zanikla.

Pod pískovnou stávala kdysi tvrz přebudovaná z hradu a ves Pomezná. První zmínka o vsi pochází z dob panování Přemysla Otakara I. ze 13. stol. Obec se původně jmenovala Markhausen, což znamenalo domy stojící na hranicích dvou zemí. Tento název dobře vyjadřoval polohu obce. Pomezná byla ve vlastnictví řady majitelů. Od 16. stol. byly vlastníky chebské měšťanské rodiny. Postupně celou ves i s pozemky skupovalo samotné město Cheb, které do roku 1629 získalo její podstatnou část. V držení vsi pak zůstalo až do 19. stol. Během 13. stol. tu byl zřejmě vybudován hrad za účelem ochrany cesty ze západu Čech. Hrad byl v 15. stol. zničen údajně vojskem Jiřího z Poděbrad, což se ale nepodařilo ověřit. Každopádně z hradu zůstala jen 4hranná věž, která se stala základem pro tvrz vybudovanou v 16. stol. Tvrz byla v 17. stol. přebudována na mlýn. Stavbu, stejně jako celou vesnici, zlikvidovali až komunisté po r. 1950. Opět pouze zůstala původní věž, která chátrala. Tato věž se zachovala do dnes.

Od Pomezné jsme se vrátili zpět na Vlčí Vrch, kde jsme odbočili na naznačenou lesní cestu. Ta nás dovedla k silnici spojující Klest a Libou. Ze silnice jsme asi po 200m odbočili k rybníkům, které se nachází jihozápadně od Františkových Lázní. Nejdříve jsme dorazili k nejmenšímu rybníku Lžička (plocha 0,31ha) sloužícímu ke sportovnímu rybolovu. Chytají se zde štiky, líni a také kapři o hmotnosti až 8kg. Zde jsme se občerstvili z vlastních zásob a pokračovali k vedlejšímu rybníku Miska. Rybník Miska sousedí se Lžičkou, ale je asi 34x větší (10,54ha). Zde jsme chvíli pozorovali a fotili vážky. Od Misky už to byl jen kousek k největšímu místnímu chovnému rybníku Amerika (cca 60 ha). Uprostřed rybníka je velký ostrov sloužící jako hnízdiště vzácných ptáků. Proto byl ostrov i s větší částí rybníka vyhlášen před 19 lety jako přírodní rezervace. Ameriku jsme si obešli a vraceli se zpět kolem Ptačího rybníka do Františkových Lázní.

Tento výlet nebyl nijak náročný, stačilo vystoupat pouhých 190m. Celková trasa měřila 23,5km.