Ivča a Jirka

Na 42. výročí invaze vojsk Varšavské smlouvy do Československa jsme se rozhodli pro výlet do Olomouckého kraje. Naše putování jsme tentokrát zahájili v Čelechovicích na Hané, které se rozprostírají v poměrně členitém terénu asi 6km severně od Prostějova v blízkosti hanácké hory Velkého Kosíře. Ta má nadmořskou výšku 442 m n.m. Na rovinatou Hanou je to slušná výška, a proto bývá tento kopec s určitou nadsázkou nazýván Hanácký Mont Blanc.

Prošli jsme Čelechovicemi kolem obecního úřadu, školy, pošty a u kaple Obětování Panny Marie jsme odbočili doprava. Současná kaple pochází z r. 1820, ale kaple zde stávala mnohem dříve a byla zasvěcena sv. Floriánovi. Svědčí o tom i datum 7.8.1782, který se dá nalézt u autentizační biskupské pečeti u oltářního stolu. Za kaplí jsme kopírovali zelené a žluté turistické značení. Vystoupali jsme z obce až k rozcestí  se silnicí spojující místní část Čelechovic Kapli s Kostelcem na Hané. Silnici jsme přešli a pokračovali kolem pískovcového kříže z r. 1765. Asi po 100m jsme dorazili k turistickému rozcestníku Bunička, kde se žluté značení oddělilo od zelené značky. Rozhodli jsme se pokračovat po zelené s tím, že žluté značení využijeme při návratu a v těchto místech se při zpáteční cestě vynoříme (tak se i stalo).

Dostáváme se na úpatí Velkého Kosíře. Nejdříve jsme po levé straně minuli Národní přírodní památku Růžičkův lom, který je významnou paleontologickou lokalitou (po celém obvodu lomu se vyskytují fosilie zástupců prvohorní mořské fauny, tzv. červené korálové vrstvy). O pár metrů dál míjíme po pravé straně další chráněné území Státní lom. Obě tyto lokality nejsou jen vzácností z důvodu paleontologie (mimochodem známé po celém světě), ale i díky zdejší flóře a hmyzu. Naši fantazii zaměstnává myšlenka, že se nacházíme v místech, kde se cca před 350-400 mil. let rozlévalo teplé tropické moře s bohatým životem mezi korály a útesy. Člověk si zde uvědomí tu relativitu života a může si zafilozofovat. :-) Své kouzlo má toto místo i dnes, i když jen v podobě zarůstajících lomů. Do Státního lomu jsme pak ještě nakoukli při zpáteční cestě.

Kousek od lomů se nachází Památník Františka Palackého z r. 1898. Ten vybudovala obec Čelechovice a nese nápis: „SLAVME SLAVNĚ SLÁVU SLÁVŮ SLAVNÝCH“. Zejména mezi oběma světovými válkami se zde vždy v podvečer výročí upálení Mistra J. Husa (5.7.) konalo slavnostní shromáždění s průvodem, živou hudbou, zpěvem, recitacemi a na závěr bývala zapálena hranice a ohňostroj. Během 2. sv. války musel být památník odstraněn a zničen v kamenolomu. Dva místní občané se tehdy ale domluvili s majitelem komenolomu, který vystavil falešné potvrzení, že byl památník zničen a památník schovali ve stodole, kde zůstal ukryt až do konce války. Existuje i jiná verze tohoto příběhu, kdy byl památník ukryt v hasičském skladišti. Ať už byl památník uložen ve stodole nebo u hasičů, po válce byl zrestaurován a 27.8.1945 byl na původním místě opětovně slavnostně odhalen. Byla to tehdy skutečně velká sláva, na které se vybrala spousta peněz, které byly věnovány na vypálené obce Lidice a Ležáky.

Od lomů a památníku jsme pokračovali stále po zelené, která kopírovala Naučnou stezku Velký Kosíř. Procházeli jsme tak Přírodním parkem Velký Kosíř, který byl vyhlášen v r. 2000 za účelem zachování typického krajinného rázu s lokalitami teplomilných druhů rostlin a živočichů. V rámci parku se nachází celkem 5 rezervací a přírodních památek. My stále pozvolna stoupáme po zeleném značení, na které se napojila i cyklostezka č. 6034, směrem na nejvyšší vrchol Velkého Kosíře. Tato oblast je známá nejen díky paleontologii, ale i pravěkými osídleními. Místní nálezy pochází z různých období a přináší němá svědectví o zdejších osídlení od dob mladšího paleolitu, přes mohylovou kulturu až ke keltskému období. V r. 1972 byla na poli U 3 dubů nalezena Kosířská Venuše. Jedná se o část sošky ženy, která je zdobena kobercovitým pokrytím vpichů. Podobná soška se nikdy už na Moravě nenašla a proto se stala součástí archeologických publikací.  

Časem jsme dorazili až na nejvyšší vrchol našeho putování, na Velký Kosíř (442m n.m.), tj. na Hanácký Mont Blanc. Na vrcholu stávala dřevěná rozhledna, která byla slavnostně otevřena v r.1927. Měla jednoduchou konstrukci s řadou podpěr a 72 schody v podobě šikmých žebříků. Její celková výška byla 26m, ale o 12 let později již byla v dezolátním stavu, a proto byla odstraněna. V současné době se provádí sbírka na novou rozhlednu (sbírka končí k 31.12.2011), na jejíž výstavbu už existuje studie. Rozhledna bude mít 201 schodů a jednotlivé schody si můžete zakoupit v částkách pohybujících se v rozmezí 10 až 50 tis. Kč. V době naši návštěvy jsme ale zde nenašli ani náznak budoucí stavby. Stojí zde ale zastřešené posezení, kde je schránka s návštěvní knihou, do které jsme se rovněž zvěčnili. Ohledně Velkého Kosíře existuje řada pověstí i mylných představ. Řada lidí se domnívá, že se jedná o vyhaslou sopku, což je ale nesmysl, protože zde nikdy nebyla nalezena hornina sopečného původu. Jsou zde jen mořské usazeniny. Pokud by tedy někdo zde našel vyvřelou horninu, kterou si sem ale nepřinese v batohu, může přepsat dějiny Kosíře. :-) Pověsti říkají, že Kosíř vznikl po velkém boji Hanáků s čerty, přičemž horu prý hodil na krále Ječmínka čert se slovy: „Já tě dám Kosíř!“ a Ječmínek tak pojmenoval horu Kosíř. Jiné legendy zase hovoří o ohnivém drakovi nebo o velkém mraku, který zůstal nad kopcem stát a strhla se nevídaná apokalyptická bouře…

My jsme z Velkého Kosíře pokračovali po žlutém značení do Čech pod Kosířem. Čechy pod Kosířem se nachází cca 10km severozápadně od Prostějova, a to při západním úpatí Velkého Kosíře. Do r. 1925 byl oficiální název obce Čechy na Hané. Nicméně název „pod Kosířem“ se objevuje už na poč. 12. stol. V současné době žije v obci přes 1 tis. obyvatel. My jsme sestoupili z úpatí Velkého Kosíře přímo do zámeckého parku, který plynule navazuje na les. Nebýt branky, tak ani nerozeznáte, jestli se nacházíte v lese nebo v parku. Ve 14. stol. v místech dnešního zámku zřejmě stávala vodní tvrz se dvěma rybníky. Během 15. stol. tvrz zpustla a do 18. stol. se zde hojně střídali majitelé. Až na počátku 18. stol. byla tvrz kněžnou Terezií z Lichtenštejna přebudována na barokní 4-křídlý zámek. Nejslavnější kapitola v dějinách zámku s parkem je ale spojena s původním portugalským šlechtickým rodem Silva-Tarouca, který panství vlastnil v období 1786-1945. Na konci 18. stol. zde nechali vybudovat na jihovýchodní straně barokní sad s růžovou alejí, 2 rybníky a vodními kanály. Ve 30. letech 19. stol. se park začal razantně měnit: zámek s parkem spojilo široké schodiště, v parku bylo vybudováno několik staveb: klasicistní zahradní pavilon, který je dnes znám pod názvem Mánesův, neogotickou vyhlídkovou věž, která je dnes uzavřená, nádherný pseudogotický skleník apod. Také byl  v té době zámek přebudován do empírové podoby. Ke konci 19. stol. byl park rozšířen a doplněn o spoustu exotických i domácích dřevin. Na zámku se narodil hrabě Arnošt Emanuel Silva-Tarouca (1860-1936), který byl posledním ministrem zemědělství Rakouska-Uherska. Ten byl také zahradní architekt a přední dendrolog, který založil rozsáhlý a známý park v Průhonicích u Prahy. Po smrti Arnošta Františka, který byl poslední majitel a hlásil se vždy k české národnosti, byl zámek s areálem v dědickém řízení v r. 1949 s konečnou platností vyvlastněn.

Čechy pod Kosířem jsou známé i díky pobytu našeho jednoho z nejslavnějších malířů Josefa Mánesa, který zde pobýval v letech 1849-68. Pobyt ho inspiroval v jeho tvorbě (přes 100 uměleckých děl). Jako pracovnu v létě využíval již zmíněný klasicistní zahradní pavilon, který se dnes i po něm jmenuje. Na počest malíře byla na zámku vybudována Pamětní síň Josefa Mánesa, ve které je možné nalézt originály i kopie jeho obrazů.

Po průzkumu parku, nejbližšího okolí a centra obce jsme se začali vracet zpět do Čelechovic. Využili jsme žlutého turistického značení po okraji Přírodního parku Velký Kosíř. U turistického rozcestníku Střechovice se nachází pramen podzemní vody se stálou teplotou, který ani v zimě nezamrzá. Nedaleko Růžičkova lomu jsme se opět napojili na nám již známé zelené značení, prozkoumali jsme z botanického hlediska chráněný Státní lom a vrátili se zpět do Čelechovic na Hané.

Během popsaného výletu jsme nachodili celkem 20km a stačilo zvládnout stoupání 267m, a to hlavně během první části při výstupu na Velký Kosíř.