Ivča a Jirka

Třetí zářijovou neděli jsme se asi po 9 letech vrátili do Milotic, které se nachází cca 5km vzdušnou čarou jižně od Kyjova a cca 10km severně od Hodonína. Každý, kdo slyší Milotice, si asi vybaví upravený renesanční milotický zámek z 2. pol. 16. stol., který byl v 1. pol. 18. stol. barokně přestavěn. Tento zámek se proslavil i v pohádkách (např. Za humny je drak, Žabí princ, Nebojsa…), ve filmu Muži v říji a v seriálu Alžbětin dvůr. Na zámku ten den probíhal trh tradičních produktů a řemesel, což jsme netušili. Projevilo se to tím, že všude byly davy lidí. Nám to ale nevadilo, protože cílem naší výpravy bylo tentokrát úplně jiné místo, které je zahaleno do roušky tajemna.

Prošli jsme Miloticemi kolem kostela Všech svatých, jehož historie sahá minimálně do 13. stol., a pokračovali po zeleném značení až k areálu bývalého JZD. Dle mapy mělo vést turistické značení kolem západní části areálu. K našemu překvapení ale vedlo kolem východní části, kudy dle mapy měla vést pouze neznačená cesta. My jsme ale stejně měli v úmyslu jít právě pro této cestě, takže bylo pro nás nepodstatné, jestli je značená. Za mírného stoupání jsme pokračovali mezi polnostmi. Po cestě jsme začali potkávat pozůstatky místních lignitových dolů, které nás provázely i během dalšího putování. V letech 1825-1827 zde byly na svazích kopce Nákla otevřeny těžní jámy Julius, Marie, Františka, ve 20. stol. pak štoly Antonie, Žofie I a Žofie II a doly Františka de Paula, Bedřich a Apollo. Některá jámy zanikly ještě v 19.stol. Ostatní jámy, štoly a doly byly zlikvidovány v průběhu 20. stol. Dorazili jsme také na okraj Přírodní rezervace Horky. Tato rezervace se rozkládá na úbočí kopce Náklo a její současná rozloha je 15,5ha. Jedná se o klimaticky teplou oblast, kde se vyvinuly 2 druhy půdy (spraš černozemního typu a sliny s těžkou vysychající půdou) a nachází se zde poslední zbytky stepi. Díky tomu se zde vyskytuje řada vzácných rostlin a živočichů. Tato rezervace byla v r. 1989 vyhlášena evropsky významnou lokalitou soustavy Natura 2000. Vzhledem k pokročilému září jsme zde ale nemohli očekávat žádné zajímavé objevy, to chce do těchto míst zavítat v jinou roční dobu.

Za stálého stoupání jsme se blížili k vrcholu Náklo (265m n.m.). Těsně pod vrcholem nás zaujala ukázka miniaturních pecí. Jsou zde postaveny minirepliky chlebové pece, železářské hutní pece a sklářské pece. Tato ukázka má za cíl podpořit záměr vybudování archeoparku, který by informoval o obrovském výrobním areálu, který se v dobách velké Moravy rozkládal v oblasti Nákla. Tento areál, kde se prý mohlo nacházet tisíce!! pecí, možná v minulosti přispěl ke vzniku nedaleké Moravské Sahary, která byla zalesněna až v 19. stol.

Od pecí to byl už jenom kousek k turistickému rozcestníku Náklo. Vrch Náklo převyšuje své okolí asi o 58m a z jeho vrcholu jsou hezké rozhledy směrem na Chřiby i Bílé Karpaty. Název vrcholu je zřejmě odvozen od náklí, což bylo místo, kde vše dobře klíčilo. To mohlo být způsobeno tím, že se zde nachází obrovský podzemní rezervoár artézské vody. Její vody vymlely na vrcholu kráter o velikosti cca 4km2. Protržením svahu na severu vznikla rokle do propasti, kterou známe ze scény boje armády s drakem z pohádky Za humny je drak. Tato oblast je zajímavá ložiskem uhlovodíků, jejichž výrony vytvořily na severním úpatí Nákla různé mohylovité pahrbky. V poslední době se o Náklu hodně mluví a píše díky Janovi Galatíkovi, který popularizuje svoji teorii, že se právě zde nacházelo centrum Velkomoravské říše. Právě zde v kráteru Nákla mohlo podle jeho teorie v minulosti stát bájné slovanské megaměsto Weligrad (Velehrad). Řada historiků hledala Velkomoravskou metropoli Velehrad ve Starém Městě u Uherského Hradiště a u Mikulčic. Podle písemných pramenů mělo jít o tehdejší megaměsto s výjimečným vzhledem. Jan Galatík se také rozhodl jít po stopách perských kupců a z překladu písemných pramenů získával další informace o podobě megaměsta (nedobytné hradby, umístění pod povrchem země apod.). Popsaná zjištění moc Mikulčicím ani Starému Městu nesvědčí. Navíc výrony plynů a petroleje mohly na perské kupce přicházející do Nákla působit zvláštním až fascinujícím dojmem. Pan Galatík svoji teorii podpořil i leteckou archeologií, díky které zjistil, že u kóty 218 se nachází silueta bývalé stavby o půdorysu cca 80mx40m připomínající obrovský chrám. Pokud by tomu tak skutečně bylo, mohlo by se sem vměstnat až 4000 lidí. To vede pana Galatíka k myšlence, že by se tak mohlo jednat o hledaný Velký Moravský chrám, kde byl pohřben sv. Metoděj. V rámci letecké archeologie zde byly objeveny i další půdorysy staveb, možná i Svatoplukův chrám v podobě věže. Ještě před průzkumy pana Galatíka zde byl v r.1954 náhodně objeven hrob avarské princezny, která mohla být jednou z manželek Sáma. V teoriích a indíciích by bylo možné pokračovat, nicméně snahu Jana Galatíka o provedení řádného archeologického průzkumu, který, jak on věří, podpoří jeho teorii, považujeme za chvályhodnou. Možná jsme skutečně procházeli bájným megaměstem Weligrad (= Veligrad = Velehrad), možná dá budoucnost panu Galatíkovi za pravdu, možná ne. Každopádně se to vše dobře poslouchá a čte, a za pořádný průzkum to určitě stojí, i když někteří považují pana Galatíka za „Velkomoravského Dänikena“. My panu Galatíkovi držíme pěsti a přejeme mu, aby se splnilo jeho přání a došlo zde k řádnému archeologickému průzkumu.

Dnes na Náklu najdete kousek od turistického rozcestníku sochu Sáma, Liliový kříž a na svazích jsou rozsáhlé vinice. Sáma, který se svým ozbrojeným doprovodem pomohl Slovanům proti Avarům a stal se vůdcem slovanských kmenů, není asi potřeba moc představovat. K uctění příchodu Cyrila a Metoděje zde byl v r. 2004 vybudován kříž, který má svá ramena zakončena liliovitým okvětím. Každým rokem se zde v neděli před svátkem Věrozvěstů koná setkání s bohatým programem, jehož součástí jsou také alegorie z Velké Moravy. My jsme prošli po hřbetu Nákla a pokračovali s menšími zacházkami (díky přeznačkování se na polních cestách špatně orientovalo) až ke kolonii vinných sklepů v Šidlenách. Nakonec jsme šli podle intuice a vzali to cestou necestou skrz vinohrady. Na přelomu 15. a 16. stol bývaly u Milotic vinohrady v trati zvané Horky. Až koncem 17. stol. se z bývalé pastviny Šidleny staly vinice. Název Šidleny zřejmě vznikl od slova šidit. Jestli vinaři šidili víno, zákazníky nebo tehdejší výběrčí daní, není jasné. V Šidlenách dnes stojí vinařská kolonie, kde je cca 250 vinných sklepů se zajímavou atmosférou.

Po probrouzdání Šidlen (asi díky trhu tradičních produktů a řemesel v Miloticích zůstali sklípky uzavřeny) jsme se vrátili do Milotic, které jsme prošli směrem na sever, a za zámeckým parkem jsme se vydali po žlutém značení doprava. Po žluté značce jsme šli ale jen asi 400m a odbočili po neznačené cestě k Milotickému rybníku. Tento rybník je součástí Přírodní rezervace Písečný rybník. Rezervace byla vyhlášena už v r. 1956 a v současné době se rozkládá na území o rozloze přes 34ha, přičemž cca 20ha tvoří vodní plocha. Rezervace je tvořena nejen rybníkem s ostrůvky, ale i přilehlými mokřady, slatinnými loukami a lesním porostem. Vyskytují se zde obojživelníci (skokani, rosničky), vážky, šídla a žije zde přes 100 druhů ptáků, zejména vodní ptactvo, ale na obloze jsme zahlédli i dravého krahujce. V rybníce žije minimálně 10 druhů ryb a na hladině několik druhů vodních rostlin. Rybník jsme obešli podél hráze a pokračovali neznačenou polní cestou až na východní konec Milotic. Milotice jsme tak prošli i z druhé strany a vrátili se zpět až k zámku, kde už končil trh tradičních produktů a řemesel. Využili jsme to tedy k tomu, že jsme si na závěr alespoň po 9 letech probrouzdali zámecký park.

I se všemi zacházkami jsme zvládli 18,5km a stačilo celkem vystoupat 150m.