Ivča a Jirka

Třetí zářijovou neděli 2011 jsme se vypravili do Klobouk u Brna, které leží v okrese Břeclav, a to cca 17km vzdušnou čarou západně od Kyjova a cca 12km severovýchodně od Hustopečí. Město leží v údolí tvořeném jihovýchodními výběžky Ždánického lesa. První písemné zmínky pochází z poč. 13. stol., kdy Klobouky dostal Lev z Klobouk, a to jako výsluhu od českého krále Přemysla Otakara I. Lev byl zakladatelem zábrdovického kláštera a existuje názor, že mohl být vzdáleným příbuzným Přemysla Otakara. Za zmínku také stojí, že právě před 800 lety se v Kloboukách zastavil Přemysl Otakar I. se svoji družinou, aby uvítal průvod uherské princezny Alžběty na cestě do Durynska za budoucím ženichem. Po smrti Lva se stal vlastníkem Klobouk právě premonstrátský zábrdovický klášter, který je v současné době součástí Brna a nachází se v něm Vojenská nemocnice. R.1298 byly Klobouky povýšeny králem Václavem II. na městečko s tržním právem a od r. 1964 mají Klobouky statut města. Dnes žije ve městě cca 2 tis. obyvatel.

My jsme prošli náměstím a pokračovali východním směrem po červeném značení ke katolickému kostelu sv. Vavřince. Začali jsme stoupat po schodech kolem sochy sv. Václava pocházející z r.1929. Byla zde vystavěna k tisíciletému výročí jeho smrti. Stávající podoba kostela pochází z r. 1655, ale na stejném místě stával i jeho středověký předchůdce. Kostel prošel celkem 4 velkými opravami. Naposledy před 10 lety byla nahrazena zchátralá kopule. Vedle kostela je starý hřbitov, kde se pohřbívalo až do r. 1867. Jsou zde pochováni zejména významní místní občané, např. rodina Wurmů, jejíž členové byli např. poslancem moravského sněmu, knězem, novinářem, politikem apod. Od kostela jsme ještě jen nakoukli ke schodišti ke kapli sv. Barbory, která pochází z r. 1669 a má půdorys bílého řeckého kříže.

Sešli jsme pěšinou parkem pod kostel a navázali na žluté značení, které nás provázelo stoupáním až k místnímu větrnému mlýnu, lidově zvanému větřák. Je zajímavé, že v Klouboukách bylo v minulosti postupně vybudováno 8 větrných mlýnů. Současně jich bylo ale v provozu maximálně 6. Nejstarší doklad o existenci větrného mlýna pochází z r. 1748. Na dobové fotografii z r. 1890 jsou už zřetelné jen 4 větrné mlýny, na poč. 20. stol. už byly jen dva a po r. 1905 už zůstal poslední. Ten byl opraven, ale osudným mu byl r. 1945, kdy si z něj Němci udělali pozorovatelnu a ruské jednotky jej dělostřeleckou střelbou zapálily. Poslední kloboucký větřák tak shořel. Po 2. sv. válce byla snaha o obnovení větřáku, ale ta se podařila realizovat až na začátku 80. let 20. stol. Byl vytipován mlýn v Pacetlukách na Kroměřížsku, který byl stejný typ jako ten, co zde dříve stával. Nasazením místních lidí se nakonec podařilo vše vyřídit, mlýn v r. 1982 rozebrat, převézt a postupně jej zrekonstruovat. K 1.6.1985 byl pak představen veřejnosti. Když jsme k větřáku přicházeli, odchytil nás zde místní nadšenec, který nás pozval na prohlídku. Sice jsme měli ještě před sebou cestu na Balaton, ale pozvání jsme využili. To jsme ale netušili, že prohlídka s výkladem nám zabere více než hodinu. :-) Nicméně to bylo zajímavé povídání a pár postřehů zde musíme uvést:

-          Stávající mlýn stojí na místě posledního klobouckého větřáku.

-          Kloboucký dřevěný větrný mlýn je tzv. sloupový a zajímavý tím, že se celý mlýn podle potřeby otáčí proti větru za pomoci rumpálu umístěného na saních. Tím se odlišuje od tzv. holandského typu, který je většinou zděnou stavbou na kruhovém půdoryse, přičemž se natáčí s vrtulí pouze střecha.

-          Větřák je rozdělen na 3 patra oddělená prkennou podlahou.

-          V nejspodnější části (přízemí) je základový dubový kříž zvaný podešve. Kříž je umístěn na betonovém základu a proti posunu je zajištěn železným zpevněním zalitým do betonu. Do středu kříže je usazen hlavní sloup, tzv. otec, který je 5m vysoký a má v průměru 0,75m. Ke sloupu je usazen rám podepíraný 4 dubovými vzpěrami (zvanými apoštoly).

-          Do 1. patra (2. podlaží) se vstupuje po dřevěném schodišti, kde je tzv. palanda. Hned u vstupu je skromná šalanda, tj. místnůstka, kde mlynář odpočíval mezi mletím. Druhým podlažím prochází horní část otce zakončená čepem, na který je nasazen vodorovný trám zvaný matka. Na spodních trámech a horním nosném trámu (matce) je zavěšena celá konstrukce větřáku. Na tomto podlaží se ještě nachází moučnice a jiná zařízení potřebná k provozu mlýna.

-          Do 2. patra (3. podlaží) vedou úzké schůdky. Na čelovém trámu je zde zavěšena vodorovná 6m dlouhá hřídel, která je zakončená hlavou vysunutou ven. Na hlavu jsou připevněny 4 lopaty dlouhé 8m. Plochy těchto lopat se vyplňují  slabými dřevěnými plotnami zvanými dračky, které se dle síly větru buď vysouvají nebo zasouvají. Do trupu hřídele je zapuštěné palečné kolo o průměru 3,2m. Kolo obepíná pásová brzda regulující chod mlýna. V nejvyšším podlaží jsou umístěny 2 mlýnské kameny (vrchní pohyblivý, spodní stabilní) a nad nimi nasýpací koš na obilí.

-          Ve 2. a 3. podlaží jsou malá okénka

-          Lopaty mlýna se točí proti směru hodinových ručiček.

-          Celý mlýn je naprosto funkční.

Po prohlídce větřáku jsme pokračovali po žlutém značené podél vinic a zahrad, čímž jsme se dostali zpět do Klobouk, a to na jižní okraj. Zde jsme navázali na červené značení, které nás nasměrovalo k jihovýchodu k turistickému rozcestníku Zemánky. Cesta vedla podél slunečnicových polí a vinohradů. Jakmile červené značení začalo prudce klesat vinicemi do obce Brumovice, červenou značku jsme opustili a kopírovali severní hranici viniční tratě, a to po neznačené polní cestě. Po pár stovkách metrů se pod námi objevil rybník Balaton. Plocha rybníku je 6,3 ha, takže proti maďarskému Balatonu s téměř 600km² je zcela nicotná. V roce 2007 došlo k rekonstrukci a odbahnění vodní nádrže, která je vybudována na náhonu u říčky Haraska. Nejdříve jsme museli K Balatonu sestoupat, obešli jsme ho a vrátili se do Brumovic, které jsme předtím vypustili. Zde jsme opět navázali na červené značení a začali stoupat vinohrady zpět do Klobouk. Původně jsme ještě chtěli zvládnout okruh na Morkůvky a rozhlednu Nedánov. Po zdržení na větřáku nám ale bylo jasné, že původní záměr musíme zkrátit. Ušli jsme tak jen 13,5km a celkové stoupání činilo 197m.