Ivča a Jirka

Letošní léto je pro nás pracovně náročné po všech stránkách. Nedostali jsme se na žádnou dovolenou a i našemu výletování se letos věnujeme mnohem méně, než bychom chtěli. Už to ale musíme vydržet a příští rok (a třeba i trochu během letošního podzimu) si vše vynahradíme. Každopádně jsme si nemohli nechat ujít dlouhodobě plánovaný výlet zaměřený na hledání kriticky ohrožené rostlinky s krásným názvem hořeček mnohotvarý český, který kvete na přelomu srpna a září. Na Moravě víme o jediné lokalitě na Drahanské vrchovině na Prostějovsku, a proto jsme sem druhou zářijovou sobotu zavítali. A když už jsme se vydali pátrat po hořečkovi, tak jsme naše putování spojili i s poznáním okolí nejvyššího vrcholu Drahanské vrchoviny.

Na výlet jsme se vypravili až po obědě a nejdříve jsme dorazili do obce Protivanov. Obec je dnes městysem a žije zde necelých 1100 obyvatel. Osídlování okolí probíhalo již na počátku 11. stol., ale první písemná zpráva o Protivanovu pochází z počátku 16. stol. Název obce je zřejmě odvozen od jména prvního majitele obce Protivana nebo Protivy. Přijeli jsme si na Drahanskou vrchovinu odpočinout od lidí a užít si přírody. To jsme ještě netušili, že druhou zářijovou sobotu v Protivanově probíhá pouť se všemi atrakcemi, jak se patří. V obci nás tak vítala velmi hlasitá hudba „kolotočářů“ se songy Helenky Vondráčkové, Haničky Zagorové, Standy Hložka a Péti Kotvalda… (což není zrovna šálek naší kávy). A to jsme ještě netušili, kolik lidí během odpoledne potkáme.

My jsme nejdříve směrovali naše kroky k Přírodní památce U Žlíbku, kde se měl nacházet hořeček mnohotvarý český. Potěšilo nás, že jsme během cesty do těchto míst nepotkali ani živáčka, stejně jako v okolí této lokality (tím to ale pak skončilo). Lokalita patří mezi nejmladší chráněná území na okrese Prostějov. Vyhlášena byla teprve před 10 lety a zároveň se stala Evropsky významnou lokalitou (tzv. EVL), ale to už pod jiným názvem: Stráň nad Huťským potokem. Cesta k této lokalitě fakticky žádná nevede, a tak jsme museli vzít za vděk okraj rozoraného pole, kde se člověk díky suchu bořil do ornice. Bylo ale potřeba to vzít z té lepší stránky a ocenit, že je taková situace určitě lepší, než kdyby bylo po dešti. ;-) Na chráněném území jsme nejdříve objevili ukázkové pupavy bezlodyžné, zbytky vítodu obecného a čertkuse lučního. Hned na to jsme si ale povšimli krásných rozkvetlých jedinců hořečku. Během chvilky jsme jich napočítali několik desítek. Některé exempláře byly již téměř odkvetlé, jiné v plném květu a zcela ukázkové, jiné to teprve čekalo. Hořeček mnohotvarý český je krásným příkladem toho, jak se během několika desítek let může z hojného druhu stát kriticky ohrožený druh na pokraji vyhynutí. Původně se tento druh u nás vyskytoval na více než 650 lokalitách. V 21. stol. byl ale zaznamenán pouze na 65-ti lokalitách, a to v některých případech zde kvetou velmi nepravidelně a nebo ve velmi malém počtu. Na devíti desetinách lokalit tak zcela vymizel. Tento poddruh je naším endemitem a mimo naše území roste ještě v blízkosti hranic s naší republikou v Německu, Rakousku a Polsku. Jedná se o rostlinu pastvin, která díky své hořkosti nepatří do hledáčku domácích zvířat. Ta spásají a pošlapou vše okolo, což hořečku vyhovuje, neboť se tím uvolní prostor ke klíčení semen a další vývoj rostlin. Chráněné území je v současné době koseno 2x ročně. V posledních letech údajně počet hořečků výrazně klesá, možná z důvodu travního drnu. Proto došlo na podzim v loňském roce na části louky k umělému narušení travního drnu (hořeček potřebuje, aby byl porost dostatečně mezernatý a semena se mohla dostat k povrchu půdy). Letos jsme zde napočítali několik desítek rozkvetlých jedinců a odhadujeme, že jich bylo přes stovku. Nicméně jsme se dočetli, že počet zde kvetoucích exemplářů kolísá v jednotlivých letech mezi 300-2000 exempláři. Takže z tohoto úhlu pohledu jich zde až tolik nebylo.

Cestou necestou jsme pokračovali přes zorané pole k Přírodní památce Louky pod Skalami. Jedná se o prameniště Huťského potoka, kde se u lesa nachází poslední zbytky původních vlhkých rašelinných luk s vysokou hladinou vody. Na necelých 3 ha lze objevit vzácné rostliny: upolíny nejvyšší, kozlík dvoudomý, hadí mord nízký, starček potoční… a z orchidejí prstnatec májový. Moc jsme lokalitu nezkoumali, neboť září není ideální období pro tyto rostliny. Od této přírodní památky to byl necelý 1km po žluté turistické značce k turistickému rozcestníku U Skal. Zde jsme vyměnili žluté značení za modré a začali stoupat lesní asfaltkou k Přírodní rezervaci Skály. Tato lokalita je chráněna z důvodu, že se zdejší lesy skladbou dřevin nejvíce podobají původním lesům. Nás nejvíce zaujaly bukové porosty, jejichž někteří jedinci pamatují 19. stol. V těchto lesích působil za 2. sv. války partyzánský oddíl Jermak, který měl jako jeden z opěrných bodů nedalekou loveckou chatu Hanačku. Na konci přírodní rezervace nás zaujal Turistický rozcestník Punkva – pramen, odb. Jedná se o krásnou ukázku toho, co v dnešní době dokáží média, a v tomto případě veřejnoprávní televize. Možná jste někteří sledovali televizní seriál – televizního průvodce „Zpět k pramenům“ o putování k pramenům našich řek. Seriál pocházel z r. 2004 a provázel jím Luděk Munzar. Nechceme nijak snižovat záslužnou práci celého televizního štábu i pana Munzara, stejně jako seriálový přínos. Nicméně chybičky se vloudí a tak se stalo i v tomto případě. Už na základní škole jsme se učili, že Punkva je ponorná řeka, která je nejdelším podzemním tokem u nás. Možná si někteří i pamatují, že Punkva vzniká v podzemí Moravského krasu soutokem Sloupského potoku a Bílé vody. V souvislosti s tím člověka napadne otázka: „Kde se teda tady vzal pramen Punkvy?“ Odpověď je ale prostá: „Vytvořila jej zde ČT1 ve svém seriálu.“ :-O :-)) Spousta lidí si řekne, že když to říkali v televizi, tak to musí být pravda…, a když to zde navíc píší na tabulce turistického rozcestníku, tak mají někteří další důkaz… :-)) Pravda je ale jiná. Fakticky zde pramení potok Luha, který je jednou ze zdrojnic Punkvy. Jak již bylo uvedeno, Punkva vzniká soutokem Sloupského potoka a Bílé vody. Za doplnění stojí, že k soutoku dochází v Amatérské jeskyni, největším krasovém útvaru naší republiky, který ale není veřejnosti přístupný. Sloupský potok je tvořen právě soutokem Luhy a Žďárné. Vraťme se ale k našemu putování. Samozřejmě si nemohli odpustit návštěvu pramene Luhy a lesní cestou (místy spíše pěšinou) jsme sestoupili k pramenu a stejnou cestou se i vrátili. Musíme ještě poznamenat, že nás překvapilo, kolik lidí jsme po značených trasách potkali v protisměru. Byli jsme trochu zaskočeni, jak jsou zdejší cesty frekventované. Za chvíli jsme ale pochopili, že se nejedná o běžný úkaz.

Zbýval nám ještě poslední cíl putování, a to nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny Skalky (735m n.m., jiný průvodce dokonce uvádí 738m n.m., tak si vyberte). Po modrém značení jsme pokračovali severozápadním směrem kolem vodojemu až k nejvyššímu bodu Skalky. Toto místo bylo již na konci 60. let 20. stol. vybráno pro výstavbu meteorologického radaru. Původní záměr ale nebyl až do 90. let 20. stol. z finančních důvodů naplněn. Navíc se zde původně počítalo s ručním měřením, a to 16-ti členným personálem. V r. 1993 se zde začal koncipovat záměr s automatickou radarovou stanicí na dálkové řízení. V období 1995 -1996 probíhal zkušební provoz a od dubna 1996 se přešlo na ostrý provoz. Jenom samotný radiolokátor, který byl dovezen z Německa, stál tehdy 29 mil. Kč. Kdo sleduje předpověď počasí v televizi nebo na internetu na http://radar.meteopress.cz, tak si možná vybaví na mapě 2 překrývající se kružnice. Jedna má střed na nejvyšším kopci Brd s příznačným názvem Praha a střed druhé se nachází právě na vrcholu Skalky. Právě na těchto vrších stojí dva radary, které měří momentální dešťové a sněhové srážky. Na Skalkách jsme také pochopili, proč jsme potkávali větší množství lidí. Dvakrát do roka zde pořádá Český hydrometeorologický ústav den otevřených dveří. Ten druhý letošní den připadl právě na den našeho výletu. My jsme ale měli smůlu, protože jsme k meteoradaru dorazili až odpoledne, kdy už se zavíralo a balilo.

Od Skalek jsme se začali vracet do Protivanova. Odpolední vycházka nebyla nijak náročná a nachodili jsme přes 12km.

Profil trasy: 

Znázornění trasy v mapě: