Ivča a Jirka

Klínovec je svými 1244 m n. m. nejvyšším vrcholem Krušných hor. Najdete ho v západní části nedaleko od Božího Daru. Na Klínovec (německy Keilberg) můžete vyrazit různými způsoby. Nemohoucí a lenoši (nebylo jich málo) využijí silnici z Loučné pod Klínovcem, nebo od Božího Daru, a dojedou si osobním autem pohodlně až na velké parkoviště na Klínovci. Pěšky se dá sem dostat po červeném značení od Božího Daru, přičemž je potřeba zdolat převýšení něco málo přes 200 m. Nejnáročnější výstup je od Jáchymova po zeleném a následně žlutém značení s převýšením přes 600 m (od Jáchymova lze využít i lanovku). My jsme si výlet na Klínovec nechali na poslední den našeho pobytu, který byl prvním srpnovým dnem, a vyrazili jsme po červeném značení z Loučné pod Klínovcem. Vzali jsme to tak nahoru přímo strmě sjezdovkou, přičemž jsme na cca dvou kilometrech museli zvládnout převýšení 274 m. Řada lidí také využila z Loučné sedačkovou lanovku a zpět se vydali pěšky.

Nyní pár informací k nejvyššímu krušnohorskému vrchu:

• Z geologického hlediska se jedná o strukturní hřbet ze svorů a ortorul. Na svazích se nachází menší skalní útvary.
• Průměrná roční teplota na Klínovci je +2,7C a průměrné roční srážky se pohybují kolem 1050 mm. Sněhová pokrývka zde vydrží cca 140 dní, přičemž nejvíce sněhu bývá v březnu (někdy i 2,5 m).
• Klínovec je plochý a z dálky dobře viditelný vrchol. Je jediným nejvyšším vrcholem nějakého pohoří u nás, který neleží v žádném zvláště chráněném území.
• Na Klínovci se nachází dominanta v podobě 80 m vysoké telekomunikační věže (ve vlastnictví Českých radiokomunikací a.s.) a 24 m vysoká rozhledna (dnes ve vlastnictví Božího Daru).
• Na vrcholu stávala už v r. 1817 jednoduchá dřevěná pyramida, která byla o 21 let později nahrazena glorietem. Ten ale v r. 1868 vyhořel.
• V 19. stol. jezdili na Klínovec po vybudované silničce lázeňští hosté až z Karlových Varů v kočárech.
• V r. 1880 se usnesl Krušnohorský spolek v Jáchymově, že na Klínovci vybuduje novou kamennou osmibokou rozhlednu. Nejdříve zde byla vybudována provizorní dřevěná věž a v r. 1884 ji nahradila zmíněná nová rozhledna, která byla pojmenována po samotném císaři Františku Josefovi I. Na vyhlídkový ochoz vede 66 schodů, a pokud přeje počasí, je možné z rozhledny vidět nejen celé pásmo Krušných hor, ale i Český les, Slavkovský les, Doupovské hory, České středohoří a Podkrušnohorskou hnědouhelnou pánev. Pokud je výjimečná viditelnost, lze vidět Šumavu, Děčínský Sněžník, Ještěd, Lužické hory, Říp... Nejdříve byla rozhledna v provozu jen v létě, ale díky velkému zájmu a přílivu i zimních turistů, byla už na počátku 20. stol. v provozu po celý rok. Ještě v r. 1893 bylo k rozhledně přistavěno malé pohostinství s bytem pro hlídače.
• Od r. 1897 byla na Klínovci zřízena poštovní stanice a o 9 let později už sem zaveden i telefon. V r. 1900 se přistavěl Dotzauerův sál, kuchyň a 9 pokojů pro hosty.
• V r. 1908 se konala na Klínovci výstava zaměřená na prezentaci výrobků obyvatel české strany Krušných hor. Kvůli výstavě byla vybudována nová hala s kazetovým stropem se znaky horních měst z české strany. Výstavu tehdy navštívilo přes 40 tis. návštěvníků.
• V období před 1. sv. válkou a mezi 1. a 2. sv. válkou došlo k dalším přístavbám. V r. 1929 jedna budova vyhořela a po nové přístavbě vznikl Horský hotel, který se zachoval do dnešního dne. Asi málokterému oku ale bude lahodit jeho dnešní zchátralá podoba. Horský hotel je dnes ve vlastnictví Božího Daru, který ale zatím nemá peníze na potřebnou nákladnou rekonstrukci.
• V průběhu 2. sv. války sloužil Horský hotel válečným účelům a v letech 1951-1960 byl využíván k rekreačním účelům armádou. Údržba hotelu, ani rozhledny, ale nebyla prováděna.
• V r. 1965 byla na Klínovec zprovozněna sedačková lanovka z Jáchymova. Dnes jsou na vrchol vybudované 4 sedačkové lanové dráhy (1x od Jáchymova a 3x z Loučné).
• Od června 2012 do října 2013 proběhla rekonstrukce rozhledny, která stála přes 15 mil. Kč. Za dalších 55 mil. Kč byla provedena rekonstrukce přístupové cesty a výstavba inženýrských sítí. EU poskytla 85% z uvedených částek, 10% město Boží Dar (jako současný vlastník) a 5% Česká republika.

My jsme se po pokochání z rozhledny vraceli zpět do Loučné pod Klínovcem. Zpáteční cestu jsme si ale naplánovali po oklice. Nejdříve jsme sestupovali po červeném značení směrem na Boží Dar. U rozcestníku Klínovec jsme ale odbočili doprava na cyklostezku č. 2011. Pokračovali jsme silničkou po severním a východním úbočí Klínovce. Prošli jsme pod třemi lanovými dráhami (Suzuki, Cinestar Express a Dámská) a cca po necelých 2 km jsme dorazili ke studánce Traverz. Studánka je udržovaná a její voda je nejen pitná, ale je i považována za léčivou, neboť prý pomáhá lidem při onemocnění srdce, žaludku a jater. V místech u studánky jsme měli po pravé ruce Klínovec a vlevo další krušnohorský vrch pojmenovaný Macecha. Macecha je plochý vrchol vysoký 1113 m n. m., který je zalesněný hlavně smrkovým lesem. Jedná se o součást hřbetu Klínovce, od kterého je oddělen mělkým sedlem. Macecha je zcela bez výhledu a nevede sem ani žádná značená cesta. Částečné výhledy prý umožňují jen 2 louky na jihu a trochu nízký les na východu. Zájemci, kteří by si chtěli na Macechu odskočit, mají asi nejlepší možnost ze silnice Boží dar – Srní od severu nebo z lesní cesty od jihu. My jsme Macechu obešli po západním úbočí a sestupovali cyklostezkou až do Pytlácké rokle. Zde jsme na křižovatce opustili cyklostezku č. 2011 odbočující doprava a pokračovali cestou východním směrem. Tím jsme se začali blížit k další krušnohorské tisícovce (čtvrtá nejvyšší) pojmenované Meluzína (německy Wirbelstein). Skalnatý vrchol Meluzína (1097 m n.m.) je nejdivočejší krušnohorská tisícovka. Na rozdíl od Macechy zatím díky odlesnění poskytuje výhledy (na Macechu, Klínovec i Fichtelberg), ale nová výsadba stromků postupně vyrůstá a z výhledů začne ukrajovat. Pro Meluzínu je typické výrazné ploché temeno o rozměrech cca 250 x 60 m, které je dobře vidět i z větších vzdáleností. S Klínovcem je tak Meluzína hezky vidět už z hlavní příjezdové silnice od Prahy do Karlových Varů.  Na vrcholu Meluzíny se nachází dvojvrcholová skalka, která je právě nejvyšším bodem, a kamenné moře (pozůstatek po mrazovém zvětrávání). Přímo na vrchol opět nevede značená cesta. Nejschůdnější přístup na Meluzínu je prý od jihozápadu od zeleného značení po nevýrazné pěšině. Dočetli jsme se, že se na Meluzíně vyskytují zmije, což nemůžeme potvrdit, ani vyloučit, neboť jsme na Meluzínu nepokračovali. My ji obešli právě po západní straně, kde vede i zmíněné zelené značení, a to směrem od jihu na sever, a pokračovali po cyklotrase č. 3002 zpět do Loučné pod Klínovcem