Ivča a Jirka

Na sv. Jiří vylézají dle pranostiky hadi a štíři. My jsme se letos rozhodli prozkoumat, co na sv. Jiří vylézá v lužním lese mezi Poštornou a Lednicí. Lužním lesem vede naučná stezka z Břeclavi až k Janohradu. My jsme si ale jako východisko zvolili Charvátskou Novou Ves. Dnes už je tato obec fakticky součástí Břeclavi. Její název vznikl díky osídlení chorvatskou kolonizací v 16. stol. Naše putování jsme začali po žlutém značení. To nás nejdříve provázelo kolem zahrad a chatek až k těžebnímu místu ropy za říčkou Včelínek. Zde se nachází jeden z nejnovějších dobývacích prostorů. Těžit se zde má snad jen do roku 2016, přičemž byl vydán těžební limit na max. 91 tun ropy denně. A protože jsou ložiska ropy propojena s ložisky plynu, není to jinak ani v tomto případě.

Kolem těžebního střediska jsme pokračovali dále po žluté okrajem Kančí obory, které se říká Hrdélky. Zde jsme žluté značení opustili a pokračovali po cyklostezce až k Naučné stezce Lužní les. Tato NS prochází Přírodním parkem Niva Dyje.

Povrch této naučné stezky je většinou asfaltový, takže je vhodný i pro cyklisty, in-line bruslaře nebo vozíčkáře. Nejvíce jsme zde potkali cyklistů, což se také projevilo vyloženým masakrem zástupců hmyzí říše. Viděli jsme zde stovky přejetých jedinců, některých, bohužel, i vzácných. Co jsme potkali vzácnějšího živé, tak jsme alespoň umísťovali do zeleně. Mimo těchto zástupců hmyzí říše nás ale provázeli i komáři. Na to, že byl teprve duben, jich zde bylo požehnaně. Neumíme si představit, jak to bude zde vypadat v létě, zejména vzhleem k stávajícímu počasí. Místní rozsáhlé mokřady a tůně jsou ideálním komářím líhništěm. Málokdo tuší, že velké množství tohoto bodavého hmyzu způsobuje smrt i velkému množství vysoké zvěře, kterou vlastně uštvou. Komárů je zde přes 30 druhů!! Některé dokonce přenáší i viry způsobující valtickou nebo západonilskou horečku. Tyto případy jsou ale poměrně vzácné.

Zdejší lužní les je ideální přírodní nástroj k regulaci povodní. Hluboko zakořeněné stromy odolají většinou náporu vody, slepá a mrtvá ramena jsou vynikající retenční nádrže. Celý les také zadrží velké předměty, které voda unáší. Navíc má lužní les samoobnovovací schopnost. Povodeň může zanést mrtvá ramena, řeka ale neustále vytváří nová. Dnešní obhospodařovaný lužní les musí mít i udržovaný systém regulace vody. V lužním lese tak potkáváte hráze, odvodňovací a zavodňovací kanály…, voda je zde základem naprosto všeho.

Lužní les je možné dle tvrdosti dřeva, které zde převládá, rozdělit na měkký a tvrdý. Měkký luh se vyvíjí v dlouhodobě zatopených místech. Zde se vyskytují stromy, kterým to nevadí ( zejména vrby, topoly a olše). Tvrdý luh najdete na místech, která jsou zaplavována jen krátkodobě. Nejtypičtějším a nejvyšším druhem tvrdého luhu je dub letní dorůstající až 35m. Dalšími dřevinami tvrdého luhu jsou jilmy, javory a jasany. Majestátní duby jsou ale typické pro lužní lesy na jihu Moravy. V odumírajících dubech se navíc vyvíjí larvy tesaříků. Další zajímavou lokalitou lužního lesa jsou hrůdy. Jedná se o vyvýšené plochy často tvořené navátými písky, které nejsou zaplavovány a stávají se tak útočištěm pro zvěř během záplav. Zde ze stromů převažují habry a javor babyka. Stejně tak se ale nesmí ani opomenout nivní louky „zaplavené“ místní flórou.

V lužním lese žije také přes 100 ptačích druhů, které zde nachází ideální podmínky. V 70. letech se sem také vrátili bobři, kteří se od té doby slušně namnožili, takže občas způsobují velké škody. Zejména v lednickém zámeckém parku občas likvidují vzácné dřeviny. Při troše štěstí zde můžete narazit i na lužního jelena, který je mnohem mohutnější a má také bohatší paroží než jelen, na kterého narazíte v běžných lesích.

My jsme po Naučné stezce Lužní les dorazili až k Janovu hradu (=Janohradu). Tato stavba pochází z počátku 19. stol. a působí dojmem středověké zříceniny. Stavba nese název po svém investorovi Janu Lichtenštejnském, který postrádal vlastní zříceninu hradu, tak to vyřešil touto stavbou. Zajímavé je, že se stavba nachází na bažinách. Toto místo je navíc na západě, jihu a východě obtékáno řekou Dyjí. Janohrad je součástí Lednicko-valtického areálu.

Protože byla sobota, byla na Janohradu spousta turistů. My toto místo dobře známe z dřívějška, a tak jsme se rozhodli pro návrat. Zpět jsme šli stejnou trasou, akorát s tím rozdílem, že tentokrát jsme šli po zeleném značení až na Kančí oboru. Odtud jsme se vrátili po žluté turistické značce do Charvátské Nové Vsi.

Závěrem musíme konstatovat, že lužní les má i přes zmíněné komáry své úžasné kouzlo. Díky ptačímu zpěvu, skřehotání žab a dalším zvukům přírody jsme si připadali jako někde v pralese. Lužní les jsme si tak přejmenovali na jihomoravskou Amazonii. Během našeho putování lužním lesem jsme nachodili celkem 17km. Celá cesta byla téměř po rovince, o čemž svědčí i to, že stačilo vystoupat celkem 68m.